Úvod > Leoš Suchan: Shopping aneb oleje na plátně, při jejichž malbě autor myslel, tudíž tvořil

Leoš Suchan: Shopping aneb oleje na plátně, při jejichž malbě autor myslel, tudíž tvořil

11.01.2021 15:26

Leoš Suchan: Shopping

15. 12. 2020 - 15. 1. 2021

Galerie Vltavín – Praha

„Srdečně zvu na samostatnou výstavu s názvem SHOPPING, která se uskuteční v Galerii Vltavín (Masarykovo nábřeží 36, Praha 1) vzhledem k situaci bohužel bez vernisáže. Výstava bude trvat od 15. 12. 2020 do 17. 1. 2021, galerie je otevřena po - pá 10 - 12 a 13.30 - 18 hod. Pokud to nařízení dovolí, v lednu proběhnou komentované prohlídky. Pozvánka v příloze.“ MgA. Leoš Suchan

Člověk míní, covid mění. Dalo by se modernizovat známé úsloví. Proto citujeme přesně a v plném znění pozvánku, kterou nám zaslal sám autor – Leoš Suchan - na svou výstavu v naději, že se zase bude moci vystavovat. Jenže, za pár dní se galerie Vltavín (zoufale a nadšeně, kvapně otevřená) zase uzavřela a v jejích útrobách zůstala utajena práce, snaha, myšlenky i smysl života umělce, vše pohřbeno v temnotách a pod zámkem. Žalář umění. A ne jeden v tu dobu. Nedržených výstavních prostor bylo v čase adventu v Praze plno. Některé jsme stihli navštívit, jiné už ne. Jen maličký záblesk normálna a po něm už zase tma a smutné žaláře umění.

Nakupování s Leošem Suchanem

Leoš Suchan vystavuje často a rád. A dobře dělá. Za existenci našeho webu jsme se s ním a hlavně s jeho tvorbou setkali mnohokrát. Na samostatných výstavách, na výstavách, které měl s někým, na výstavách kolektivních a samozřejmě i na přehlídkách umělců a galerií pod souborným a výstižným názvem Art Prague.

Leoš Suchan tvoří – jak se zdá – s oblibou v cyklech. Umožňuje mu to prozkoumat vybrané téma z mnoha úhlů a pohledů. Pohrát si s variacemi na okruh daný zvoleným námětem. Ať už to byly třeba destrukce reality (Štětce), nebo naopak konstrukce nových celků (Materiály) či případně hledání nových zvyklostí (Jídlo).

Tentokrát tedy snad přímo záměrně – rozhodně víc než příhodně – k tématu nad jiné aktuálnímu v čase svátků a korovinarové krize - lidských souvztažností, zvolil téma Nakupování čili Shopping. A trefil do černého. Balíky, krabice, obaly, hory obalů, ryby celé i porcované, hrnce, svíčky a v dolní podzemní (ponuré či romantické, jak kdy a jak třeba) kobce galerie Vltavín, svítidla na různé způsoby. Díky nim se z kobky stává rázem jakási shoppingová galerie průmyslového zahlcení rádoby modernistickým „osvícením“. Jako kdyby nám názorně připomínala, že v naší kotlině se tak často a rádo říká nákupním centrům „Galerie“. Umění nevidno, leč konzum zahlcuje, ubíjí a drtí. Doba je taková. Panelákovým sídlištím, v novém balení, na místech dříve netušených, se také říká Park. Často tam i park byl, než ho převálcovala neviditelná ruka developerova trhu.

Obrazy jako metafory současnosti

Autor doplnil svou výstavu i o pár portrétů, z jiného cyklu, které už dokonce i vystavoval, ale které stávající soubor vhodně doplňují. Nejde tedy o boj s přečíslením výstavní plochy vůči dílům, jež má právě k dispozici, ale o kontrast a obohacení vystavovaného a vyjadřovaného.

Práce Leoše Suchana (*1989) jako kdyby souzněly s letopočtem jeho narození a stejným letopočtem narození (jiné) naší republiky. Jeho práce působí objektivně. Nezaslepeně pozlátkem doby. Aktuálně, ale s odstupem. Nemaluje, ale myslí, takže tvoří. Absolvent pražské AVU ji dokončil před pouhými pěti lety, zjevně ví, co a proč tvoří a co a proč sděluje. Jeho obrazy vytvořené vycizelovanou malířskou technikou nabízejí jasný a nezvyklý pohled na daný námět. Krabice, balíky… věci až nemalířské, nemalovatelné a hle! Autor k talentu přibalil totiž na studiích i esence dvou svých mimořádných profesorů. Jedním z nich byl Zdeněk Beran a druhým Michael Rittstein. Ani jednoho nekopíruje,to ne, ale oba si semlel do vlastního výraziva svých obrazů – do jejich vyjádření. Jeho náměty jsou vždy metaforickou rezonancí světa, v němž, chtě, ale i nechtě, žijeme.

Neklasická klasika malby – oleje na plátně podle Suchana

Suchan je tak trochu psycholog štětce před plátnem. To ostatně dokazují právě ony „připojené“ portréty. Ty tváře s námi, k nám, o sobě a o nás hovoří a vypovídají. Jsou odrazem reality, který ale startuje naši představivost.

Ale i svými neportrétními obrazy, hlavní složka výstavy, které sice precizně kopírují realitu, Suchan vytváří značně výmluvné kompozice. Ne, není snadné psát o tvorbě Leoše Suchana. Slova nestačí. Obrazový a psychologický vjem jde totiž dál a hlouběji než sebevýmluvnější slova. Tu výstavu by bylo třeba vidět a zažít. Jenže si teď neumíme představit jak, když je už zase zavřená a díla jsou zakleta v žaláři galerijního temna. Nezbývá, než si hlídat okamžik, až na chvíli povolí (ne)kulturní „lockdown“ a vyrazit co nejrychleji do Galerie Vltavín.