Lázně Jeseník - Priessnitzovo sanatorium aneb kde léčí ´vodní doktor´ …či když ´živá voda´ existuje…
Jeseník/město v srdci přírody - Lázně Jeseník
14. - 21. 7. 2019
K týdennímu úniku od počítačů do hor (návštěvníkům www.www-kulturaok-eu.cz se omlouváme) jsme zvolili Jeseníky, město Jeseník. K ubytování penzion U Petra (viz. článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/penzion-u-petra-v-jeseniku-aneb-tam-kde-se-take-pasou-ovecky/). Nejprve jsme zamířili na Lipové Lázně, kam jezdila naše známá. Až tam jsme ale zjistili, že Lipové jsou dvě. Dolní, kde jsou Schrothovy lázně (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jeseniky-dolni-lipova-lipova-lazne-aneb-kde-a-jak-vzniklo-rceni-%c2%b4byt-na-srot%c2%b4-%e2%80%a6/) a Horní, kde je především krásně (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jeseniky-horni-lipova-aneb-kde-v-nadrazni-stanici-se-natacel-filmovy-alois-nebel/). Pak už na nás čekala perla Jeseníku - Lázně Jeseník.
Lázně Jeseník
Abychom byli přesní, dnešní Priessnitzovy léčebné lázně a. s. jsou na svahu Studničního vrchu a nacházejí se asi 2 km od města Jeseník. Z výhodné polohy našeho východiště se nabízel výšlap značenou cestou. U nádraží v Jeseníku je rozcestí a nabízí zelenou značku Muzikantskou stezkou až k Maďarskému pramenu na východní okraj Kolonády. Ale u téhož nádraží se nabízela vzhledem k našemu věku i mnohem schůdnější varianta, autobus, jenž nás vyveze až před Priessnitzovo sanatorium. Volba byla jasná. Šetřme nohy na pocházení tam a neplýtvejme síly na jistě krásný, leč přec jen turistický výstup. A autobus jel každou chvíli. Tak bylo rozhodnuto.
Dodejme, že Lázně Jeseník se nacházejí uprostřed na dnešní poměry značně nedotčené přírody, lesů a svěží zeleně mezi Rychlebskými horami a Hrubým Jeseníkem. A jak praví bedekry, „už při první návštěvě na vás zapůsobí charismatické genius loci místa, výhledy na hřebeny Jeseníků i jedinečné Sanatorium Priessnitz.“ A nutno uznat, že bedekry nepřehánějí.
Priessnitzovo sanatorium
Dominantou Lázní Jeseník je především Priessnitzovo sanatorium. Nejvýznamnější a největší stavba lázní. S výstavbou jednotlivých budov se začalo ve 20. letech 19. století. Od 70. let 19. století, kdy se lázně ´rozchodily´, se objevují reprezentativní klasicistní a neorenesanční domy. Počátkem 20. století Jeseník zaujal vídeňského architekta Leopolda Bauera, původem z Krnova. Ten navrhl hlavní budovu rozvíjejících se lázní, secesní Priessnitzovo sanatorium. Postaveno bylo za jeden rok (1909 -1910) a bylo situováno na ostroh od Studničního vrchu nad soutok říček Bělé a Staříče v údolí.
Oficiální popis zní:
„Třípatrová budova je značně členěná,
vstup vytváří náznak čestného dvora s obloukovými lodžiemi
připomínající zámecké arkády,
zadní průčelí vytváří podnož velké lodžie s výhledy do údolí.
Vstupní sál budovy je vyplněn sloupořadím
a
vévodí mu mohutné točité schodiště.
Sál i ostatní místnosti a pokoje sanatoria
byly pečlivě vyzdobeny štukami, obrazy, grafickými listy aj.“
O dvacet později, už v době ČSR, byla budova i přes svou rozlohu malá a vyžadovala dostavbu. Povolali opět Leopolda Bauera a opět za rok (1928 - 1929) vzniklo původní stavbu nerušící křídlo na pravoboku původní stavby, směrem k lázeňské promenádě. Nic lepšího, a že se v lázeňském areálu stavělo značně i ve 30. letech, už nikdo nepostavil.
Kdo byl Priessnitz?
Odpověď je stručná.
Vincenz Priessnitz byl zakladatel lázní,
jež se staly 1. vodoléčebným ústavem světa.
Sem ale nejprve patří maličká vsuvka o jménu Vincenz. Občas a dokonce i na pomníku lze číst Čeněk Priessnitz. Mate to. Nejde o následníka věhlasného zakladatele, ale - asi - nepříliš vhodné zdůraznění, že Priessnitz byl Čech. Jméno Čeněk je totiž původu slovanského. Slaví se 19. července a Wikipedia uvádí, že jde o 346. nejčastější jméno u nás, a Čeňků že v roce 2013 bylo přes 1500. Ale, a teď jsme u toho, jedná se o českou podobu latinského Vincentus, později italského Vincenzo či českou variaci Vincenc, nebo německou Vincenz. A protože latinské Vincentus lze přeložit jako ´vítězící, vítězný či přemáhající´… tak to na pana Priessnitze sedí. Vsadil na jednu kartu - na vodoléčbu - a vyhrál. Byl první a vlastně dodnes je nepřekonaný. ´Převálcoval´ i svého nejbližšího konkurenta, Johanna Schrotha z nedalekých Lázní Lipová. (viz. náš článekhttps://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jeseniky-dolni-lipova-lipova-lazne-aneb-kde-a-jak-vzniklo-rceni-%c2%b4byt-na-srot%c2%b4-%e2%80%a6/ ).
Z životaběhu Vincenze Priessnitze
V. P. je otec vědecké vodoléčby. V roce 1822 založil na Gräfenbergu (dnes Jeseník) první vodoléčebný ústav na světě. Lázně mají dosud ve znaku lva, symbol vítězné cesty vodoléčby, jenž má být závazkem pokračovatelům ´čistými přírodními prostředky´, podpořenými ´nejnovějšími poznatky vědy, vracet lidem zdraví a radost ze života.´
V. P. je životopisci charakterizován jako ´obyčejný kluk z jesenických hor, jenž ve školních letech musel, jako ostatní zde, zvládat i těžkou práci v zemědělství.´
Oproti vrstevníkům měl ale dar.
Vnímal přírodu, uvědomoval si děje v ní a znovuobjevil léčivou sílu místních pramenů.
Tím dal základ odbornému přírodnímu léčitelství i moderní hydroterapii.
Věřil svým závěrům a odvážně přestavěl vlastní dům na skromný vodoléčebný ústav. A fungovalo to. Časem vybudoval lázně, věhlasné v Evropě i za mořem. Díky němu se z chudé horské osady stalo proslulé lázeňské místo a Priessnitz váženou kapacitou přírodní léčby. Což v roce 1846 ocenil i císař, jenž Priessnitzovi udělil ´císařskou Velkou zlatou občanskou medailí I. třídy´.
V. P. muselo těšit, že podle jeho vzoru, podle jeho lázní, začaly vznikat další vodoléčebné ústavy v Evropě. A uznání se ještě za svého života dočkal i z odborných kruhů. Uvádí se, že jen za jeho života vyšlo 200 odborných knih a brožur věnovaných jeho vodoléčebné metodě.
Vincenz Priessnitz:
„Já lidi neléčím, to tento kraj a vše, co k němu patří.“
Tak nějak to, ve vší své skromnosti, hlásal, dokonce prý opakovaně, tento zakladatel hydroterapie. A přestože skromnost šlechtí, Priessnitze tuplem, velký kus pravdy na tom je. Na to se ale přišlo a vědecky doložilo až později. On to cítil jako senzibil, hledající virgulí vodu.
Je to věda, jak zdůvodnit fenomenální účinky právě jesenických lázní. Tak tedy shrneme jen to hlavní.
Rozhodující je opravdu přírodně unikátní poloha Jeseníku. A to v rámci celé Evropy. Jeseník se totiž nachází ´nad geologickým podložím s tektonickými zlomy a uzly s unikátním výnosem kovů a stopových prvků ze zón zemské kúry až na terén lázní´.
Nejcitelnější je jejich působení na severu areálu, kde vyvěrá Bezručův pramen. A geoanomálie ovlivňují klima, vodu i geoenergii.
Dnes to lze změřit, Priessnitzt to intuitivně (a úspěšně) poznal a léčebné procedury provozoval právě tam. Mimo to, ´ovzduší areálu ovlivňují vzdušné proudy od Baltu´, přinášející ionty jodu a molekuly mořské soli.´ A protože z ostatních světových stran je areál kryt hřebeny hor, jsou lázně v ´nejčistším prostředí z celé kontinentální Evropy.´
To vše násobí značný výskyt tzv. biogenních prvků (sodík, draslík, vápník, hořčík, lithium, železo, zinek…), sálajících ve velké koncentraci z podloží. A do toho všeho horské prameny. Díky jejich molekulární struktuře, se hovoří o ´živé vodě´. Definice je nad rámec tohoto článku, ale tento fakt potvrdil i nejmodernější výzkum specializované lichtenštejnské laboratoře „Hado Life Europe“. Za ´nejživější´ podle analýzy je považován Finský pramen. Ironií osudu prameny, Priessnitzův, Bezručův, Večerní a Jitřní jsou z tohoto pohledu považovány za ´málo živé´. Pramenům se ale budeme věnovat souborně v jiném článku.
Co a jak se léčí u Priessnitzů?
Unikátní klima v Lázních Jeseník prospívá onemocněním dýchacích cest, štítné žláze i psychice.
Např. v roce 2016 pobývalo v lázních 232 tisíc hostů.
Hlavní metodou léčby je dodnes ona Priessnitzova vodoléčba.
Ta původní ale sestávala z dvou necek.
S horkou a studenou vodou.
Do nich byli pacienti střídavě nořeni.
U nich bylo lehátko, kam byli uloženi
zabalení do prostěradla.
Do velké dřevěné vany v přízemí se přiváděla voda přímo z pramene.
Svébytná metoda se setkala i s mnoha odpůrci. Oficiální povolení k provozování své metody získal Priessnitz až v roce 1822, kdy tak mohl oficiálně založit ´ první léčebný ústav - lázně´.
Po smrti Vincenze Priessnitze (1851) se o lázně krátce staral jeho zeť Jan Ripper. V roce 1853 ale přebírá formální vedení Josef Schindler (v čele lázeňského kuratoria, spolu se čtyřmi Priessnitzovými dědici) a Lázně Jeseník fakticky vede doktor Eduard Emmel. Ten tradiční léčbu obohatil o masáže. Pro léčebnou metodu měl velký význam i Josef Reinhold (psycholog a psychiatr), jenž jednotlivé kroky zakladatele vědecky zdůvodnil. Za 2. sv. války sloužily lázně rehabilitaci vojáků a dětem z bombardovaných měst.
Po válce se ale vrátily k léčbě nemocí. V současnosti jde o nemoci oběhového ústrojí (vysoký tlak, srdeční choroby), rizikové faktory a jejich kombinace ohrožující cévní systém (vysoká hladina tuků, vysoký krevní tlak, cukrovka, obezita aj.) Léčí se i nemoci z poruch výměny látkové a žláz s vnitřní sekrecí, netuberkulózní nemoci dýchacího ústrojí (astma bronchiale, alergická onemocnění dýchacích cest, chronická bronchitida, poruchy hlasu a chraptivost, pooperační stavy dýchacích cest).
Lázně pomáhají i při poruchách pohybového aparátu, léčí se tu nemoci kožní (atopické ekzémy, dermorespirační syndromy) a nemoci ženské (funkční poruchy, klimakterický syndrom, poruchy krvácení). Prokazatelně pozitivní vliv mají lázně i na duševní poruchy dorostu (neurózy, psychosomatické choroby, psychotické stavy).
Nejběžnějšími procedurami jsou inhalace, klimatoterapie, pohyb v přírodě, koupele v bylinných lázních, bazén, tělocvik, zábaly, elektroléčba, elektrospánek, masáže, reflexní masáže, podvodní masáže, magnetoterapie, solux, ergoterapie, ale i návštěva psychiatra…
Tradiční léčebné procedury a odkaz Vincenze Priessnitze jsou zapsány na národním sezn
amu lidové kultury ČR a nesou známku Originální produkt Jeseníky. Standardní léčebné procedury určuje individuálně odborník. Nedílnou součástí je pestrá strava a pravidelný režim dne.
Malá vsuvka na téma hydroteprapie
Hydroterapie, jak lze vytušit značí - ´hydro´ - vodu. Kapalinu, bez níž bychom nebyli a která na lidský organismus působí pozitivně. Takže hydroterapie, čili ´vodoléčba´ patří k lázním a místům, kde jsou léčivé prameny, tedy prameny s minerálními látkami a stopovými prvky.
S hydroterapií v novověku začal Vincenz Priessnitz, ale věnoval se jí souběžně i Schroth a stejně i Kneipp. Mezi Priessnitzem a Schrothem to vedlo ´jen´ ke konci původního přátelství, mezi Kneippem a Priessnitzem byla uměle vyvolána ´konkurenční obchodní válka´. A přitom všichni dělali jen to, co znalo už dávno staré Řecko a po něm Římané. Léčili vodoléčbou… .
A co všechno hydroterapie obnáší? Perličkové koupele, podvodní masáže končetin, plynové lázně - lázně (léčí se kysličníkem uhličitým). Ale také třeba i tzv. Kneippův chodník (menší bazénky s teplou a studenou vodou a oblázky na dně. Klient střídá v pravidelných intervalech kádě s vodou, a tím dochází ke správnému prokrvení končetin. Do hydroléčby ale patří i skotské střiky (střídání studené a teplé vody vodní tryskou ze 3 metrů). Ale i sofistikované metody, jako ´colon hydroterapie´ (čištění střev teplou vodou) či vířivka (masáž kůže vzduchovými bublinami). A samozřejmě i saunování všeho druhu a využití páry. Vždy ale rozhoduje lékař, jenž určí správné dávkování. Návazně je prospěšná i pitná kúra.
Priessnitz a další léčebné domy
Lázně jich mají k dispozici víc a nesou především jména po významných osobách. Takže lázeňský dům Jan Ripper, Bezruč, Wolker, ale také 
Karolina, Maryčka či Adelheid, případně Hrad, Jubilejní vila a Lékařská vila nebo Vila na Kolonádě a také Mír. Těm všem vévodí hlavní budova, dům Priessnitz. Zatímco ostatní domy jsme nenavštívili a většinu ani nehledali, do domu Priessnitz jsme si troufli a dobře jsme udělali. Správně se má uvádět Sanatorium Priessnitz či Priessnitzovo sanatorium. Tvoří jednoznačnou dominantu. Leží ve výšce 650 metrů nad mořem s výhledem na hlavní hřeben Hrubého Jeseníku. Nabízí 20 apartmá, 88 dvoulůžkových pokojů a 32 jednolůžkových, s vlastní sprchou nebo koupelnou a WC, minibarem, televizí, trezorem a většinou i balkonem. Unikátní je původní stylová jídelna a Restaurace 1837, uvnitř sanatoria, kam jsme nevešli, chystal se oběd (tak jsme jen nahlédli). A s obdivem. V hlavní hale před jídelnou je Denní bar a prostor pro návštěvníky lázní k odpočinku či kulturnímu zážitku v podobě koncertů. Přímo v sanatoriu se provádějí i všechny procedury. Je tu i saunový svět a lázeňský bazén s vířivkou, jehož střed tvoří mozaika z barevných kachliček podoby lva.K dispozici je nepřetržitá recepce, ošetřovna, ordinace, balneozařízení, jídelny, denní bar, taneční kavárna, Zimní zahrada, kosmetický salón, bazén, obchod se suvenýry, parkování, praní prádla a další služby.
K lázním - každým - a k Lázním Jeseník zejména - patří vždy i celková atmosféra a okolí. Kolonády, památky, prameny, prostředí. Ale o tom všem, co jsme v Lázních Jeseník objevili kolem Priessnitzova sanatoria, zase někdy příště…
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček, © Ing. Olga Koníčková