Úvod > Lawrence Wells: Konec/ The end aneb už jsme na Titanic nastoupili?!

Lawrence Wells: Konec/ The end aneb už jsme na Titanic nastoupili?!

03.02.2014 09:42

Galerie Kytka - Praha 3

31. 1. – 28. 2. 2014

Na vernisáži v nám nepříliš známé galerii Kytka, v nevábném prostředí žižkovského starého činžáku, jsme 31. 1. 2014 si prohlédli velmi zajímavé malby a kresby Lawrence Wellse, přičemž autor byl osobně přítomen. Ze stěn na nás shlížely pestré malby, přičemž nás nejvíce upoutaly opice…hodně opic… lebka nám nevadila, ta už se objevuje na výstavách skoro všude…

„Mít v ateliéru lebku není asi dobrý nápad. Leží na poličce, prázdné oční důlky na vás slepě zírají. Začnete mí negativní, až apokalyptické myšlenky, navíc je to teď pořád ve vzduchu – zhroucení životního prostředí, ekonomická krize, masové vyhynutí. Samá legrace. O čem máme na konci světa malovat? Má umění ještě smysl, když naši vnuci jsou možná poslední, kdo budou kráčet po Zemi? Jde snad o nějakou bizarní americkou obsesi, která se mi usadila v mysli, zatímco jsem bral rozum?

Anebo se naše noční můry naplňují jenom, když na ně

neustále myslíme a dávám jim tím sílu?

Velká loď na obzoru evokuje cestu, uplynulý čas, chuť utéct. Z Titanicu, stejně jako z lebky, se stal kýč, skoro všechny předmětné obrazy trpí tímto cynismem, síla obrazu vysychá. Můžeme ještě vyslovit Titanic a nepředstavit si Leonarda di Capria? Hollywood pomalu, ale neúprosně kolonizuje představivost a internet ničí kulturu, kterou známe. Večírek na mých obrazech skončil, nic nezbylo než pár smutných opic, loď se vzdaluje a mizí jako přelud. Jdeme dolů jako Titanic, nastoupili jsme jednosměrnou cestu na dno moře? Když jsem emigroval, měls jsem o své umělecké cestě jasno, a teď jsem jako loď na moři.

Možná pokouším osud, když nazývám svou výstavu ´Konec´. Je to snad má poslední výstava? Jeden aby čaroval, než se z něj stane skvělý umělec. Možná je to celé klam, ale v čem trik vězí, nevidíte. Obrazy se řadí k sobě a- podobně jako vydařený trik – stanou se ve výsledku lepšími, než dělá pouhý úhrn jednotlivých částí. Kdybych mohl tlesknout rukama, zatočit se a vypařit jako obláček kouře, udělal bych to. Už jsem zmizel dvakrát a pokaždé se do Čech vrátil. To asi budu špatný kouzelník, a bude ještě chvíli trvat, než znovu zmizím. Bude to můj poslední trik. (text autora)