Úvod > Laputa aneb artový film, co nemá příběh, zápletku ani pointu

Laputa aneb artový film, co nemá příběh, zápletku ani pointu

05.10.2015 09:47

České filmy posledních let mají jedno společné - člověk přemýšlí, proč je kdo natočil, a co tím chtěl komu říci. Většinou se toho nedobereme a nedobereme. Přesto se vláda v září rozhodla zvýšit podporu českému filmu… Budiž. Řeší i jiné podivnosti.

Film se zvláštním názvem Laputa, na jehož novinářskou premiéru jsme byli společností Bioscop pozváni i my na www.www-kulturaok-eu.cz, které se z celého týmu tvůrců zúčastnili pouze jeho režisér, Jakub Šmíd a z herců Alena Bazalová (na foto vpravo) a Jakub Gottwald (na foto vlevo), se promítal před poloprázdným hledištěm určeným filmovým novinářům. Že by předzvěst?

Tak předně, co to je Laputa?!

Název filmu filmology jistě zavede k japonskému akčnímu animáku ´Laputa: Nebeský zámek´ (nebo také Laputa: Zámek v oblacích), foneticky Tenkū no shiro´Laputa z roku 1986. Ale s tím tahle Laputa nemá nic společného. To literární znalci, kteří vzpomenou na Laputu, jež je fiktivním létajícím ostrovemv knize Jonathana Swifta- Gulliverovy cesty z roku 1726, budou o poznání blíže. Ani s ním, jako takovým, sice nemá ta naše současná filmová Laputa nic společného, ale jistou podobnost bychom už najít mohli.

Mluvící hlavy v uzavřeném prostoru filozofují o podělaném životě

Nový český film – Laputa - je skutečně tak trochu jako ten Swiftův létající ostrov. Utržený od pevné země, od reality, od života. Hlavní a jedinou roli tu totiž nehraje módně večírkově atraktivní Tereza Voříšková, ale parta lidiček kolem autsajdrů (outsiderů). Podle slovníku cizích slov - nevýznamných, nerozhodujících subjektů, lidí vyřazených ze společnosti, osob, s nimiž se nepočítá. Hrdinka (na foto vlevo) Johanka má ´kavárnu´ (vznikla v Lysé nad Labem, kde se točily i exteriéry). Ve filmu může být kdekoli na periferii. Kavárna se tady říká v podstatě klubovému chlastacímu doupěti. Kolem barpultu tu po celý film, až na pár výjimek, sedí anebo se všelijak motá pár štamgastů. Připomíná to tak trochu úspěšný, dávný ´novácký´ a dodnes hojně reprízovaný seriál Hospoda. I tam jenom seděli a kecali. Ale tam to jednak byli páni herci a každý díl tam měl svůj příběh, svůj humor, byť poněkud hospodský a každá povídka měla i svoji vesměs vtipnou pointu. Laputa ovšem něco takového nenabízí. Tenhle film je zajímavý tím, že nemá příběh, nemá zápletku ani pointu. Hodinu a půl (93 minut) se tu čeká, co se stane a ono se nestane nic. Jen se tu filozofuje o podělaném životě, o zdánlivých či snad i reálných osobních možnostech každého z účastníků, které by měl, kdyby….A o tom, kdo koho kdy ojel. Tím vzájemným sexuálním propojením bez zábran to tak trochu připomíná rané Páralovy romány. Akorát, že tady jsme v ´kavárně´ a ne v chemičce. Film je o lidech. O mladých lidech na okraji. Dalo by se skoro až říci hraný dokument. Na nás starší to ale moc povzbudivě nepůsobí. A nezbývá nám než věřit, že jsou právě na životních křižovatkách, že snad někdy odloží tu sklenici, že jednou zvednou zadek a někam vykročí. Někteří to ve filmu i udělají. Tohle uzavřené prostředí, kde nikdo nikam prakticky neodchází a nikdo se jinde nevyskytuje, milovala už Agáta Christie. U ní ale šlo o detektivku a bylo v tom rafinované zabití. V Laputě nejde o nic a zabit je tak akorát čas v kině strávený.

´Artový´ film

Distributor to logicky vidí o trochu lépe než my na www.www-kulturaok-eu.cz: „Sedmadvacetiletá Johanka tráví veškerý čas ve své kavárně Laputa. Má tolik možností, jak prožít svůj život. Přesto jí tato svoboda přináší pocit úzkosti a osamocení. Laputa je ostrov sám pro sebe. Johanka na něm trčí a neví, co se sebou dál…

Kavárna Laputa je pro ostatní místem, kam přicházejí a zase odcházejí. Vydávají se žít své životy. Johančina sestra odjíždí s básníkem Mikim do Turecka. Felix, Johančina dávná láska se tu jen zastaví a zas odlétá na cesty. Merlot je štamgast, Johanku má rád a spává s ní. Jenže kromě ní taky s dalším milionem holek.

Marnost na Johanku vykukuje z každého půllitru. Jako by se v její kavárně, kterou vybudovala, scházeli lidé, kteří umějí žít naplno. Každý s nějakým nápadem, potřebou nebo svým sobectvím. Johanka je všech a se všemi, a přece je sama a v nejistotě. Co si má počít v děsivě velkém prostoru dospělého života? Stačí jí její ostrov? Stačí si ona sama k pocitu úplnosti? Ke štěstí?“

Laputa není film pro multikina. Umíme si ho představit v klubech, neboť je o generačním a duševním souznění jisté části společnosti. Ty zaručeně osloví. Především dokonalým jazykem současnosti, skvělou a typickou dikcía prostředím trhu marnosti. Pseudofilozofování této partičky sice připomíná až úmorné staroruské hry jak od nějakého toho Dostojevského či Gončarova (lišnyj čelověk), ale s těmito autory bychom scénář opravdu nesrovnávali.

Je prostě jiná doba a té to evidentně odpovídá. Chybělo nám už jen to zakaždým druhým slovem dnes tak oblíbené balastní a nesmyslné slůvko „jakoby“ a samozřejmě drogy. Jakoby k tomu nepatřily. Ale na filmu se výrazně podílela Česká televize, takže drogy by televizní rada zřejmě nezkousla. Tak se zřejmě rozhodlo, že tolik reality zase třeba není a že každý konec konců víme své. Distribuce ale také tvrdí, že film je milostné drama. Tak to jsme tam opravdu nenašli. Zmítání se dotčených a zmarněných citů a nenaplněných lásek hlavní představitelky ano, ale i to vyznívá tak nějak do nepřehledna. A hlavně - nakonec nerozhodně. Jako, že se nerozhodne Johanka, ani nikdo a nic.

O hercích

Jak řečeno, herci hrají skvěle. Týpci jak sesbíraní ze slumu nebo nějakého squatu. Představitelka Johanky, Tereza Voříšková, hrála dokonce určitě, jak jen mohla, ale při pohledu na tuhle panenku v tomhle doupěti se vkrádá otázka: Copak by tato subtilní, typologicky módní ikona moderního vampu, mohla vést takovouhle hospodu, pardon, kavárnu, a zvládat ožralou bandu hostů? Nemluvě o rasovině kolem provozu? Hvězda TV seriálů (naposledy Případ pro exorcistu) či pecky, jež se má dožít druhé dílu - Alois Nebel? Nemůžeme si pomoci, ale představovali bychom si v té roli věrohodnější, tedy drsnější typ ženské od rány a od huby.

Kdo nás ale zaujal, a to tak, že velmi, byl jeden ze štamgastů, řečený Kokos, představovaný Petrem Stachem. Hercem, jehož známe z pražského divadla Minor, kde – byť pro děti – už dokázal zvládnout nepřeberně hereckých poloh a postav. I umů. Je totiž nejen herec, ale i muzikant, zpěvák, tragik, komik, vše, co chcete. Vzpomínáme na slova Nadi Husákové, kmenové herečky Minoru, mimochodem ženy už zesnulého Františka Husáka, herce pražského Činoheráku a divácky proslulého hlavně z filmových manželství s Helenou Růžičkovou v sérii filmů o Homolkových. Naďa Husáková nám totiž jednou až prorocky s vážnou tváří sdělila: „Sledujte Petra (Stacha), to bude jednou velmi významný herec. Jen co dostane pořádnou příležitost.“ A měla pravdu. I když není vědma, jen zkušená divadelní harcovnice. Od té doby, kromě téhle opravdu vynikající a lidsky reálné drobnokresby ve filmu Laputa, Stacha nepřehlédnete ani v letošním filmu Jan Hus, zaskvěl se i v TV seriálu Případy 1. oddělení a samozřejmě i v Hořícím keři. Abychom jmenovali jenom jeho počiny z posledních let. Jo, a uplatňuje se právě teď i na ´domácí´ Minorské monstr premiéře letošní sezony, v muzikálu Robin Hood.

Laputa je komorní záběrna spřízněné duše na rozcestí

Závěrečné slovo dejme ještě jednou distribuci:

„Laputa je název kavárny, hlavního dějiště komorního filmu, ve kterém se všechno točí kolem Johanky (Tereza Voříšková). Její vnitřní rozpoložení, emoce a myšlenky se odrážejí na proměnách prostoru kavárny a na jejích hostech - od těch, kteří jsou v Laputě skoro doma jako Merlot (Igor Orozovič) nebo Miki (Pavel Gajdoš), přes pravidelné návštěvníky jako Kokos (Petr Stach) až po ty, kteří se v Johančině kavárně zjeví nečekaně jako Felix (Jakub Gottwald) či Johančina sestra (Marika Šoposká) a matka (Ivana Chýlková). Kavárna je přízračným mís-tem odrazu Johančina nitra, svébytným prostorem, kde čas neplyne kontinuálně, ale otáčí se ve spirále. Je ostrovem odtrženým od světa, kde žijí její cílevědomí sousedé. Na svém ostrově je Johanka všech a se všemi, a přece je sama a v nejistotě. Stačí jí její ostrov, stačí si ona sama k pocitu úplnosti? Před Johankou leží bezbřehý prostor každodenního života a ona zkoumá, co si v něm počít…“

No právě, co počít… Film nám, ale ani Johance, na to odpověď nedá…

No, podívejte se na trailery. Jsou k dispozici hned dva:

Kratší verze:

https://www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=NA_nseZpkAQ#t=10

Delší verze:

https://www.youtube.com/watch?feature=player_detailpage&v=2oIcuE55Tcs#t=5

Titul: Laputa

Země produkce: Česká republika

Produkce: Cineart TV Prague (producent Viktor Schwarcz)

Režie: Jakub Šmíd

Hrají: Tereza Voříšková, Petr Stach, Igor Orozovič, Pavel Gajdoš, Luboš Veselý, Jakub Gottwald, Ivana Chýlková, Johanna Tesařová, Marika Šoposká, Alena Bazalová, Oldřich Hajlich, Denisa Barešová a Klára Melíšková

Hudba: Pavel Kopecký

Kamera: Vidu Gunaratna

Scénář: Lucie Bokšteflová

Architekt: David Dubenský

Zvuk: Jiří Gráf

Střih: Tomáš Vrána

Kostýmy: Marie Mukařovská

Přístupnost: nevhodný do 15 let

Distribuce: AQS a.s. – divize BIOSCOP

Rok výroby: 2015

Stopáž: 93 min

Formát: 1:1,85