Ladislava Gažiová: Pes na střeše aneb kdo se moc ptá, moc se dozví?!
Galerie Vyšehrad - Praha
17. 4. – 31. 5. 2015
Na vernisáži nové výstavy v Galerii Vyšehrad, kde můžeme vnímat její novou výstavní koncepci pro rok 2015, jsme zhlédli nejnovější práce Ladislavy Gažiové, spreje na plátně, kde dominoval obraz Pes na střeše. Proč je pes na střeše?!
Pes si ze strachu vyleze co nejvýše, až na střechu, aby měl přehled. Pak už ale nemá kam, nemůže jinak a v sebeobraně… zaútočí. Zdánlivě pohádkový motiv se proměňuje v cosi varovného, co zneklidňuje. Do obrazu jinotajně vstupuje současnost.
Autorka, Ladislava Gažiová (na foto vlevo), jež byla vernisáži osobně přítomna, patří mezi výrazné autorky mladší generace zabývající se obrazem. Charakteristické pro její malbu je experimentování s formou a baladisticky odstíněné obsahy.
- narodila se1981 ve Spišské Nové Vsi (dnešní Slovensko)
- 1996 - 2000: studovala obor keramika – porcelán na Škole úžitkového výtvarnictva v Košicích
- 2000 - 2002: stáž v malířském ateliéru Adama Szentpéteryho na Fakultě umění Technické university v Košicích
- 2002 - 2003: studovala v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla na pražské AVU
- 2003 – 2008: dokončila studia na pražské VŠUP v ateliéru Jiřího Davida.
- 2007 – 2008: její práce zařazeny na bilanční výstavu české malby Resetting/ Jiné cesty k věcnosti (GHMP)
- 2008 stala také laureátkou 1. ročníku Ceny kritiky pro mladou malbu s přesahy
Obrazy Ladislavy Gažiové jsou charakteristické svou úsporností a významovou jinotajností. Autorka jako by využívala odvrácenou stranu výrazových prostředků. Volí introvertní tvarosloví, které je blízké její uzavřené, spíše skeptické povaze. Žádná efektní barevnost, žádná velká gesta, žádné přílišné proklamace. Místo velkého ´řečnění´, pár tichých slov jdoucích pod kůži. Na první pohled jsou obrazy Gažiové nebarevné, sjednocené jakousi zneklidňující ´špinavostí´, která se sama mění ve složku výrazu, v součást toho, co je tu skrze obrazy sdělováno.
Základem obrazového světa Ladislavy Gažiové je metaforický příběh. Ten je konstruován jako situace volených, často z experimentu se rodících forem (sprej, šablona, objekt). Tvarosloví a námět se často prolínají, místy i splývají. Vytvářejí významotvorná prostředí, v nichž dochází k pohybu mezi odkazem na předmět, jeho znakem a asociací, která původní znak rozrušuje a přetváří v další významový kontext. Příkladem mohou být koruny palem v džungli, které připomínají lidské vlasy, a tedy skrytý či mimovolný odkaz na tělesnost, nebo vrstvy zeminy, které ve výtvarné zkratce zpřítomňují ´historii´ jako proces dění, jež se usazuje, a 
který má určitou metodickou logiku a zpětně nahlížený řád.
V souvislosti s malbou Gažiové lze vůbec hovořit o zvláštním vztahu k dějinnosti, potažmo ke zhmotněnému času, o osobité fúzi mezi osobní pamětí a dějinami, jež reprezentuje vztah rozmanitých idejí a různě pokulhávající společenské praxe. K evokaci situace stačí několik vybraných atributů (lopata, krumpáč, sídliště, plech). Podmnožinou paměťových databank je autorčino vyhraněné sociální cítění. Prvními na žebříčku jejích hodnot jsou člověk a zvíře jako bytosti mající starost.
Jsou to základní existenciály, které stojí za jednáním (hra, boj, zápas, pud, konfrontace), jež se odehrává v nich a mezi nimi. Toto jednání je opodstatněné nikoliv však omluvitelné. Skepse kontaminuje obraz. Umělecké dílo se stává zároveň osobní výpovědí autorky a zároveň, v druhém plánu, kritickým nástrojem vůči tomu, co je ve společnosti obecně pociťováno jako lež, křivda, nespravedlnost a násilí. Zářící oči v džungli vyjadřují úzkost. Kdo má ale ve skutečnosti strach? Zvířata, kterým oči patří, nebo lovec, kterého pozorují? Obě strany se obávají blížící se konfrontace. Úzkost z toho, co přijde, a strach z „jiného“, neznámého, dosud nepoznaného, stejně jako z toho, co je „v čase“ pomíjivé, to jsou klíčové momenty obrazové poetiky Ladislavy Gažiové.
(zdroj: kurátor Petr Vaňous)
Máme otevřeno denně: 9.30 – 18.00 hodin
Vstupné: 20 Kč
Hodnocení: 80 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková