L. Bernstein - J. Williams - A. Copland: Americká hudba 20. století – aneb oživíme spící pakul-růženku ?!
Kongresové centrum Praha – společenský sál
15. 2. 2018
Náš web dostává řadu kulturních pozvánek. Patří k nim i pozvánky na koncerty tzv. vážné hudby. Jsme ostatně členy Klubu posluchačů hudby/JCH ART AGENCY a víme proč. Ne o všech našich zážitcích zprostředkovaných touto pozoruhodnou společností vás na našem webu informujeme. Tentokrát ale musíme učinit výjimku. Nedalo nám to totiž, abychom se nepodělili o zážitek, jenž patřil k největším a upozornit na možnosti, jež členství v Klubu posluchačů hudby skýtá všem, co mají zájem o koncerty hudby, označované neprávem jako vážná, ač v interpretacích, jaké zprostředkuje svým členům KPH, jde sice o vysokou profesionální úroveň, ale interpretace není zpravidla tak vážná, je spíš nevážná, ba odvážná. A to je moc dobře.
Klub posluchačů hudby
Nejprve tedy něco k instituci, která nás vytrvale zve a my pozvánky - k naší škodě - vzhledem k možnostem ne vždy využíváme. Klub posluchačů hudby existuje při Umělecké agentuře JCH (od 1995) jako věrnostní program. Činnost se rozvinula hlavně v souvislosti s Mezinárodním koncertním cyklem CHARITAS, v jehož rámci vystupují v Praze (i jiných městech ČR) světové poloprofesionální soubory. Členové Klubu dostávají informace a pozvánky na všechny koncerty. Vstupné je pro členy Klubu zdarma, nanejvýš citelně zvýhodněné a obvykle se vybírá jen dobrovolný příspěvek na charitu.
K členství stačí přihláška na https://jchart.cz/nebo na koncertě (po domluvě přihlášku zašlou). Přidělí vám členské číslo a na dalším koncertě dají kartu. Toť vše. Pak už to chce jen přemoci lenost, najít čas a vyrazit. Pozvánky vám budou chodit na uvedený kontakt a každá platí pro dvě osoby. Další lze získat na kph@jchart.cz nebo tel. 272 736 724.
Hudba Ameriky 20. století - L. Bernstein - J. Williams - A. Copland
Koncert, jenž nás „vyprovokoval“ k uveřejnění této informace, stál, jak už jsme naznačili, opravdu za to. Konal se ve Společenském sále Kongresového centra Praha a tvořila ho hudba věhlasných amerických autorů.
Z národů ač jsme různých...
Koncert byl proveden v podání 3 studentských orchestrů z USA. Ale pozor – neohrnovat nos nad tím, že šlo „jen“ o studentské orchestry – nepodceňujme je! Ty orchestry totiž, ostatně jako většina zvaných agenturou JCHT, patří k nejlepším poloamatérským tělesům vůbec. A byl to – řečeno módně – nářez.
West Windsor-Plainsboro High School South
West Windsor-Plainboro High School South, odkud byly orchestry, je střední škola z Princetonu (New Jersey), založená v roce 1973. Za dva roky už na ní studovalo 1300 studentů. Dnes má studentů víc jak 1600 a 114 pedagogů. Ač jde o školu jako takovou, má specifikum. Hudbu a umění. Je v tom směru uznávána i celostátně. Aktuálně disponuje třemi orchestry (dva jsou filharmonické), které jsme slyšeli a třemi sbory i pěti kapelami (dvě džezové), jež nepřijely.
Věhlas všech tří představených těles je v současné době už nejen celostátní. V USA každoročně sbírají ceny na přehlídkách a festivalech - v roce 2011 vystoupili a vyprodali i Carnegie Hall) a běžně vystupují i po světě (…Skotsko, Rakousko, Rusko) a v únoru 2018 tedy už i Česko…
A co nás tedy tolik zaujalo?
Koncert měl tři části.
Každý z orchestrů se představil samostatně.
První část/ Symphonic Winds
dirigoval distingovaný, ale milý Jesse Argenziano.
Na repertoáru měl pět kratších skladeb, využívající plně dechovou sekci a silně dimenzovanou sekci rytmickou. Však byly také na repertoáru svižné kompozice autorů jako Aaron Copland, Louis Josephson, Scott Joplin, John Williams a pochod Johna Philipa Sousy. Jsou to američtí skladatelé, kteří - stejně jako jejich skladby - přece jen u nás tak běžně neslýcháme a vesměs ani neznáme. Výběr ale plně odpovídal mladému orchestru a bylo znát, že to muzikanty baví a ani v nejmenším nebyl patrný nějaký nadřený a upocený dril.
Druhá část/ Camerata
nám představila tři rozsáhlejší skladby.
Za dirigentský pult se postavil Robert Peterson,
jenž nejen že podání kompozic postavených na svěží smyčcové sekci
vedl k pohodovému provedení,
ale sám působil jako bavič a studenty udržoval v dobré a uvolněné náladě,
což bylo znát i na reprodukci jednotlivých skladeb.
A ty nabízely značné možnosti,
neboť dvě pocházely z pera fenomenálního Leonarda Bernsteina a třetí od Johna Williamse.
Třetí část/ Philharmonia
dirigoval opět Robert Peterson a šlo o díla Aarona Coplanda a skladbu Johna Dankwortha Curtain Up! v aranžmá Boba Krogstada. Závěr pak patřil směsi známých i proslulých (např. Fantom opery Andrewa Lloyda Webbera z roku 1986) muzikálových skladeb.
A vrchol koncertu?
Jsme posluchači různí. Troufáme si říci, že všechny tři party mladých nadšených hudebníků a skvělých muzikantů nabídly pro každého to jeho. Spontánní potlesk po každé skladbě, po každé části koncertu a pak závěrečné dlouhotrvající ovace zaplněného sálu mluvily za vše.
Nás na www.www-kulturaok-eu.cz fascinovalo hlavně podání proslulého a snad tisíckrát už nějak podaného pochodu Johna Philipa Sousy (1854 - 1932). Jednoho z vůbec nejúspěšnějších amerických skladatelů populární hudby, hlavně pochodů. Složil jich za plodný skladatelský život 155! Ve Státech se stal na pochody žádaným specialistou a byl oslovován k jejich komponování pro různé slavnostní příležitosti, včetně významných vojenských parád. Mnohé z jeho pochodů zlidověly a známe je z řady amerických filmů. Lze skoro říci, že kde film potřebuje ilustrační pochod, sáhne se po pochodu J. P. Sousy.
K vůbec nejposlouchanějším, fakticky ale neoposlouchatelným, je nesporně pochod The Stars and Stripes Forever, známý v USA spíše pod lidovým názvem The March King.
Podání nadšených hudebníků v první části, kam byla skladba vřazena, připomínalo spontánností a nadšením skoro památné vystoupení sympatického nizozemského violisty, aranžéra a hudebního producenta André Rieu z roku 2011 v londýnské Royal Albert Hall (https://www.youtube.com/watch?v=bm88Y-ocTyA). Inu Sousyho pochod je – jak se říká - pecka. A zvedne - při správném podání - vzdor artritidě i věku – mnohé posluchače ze židle.
Lurdy - hadr...
A mimochodem, Andre Rieu, především houslový virtuos, ale i bavič, zavítá - již popáté! - do Prahy. V O2 aréně předvede (1. 6. 2018) zcela novou show. Kéž by v ní byl i pochod The March King od Johna Philipa Sousy! To by bylo! No, nechme se překvapit a držme si palce…
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková