Kyjský rybník aneb od nové zastávky ČD Rajská zahrada ke kostelu sv. Bartoloměje
Předčasem jsme na našem webu s radostí informovali o nově vzniklé železniční zastávce s názvem Rajská zahrada. (viz. náš článek:
Informaci jsme končili nabídkou možnosti následného výletu
k nedalekému Kyjskému rybníku.
Zmínili jsme autobus 181, který má stanici u východu z metra trasy B Rajská zahrada a možnost dojet s ním do stanice Kyjský rybník.
Protože jsme však tak trochu turisty, neopomněli jsme připomenout i
možnost pohodlného přístupu k rybníku pěšky.
A o pěší procházce kolem Kyjského rybníka je náš dnešní článek.
Jak nejkrátš pěšky k rybníku?
Vyjdeme ven ze stanice metra B – Rajská zahrada. Před námi je Cíglerova ulice oddělující stanici od hradby panelových domů mohutného sídliště Černý Most.
První, co uvidíme, je zastávka autobusů. Nevolíme-li tedy autobus, přejdeme Cíglerovu směrem k parkovišti, které se nachází vpravo od nás, za křižovatkou s ulicí Bří. Venclíků, před obchodním centrem.
Pokračujeme Cíglerovou ulicí podél parkoviště, směrem k výpadovce, které se říká Broumarská.
Těsně před křižovatkou Cíglerovy s Bromarskou vede cesta vlevo dolů, kousek podél frekventované Broumarské. Dáme se po ní a po pár metrech narazíme na podchod pod Broumarskou. Podejdeme ji a jejím výstupním konci se dáme vlevo.
Míříme stále dolů a záhy se nám nabídne cesta vpravo k vilové čtvrti. Vede do ulice Vajgarské. Tou se dáme opět doleva a dolů.
Cestou podél vil, mineme bez povšimnutí čtyři odbočky ulic do nitra vil (Hejtmanská, Vranovská, Sklenská a Želivská). Dojdeme k poliklinice a páté odbočce směrem vpravo. Jmenuje se Tálinská a jako by naznačovala, že se blížíme k rybníku. Nikoli však Tálinskému, ale neméně krásnému Kyjskému. Na levé straně Tálinské ulice je hranice Přírodního parku Klánovice-Čihadla. Ano, až tak rozlehlá je přírodní lokalita a tady v Kyjích končí.
Jdeme směrem k zeleni, ale nenecháme se zmást vyasfaltovanou cyklostezkou. My uhneme na pěšinu k vodě. Tu už před sebou a vlevo pod sebou vidíme.
Už jsme u Kyjského rybníku.
Popis se asi zdá být dlouhý, ale jedná se asi o půl kilometru. Popis je podrobný, aby byla cesta opravdu co nejkratší. Možností- cestiček a pěšin je totiž víc, ale zbytečně se motají a nám jde o to, být co nejkrátš u Kyjského rybníka. A to jsme.
Kyjský rybník
Kyjský rybník patří mezi 91 pražských rybníků. Rozlohou 14, 5 ha, není z největších (největším je Velký Počernický rybník o rozloze vodní plochy 19,5 ha). Zato se Kyjský rybník pyšní pořádně dlouhou historií.
Založen byl ve 14. st., za vlády Karla IV., a s největší pravděpodobností samotným arcibiskupem Arnoštem z Pardubic, jenž prosazoval rozvoj rybnikářství do blízkého okolí Prahy.
Nešlo vůbec o kratochvilné účely. Rybník vznikl jako nádrž na vodu pro mlýn, čili čistě užitkový. Tu roli hrál víc jak půl století až do 20. století.
Kyje bývala obyčejná vesnice na okraji blížícího se velkoměsta. Když se ale objevily plány na vznik obřího sídliště - Černý Most, jež se nachází nad rybníkem, začaly se dít věci…
V roce 1962 došlo k odbahnění totálně zaneseného rybníku. Opakovalo se to ještě na zlomu 70. a 80. set, cíleně, v souvislosti s rostoucím sídlištěm na kopci.
Rozsáhlá sídlištní zástavba přinášela existenci spodních (ne odpadních!) vod, které je třeba někam odvádět. Posloužil k tomu právě Kyjský rybník.
Spodní vody přinášejí riziko nánosů sedimentů. Proto byla zbudována dole u Kyjské rybníka tzv. sedimentační nádrž,. Je oddělena od Kyjského rybníka příčnou hrází.
Tím ale zájem vodohospodářů a národohospodářů o Kyjský rybník na téměř tři desetiletí zase utichl. Až po roce 1998 se začalo na veškeré vodní plochy na území Prahy hledět moderně.
Vznikl významný, ba až osvícený projekt nazvaný „Obnova a revitalizace pražských nádrží“ který umožnil spolufinancování díla z evropských fondů.
Na Kyjský rybník také došlo. V letech 2007 a 2008 se dočkal revitalizace. A s dalším odbahněním. Uvádí se 70 tisíc kubíků bahna. Důležitější je, že byly na dně Kyjského rybníka objeveny škeble říční. Ale nezůstaly v něm. Necítily by se dobře, a proto je vodohospodáři přestěhovali do jiného rybníka, do Počernického.
Revitalizace Kyjského rybníka měla však dvě fáze.
Po téhle první, propukla druhá o dva roky později. Ta se už týkala oživení rybníka samotného. Zanášení sedimenty bylo sedimentační hrází odstraněno, proto mohlo v roce 2010 dojít na další kroky. Nejzřetelnějším je vznik ostrova uprostřed rybníka. Jde o záměrně vytvořený umělý ostrov, nabízející možnost spokojeného zahnízdění vodních ptáků - zázemí a ideální hnízdiště.
Souběžně s tím došlo i ke zpevnění rybničních břehů, které porostlo mokřadním rostlinstvem a kolem rybníka došlo k výsadbě keřů a stromů…
Po břehu rybníka k viaduktu
Na naší procházce Kyjský rybník obejdeme dokola.
Po odbočení z Tálinské ulice dolů k vodě, dojdeme k odpočinkovému místu zvanému Tálinská. Je zde možnost posedět a pro děti je tu i jakýsi bezpečný prvek k „dobývání“.
Odtud vede pěšina na hráz a za hrází po břehu rybníka (nikoli ta vyasfaltovaná cesta, která je cyklostezkou).
Jdeme-li po větším dešti je malé děti vhodné vybavit holínkami. Jsou tu louže a víme, jak děcka zbožňují capkání v loužích. Tak pro klidný a hladký průběh cesty jsou holiny ideální.
Pěšina nás posléze navede na asfaltovanou cestu, která ale není cyklostezkou, i když si občas někdo nedá říci. Jmenuje se jednoznačně - U rybníka.
Po ní, za doprovodu kachniček, kolem rybářů, míjíce vily a chalupy, dospějeme k souběhu s - nám už známou - ulicí Tálinskou. Je tam stanice autobusu, dvě restaurace a improvizované parkovišťátko.
Železniční trať okolo rybníka
V blízkosti Kyjského rybníka vede dnes tříkolejná značně frekventovaná trať Praha – Česká Třebová. Je tu i na stráni nad rybníkem zastávka Praha – Kyje v Šimanovského ulici.
Obec má vlastní železniční zastávku od roku 1892. Ale stálo ji mnoho úsilí, než k jejímu vzniku dostala souhlas. Téměř padesát let už totiž přes Kyje frčely války. Trať tudy vedla už od roku 1845 a až do 50. let minulého století byla dvoukolejná. Po vzniku zastávky, ještě dlouho směl v Kyjích zastavit jen jeden vlak denně.
Dnes je zastávka součástí Pražské integrované dopravy a zastavují tu osobáky. Rychlíky ale frčí Kyjemi dál. Prapůvodní staniční budovu už ale odvál čas.
Zajímavostí možná je, že revitalizace Kyjského rybníka, hluboko pod nádražím a kolejemi, měla na trať vliv. Došlo totiž souběžně k odstranění původní železné lávky, přes odtok rybniční vody a revitalizací tak prošel i železniční most klenoucí se nad tím nahoře.
Pod tratí, ke trati, od trati
Po Tálinské ulici pokračujeme tady pod viadukt se značně frekventovanou tratí. Nahoře nad námi se řítí vlaky, dole pod námi, burácí jez vody z Kyjského rybníka směrem ku Praze.
Na mostě, který nás převádí přes odtok vod z Kyjského rybníka si tak můžeme plně uvědomit, že Rokytka, která napájí Kyjský rybník není žádný malý potůček, ale pořádný potok, zde skoro až říčka.
Praha registruje celkem 112 potoků a Rokytka se s délkou toku téměř 38 km mezi nimi rozhodně neztratí.
Na mostě přes Rokytku, pod železničním viaduktem, se nám Tálinská ulice změní v ulici Lednickou a vede nás prudce – doslova serpentýnou - vzhůru.
Teď opatrně, abychom nezahnuli do nabízející se ulice Vlkovické, která stoupá strání dál, a vede do domovní zástavby nahoře nad nádražím. My ale potřebujeme odbočit včas doleva k modernímu podchodu trati pod nádražím Praha-Kyje. Čistý a bezpečný podchod ozdobený moderními až hyperrealistickými murály se železniční tématikou nás vyvede na malé náměstíčko před Kulturní dům. Ten když obejdeme zleva ocitneme se v ulici Šimanovská jenž míří přímo ke kostelu sv. Bartoloměje.
Kostel sv. Bartoloměje
Perlou obce Kyje (obec ho má i v obecním znaku) je Kostel sv. Bartoloměje. Spravuje ho římskokatolická církev a je průběžně užívaným farním kostelem.
Kostel pochází z roku 1230. Za zakladatele je považován pražský biskup Jan II. z Dražic. Jedná se o klasický jednolodní vesnický kostel, vystavěný z proseckého pískovce v pozdně románském slohu. Pokud jde o rozměry, uvádí se, že je 26 metrů dlouhý, 10 metrů široký a 15 m vysoký. Jednomu z Apoštolů, Sv. Bartoloměji, byl zasvěcen dokonce opakovaně. Důvod proč právě tomuto světci, znám ale není. Ulice, v níž se nalézá, nese příhodné jméno Prelátská…
Z běhu času kostela sv. Bartolměje v Kyjích, stojí za zmínku zdejší dočasné působení Jana z Jenštejna.
V roce 1655 došlo k úpravám původního interiéru, v 17. století došlo k dostavbě sakristie v tehdy aktuálním barokním slohu. V roce 1743 proběhly ještě další stavební úpravy, zrušena byla původní - gotická - okna a nahradila je obdélníková. Koncem 18. st. byl na kostel zavěšen zvon, tzv. umíráček, který však do dnešních dnů nedochoval.
V roce 1845 obohatil interiér kostela arch. Josef Kranner o novou křtitelnici.
Na přelomu 18. a 19. st. byly postupně objeveny a posléze odhaleny vzácné fresky.
Rozsáhlou opravou prošel kostel sv. Bartoloměje také mezi lety 1973 až 1989. Betonem byl zpevněn presbytář, došlo k výměnám poškozených pískovcových kvádrů, opětovné obnově oken na románská a zabíleny byly ony objevné fresky (!).
Do roku 1991 došlo ještě ke zrušení neidentických prvků z dob renesance a baroka.
Kolem kostela je dnes kamenná zeď a v ní jen jeden, vesměs veřejnosti přístupný zdobný vchod. Kolem kostela je malý hřbitůvek, který se až do roku 1854 využíval. Dominuje mu rokokový pískovcový kříž a nepřehlédnutelné jsou některé empírové pomníky.
Okolo kostela na autobus
Ulice Šimanovská nás spolu s cyklostezkou stezkou, aniž bychom cestou kamkoli uhnuli, třeba do ulice Za školou, dovede až do parčíku, který je součástí Krčínova náměstí s Pomníkem padlým. Vpravo se vypíná kostel sv. Bartoloměje. Máme-li kliku a to snad není vzácné, brankou v kruhové zdi vstoupíme na hřbitůvek a před vchod do kostela.
Pak už nám zbývá jediné, obejít kostel a ulicí Stupskou sestoupit ke stanici autobusu v ulici Broumarské. Blíž kostelu staví autobusy směr Hostivař, Opatov či Dolní Počernice, naproti, kam vede přechod pro chodce, míří autobusy na Černý most, do Čakovic a Hloubětína. Jak libo…
Odjezd domů nebo ještě pokračovat?
Silní jedinci mohou pokračovat kousek po Broumarské k nedaleké rozhledně Doubravka, z dílny mistra alternativních staveb, arch. Martina Rajniše. Ale o té píšeme na našem webu na jiném místě (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/doubravka-aneb-alternativni-rozhledna-od-arch-martina-rajnise/ ).
I když popis dnešní trasy vydal na rozsáhlé povídání, jedná se celkem o nějaké čtyři kiláky. Vhodné pro každé roční období i věk. Tedy i pro právě nastávající čas adventu. Už proto, abychom nepodléhali předvánočnímu běsnění a raději si užili chvíli klidu a nadhledu nad tím vším, co se kolem nás děje.
Tak příjemnou cestu.
Text: Richard Koníček
Foto: Marie Kubíčková, DiS.
