Kutná Hora - památková rezervace v seznamu UNESCO aneb není tu jen sv. Barbora a GASK…
Kutná Hora - město
15. 6. 2019
Do Kutné Hory jsme jezdili a jezdíme rádi. Dříve autem, později vlakem, nyní už i příměstským autobusem. Většinou dobrovolně, na výlet, občas za www.www-kulturaok-eu.cz. A nejezdíme tam jen za ozvěnou minulosti, kdy město s Prahou soupeřilo a bylo bonanzou stříbra, až se stalo jedním z nejvýznamnějších a nejbohatších měst království. Nejezdíme ani za městem pyšnícím se chrámem sv. Barbory. A už vůbec ne jen na impozantní výstavy, konané v Galerii Středočeského kraje, Kutná Hora je totiž hlavně místem objevů. Stačí odstup v čase a objevíme novinky upozaděné za okoukaným a už poněkud zprofanovaným trojúhelníkem - Barbora, Kostnice, Muzeum stříbra. Kutná Hora je živé město s 20 tisíci obyvatel a snaží se vymanit z omšelosti a chátrání z dob blízkých i vzdálenějších.
Dokud bylo stříbro v dolech, bylo vystaráno
Kutná Hora, kdysi téměř hlavní město českého království, je dnes tzv. ´obcí s rozšířenou působností´ na ploše 33 km². Nejzajímavější je městská památková rezervace, zapsaná na seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Název města naznačuje, že se zde kutalo. Koncem 13. století zajišťovala Kutná Hora jednu třetinu produkce stříbra Evropy. Za vlády krále Václava II. (1271 - 1305) zde vypukla dokonce ´stříbrná horečka´. Tisíce lidí z okolí, z dáli a dokonce až z Německa sem natáhla stříbronosná ruda. Vznikla hornická osada (Mons Cuthna) a od roku 1291 už mělo město vlastní soud a královský horní úřad. Václav II. vydal horní zákon (Ius regale montanorum), řešící královská práva na těžbu stříbra a mincovnictví a pod vedením odborníků z Florencie se v mincovně (Vlašský dvůr) začal razit ´Pražský groš´. Roku 1318 byla Kutná Hora povýšena na město a dostala svá královská privilegia.
Stříbro z Kutné Hory tvořilo základ královské moci Čech a financovalo ji.
Vlašský dvůr se stal i sídlem Václava IV. Koncem 14. století vznikly kostely, radnice, městská škola i hradby a 6 bran. Vznikl (1384) také ´horní´ (hornický, důlní) chrám sv. Barbory.
Město za husitských válek bylo zprvu loajální císaři Zikmundovi. Pod hrozbou husitů se ale roku 1421 podrobilo Janu Želivskému a kališníci mu pak vládli až do bitvy u Lipan (1434). V roce 1444 byl ve Vlašském dvoře zvolen hejtmanem pozdější král Jiří z Poděbrad. Jako král se později přičinil o znovuoživení Kutné Hory a rekonstrukci Vlašského dvora, kde byl v královské audienční síni po jeho skonu na trůn jako český král prosazen Vladislav Jagellonský.
Podle historiků je tato - kutnohorská - událost hodnocena jako mezní pro dějiny střední Evropy. Není divu, že Vladislav II. Jagellonský město podpořil. Díky investicím do technického vybavení a technologie těžby (1489) dolům zvýšil výnosy na jejich historický vrchol. A na vrchol se dostalo znovu i město, když se v něm konaly zemské sněmy a zase konkurovalo Praze.
Od roku 1530 začaly výnosy dolů klesat. V roce 1547 přišlo město o část svobod a roku 1550 končí i ražba pražských grošů. Úpadek pokračoval i proto, že do Evropy proudily tuny stříbra z Jižní Ameriky a komerční cena klesla tak, že se dolování nevyplácelo. Je to doba proslulého Mikuláše Dačického (1555 -1610), jenž tenhle proces náležitě trefně a pichlavě komentoval.
Další ranou městu byl mor (1625) a úbytek obyvatel na jednu čtvrtinu. Ferdinand II. Štýrský Kutné Hoře zkonfiskoval majetek ve prospěch jezuitů, jež tu (1626) zbudovali u sv. Barbory kolej. V roce 1726 končí i těžba stříbra. V letech 1770 a 1823 město téměř zničily dva obří požáry.
Ale svůj význam měla Kutná Hora i nadále, a to pro uvědomění národa v čase národního obrození. Narodil se tu Josef Kajetán Tyl, po jistou část životu žil a působil Karel Havlíček Borovský. Mimo to tu vznikla celá řada významných národních spolků a sdružení.
S historickým pádem se Kutná Hora vyrovnala až koncem 19. století.
Obnoveny byly gotické stavby a došlo i na stále ještě nedostavěný chrám sv. Barbory. V letech 1884 -1893 jej dostavěl ctitel ortodoxní gotiky, velebený i zatracovaný, skvělý architekt Josef Mocker. V 19. století se také Kutná Hora začala měnit hospodářsky. Vznikla tabákovna, pobočka firmy Philip Morris.
Průmysl ale do města dorazil až v roce 1967,
kdy vznikl strojírenský závod, slévárna ČKD.
Opominout nelze ani těžbu zinku a olova.
Trvala i po zániku stříbrné těžby až do roku 1991.
Co je mimo chrámu sv. Barbory, Vlašského dvora, kostnice v Sedlci a moderního GASKu k vidění?
Jak jsme se přesvědčili, rozhovory s místními nám prozradily,
že se místní cítí poškozeni tím,
že průvodci směrují turisty průletově jen na tři místa.
Do chrámu svaté Barbory,
do Vlašského dvora
a
na kostnici ve Hřbitovním kostele Všech Svatých v blízkém Sedlci.
Mimo to maximálně ještě do bývalé Jezuitské koleje, galerie GASK. Opomíjena je ve většině případů škála dalších objektů. Ať už je to budova Arciděkanství (1594 - 1599), Hrádek (1485 - 1505), České muzeum stříbra a středověký důl (zde je zájem poněkud větší), Hřbitovní kostel Nejsvětější Trojice (kolem 1415), Kamenná kašna (1493 - 1495), Kamenný dům (1485 - 1495), Kaple Božího Těla (kolem 1400), Klášter řádu sv. Voršily (1733 - 1743), Kostel Matky Boží Na Náměti (1360 - 1470), Kostel sv. Jakuba Staršího (1330 - 1420), Kostel sv. Jana Nepomuckého (1734 - 1750), Morový sloup (1713 - 1715), Ruthardka, Sankturinovský dům, Trejv, Tylův dům a na jižním okraji města pravěké hradiště Dänemark s nejstarší kamennou zdí v Čechách. A připomínány nejsou turistům ani osobnosti v průřezu dějin, pocházející z Kutné Hory s významem, jenž přesáhl hranice města. Jen Wikipedie jich uvádí přes čtyřicet.
A že jsou mezi nimi opravdoví velikáni! Malíř Petr Brandl (1668 - 1735), významný rektor pražské univerzity, spisovatel a skladatel Jan Campanus Vodňanský (Mistr Kampanus, 1572 -1622), či z moderní doby, Ota Ornest (1913 - 2002), režisér, Zdeněk Ornest (1929 - 1990), herec a Jiří Orten (1919 - 1941), básník. Nás ale při naší poslední návštěvě zaujal výše zmíněný Mikuláš Dačický z Heslova (1555 - 1626), šlechtic a spisovatel.
Staronový Dačický dům...
Dnešní Dačický dům vznikl před rokem 1426. Nejvíce proslul po přestavbě z roku 1500. (Čerpáme ze statě o Dačického domu na webu a zasvěceného komentáře vstřícné paní, jež měla v době naší návštěvy službu v Informačním středisku, které je v domě umístěno).
Nejprve se domu říkalo Biskupský. Bydlel v něm totiž světící biskup utrakvistické církve. Z té doby je tu dodnes žebrová klenba zadní komory a jiné gotické prvky. Dům dostal i „patrovou hmotu s cihlově klenutými oblouky loubí, s velkoformátovými okny ve fasádách a patrně i arkýřem v patře západní fasády neseným třemi dřevěnými konzolami.“
V roce 1536 dům koupil Ondřej Křivoláček, tzv. Dačický, otec Mikuláše Dačického. Dům dostal (2. pol. 16. století) renesanční úpravu.
„Zmenšení oken v severní fasádě a pokrytí celého obvodového pláště psaníčkovým sgrafitem.“
Další přestavba přišla koncem 17. století a další ve 3. čtvrtině 18. století. Dům získal novou fasádu, pozbyl gotický arkýř, srovnaly se mu okenní otvory do barokní symetrie a přibyl zdobný štukový dekor.Výraznější přestavba v klasicistním stylu (1841 - 1842) přinesla i kompletní výměnu stropní konstrukce nad přízemím a patrem. Změněny byly ale dispozice a vznikly nájemní byty. Zazdilo se podloubí. O něco později došlo ještě k výměně střešní konstrukce. 20. století bylo pro dům ale devastující. Stal se hospodou U Šašků a po znárodnění připadl městu. V 70. letech proběhla necitlivá adaptace na byty s provozovnou v přízemí. Vzdor tomu, Dačického dům patří ke kmenovým stavbám památkového fondu města, je uveden na listině světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Je zcela významný svým zachovaným pozdně gotickým jádrem a vrcholně barokní fasádou se zbytky gotických prvků. Tvoří nároží Komenského náměstí a Rejskovy ulice. Z kulturně historického hlediska ho zhodnocuje, že byl sídlem utrakvistického biskupa a rodiště Mikuláše Dačického.
Kdo byl Mikuláš Dačický?
Mikuláš Dačický pocházel z rodu erbovních měšťanů Dačických z Heslova. Mikuláš dostal výchovu v klášteře v Kladrubech. V 15 letech, po smrti otce, se vrátil do Kutné Hory. Žil z dědictví po otci. Dodnes se tu traduje: „Tys divoký, jak Dačický“.
Aby se ale stal i on měšťanem s domovským právem, musel ve městě koupit dům. Koupil ho a záhy ho zas prodal. Žil ve svém. V roce 1582 měl v místní krčmě souboj, zabil a pár let trávil ve vězení a u soudu. Nakonec byl spor s vdovou po zabitém urovnán pokutou. V roce 1590 se oženil, manželství trvalo 20 let a bylo bezdětné. I přes bouřlivý život byl nejvýznamnější pokračovatel pozoruhodné rodinné kroniky, jež dostala jméno Paměti Mikuláše Dačického z Heslova. Tuto cennou měšťanskou kroniku začal Mikulášův pradědeček a pokračovali další členové rodu. Mikuláš ale zápisy svých předků zredigoval, nově seřadil, z části upravil a vtiskl tak kronice svůj zcela osobitý styl. Dačický ale nebyl jen kronikář. Mimo kroniku napsal i další díla. Prostopravdu - sbírku pořekadel a básní, většinou satirických, ale často i přisprostlých a Tragédii Masopusta - báseň v dialogu, určená k masopustním hrám. Byl ale i český patriot, a tak se stal hlavní postavou her Zvíkovský rarášek a Paní mincmistrová od Ladislava Stroupežnického, Žena nejsou housle, abys pohrál, na stěnu je zavěsil od Ladislava Kadlece a filmu Cech panen kutnohorských od Otakara Vávry.
A jak se z vybydleného domu stalo moderní Informační centrum?
Dům byl neobydlen řadu let, a tím chátral rychleji. Po desetiletí byl minimálně udržován a opravován. Střechou teklo a štuky ohrožovaly okolí. Dačického dům byl vnímán jako ostuda města. Bylo nakonec rozhodnuto, že dům patří ke kmenovému fondu majetku města Kutné Hory a po opravě by měl sloužit nejširší veřejnosti. Až v roce 2014, díky dotaci Ministerstva pro místní rozvoj ČR a Nadaci Kutná Hora - památka UNESCO, došlo k rekonstrukci.
Podmínkou bylo ji dokončit do roka. Práce tedy začaly v lednu 2015.Vyklízením. A přinesly objevy. V souvrství podlahových krytin tzv. kaple byl objeven fragment unikátních gotických dlaždic. Bylo rozhodnuto o výrobě jejich kopií tak, aby se prostor kaple vrátil do stavu na počátku 16. století. Další objev nabídl dvůr. Jen metr pod úrovní terénu byl zasypán pozdně gotický sloup. V patře byl zase objeven pozdně gotický portál, včetně původních omítek. To jsou jen 4 nejvýznamnější objevy. Drobných byla řada.
V rámci rekonstrukce byla zrestaurována uliční fasáda, štuky
a
dům opět ozdobila freska Madony, obnovená už jen podle fotografie z 19. století.
Dačického dům dnes
Památková koncepce obnovy zněla: zachovat a restaurovat nejcennější historické prvky a otevřeně přiznat, co je nové, co ukládají předpisy a normy 21. století (osobní výtah, klimatizace, náročná technická infrastruktura a technologie expoziční instalace). Dům, jenž je dnes víceúčelovým informačním centrem, byl zrekonstruován za 40 týdnů za 70,1 milionů Kč.
A co my na naší návštěvě?
Užívali jsme si opět skvělou atmosféru města (včetně výloh) , pokochali se pohledem do údolí, nahlédli do vinic, poseděli v parku za Jezuitskou kolejí, z vnějšku obdivovali chrám sv. Barbory, který ohrožují komerční cíle v podobě přemíry návštěvníků, jež se mohou pohybovat i na místech, jež na takové nekončící procesí ze statického hlediska nejsou stavěny.
Minuli jsme kašnu,
pár pomníků,
poklid malebných náměstí dýchajících historií
a samozřejmě zašli do jedné z mnoha hospůdek na dobré pivo.
Jistě se do Kutné Hory zase někdy podíváme, a jistě si zase vybereme nějaké nové místo či objekt a vřele to doporučujeme i všem, kdo přečetli tento článek až sem.
Kutná Hora má svou nezaměnitelnou atmosféru a není rozumné ji nezažít v turistickém honu mezi několika doporučovanými pamětihodnostmi. Kutná Hora dá víc. Třeba i jen tak příjemné posezení v malebném prostředí některé ze zdejších hospůdek…
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková, © Richard Koníček
Oficiální web: www.kutnahora.cz
Ofic. web MÚ: www.mu.kutnahora.cz
