Kryt Folimanka aneb všichni pod zem! (zatím jenom ve dnech otevřených dveří)
Kryt Folimanka – Praha
14. 3. 2015 – 10.00 - 11.00 hodin
Tajemno a bezútěšno válečných podzemních krytů je pro mne asi tak ´padesát na padesát´. Ano, zajímají mě, lákají mě, jsou to často dokonce i pozoruhodná díla lidského ducha, ale na druhé straně si neumím představit, že bych tam měl nějak přežívat. A neumím si ani přestavit reakce ostatních lidí, kteří by tam měli přežívat spolu se mnou. A nedělám si o tom ani iluze…
Kryt pod Karlovem
Až do 8 let jsem bydlel s rodiči u Karlova náměstí a jedna z častých procházek bývala do parku Folimanka. Už proto, že oba rodiče, shodou okolností, vyrůstali poblíž, a tak to tam znali už dob svého vlastního dětství. Nahoře na Karlově naproti kostelu v místech dnešní dálnice a podchodu pod ní bylo koupaliště, kam jsme chodili v létě a dole cestičkou, která je tam dodnes a vede dolů do Bělehradské směrem k pomníčku jsme sestupovali v ostatní roční dobu, abychom v zatáčce zahnuli směrem do podlouhlého parku pod Karlovem sevřeného vpravo hradbami a vlevo Botičem.
V zatáčce u vstupu do parku byl vchod do krytu. Přitahoval mě coby kluka a vzrušoval svou zabedněností. Byla 50. léta, studená válka blízká té horké a pořád se všude mluvilo o jaderném konfliktu, který jsme tu měli případně přežívat.
Díky tátovi jsem ale věděl, že kryt byl budován už za II. sv. války v souvislosti s možnými nálety na Prahu. Nebyly. Až do samého konce války nebyly. Jen plané poplachy děsily obyvatele a udržovaly je v naději, že jim kryt a jemu podobné po celé Praze zachrání život. A když se pak na samém sklonku války v únoru 1945 uskutečnil onen nesmyslný a prý že omylný nálet opravdu, tak lidé nebrali už sirény vážně a do krytů se nehrnuli. Tak ani nevím, zda někdy opravdu sloužil.
Po válce se ale budoval, a do konce 50. let i dobudoval, už jako protiatomový kryt civilní ochrany nazývaný Folimanka. A protože byl funkční, a protože nás ve škole učili, že jaderný výbuch se dá přežít (!), jen si prý musíme lehnout nohama směrem k jeho epicentru a počkat, až se to přežene, protože lidské tělo je děsně přizpůsobivé, jak nám tvrdil nějaký nařvaný politruk, a ustojí to. No, byla to taková doba, a kryt mi v tom případě připadal zbytečný. Proč se tam hnát, když si přece stačí jenom lehnout nohama směrem k výbuchu a chvíli počkat…
Kryt jako tajemná záhada s mnoha indiciemi
Čas plynul a já podobně jako kdysi táta se mnou chodil ke vchodu krytu se synem. A podobně jako mě kdysi fascinoval a lákal teď zase pro změnu jeho. A já mu vyprávěl, co jsem znal a vyčetl.
…že je to dvoupatrová podzemní stavba….že je to kryt takzvaného štolového typu a že jeho kapacita činí 1 300 osob….že je technicky na takové množství lidí a jejich přechodné přebývání tam i vybaven a zařízen….že má zajištěnu dodávku vzduchu a prostřednictvím filtr- ventilačního zařízení i jeho ohřev….že má zajištěnu dodávku elektřiny i vody…že tam v jeho vnitřku je myšleno skoro na všechno…že tam jsou záchody pro těch 1 300 lidí … že tam jsou sprchy pro ně, ošetřovna, i technické zařízení k ´bydlení´ oněch nechtěných 1 300 nájemníků.
…že má pro jistotu 3 vchody, které jsme pečlivě prověřovali, jestli je náhodou někdo nezapomněl zavřít a my bychom nemohli alespoň nahlédnout dovnitř.
Znal jsem je už ze svého dětství. Jeden je ve skále v ulici Pod Karlovem, druhý
na Bělehradské, a třetí se skrývá u dnešní vodní atrakce přímo na Folimance.
Venku jsou ale patrné ještě i jiné důkazy existence krytu.
Pod mostem jsou 2 výstupy ventilačních šachet a na Bělehradské,
u stanice tramvaje, cudně za pomníčkem padlým za 2. světové války, se schovává střílna.
Jednou jsem se za tou střílnou kryl i já. Šel jsem v pozdní noční hodinu z hospody a znáte to, pár piv…
Kryt jako atrakce pro pršavé soboty
To vše jsme o krytu věděli, vyčetli, vyposlechli a sami prozkoumali. Ale i když padla železná opona, studená válka vyšuměla do ztracena a každé malé dítě ví, že lehat si nohama směrem k jadernému výbuchu moc nepomůže, když poločas rozpadu radioaktivity je pomalu ´na furt´ - viz Černobyl či nově Fukušima. A zda by bylo lze prožít život či pár generací v krytu pod Folimankou se jeví jako poněkud ulítlý nápad.
Tak proč je – sakra – pořád ten kryt a jemu podobné pražské technické památky zavřený?! Proč se nevyužívá jako atrakce?!
A bum! Loni se jeho železná vrata otevřela!
Tak hurá do krytu!
Konečně to, co víme, uvidíme na vlastní oči.
Tedy asi jenom část, protože jak jsme se na www.www-kulturaok-eu.cz dozvěděli, je v současné době kryt Folimanka využíván jako sklad vzduchotechniky Divize civilní ochrany. Ale k plnému případnému využití prý může být připraven už do 24 hodin.
Kryt Folimanka - dny otevřených dveří
Jak nám občanům Prahy sdělily různé městské zdroje, tak kryt Folimanka bude po celý rok, jednou měsíčně přístupný, a to tak, že každý z návštěvníků si může při individuální prohlídce vybrat, jak moc chce chodbami bloudit, kde se na co a jak dlouho dívat. Na místě bude zájemcům poskytován výklad o historii i současnosti bunkru.
Doplnily se i naše dosavadní znalosti.
Podzemní kryt, vzniklý na přelomu 50. a 60. let 20. století, má vlastní studny, toalety i ošetřovnu, má samostatný agregát, který mu zajišťuje osvětlení a vytápění. Větrání probíhá pomocí přetlaku. Chodby jsou ve svém součtu dlouhé 125 metrů a rozlohou 1 332 metrů čtverečních je Folimanka největším krytem v Praze 2. Kapacita krytu je i nadále 1300 osob a zásoby by umožnily přítomným přežít zde po dobu 72 hodin.
Bunkr je dosud v dobrém technickém stavu a v případě nebezpečí by mohl okamžitě sloužit původnímu účelu.
Expozice je průběžně doplňována ve spolupráci se Speleologickým klubem Praha a Správou služeb hlavního města Prahy, která pro Městskou část Praha 2 zajišťuje údržbu objektu.
Prohlídky zdarma se konají 1x v měsíci, vždy v sobotu, a to od 9 do 15 hodin
Termíny nejbližších prohlídek
18. dubna 2015
16. května 2015
13. června 2015
18. července 2015
15. srpna 2015
19. září 2015
17. října 2015
14. listopadu 2015
19. prosince 2015
Prohlídka podzemního krytu Folimanka
Dodejme, že prohlídky jsou dílem Městské části Praha 2 a vyplynuly z iniciativy starostky Jany Černochové, která takto našla pro tak rozlehlý kryt civilní ochrany nové využití a rozhodla se jej zpřístupnit veřejnosti v rámci pravidelných prohlídek.
Část krytu díky tomu tedy funguje i jako výstavní prostor. Formou panelů se zde dozvíme i o dalších podobných bunkrech v Praze.
Individuální prohlídky krytu probíhají po vymezenou dobu, bloudění brání orientační nápisy a šipky na stěnách bunkru. Kam se nesmí, tam je mříž a kde vstoupíte do slepé uličky, tak se zase vrátíte po stejné cestě. Navíc jsou přítomni i pracovníci Správy služeb hl. m. Prahy, kteří mají na starosti údržbu krytu a členové Speleologického klubu Praha, kteří fotografickou výstavu o pražských podzemních bunkrech připravili.
Bunkr Folimanka je osvětlený, udržovaný a vytápěný. Jeho druhý, nouzový východ v době naší návštěvy zpřístupněn nebyl.
Zdalipak víte, že
- v hlavním městě je bezmála 800 podzemních krytů, které mají různé vlastníky, od ministerstev, přes bytová družstva a různé soukromé firmy až po hlavní město Prahu
- krytů civilní ochrany srovnatelných s kapacitou bunkru Folimanka je v Praze ale jen 10. Největší se nachází v Bryksově ulici v Praze 4 a pojme 2 800 lidí
- v 50. letech bylo postaveno mnoho významných pražských krytů, včetně bunkru na Parukářce nebo pod žižkovským Vítkovem
- Kryt Folimanka
- vyniká důmyslnou jednoduchosti. Tvoří ho vlastně jen chodby
- Minimum místností. Nucení nájemníci by seděli maximálně na lavicích podél stěn, zbudovaných kvůli tlaku rázové vlny do klenby
- chodby se lámou do pravých úhlů a působí jako docela strašidelný labyrint. Při případném výbuchu blízko krytu by se ale tlaková vlna díky úhlům rozložila
- proti ohrožení plynem je Folimanka zabezpečená systémem větrání, který působí tak, že kryt je ´nafouknut´ přetlakem jedné atmosféry proti tlaku venkovnímu. V případě netěsnosti uniká vnitřní vzduch ven a nikoli dovnitř, takže otravná látka tam za lidmi nemůže
- Folimanka má, tak jako každý městský civilní kryt, nutné sociální zařízení. Tvoří ho záchody, u nichž se ale nebere ohled na naše
soukromí - fascinující jsou filtry na kyslík, připomínají kuchyň s obřími hrnci, jak ze závodní jídelny. Je v nich aktivní uhlík
- k vidění je i stařičký dieselový agregát, který se v případě poruchy může spolehnout i na místní dílničku
- bez dílny se kryt neobejde, protože si musí zachovat relativní soběstačnost
- pro kryty se hledá další využití, protože udržovat je provozuschopné je finančně náročné. Příkladem je krytParukářku, který slouží jako hudební a horolezecký klub s vlastní lezeckou stěnou
- novější pražské úkryty slouží jako skladiště či garáže. Hodně jich už zaniklo. Zejména po roce 1989 za privatizace. Spousta firem působí právě v krytech
- nefunguje již ani ústředí, jež propojovalo kryty tzv. červenou linkou
- velení bylo na Praze 4, mělo vlastní operační místnosti, plány, mapy a mělo řídit případné záchranné akce
- do každého krytu byl rozveden tzv. rozhlas po drátě
- Praha eviduje okolo osmi set krytů, ale spravuje jen třetinu
Rubrika „Zdalipak víte že…" byla připravena za pomoci internetu a s využitím informací Jonáše Zbořila
Hodnocení: 80 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková