Křížový vrch v Jeseníkách aneb kde dnes ještě voní česnečka s krutony a točí se řezané pivo půl na půl…
Jeseníky
14. - 21. 7. 2019
Je čas letních dovolených. Tušíc na www.www-kulturaok-eu.cz již v roce 2018, že tropy se budou stále více stupňovat, vybrali jsme si penzion v Jeseníkách jako tip na trošku chladivější dovolenou, i když můžeme říci, že zde vedro bylo také, ale dalo se v hustých lesích lépe snést.
Při pobytu v Jeseníku jsme samozřejmě nejprve zamířili do lázní. Je to totiž takový uzdravující cípek světa už jeden z mála a žel i jeden z posledních na naší námi sužované planetě. A jak jsme se tam přesvědčili sami na sobě, že opravdu rovným dílem působí místní příroda i atmosféra prostředí. Neduhy z nás tam spadly (na ten čas) jako zázrakem a mysl se nám upnula k výšinám.
Takže po prohlídce Lázní Jeseník, jimž jsme již věnovali dva články na našem webu (viz náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/lazne-jesenik-priessnitzovo-sanatorium-aneb-kde-leci-%c2%b4vodni-doktor-%e2%80%a6ci-kdyz-%c2%b4ziva-voda%c2%b4-existuje%e2%80%a6/) a jeho okolí (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/lazne-jesenik-aneb-je-li-mesto-jesenik-perlou-jeseniku-pak-mezi-ceskymi-laznemi-josu-lazne-jesenik-perlou-jednou-z-nejvetsich/),
jsme zamířili z naší základny v Jeseníku (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/penzion-u-petra-v-jeseniku-aneb-tam-kde-se-take-pasou-ovecky/ ) do Lipové lázní (viz náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jeseniky-dolni-lipova-lipova-lazne-aneb-kde-a-jak-vzniklo-rceni-%c2%b4byt-na-srot%c2%b4-%e2%80%a6/). Po menší výpravě do Horní Lipové (viz náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jeseniky-horni-lipova-aneb-kde-v-nadrazni-stanici-se-natacel-filmovy-alois-nebel/), jsme už zamířili rovnou k oněm výšinám. Konkrétně na Křížový vrch.
Jednou cestou vzhůru, druhou dolů
Křížový vrch má nejen přitažlivý název, ale hlavně tam vede - na naše aktuální pohybové možnosti r
elativně dosažitelná cesta z Jeseníku. Po modré pořád nahoru až do cíle. Bedekry slibují neopakovatelnou atmosféru a výhledy. Nám počasí slibovalo krásný výlet a dokonce možnost jít jinak nahoru než dolů. Vzhůru vedla přímo ona modrá značka, a bylo to opravdu 
přímo, takže šlo o dost velké převýšení a mnohdy vedla i dost krkolomná cesta, byť uváděná jako snadno zvládnutelná pouť i s kočárkem. O tom ale moc přesvědčeni nejsme, ale třeba bychom to před půl stoletím viděli jinak. Ta sestupná cesta zpět do Jeseníku vedla pozvolněji, serpentýnami, neboť ji tvořila Křížová cesta. O té ale budeme psát v jiném článku. Takže, stoupáme a stoupáme.
Bedekry nelhaly
Přírodní cesta začíná v Jeseníku ve Smetanových sadech a skýtá možnost splynout s krajinou a až na námahu stoupání lze vnímat božský klid loubí bujných lesů s průhledy do stále otevřenější krajiny, stále více se rozkrývajícího údolí. Aby ne, jsme na úpatí Hrubého Jeseníku.Takže krásná cesta, s výhledem do vzdáleného okolí, luk i lesů. Co víc si přát…?!
Začátek byl - jako obyčejně - pro nás poněkud zmatečný
Na naší mapě, jinak dokonalé, byl začátek modré značky označen hned za autobusovým nádraží v Jeseníku po překročení říčky Bělé. Vedla přes přiléhající most Karla Čapka a pak hned první vlevo, a tam kolem Jesenického úřadu práce, letního divadla, Smetanovými sady až k pramenu Skalka a vzhůru. Až na Křížovou horu. Jenže!
To bychom nebyli my, nebo by to nebyl Jeseník, ale na autobusovém nádraží sice modrá značka zřetelná byla, ale za mostem už jsme návaznost nenalezli. Proto jsme se vydali špatně. Podél říčky přes tenisové kurty, kde jsme si poklábosili s jejich správcem, avšak na cestu, v domnění, že jdeme správně, jsme se neptali. Naše chyba. Cesta podle říčky nás přivedla až na červenou značku. I ta sice stoupala vzhůru, ale nikoli na Křížový vrch. Přesto jsme se po ní vydali, neboť jsme si všimli,
že po nějakém čase, a nějakých metrech navíc, se dojde kolem pramenů Řecký a Diana, na místo, kde se obě značky téměř protínají. Dokonce jsme to zvládli už dříve odvážným a tvrdohlavým odbočením po vrstevnici, jednou z cest, jimiž jsou protkány rozlehlé Smetanovy sady a jež vedla k Anglickému pramenu. Tam se nám konečně podařilo přetnout onu námi hledanou modrou. A pak už to šlo ráz naráz. Tedy v mezích našich výstupových možností…
Něco málo z historie Křížového vrchu
Křížový vrch v 17. století pro místní se stal poutním místem. Lidé chodívávali nahoru, kde je čekala nejprve původní dřevěná kaplička na tzv. Kravské louce. A protože jim nešlo o turistiku tak jako nám, ale šli tam jako procesí, byl vzhůru v čele průvodu nesen a donesen kříž. V důsledku toho se posléze pro vrch vžil mnohem výstižnější název ´Křížový vrch´.
V onom 17. století nebyl ale ještě Křížový vrch zarostlý stromy tak jako je do jisté míry dnes, a zmíněná dřevěná kaplička, která tam stávala až do 19. století na zmíněné Kravské louce, byla dominantou vrchu a přitažlivým bodem výstupu.
Dřevěnou kapličku však odnesl čas.
V 19. století ji sedlák jménem Neugebauer ze Streitové nechal odstranit a na jejím místě dal postavit kapličku novou. Ta pak byla v roce 1847 nahrazena stávající kapličkou kamennou. Kapličce a jejím osudům se budeme ale věnovat v dalším článku, a to kvůli příhodné spirituální souvislosti s naší sestupovou cestou podél Křížové cesty. Však se tu každoročně vždy 26. července na svátek sv. Anny v kapličce konala (a už zase koná) bohoslužba a pouť. Před válkou tu byla dokonce v letních měsících i jednou týdně sloužena mše.
Současnost Křížového vrchu
Dnes je na vrcholu stylová, malebná a půvabná, naivisticky,
ale malebně zdobená restaurace.
Těžba dřeva
V Jeseníkách jsme vítali sytou a svěží zeleň, husté lesy, uchráněné před všudypřítomným kůrovcem a jeho zkázonosným působením. Na něž navazuje trudné mýcení cenných lesů. I v Jeseníkách se samozřejmě dřevo těží. Cedule nás mnohde i cestou na Křížový vrch upozorňovaly na ztížení chůze přes vývratě a rozryté strouhy zaviněné svozem dřeva. Dlužno ale říci, že to nebylo decimující a komplikující. I pro nás pajdavé chodce. Tak všechna čest.
Prohlídka areálu
Ač jsme na vonící česnečku ani točené pivo nezavítali, prohlédli jsme si celý areál Křížového vrchu. Celý objekt nám mírně (no, spíše více, než jen mírně) připomínal alpské domy, s jejich balkony, balustrádami, fasádami pomalovanými loveckými výjevy i zdobnými rámy oken s nezbytnými arkýři.
A všude plno květin, převislé bramboříky z balkonů a oken.
A také všudypřítomné velké i drobné,
ale vždy půvabné, rustikální artefakty minulosti, řemeslné nástroje,
mlýn na vodní pohon, či jednotlivosti jako konve na mléko.
Vše je vybudováno ve dřevě, vše je tu udržované, lustry z paroží, přeplněný interiér bezpočtem drobností připomínajícími dávné časy a teplo domova. A jako nadstavba všeho panoramatický výhled do nekonečné krajiny, doplněný patřičným popisem na schématu vyhlídkové terasy. Krásné pobývání. Jenže čas nás tlačil mířit dál. K návratu a sestupu. A tak jsme po prohlídce kaple zamířili loukou dolů podél jednotlivých zastavení Křížové cesty. A o tom zas někdy příště….
Hodnocení: 100 %
Připravil: Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková
https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/krizova-cesta-nad-jesenikem-aneb-poutni-i-vyletni-misto/