Křížová cesta nad Jeseníkem aneb v současné době poutní i výletní místo …
Křížový vrch - Jeseník
14. - 21. 7. 2019
Je čas letních dovolených. Na www.www-kulturaok-eu.cz již v loňském roce tušíc, že letní období bude opět dosahovat tropických teplot, vybrali jsme si penzion v Jeseníkách jako tip na trošku chladivější dovolenou, i když můžeme říci, že zde vedro bylo také, ale dalo se v hustých lesích lépe snést.
Křížový vrch nad Jeseníkem jsme navštívili při našem pobytu ve městě Jeseníku. Místo nás lákalo nejen jako jeden z možných cílů turistických, ale také jako dávné a dnes už zase plně uznávané místo poutní, ačkoliv čas i moderní doba přece jen jeho význam duchovní poněkud upozadily za atraktivitou turistickou. My jsme spojili obé.
O Křížovém vrchu, coby turistické atrakci, jsme už psali (viz. náš článek: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/krizovy-vrch-v-jesenikach-aneb-kde-dnes-jeste-voni-cesnecka-s-krutony-a-toci-se-rezane-pivo-pul-na-pul/). Křížovému vrchu jako místu poutnímu, spojenému s Kaplí sv. Anny a Křížovou cestou spojující město Jeseník s Křížovým vrchem, věnujeme pozornost nyní.
Co jsme se dozvěděli o kapličce na Křížovém vrchu
Nejprve, proč má vrch jméno Křížový vrch.
Nebylo to tak vždy. Jméno Křížový dostal později a symbolicky.
V čase, kdy na vrchu stála malá dřevěná kaplička s obrazem Ježíše Krista, tam zbožní, leč i mnohdy hříšní, věřící na důkaz pokání vláčeli dřevěný kříž až zdola, z Jeseníku (tehdy ještě Frývaldova). Ona první kaplička tam stála již v 17. století a pozemek na její stavbu věnoval jesenický občan. I o finance stavby se postarali hlavně místní.
Ona první kaplička byla dřevěná a nacházela se na samém vrcholu, tehdy ještě na tzv. Kraví louce. A dlužno dodat, že se jednalo opravdu ´jen´ o malou dřevěnou stavbu.
Až počátkem 19. století ji nahradila nová a větší. Opět dřevěná. Tu nechal zbudovat sedlák Franz Neugebaur a zdobil ji obraz Panny Marie ze Svatého Kopečku u Olomouce.
V té době vznikly i Priessnitzovy lázně. Shodou okolností na protějším vrchu. Nebyl tedy problém putovat z lázní ke kapličce a zpět. Už proto, že Vinzenz Priessnitz, zakladatel lázní a hlavně jeho autorské metody balneoterapie, tehdy tzv. vodoléčby, dbal nejen na dodržování předepsaných léčebných kůr, ale také na jejich nezbytnou součást - aktivní pohyb na zdravém vzduchu. Psali jsme o tom podrobně v našem článku věnovaném Priessnitzovým lázním. (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/lazne-jesenik-priessnitzovo-sanatorium-aneb-kde-leci-%c2%b4vodni-doktor-%e2%80%a6ci-kdyz-%c2%b4ziva-voda%c2%b4-existuje%e2%80%a6/ ). A tak jeho lázeňští hosté, při svém putování na protější kopec, si vysoce cenili nádherné výhledy do krajiny, na Jeseníky a do mohutného údolí s městem Jeseník. Místo se postupně stalo jedním z nejoblíbenějších cílů jejich cest vůbec.
Význam místa ale nedal spát ani majitelům lázní a místním obyvatelům.
Proto byla v roce 1845 vybudována nejprve nová a lepší přístupová cesta z Priessnitzových lázní. Davy zájemců se tak rozšířily. A mnozí byli praktikujícími věřícími a zamířili ke kapličce a dovnitř. Proto se záhy došlo k závěru, že kaplička už také nevyhovuje potřebám a zájmu návštěvníků. Tím bylo rozhodnuto.Vznikla třetí stavba kapličky, tentokrát už zděná a opět ještě větší. V roce dokončení cesty spojující vrch, tehdy zvaný Gräfenberg, kde byly Priessnitzovy lázně a Křížový vrch, proto započala i stavba nové kapličky. Kdo četl náš článek o lázních Vincenta Priessnitze (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/lazne-jesenik-aneb-je-li-mesto-jesenik-perlou-jeseniku-pak-mezi-ceskymi-laznemi-josu-lazne-jesenik-perlou-jednou-z-nejvetsich/) a současně objevil i jiný náš článek z našeho pobytu v Jeseníku, tentokrát o jiných lázních lázních Schrottových (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jeseniky-dolni-lipova-lipova-lazne-aneb-kde-a-jak-vzniklo-rceni-%c2%b4byt-na-srot%c2%b4-%e2%80%a6/) ví, že oba provozovatelé sice uzdravovali klienty především působením vody a přírody, avšak jejich postupy se lišily. I věhlas jejich lázní. A tak i když zprvu byli ještě blízkými přáteli, později se stali konkurenty a byli dokonce vehnáni do vzájemného nepřátelství a do soudních sporů.
Oblast zahrnující oboje lázně není ale zase tak veliká a obyvatelé nebyli zase tak četní, aby se v případě nově vznikající kaple, ne-li oni osobně, tak alespoň členové jejich rodin nedokázali spojit a spoluvybudovat kapli novou. Jedním ze stavebních mistrů byl zedník Josef Schroth,druhým tesař Franz Priessnitz. Iniciátor a donátor kaple byl kaplan Gotthard Sax z Vindavy. Kaple do roka byla postavena. Otázka financí byla spoluřešena i za nepominutelného přispění vděčných movitějších lázeňských hostů.
Na počátku byl v kapli umístěn oltář s obrazem Matky Boží. Později ho nahradil obraz sv. Anny. Dne 17. 6. 1846 byla na věž nasazena plechová kopule a do věže zavěšen zvon, dílo brněnského zvonařského mistra Karla Stechera. Zvon byl posléze (v říjnu 1847) posvěcen.
Kaple zpočátku ale sloužila jen pro soukromé účely. Až v září 1861 ji navštívil významný církevní hodnostář, vratislavský biskup Förster, jenž pod dojmem této návštěvy vydal konečně žádoucí souhlas s vysvěcením kaple. Obřad se uskutečnil až 22. 10. 1861. A kaple se tím otevřela také veřejnosti. Slavnostní otevírání kaple se - jak z výše uvedených dat vyplývá - zpozdilo o15 let. Na vině byl (už tehdy) řehtající úřední, ale i církevní šiml, jehož zásluhou nemohl být uskutečněn náležitý církevní ceremoniál.
Až po vysvěcení byly bohoslužby v kapli povoleny. Změnilo se to tedy až v r. 1861, kdy došlo konečně (22.10. 1861) k náležitému vysvěcení. A v té době už i plně turistický cíl získal svou obdivovanou perlu. Samozřejmě, že záhy po té, přibyla poblíž kaple také restaurace. Její světská obliba pak velmi silně konkurovala oblibě duchovní v kapli. A stejně jako kaple, jež se třikrát přestavovala na větší, dočkala se v roce 1902 přestavby i restaurace, jež doznala značného kapacitního rozšíření.
Až doma, při tvorbě tohoto článku, jsme se k naší smůle dočetli, že v restauraci si lze vypůjčit klíč od Kaple sv. Anny a individuálně si ji prohlédnout, a třeba se v ní věnovat i modlitbě či meditaci. My to tam nahoře ale netušili, tak jsme jenom pokorně nahlíželi zvenčí.
Křížová cesta nás svedla (do Jeseníku)
Křížová cesta nás svedla z Křížového vrchu dolů do města Jeseník, z východní strany do Smetanových sadů. A byl-li výstup na Křížový vrch pro naše zvetšelé údy poměrně náročný, tak sestup podél jednotlivých zastavení Křížové cesty byl naopak příjemnou procházkou. A nejen proto, že vedl směrem dolů, ale mířil tam dolů v serpentýnách jen mírně sklánějící vrstevnice a skýtal - umístěn mezi loukami - necloněné povětšině blízkými stromy - skvostné výhledy do okolí.
Ke Křížové cestě dlužno dodat, že není původní. I ta původní spojovala Křížový vrch v serpentinách se Smetanovými sady v Jeseníku. I jejím iniciátorem a donátorem byl, tak jako v případě kaple na Křížovém vrchu, také kaplan Gotthard Sax z Vindavy.
Ale pak přišel konec II. sv. války a záhy nastala jiná - materialistická - doba. Křížové cesty nebyly ideově ukotveny. A tak tradiční dávná cesta byla zcela brutálně změněna na sáňkařskou dráhu, která onu původní Křížovou cestu věrně kopírovala. Tím se ideologům podařilo utnout i poutě ke kostelíku a vůbec sakrální zvyky s Křížovým vrchem spojené. A kapli už nadále nebylo přáno nic. Chátrala a pustla. Jen restaurace na vhodném místě Křížového vrchu díky turistickému ruchu přímo vzkvétala. Tento stav trval po celou dobu vládu jedné strany. Čtyřicet let. Až rok 1989 přinesl změnu ideologie, uvolnění pro duchovní potřeby lidu a kaple se opět stala duchovním vrcholem Křížového vrchu. Postupně se dokonce dočkala už zoufale potřebných oprav. A co víc, v čase svátku její patronky, svátku sv. Anny, se dokonce znovuobnovily pravidelné mše.
Jako další na řadě byla zničená a téměř zapomenutá
Křížová cesta.
V roce 2012 se konečně obnovy dočkala Křížová cesta na Křížovém vrchu.
A stejně tak jako před tím sáňkařská dráha vymazala stopy Křížové cesty,
tak obnovená Křížová cesta zase vymazala stopy sáňkařské dráhy.
Dnes se v rýze po dráze sáňkařů
už zase vine a klikatí v serpentýnách
příjemně schůdná a pozvolna klesající
(či stoupající, jdete-li zdola) Křížová cesta,
probíhající poblíž oné turistické stezky vedené po modré značce,
po níž jsme na vrchol před tím vystoupali.
Náš sestup byl příjemný a končil pro nás tam, kde jsme zachytili při výstupu modrou značku. U Anglického pramene. Při sestupu jsme zjistili, proč nám při výstupu podle modré turistické značce zůstala Křížová cesta utajena. Za pramenem (kus nad Anglickým), zvaným U Vousáče, se trasa Křížové cesty totiž zcela nenápadně odklání na jih (asi o 100 m) od modré značky a pak vede hustým porostem, takže není vůbec patrna.
Zastavení Křížové cesty
Jednotlivá zastavení tvoří dřevěné kříže s výjevy, které zahrnující poslední cestu Ježíše Krista a která je rozvržena od jeho zatčení až k jeho trpnému konci na kříži. Nechybějí také scény ukládání do hrobu a následné vzkříšení. To vše je rozvrženo na 14 zastavení.
A to je vše
Zdrávi došli, jak říkávalo. Není víc, co dodat. O pramenech, jež jsme cestou minuli, budeme psát až v samostatném článku. Takže po silném zážitku jsme se ocitli opět v Jeseníku a plni dojmů. Kromě fyzického povzbuzení a zdravé únavy jsme se vrátili posíleni i duchovně. A v ´našem´ přátelském penzionu ´U Petra´ (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/penzion-u-petra-v-jeseniku-aneb-tam-kde-se-take-pasou-ovecky/ ) jsme se nadšeně a zvědavě připravovali (skoro s mladickou chutí) na náš další výlet. Tentokrát na jiný z okolních vrcholů, nazývaný Čertovy kameny. Ale o tom zase někdy příště.
Hodnocení: 100 %
Připravil: Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková