Úvod > Krištof Kintera vydal Fatal Banal aneb víme, jak to bylo doopravdy - byl to fatal banal…

Krištof Kintera vydal Fatal Banal aneb víme, jak to bylo doopravdy - byl to fatal banal…

04.06.2018 09:30

Začalo to celkem nevinně, ale v případě Krištofa Kintery člověk nikdy neví, tak jsme na www.www-kulturaok-eu.cz čekali cokoli a nevěděli… Pozvánka, kterou nám Mistr poslal, byla totiž lapidární a lakonická.

Modřanská budova/Chirana - Praha

Křest nové knihy: Krištof Kintera - Fatal Banal

30. 5. 2018 18.00 hodin

Uf!!! Modřanskou budovu Chirany známe. Obří stavba v záplavové oblasti, zející v podstatě prázdnotou a tiše chátrající do nebytí. Takže, nic moc. Na druhé straně, industriální prostor, který skýtá nekonečné čtvereční metry volných ploch k volnému využití. Takže, paráda. Zejména při vzpomínce na Kinterovu úchvatnou výstavu v Galerii Rudolfinum, kde téměř doslova zasypal všechny výstavní prostory této noblesní budovy harampádím, jež ve svých celcích tvořilo úžasný projekt, jenž na věky vstoupí do dějin Prahy a jejího výstavnictví. Tedy možnosti hal v budově Chirany, jak stvořené k uložení všeho, co se vrátilo z paláce do této industriální budovy. Takže, super nápad a řešení.

Ale co to ostatní? Fatal Banal, křest knihy…? To nás zaujalo. Už při zmíněné výstavě v Rudolfinu se o takovém počinu v zasvěcených kruzích šuškalo. A nic. Že by konečně spadla klec? A Kintera a jeho dílo vyšlo knižně? Ó, to by bylo… Jen aby z toho nebyl fatálně banální pomník. Takový formát by si takový formát, jakým je pro naši a nejen českokotlinovou výtvarnou frontu Krištof Kintera, nezasloužil. To se musí vidět, slyšet a publikovat na našem webu. Naši návštěvníci totiž Kinterovi rozumějí. A fandí.

Tak hurá do Modřan

Citujme ze vzorně připravené a k pozvánce připojené tiskové zprávy

„S podobnou uvolněností, se kterou Krištof Kintera prezentuje své umění, proběhne i samotné představení knihy.

Pro všechny případné zájemce je k příležitosti vydání monografie

připraven malý večírek přímo v areálu modřanské budovy Chirana, kde sídlí i rozlehlý Kinterův ateliér.

Pro prvních 50 návštěvníků, kteří si publikaci na místě zakoupí,

je připravena komentovaná prohlídka pracovního prostředí s doprovodem samotného autora.

Na toto exkluzivní setkání spojené s přednáškou není možné se nikde registrovat,

stačí být včas na místě a místo vstupenky si koupit

v ten den oficiálně vydanou novinku Fatal Banal.

Víno, hudba, občerstvení a představení knihy pro všechny ostatní jsou samozřejmostí.“

Co dodat? Jen, že u toho chceme být. V zájmu kultury a té OK, zejména.

A jak to bylo?

Den - jak vymalovaný. Vedro - saharské. Ještě v 5 hodin večer, kdy jsme vyrazili na místo.

V půl šesté nám obětavá SMS z dalekých Vinohrad hlásila krupobití a vyplavené Vinohrady, včetně rozlehlé nemocnice. V Modřanech zlověstně zataženo, ale jinak nic. Areál budovy Chirany znamenal připravené místo pro malou techno-party pro pár přátel Mistra a houf nadšenců jako my. Víno, hudba a občerstvení, malý stan se zásobami, DJ s muzikou a neformální místo na place před budovou.

Úderem šesté hodiny vstoupil na scénu mistr Kintera v typickém tralaláčku a … nebe se otevřelo. Bez krup, naštěstí, za to s kýbly vody. To nebyl déšť, to nebyl liják, to byla skutečná a přímo fatální průtrž mračen.

Angličtináři vědí, že výraz ´fatální´ lze přeložit také jako osudný, osudový, rozhodující a dokonce (to snad ne!) i smrtelný. Tenhle liják smrtelný nebyl. Naštěstí se po čase zmírnil, ale… Z přítomných dam v parádním byly rázem vodnice, ze střevíčků lodě a z plácku zelo malé bahniště. Nebylo-li to jedno z Mistrových překvapení, což snad ne, tak to byl jen takový banální (banál se dá přeložit z angličtiny i jako triviální) deštíček. No, měli jsme toho plné kecky. Všecky.

Žádných padesát vyvolených, ale asi sto vyvalených zabahněně mokrých…

Představa party na plácku se díky Mistrově pohostinnosti změnila v hromadný úprk do útrob budovy Chirany. A do Mistrova ateliéru, kde nás Mistr Kintera, když jsme krapet okapali, uvítal srdečně, leč asi zdrceně.

„Chtěl jsem udělat party venku, abyste mi to tu nezaneřádili.

Ale teď vás vítám uvnitř a klidně mi to tu zaneřaďte.

Vzadu mám dvě láhve vína, kdo potřebuje, ať si klidně naleje.

Buďte tu jak doma.“

A nutno říci, že mnozí byli. Gauče a křesla se našla. Invaze, do ještě nezaneřáděného ateliéru, ze zaneřáděného mokřadu sváděla.

A tak se, Mistr Kintera, coby Mistr improvizace, za podpory dalšího z improvizátorů , Jaromíra 99, ukázali jako pohodáři a fatální napětí se změnilo v banální epizodku. A my z invazní jednotky ve vítané a žasnoucí hosty Kinterova ateliéru.

Konec fejetonového pojetí, přistupme k vážným věcem

Oč tedy šlo. Krištof Kintera u nakladatelství Bigg Boss vydal svou autorskou monografii nazvanou příhodně Fatal Banal. Po Lubomíru Typltovi, Vladimíru Ambrozovi a Davidu Černém tak vyšla u nakladatelství Bigg Boss další umělecká monografie, Fatal Banal Krištofa Kintery.

Citujme z perfektní tiskové zprávy:

„Jak by se dalo očekávat od tohoto umělce, tvořícího často nestandardními postupy za nestandardních podmínek, i tato autorská publikace, která má v kontextu jeho díla sehrát roli jisté přehledové monografie, je zcela neortodoxním ohlédnutím za doposud realizovaným dílem.

Autorem koncepce primárně obrazové knihy je sám Krištof Kintera, o doprovodný text se postaral teoretik umění Ondřej Chrobák. Pomocí volné obrazové skladby je na více než 760 stranách představeno Kinterovo dílo ve vzájemných více či méně konkrétních asociačních vztazích, a s jistou nadsázkou by se dalo říci, že Kintera společně s grafickým studiem Breisky sestavili zcela jedinečnou obrazovou báseň.“

A je to venku. Ano, kniha byla vydána, kniha nám byla přestavena a kniha nám byla nejprve Jaromírem 99 a pak samotným Krištofem Kinterou i okomentována. Z neformálních projevů obou svébytných výtvarných osobností jsme se dozvěděli potěšující hodnocení díla Vladimírem 518.

Připomněl, že v knize se podařilo vzniknout nestát se ale pomníkem Mistra, to ať udělají jiní a jindy, chtějí-li, a tato kniha že je ´jen´ autorský průřez Kinterovou tvorbou. Krištof Kintera z knihy a jejího představení také vědu nedělal, pouze konstatoval, že je škoda, že nevznikla paralelně k jeho výstavě v Rudolfinu, což byl autorský záměr. Na druhou stranu však s uspokojením konstatoval, že je taková ,jakou si představoval a že dva roky práce na ní se vyplatilo. A pak už jen děkoval řadě pracovníků, kteří se o její vznik a jím požadovanou kvalitu zasloužili, a uznal, že to neměli lehké. Bez výjimky všichni. Od fotografů, přes grafiky, studio, až po tiskárnu. A že všem děkuje a oceňuje jejich práci. No, řeč to byla krátká, ale jak říkával Václav Havel, smysluplná.

A pak už jsme jen lačně bloudili ateliérem Mistra

Dalo by se asi říci, že šlo o celkem historický okamžik. Nelze totiž přepokládat, že Krištof Kintera bude mít svůj ateliér pro veřejnost otevřen kdykoli, to a ani ne v rámci Dnů muzeí, kostelů, zahrad či otevřených dveří. A tak musíme honem zhltnout co nejvíc dojmů.

Protože, i když ten ateliér moc jako výtvarníkův ateliér nevypadá, a připomíná spíše dílnu fabrickou, ateliér to je. A co předmět, či jeho fragment, či jeho slepenec, je buďto už jsoucí umělecké dílo (nejedno si dobře pamatujeme z Rudolfina, ale také i ze Stýblova paláce a dalších akcí), nebo jde o umělecké dílo budoucí, vznikající či takříkajíc zrající, případně umělecké dílo přezrálé, doznělé, čekající na reinkarnaci v umělecké dílo jiné.

Prostě takový Fatálně Banální sklad umění from Kintera, made in Kintera.

A nutno přiznat, byl to pro nás na www.www-kulturaok-eu.cz zážitek na dlouho. Takže díky za každou bouři, která v přívalech deště otevře nejen nebesa, ale i ateliér pozoruhodného tvůrce Krištofa Kintery. Bylo nám ctí i krásným zážitkem. Na odchodu nás už zase hřálo z oblohy sluníčko a uvnitř nás hřála radost, že jsme to nevzdali, neprchli, vydrželi a byli přitom.