Krištof Kintera: Nervous Trees aneb vzorník problémů
Galerie Rudolfinum - Praha
7. 9. – 27. 12. 2017
Na tiskové konferenci k nové výstavě, kterou připravila Galerie Rudolfinum u příležitosti jubilejní sté výstavy od svého založení v roce 1994, na tiskové konferenci, kde jsme se seznámili s principem rozsáhlého projektu Krištofa Kintery, byl autor osobně přítomen. Krištof Kintera nás poté osobně provedl svou výstavou, z jejíž koncepce na první pohled řád příliš nevynikal, ale opak je pravdou. Kinterův projekt představil posledních 5 let autorovy tvůrčí práce a v monumentální expozici zhlédneme dvě desítky soch, instalací a interaktivních objektů.
Petr Nedoma, ředitel a zakladatel Galerie Rudolfinum nám na tiskové konferenci úvodem připomněl, že jsme svědky 100. tiskové konference, zahajující 100. výstavu v Galerii Rudolfinum. Ta první se totiž konala už 14. 7. 1994.
To zase připomnělo nám na www.www-kultura-eu.cz, jak ten čas letí a že jsme pamětníky, kteří si to za tu dobu ale ani nestihli uvědomit. V době vzniku Galerie Rudolfinum jsme totiž působili v pražském kulturním týdeníku PROgram (zvaném „Pročko“) pod vedením šéfredaktora Josefa Vomáčky. Zrod Galerie Rudolfinum jsme z pár kroků vzdálené redakce na Alšově nábřeží sledovali takříkajíc v ´přímém přenosu´. A od první výstavy jsme byli do jisté míry přímo spjati právě s Galerií Rudolfinum. Bylo tomu tak po celý čas, než „neviditelná ruka trhu“ a zákulisní čachry umořily to „naše Pročko“ a my začali působit v jiné novinářské oblasti. Po řadu let jsme ale od „bydlicí tématiky“ rádi prchali alespoň jakožto pravidelní diváci na výstavy v Galerii Rudolfinum, abychom si tak i díky panu Nedomovi a jeho dramaturgii Galerie udržovali přehled o tom nejzajímavějším z výtvarného dění na světové úrovni. A teď už se zase - celou pětiletku – do Galerie Rudolfinum vracíme zase jako novináři, věnující se kultuře a pravidelně uvádíme ohromené a nadšené repo z dalších a dalších výstav. Tolik na okraj.
I Petr Nedoma si totiž dovolil u příležitosti 100. výstavy expozé uplynulého třiadvacetiletí (u příležitosti 100. výstavy vyšla brožura faktů a zajímavosti uplynulé obdivuhodné řady výstav).
Petr Nedoma se nám také pochlubil, že má dosud schovanou verzi koncepce, již předkládal při výběrovém řízení na ředitele této Galerie. Dodal, že ani nevybledla, ani nezmizela nějakým spamem, protože tehdy ještě nebyly počítače v jeho dosahu, a tak ji psal ještě na psacím stroji značky Consul. A pochlubil se, že vše, co ve své koncepci uvedl, dodnes galerie plní.
Vyjevil nám ale i svoji dosud ne zcela naplněnou touhu po realizaci mimořádně významných mezinárodních výstav a velkých monografických výstav tuzemských umělců. I když se v tom směru podařila řada počinů, jak se ukázalo, představy Petra Nedomy jsou stále ještě vyšší.
Uvědomuje si totiž, že takto světové výstavy by byly klíčem k vřazení našich umělců mezi zahraniční bez toho, že by museli hledat cesty, jak ve světě vystavovat. Byli by automaticky světem vnímáni jako identická součást světových umělců a dostali by se jim na roveň i co se povědomí týče.
„Takže, budou-li naše výstavy opravdu mezinárodní, stanou se čeští umělci světově nejen uznávanými, ale také dostatečně známými,“
dodal závěrem Petr Nedoma.
Zajímavé pro nás byly ovšem i vize Petra Nedomy zaměřené do budoucna, neboť se – jak také uvedl – nemíní se příliš ohlížet zpět a chce raději konat a hledat, co dál.
Konstatoval, že Rudolfinum je především pompézní budova, a tím až extrémní protiklad pro prezentaci současného umění. To ale nevidí jako handicap, spíš jako výzvu, protože právě Rudolfinum má svoji magickou sílu, a řečeno s nadsázkou, vše, co je zde vystaveno, se tak povýší automaticky nejméně o třídu. Na druhé straně má ale budova Rudolfina i své limity. Ultramoderní tzv. offside projekty se do Galerie Rudolfinum nevejdou. Na výrazně těžké sochy není Galerie zase disponována svou nosností podlah. Proto jedná s architekty připravujícími zásadní změnu přilehlého Palachova náměstí, kde bude ve středovém pásmu pamatováno právě na takovéto sochařské počiny. Připravuje se také vykročení Galerie do plenéru, zejména před vchod do parčíku na Mánesově nábřeží. Tam se budou pořádat doprovodné akce, nejrůznější performance a happeningy. Obohacením, které už ve zkušebním provozu běží, je také kino Rudolfinum (píšeme o něm a jeho projekcích opakovaně v naší rubrice Film https://www.www-kulturaok-eu.cz/film/). Pokus s kinem se zjevně ujal a teď se tedy dopilovává jeho kompaktní dramaturgická linie. K novinkám, které už také běží, patří i v přízemí hojně navštěvovaný, didaktický a volně přístupný Art park.
Po Petru Nedomovi se ujal slova šéfkurátor Galerie Rudolfinum David Korecký, jenž zdůraznil, že ve výstavní dramaturgii Galerie vnímali 100. výstavu jako předěl. Proto vybírali, kdo by měl být autorem. Zvolili Krištofa Kinteru.
Proč?
Důvodem bylo, že Kintera je nevyhořelý, akční a stále aktivní mimořádný umělec, schopný reflektovat jedno kompletní téma z různých neotřelých pohledů, a tím účelně a divácky zajímavě naplnit všechny prostory Galerie Rudolfina. Navíc netvoří výhradně sám, ale spolupracuje s více umělci, takže jeho výstavu oživí i jiné přístupy, které však dokáže dokonale identicky začlenit do svého celku.
Podle mínění Davida Koreckého vrcholem výstavy je dílo Juke Box, které už bylo mnohokrát s nebývalým úspěchem vystaveno na mnoha místech světa - vždy však ve veřejném prostoru. Nyní se poprvé tato skulptura dostává do interiéru, do historické budovy a do Česka. David Korecký také zdůraznil, že výstava Krištofa Kintery není výstavou retrospektivní, ale zahrnuje práce vzniklé následně po jeho zatím poslední významné výstavě v prostoru GHMP v Městské knihovně nazvaná Výsledky analýzy, konaná od 6. 3. do 13. 5. 2012, tedy před 5 lety. David Korecký také ocenil autorovu schopnost obracet účelně a inspirativně řád věcí, což mohl bohatě uplatnil právě v prostorách Galerie Rudolfinum. Na závěr nás šéfkurátor upozornil na katalog k výstavě, kde lze najít 90 % vystavených děl.
Krištof Kintera měl slovo závěrem. Byl stručný a pozval nás na prohlídku své expozice.
Úvodem jen ke své výstavě dodal, že tato jeho koncepce není prosta řádu, ač se to tak možná bude divákovy na první pohled jevit. Řekl doslova, že „i prezentace neřádu musí mít svůj řád“.
A že lehkost a zdánlivá nahodilost výstavy je výsledkem dvouleté práce ve fázi příprav a zahrnuje nejen vlastní umělecké pojetí, koncepci, ale také logistiku jako nosnost podlah objektu, průchodnost dveřmi sálů pro instalované objekty a jejich rozměry, atmosféru a stávající výzdobu konkrétních sálů.
K vlastní realizaci doplnil, že probíhala měsíc, že se jí kromě něj zúčastnilo i dalších 15 lidí, a že na počátku vzbuzovalo jeho navážení šrotu mnoha kamiony do této velebné budovy rozpaky personálu i všech kolem. A na konci že pak přišel údiv týchž pochybovačů nad tím, co se dalo z toho všeho vytvořit.
Pak už nás ale vzal do sálů na komentovanu prohlídku. Prohlídka výstavy má doporučený směr a dotváří tím logiku celé výstavy.
Nelze tu opakovat všechny postřehy a komentování stovek děl a skulptur, které nám autor představil. (Prohlídka trvala hodinu, a to byl autor krocen a postrkován ředitelem Galerie.) Skvěle komentující je nesporně i tisková zpráva, kterou uvádíme, a úplně nejvíc o výstavě napoví návštěva. U vstupu si vezměte brožurku „Subjektivní průvodce lesem nervózních stromů“.Je tam dostatek informací a autorských filozofujících myšlenek, jež dotvoří váš názor na viděné. Dodejme už jen, že vstup je volný a zážitek i vaše zamyšlení je zaručeno.
(text: Richard Koníček)
„Název výstavy Nervous Trees odkazuje ke stejnojmenným objektům, které se nervózně pohybují v hlavním výstavním sále; v dalším se prodíráme mezi sokly z polystyrenu, důvěrně známého zateplovacího materiálu, byť jeho fragmenty poletující galerií evokují spíše nepříjemnou vánici.
Důležitou součástí expozice je tzv. laboratoř, kde vstupujeme do průběhu vzniku Kinterovy aktuálně realizované instalace Postnaturalia, přibližně 100 m² pokrytých umělou krajinou ze součástek elektronických zařízení, poetickou a drastickou zároveň. Krajinnými elementy jsou vzorky umělých květin, pořadače s herbáři a rozsáhlá video-dokumentace vzniku jednotlivých objektů.
Malý výstavní sál je věnován intimnější poloze Kinterovy práce, a to v podobě desítek kreseb.
Naopak velké sály vyplňují projekty jako Nervous Trees (2013), pilíř z pytlů malty Knauf Do It Yourself (After Brancusi) (2007), muflon vzpínající se k nebi jako nějaké bájné stvoření Electrons Seeking Spirit (2016) a další skulptury.
V rámci výstavy uvádí Galerii Rudolfinum premiérově film s názvem Hands – Tools of Brain, hodinový sestřih přibližně 7 let pořizovaných záznamů rukou, které v ateliéru vytváří a ničí, testují materiály a postupy, vyrábí a sestavují jednotlivé prvky budoucích soch a instalací.
Výstava akcentuje důležité procesy spolupráce, zdánlivě velmi banální, ale ve své podstatě esenciální pro fungování a rozvoj jakéhokoliv složitějšího systému. Zároveň však poukazuje na křehkost, na které vztahy mezi jednotlivými aktéry systému stojí a padají. Kintera říká, že si nesmírně cení intimních chvil v ateliéru o víkendech, kdy je tam sám se sebou a kdy se může oddat jinému druhu soustředění.“ (zdroj: tisková zpráva)
Krištof Kintera (*1973)
- patří k nejznámějším současným českým umělcům pracujícím v různých médiích
- moment pohybu, interakce a sociálně kritický přesah je odrazem propojování výtvarného umění, performance a divadelní scénografie
- je spoluzakladatel experimentální divadelní skupiny Jednotka
- je autor výtvarné koncepce každoročního festivalu 4+4 dny v pohybu
- jeho pohyblivá díla si získala velkou oblibu nejen svým mechanicky náročným provedením, ale i hravostí a vtipem. Tyto objekty přitom mají ve většině případů hlubší poslání, než jen pobavit
- jako vršovický patriot a vyznavač cyklistiky je autorem dvou pražských atypických pomníků – pod Nuselským mostem pomníku Z vlastního rozhodnutí věnovaného sebevrahům a Bike to Heaven na památku Jana Bouchala, zakladatele Auto*Matu a všech dalších cyklistů zabitých automobilisty v Praze
Krištof Kintera měl v nedávné době významné výstavy v GHMP v Městské knihovně v Praze (2012),
v Tinguely Museu v Bazileji (2014)
a v Kunsthalle v Rotterdamu (2015).
Kurátor: David Korecký
110 00 Praha 1
Alšovo nábřeží 12
Máme otevřeno denně kromě pondělí:
úterý – neděle 10.00 – 18.00 hodin (čtvrtek 10.00 – 20.00 hodin)
Hodnocení: 100 %
Zapsal Richard Koníček
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková, © Richard Koníček
Vstupné na výstavu je díky Nadačnímu fondu Avast zdarma
Galerie Rudolfinum
- k výstavě vydala katalog Krištof Kintera: Nervous Trees s úvodním textem kurátora Davida Koreckého a texty teoretika Tomáše Pospiszyla spolu s reprodukcemi vystavených děl (česky a anglicky)
- u příležitosti 100. výstavy vydala galerie výroční noviny s rozhovorem s Krištofem Kinterou, seznamem všech 100 projektů od založení Galerie Rudolfinum a také nahlédnutím do připravovaného výstavního programu
- v průběhu výstavy se bude konat řada doprovodných programů, komentované prohlídky, workshopy, prohlídky pro školy, koncerty a přednášky se zajímavými hosty
Doprovodný program pro školy
- Speciální programy pro MŠ, ZŠ, SŠ a gymnázia zahrnují komentované prohlídky, workshopy a výtvarné dílny. Programy nabízíme na 60, 90 a 120 minut (případně podle dohody) od úterý do pátku (10.00-17.00 hodin)
- Programy jsou zdarma
- V případě zájmu kontaktujte Ondřeje Horáka na adrese horak@rudolfinum.org
Uměl(eck)á krajina
MŠ/ZŠ 90-120 minut
- Na výstavě Nervous Trees Krištofa Kintery není divák jen pozorovatelem, ale zároveň může přímo vstupovat do jeho díla. Kintera nevytváří pouze díla, která následně vkládá do prostoru galerie, ale zároveň i přetváří prostor samotný. Návštěvník tu např. vstupuje do umělcovy fantaskní krajiny vytvořené ze součástek elektronických zařízení. V závěrečném workshopu vytvoříme laboratoř, ve které budou žáci experimentovat s různými materiály a vytvoří vlastní krajinné panorama „vyrůstající“ v prostorách Artparku
Postnaturalia. Umění je hra
ZŠ/SŠ 90-120 minut
- Krištof Kintera je mistrem ve vytváření magických prostředí a fantaskních objektů svádějících ke hře. V programu se budeme zabývat fenoménem hry v současném umění – ať už hry, kterou se baví sám autor nebo té, do které zatahuje diváka. Hra má vždy své specifické prostředí, čas a pravidla, čímž vytváří prostor pro něco nového a zcela nečekaného. Na závěr programu si žáci zkusí vytvořit návrh své vlastní hry – počítačové, deskové nebo reálné, a to v kulisách Kinterovy výstavy.
Pozor! procházíte stavbou
ZŠ/SŠ 90-120 minut
- Vystavující umělec pojímá svérázným způsobem samotný prostor výstavních síní galerie. Nabourává tabu nedotknutelnosti historické hodnoty místa. Přikrývá, obestavuje, modeluje prostor a tím mění jeho význam. V programu se pokusíme navázat na tento Kinterův postup a v závěrečném workshopu navrhneme novou podobu tradičních míst budovy, jako jsou dvorana, schodiště, kavárna, vstupní hala, záchody nebo předpolí galerie. Pro inspiraci se podíváme i do zákulisí Galerie Rudolfinum běžně veřejnosti nepřístupného. Během workshopu využijeme možnosti digitální úpravy fotografií, smartphony jsou na programu vítány.
ARTPARK: Křest knihy Klacky v galerii, obrazy za miliony a co znamená krabice od pracího prášku
Krištof Kintera: Nervous Trees
13. 9. 2017, 17.00 hodin
Artpark, Galerie Rudolfinum
Více zde: https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/kristof-kintera-na-%c2%b4krizovatce-smrti%c2%b4/