Úvod > Kristin Dimitrova: ´Ráno hráče karet´ aneb proč se poezii nedá naučit?!

Kristin Dimitrova: ´Ráno hráče karet´ aneb proč se poezii nedá naučit?!

26.11.2013 11:53

Krásný ztráty - Praha 1

23. 10. 2013

Byli jsme pozváni Bulharským kulturním institutem v Praze na jeden z podzimních literárních večerů, na křest básnické sbírky bulharské spisovatelky, básnířky a prozaičky Kristin Dimitrové ´Ráno hráče karet´. V příjemném prostředí kavárny Krásný ztráty za osobní účasti autorky a při hudebním doprovodu ZUŠ U Půjčovny 4 jsme prožili příjemný večer, k jehož atmosféře samozřejmě přispěla především samotná černovláska, stále mladá básnířka Kristin Dimitrova, kterou pokládáme za jednu z nejoriginálnějších autorek z ´nové Evropy´´ posledních let.

Výbor básní bulharské autorky Kristin Dimitrové jsme vydali poprvé česky v nakladatelství Větrné mlýny. V Praze pokřtila básnickou sbírku Kristin Dimitrova společně s překladatelem Ondřejem Zajacem, a chvilku poezie Kristin Dimitrové nám připravil Marcel Černý, z Filosofické fakulty University Karlovy.

Knížka Kristin Dimitrové Ráno hráče karet (v originále Сутринта на картоиграча) z roku 2008, z níž jsme si vyslechli několik ukázek v bulharštině ( četla Kristina Dimitrova) i v češtině (četl jejich překladatel Ondřej Zajac) je autorčinou v pořadí 9. básnickou sbírkou. Jako pozorní posluchači v kavárně Krásný ztráty věříme, že křest básnické knížky, jež obsahuje kratších 51 básní, ale přitom úderných, napomůže nejen k seznámení se českých čtenářů s poezií bulharské básnířky, ale i k prohloubení znalostí o současné bulharské literatuře.

Večer zahájila Kristin Dimitrova

„V České republice má každá vesnice svůj hrad, vysvětlili mi tady. A na několika místech dokonce zůstal pouze hrad, zatímco samotná vesnice zmizela,“ Kristin Dimitrova. „ U nás v Bulharsku nejsou hrady, protože mezi 14. a 19. stoletím jsme byli součástí Osmanské říše. Skoro celá země patřila sultánovi, takže nebyl důvod, aby si s tím někdo dával práci, a všechno, co bylo postaveno předtím, bylo zničeno jako potenciální centrum vzdoru“.

Poezie podle Kristiny D. musí sama přijít, nedá se přilákat ani vzývat, nelze se jí naučit, vznikne během psychického utrpení, kdy poznáme neočekávané věcí o sobě i o svých myšlenkách.

Proč básně píši vám, když nikdo nečte je?!

A pokud jde o její sbírku ´Ráno hráče karet´, (původně měla obsahovat 52 básní, jako je počet hracích karet, zřejmě se ztratila v nakladatelství ztratila) je zcela miniminalistická, zachycuje zde především chaos a nesmyslnost světa. Autorka hledá a naslouchá…snaží se nás vlákat do svého světa poezie, vždyť dnešní doba moc poezii nepřeje...

A protože jsme 23. 10. 2013 v kavárně Krásný ztráty dostali výtisk útlé knížky básní ´Ráno hráče karet´, začetli jsme se do ní konečně v poklidu našich domovů… a hledali jsme a naslouchali také…

Čtivo na cestu

V hotelu, ukrytém mezi neznámými

kopci, držel v tu chvíli sklenku zářícího

koňaku. Dívka z recepce

ho hltá skrze skla brýlí,

tlustá jak popelníky

a podává mu lísteček. Pane,

máte tu vzkaz

od vaší ženy.

Děkuju, nemám ženu,

ale jakmile si nějakou najdu,

hned si to přečtu.

V zajímavé básni Látková výměna (str. 13) se autorka zamýšlí nad podstatou lidského těla v kontrastu k lidskému vědomí, kdy tělo je vlastně přírodní hříčkou, zatímco vědomí chce být věčné, nesmrtelné. A jak ten rozpor vyřešíme? No, necháme se postrkovat sem a tam…

Ve velmi smutné básni Planeta důchodců nás až zamrazí. Autorka si všímá pocitů stárnoucích, kteří si už jen svými pohledy na své dosud uchované věci připomínají poslední …vše poslední, i poslední setkání s vnučkou…

Musíme číst básně pomalu, přestože jsou srozumitelné na první začtení, ba napínavé, čtou se dobře, a navíc zde najdeme spoustu zajímavých postřehů autorčiných, jako např.:

Skořápka a žloutek – záměrně se nedotýkají. Nic se neslije.
Je mi dobře známo, že všechno snadné je velmi obtížné.
Kdo jsem já? Proč jsme tady?
Poněvadž se záhy rozejdeme, vybrali jsme si, co je pro nás důležité. Zbytek prostě prožijeme.
Nejdříve se ztratila příslovečná určení. Ulice je…no tam…mezi…
Za čelem každé sochy je zpráva. Jestli hledáš odpověď, musíš rozbít hlavu…

…“velmi často se pozastavím u detailů, jsou pro mě důležité…Miluju detaily, podvědomě, jako fotograf…snažím se promlouvat jménem mlčícího okolí. Tenhle stůl neřekne ani slovo, ale já to napíšu tak, aby o něm lidé věděli…“

Kristin Dimitrova

Ze životapisu: Kristin Dimitrova - bulharská básnířka, prozaička a scenáristka

19. 5. 1963 v Sofii: narodila se Kristin
asolvovala anglickou filologii na Sofijské univerzitě sv. Klimenta Ochridského
překladatelka z angličtiny
získala ocenění za poezii, prózu, filmový scénář i za překlady
její básně byly publikovány v Rakousku, Kanadě, Itálii, Polsku a Česku.
multitalentovaná literátka
uznáváme ji jako nadanou básnířku, zároveň i jako povídkářku – napsala již dvě knihy kratších próz

Любов и смърт под кривите круши /Láska a smrt pod křivými hrušněmi; 2004

Тайният път на мастилото /Tajná cesta inkoustu; 2010

mytologický román Сабазий /Sabazij; 2007 (autorka převyprávěla pověst o bájné české kněžně Libuši))
dva filmové scénáře

(Козел /Kozel/ – společně s režisérem Georgim Djulgerovem podle novely Jordana Radičkova, realizován 2009
Етиен /Etienne/ – společně s režisérkou Svetlou Cocorkovou, 2007, nerealizován)

Kristin Dimitrova píše literární kritiky o tvorbě svých kolegů a jako profesionální anglistka (v rámci tohoto oboru pedagogicky působí na Sofijské univerzitě sv. Klimenta Ochridského) rovněž překládá (vedle přebásnění vlastních veršů jmenujme alespoň Анаграмата /Přesmyčka; 1999/, výbor z díla Johna Donna, staršího současníka J. A. Komenského a zakladatele tzv. metafyzické školy).

Do literatury vstoupila v roce 1992 básnickou sbírkou Тринадесетото дете на Яков (13. dítě Jákobovo)
2003 - Alena Melicharová poprvé Kristin D. představila v antologii současné bulharské kratší prózy ´Narodili jsme se jako draci´ hororovou povídkou Milenec ze záhrobí
2012 vyšly v kolektivním sborníku ´Kde nejste doma´ autorčiny čtyři cestopisné črty z návštěvy moravského Brna, bulharského Ruse, makedonské Skopje a německého Stuttgartu…

Místa, kde můžeš i běhat

Stejně jako krásná sklenka vody,

stojící pěkně dlouho na slunci,

poezie – je buď svátkem, slouží

ke slávě, nebo vzniká z potřeby –

kdo jsme my, co seskupujeme slova

do nepřirozených póz?

nohy básníka

trčí bezmocně k nebi

a zoufale zkoušejí chodit…

Titul: Ráno hráče karet

Autor: Kristin Dimitrova