Úvod > Křest III. básnické sbírky Jitky Osičky - Kože hadí aneb na svět a dál vstoupil malý snář denního bdění autorky

Křest III. básnické sbírky Jitky Osičky - Kože hadí aneb na svět a dál vstoupil malý snář denního bdění autorky

20.09.2019 15:44

Galerie Miro - Praha

17. 9. 2019

Když jsme na www.www-kulturaok-eu.cz od Jitky Osičky dostali pozvánku do Galerie Miro, kde se měl konat křest její již třetí sbírky básní, bylo nám milo. Na těle i duchu. Na duchu o poznání víc…

Podivuhodný (obdivuhodný) svět Jitky Osičky

Doba je dnes digitální. Je to o krok pokrok. To jistě. Ale současně to má - jako vše, co se přehání - svá úskalí /čili každý vynález je vynálezem zkázy/. Uživatelé odcházejí, ba mizejí ve virtuálním světě sítě sítí a tam, díky této neviditelné vlně, po níž surfují, nacházejí svůj specifický ´podivuhodný svět´. Svět nabízený, konzumovaný, umělý a zahlcující. S mobilem před obličejem se vzájemně míjejí v přesvědčení, že jsou si těmito magickými oky šaleb a klamů vzájemně blíž. Jsou tou vlnou vln na svých cestách vedeni, taženi, postrkováni příkazy jako např. ´zahni doprava, zahni doprava´ a odcházejí do neskutečna a skoro až raušového snu.

Není to snad ještě definitivní zánik vlastního myšlení, ale je to informační dálnice frčící přesně k tomu cíli. A kolem těchto individuálních a individualistických dálnic se nacházejí, dosud ještě ano, ostrůvky jiného světa. Světa vlastního rozumu a fantazie. Světa, jaký kolem sebe tvoří a ještě dokáže - vzdor všemu a všem - vytvářet Jitka Osička (divadelní a filmová herečka, zpěvačka, improvizátorka a básnířka). Svět duševna, rozumu, citu a pocitů. Skutečných a niterných. Podivuhodného světa, do kterého Jitka Osička neutíká, svět, v němž se neztrácí, ale kam se uchyluje, kde se dobíjí a kam, a to je důležité, dokáže vtahovat svojí existencí a vším, co pro nás, ale samozřejmě především pro sebe, koná.

Takové jsou její knihy, taková jsou její vystoupení, takové je její bytí.

Křest na správném místě…

Jitka Osička nás ale nás všechny osobně vítala v portálu v ideálním místě, v prostorách kaple sv. Rocha, v Galerii Miro na Strahově, na místě jako stvořeném pro její podivuhodný svět, který dokáže vytvořit. A že nebyla sama, snad dílem soudu, snad dílem vyšší dramaturgie (Miro Smoláka) dokazuje, že právě v době křtu se zde konala výstava obrazů Podivuhodný svět. Obrazů mistrů dávných i relativně nedávných, kteří tak jako Jitka Osička dokázali pro sebe i nás vytvářet svými díly podobně podivuhodný svět fantazie, duševna a citů. A to bez internetu, mobilů a virtuálních realit. Jen duší, srdcem a citem.

Otto Placht, autor ilustrací dorazil až z Jižní Ameriky

Galerijní kapli zaplnil zástup příznivců, přehlídka osobností, ne celebrit, ale osobností ducha. Kromě autorky předmětné knihy, tu byl ilustrátor této sbírky, ak. malíř Otto Placht. Ten se - jak sám prozradil - vrátil z jihoamerických pralesů, kde už tři desetiletí značnou část roku žije a tvoří. A proč, že se ujal ilustrací? Protože ho Jitka Osička, jejíž Impro Woo objevil na jedné své pražské výstavě, přesvědčila, že je v ní cosi duchovního, cosi, co mají v sobě šamani jihoamerických domorodců. Navíc má kniha v názvu hady. A had je skoro až mystický tvor, jenž je v pralese uctíván jako symbol moci, již příroda má nad námi. Jak dodal, ilustrace básní nejsou jen ´doslovné´ té které myšlence, ale odvíjejí její poselství dál a byly mu tak inspirací.

Tři kmotři…

Přesněji dva a kmotra. Kmotrou knihy Kože hadí byla Lucia Ščepková, slovenská mediální poradkyně. Ocenila zejména kongeniální duševní propojení dvou neběžných osobností, Jitky Osičky a Otty Plachta a prohlásila o něm, že je to po známém Velkém kosmickém třesku stejně významným třeskem. A za nás přítomné vyslovila přání, aby po ´třetí knize vznikla i čtvrtá.

Prvním z kmotrů sbírky Kože hadí byl Varhan Orchestrovič Bauer,

mimorámcový a démonický hudební skladatel a dirigent.

Knize přál nemožné (nebo možná i možné?),

aby vzlétla do nadoblak, do kosmu a tam se stala hvězdou,

jež k nám bude z noční oblohy zářit.

Druhým kmotrem byl Vlastimil Harapes,

emeritní sólista baletu Národního divadla, choreograf, taneční pedagog a herec,

jenž svůj křest doplnil malou vysvětlivkou.

Když knihu v předstihu dostal s žádostí o kmotrovství,

podivil se, proč on a co on s tím?

A tak se do knihy začetl a zjistil,

že ho zaujaly myšlenky do básní vkládané,

takže bylo jasné, že se rád kmotrovství sbírky ujme.

Ale přesto dál netušil proč právě on.

A pak objevil v básních i zmínky o tanci a pohybu,

a v jedné, nazvané ´Víra v hodnoty´ dokonce slova:

Hazard? Tři Dva Jedna START!/

TVORBOU VPŘED - Ať žije ART!/

V baletu vždy proplý nárt./

Od země, když odlepíš

/Vázu ze skla neslepíš…./

Nepsal slepýš, však ty víš…

A to Harapese dostalo. Je to i o něm a už tomu rozumí…

Křest s vůní růží a člověčenství

Není křest jako křest. Tradičně se vezme kniha, polije šampaňským, zazní pár slov o knize i autorovi a je to - odbyto. Doslova. Klišé, rutina, norma. Nic moc. Ne tak u Jitky Osičky.

„Jitko, jak to bude probíhat?“ ptáme se při vstupu při vítání s autorkou, oděnou do šatů s hadím vzorem.

„Uvidíme, co bude a jak všechno bude…,“ záhadně odpovídá hlavní hvězda večera. Svou tajemností dává tušit mnohé. Neodtajněné i netušené. Tak předně.

Mile a nekonvenčním moderátorem večera byl mladý, leč rolemi zkušený herec Městského divadla v Mostě, Ondřej Dvořák. Stačí připomenout, že v domovském divadle exceluje ve hrách jako Sluha dvou pánů (Silvio), Noc na Karlštejně (Pešek), Charleyova teta (Charles Wykeham) či Ostře sledované vlaky (Miloš Hrma). A hereckou průpravu nezapřel ani ve svém (jak nám na www.www-kulturaok-eu.cz prozradil) moderátorském debutu.

Úvodní slovo měl hostitel, majitel Galerie Miro, Miro Smolák. Zdůraznil, že poskytl prostor galerie tomuto křtu právě především proto, že Jitka Osička je básnířka, žena, jenž sděluje ženský pohled na svět a ženské myšlenky. Moudré, citlivé a chápající. Dokonce se mu při pozorném čtení podařilo objevit do veršů vepsané shodné myšlenky s patronem této kaple, s francouzským katolickým světcem, Sv. Rochem z Montpellieru (1295 - 1327).

Scénické čtení básní připadlo dalšímu mladému herci, absolventu brněnské JAMU, Ladislavu Odrazilovi. Přednesl vybrané básně s citem, emotivně a souzněle s autorskou představou.

Už před křtem i v dalších pasážích akce zněly nevtíravé, příjemně podbarvující klavírní improvizace Robina Finesilvera, jenž na handpan a djembee spolu s autorkou dotváří i její už proslulá Impro Woo večery slova, hudby, zpěvu, tance a pohybových eskapád na různá témata.

Nechybělo ani malé Impro Jitky Osičky s doprovodem Varhana Orchestroviče Bauera,

jenž předvedl premiérově svou kompozici inspirovanou básněmi autorky sbírky.

I křest se konal za pohybové asistence Jitky Osičky,

a to poeticky rozsypáním lístků žlutých čajových růží.

„Celý život se skládá z malých rituálů,

které tvoří energetickou síť kolem nás.

Jemnohmotná vlákna tvoří lana.

Láska je splétá a vytrvalost posiluje,“

řekla Jitka Osička.

Sbírka Kože hadí Jitky Osičky je netradiční sbírka, jež obsahuje 57 básní, hledající odpovědi na otázky, ukrývající se hluboko v lidském podvědomí. Autorka nám je v hravých verších rozkrývá. Odhaluje tak zákonitosti a i prapodstatu člověčenství. Více o knize, vydané nakladatelstvím MaHa, spisovatelky Markéty Harasimové, najdeme (později) na jiném místě našeho webu.