Úvod > Králové hor aneb když nám láska chybí, jednou se najít musí

Králové hor aneb když nám láska chybí, jednou se najít musí

18.12.2015 10:37

O rakouské kinematografii toho u nás zas tak moc nevíme. Budiž tedy ke cti společnosti Bioscop, která tentokrát zalovila ve filmových vodách na jih od našeho státu. Rádi jsme tedy za www.www-kulturaok-eu.cz pozvání na novinářskou projekci filmu z této destinace, která se konala 15. 12. 2015, samozřejmě nadšeně přijali. A udělali jsme dobře. Moc dobře…

Silný příběh

Je to ve své podstatě pohádka, ano, je, všechno se to tak stát nemohlo, to je fakt, protože tak to v přírodě nechodí, ale jsou Vánoce (film má dokonce premiéru přímo na Štědrý den, a to má i sebevětší skeptik právo na kousek snů a na malilinký průnik nějakého toho šťastného ´kdyby´.

Film ´Králové hor´má podtitul, jenž zavání kýčem i silným příběhem. Z našich nadšených slov lze ale odhadnout, že ´b´ je správně. No, řekněte, co vás napadne, když si čtete: „Příběh o přátelství chlapce a orla. Mládě orla je starším bratrem vyhozeno z hnízda, a odsouzeno k smrti…“ Začátek pohádky – kýče či silného příběhu - je dán. Teď jen, co s tím tvůrci vyvedli?!

Vzhledem k tomu, že autorkou scénáře je Joanne Reay, která má Cambridge, praxi v BBC, a to v tamní výkladní skříni - oddělení dokumentárních filmů - kde režírovala i produkovala, je už předem dáno, že nepůjde o kýč, ale o silný příběh.

V roce 1994 si založila vlastní produkční společnost, která však nešla cestou dokumentů, ale celovečerních filmů
A na její konto se řadí – mimo jiné - i taková síla, jakou byl hororový thriller ´Mrazivá tma´ (Cold & Dark, z roku 2005), k němuž napsala scénář a sama ho i produkovala.

Další naděje, že ke kýči má ta dáma daleko. A její nejnovější scénář, napsaný k filmu ´Králové hor´, jako kdyby vědomě či podvědomě, ale rozhodně umně, zúročoval obě její specializace. Dokument o přírodě (člověku se až vybaví vzpomínka na nedostižného přírododokumentaristu z líhně BBC Davida Attenborougha) a pořádně napínavý, místy i docela – reálně, přírodně – drsný (neboť i drsná příroda je drsná) příběh. Kombinace přímo excelentní. A scénář jakbysmet.

Až neskutečná práce režiséra

Ano, příběh, silný a při troše štěstí a náhod i reálný. Kdo ho ale dokáže natočit tak, aby to nebyl kýč ani horor? Volba padla na španělského režiséra Gerarda Olivarese.

Má úkol ztvárnit příběh, jenž produkce shrnuje slovy: „Chlapec Lucas nezná lásku, ani teplo domova. Po smrti matky se jeho otec uzavřel do sebe a utápí v zármutku. Osud svádí Lucase a orlí mládě dohromady. Chlapec ptáče zachrání a pojmenuje Abel. Tajně se o něj stará a krmí. Ve společnosti mladého dravce nachází lásku a přátelství, jež mu doma tolik chybí. S pomocí starého lovce Danzera učí Abela létat a lovit. Jak dravec roste a sílí, blíží se den, kterého se Lucas bojí. Den, kdy bude muset svého opeřeného přítele vypustit zpět do volné divočiny.“

A Gerard Oliveras se ukázal tím pravým. Narodil v roce 1960, ve španělské Córdobě. Proto, Že je tím pravým pro tento příběh, ho opravňovalo i to, že patří k nejrenomovanějším španělským dokumentaristům.

V roce 1991 založil Transglobe Films, první španělskou produkční společnost zaměřenou na dokumenty a od té doby je úspěšně točí pro Canal+ a TVE, Discovery Channel či National Geographic. Za jiné jmenujme ty ryze přírodní, jako ´Poslední ráje´ (Últimos paraísos), Caravana (2005), které vytvořil v produkci společnosti El Deseo samotného Pedra Almodóvara. Ti šťastnější z nás mohli shlédnout v Karlových Varech jeho hraný debut nazvaný Velké finále (La gran final, 2006). V posledních letech se věnuje více globálním otázkám a fenoménu migrace ´14 kilometrů´ (2007) o subsaharské migraci, (ve Valladolidu, hlavní cena Espiga de Oro) či podobně laděný hraný dokument Bienvenido al paraíso (Vítejte v ráji). Z hlediska filmu ´Králové hor´ jsou ale asi závažnější jeho snímky ´Mezi vlky´ (2011), TV film ´Lovci´ (2005) a zejména pak jeho TV dokument ´Sokolnictví´ z roku 2003. Zkušenosti z tohoto natáčení nesporně zhodnotil právě v příběhu o životě orlího mláděte a jeho výchově a výcviku k návratu do přírody v rukou člověka.

Koncert pro tři herce

Scénář i režisér tedy zaručovali, že o kýč by jít nemělo a film, podle produkce drama, zůstane silným a dramatickým příběhem. A tak už jen volba nesprávných představitelů by to mohla celé zvrtnout. Uvědomme si, že celý příběh stojí – pomineme-li úplně toho nejhlavnějšího představitele – orla Abela, o jehož životní příběh jde, na třech mužích tří generací.

Jean Reno jako Danzer (na foto vlevo)

Při obsazování starého, moudrého a uvážlivého lovce, znalce přírody i lidských duší – Danzera - padla volba, dost nečekaně na francouzskou superstar Jeana Reno.

Herecká hvězda, navazující moderně na plejádu francouzských charizmatických hereckých předchůdců.
Syn andaluských Španělů, emigrantů před diktátorem Franco.
Absolvent Státní konzervatoře dramatického umění, jenž od roku 1974 hrál nejprve v divadle, ve filmu až později.
Jeho talentu si všiml Luc Besson a ve filmu Le Dernier Combat mu dal šanci.
Následovaly filmy drsné školy, ´Magická hlubina´, ´Brutální Nikita´a ´Leon´.
Renovi to sice přineslo zaškatulkování coby drsňáka, ale také celosvětovou popularitu a známost. Amerika takové typy miluje, a tak ho angažovala i do svých akčních hitů (Godzilla, Mission: Impossible či Ronin).
Asi nebylo snadné se z toho vymanit. Nejprve s pomocí komedií. Za jiné jmenujme ´Návštěvníky´. Je to však těžké pro stárnoucí hvězdu akčních filmů. A tak, příležitost ve snímku ´ Králové hor´ byla jistě vítaná a vhodná výhybka k přehrání se do charakterních rolí moudrých lidí s hlubokou duší.

Ač by si člověk uměl v roli Danzera představit Jeana Gabina, je volba Jeana Reno milou alternací. Vykročil dobře a podle nás v pravý čas a správným směrem. Držme mu palce.

Tobias Moretti jako Lucasův otec (na foto)

I obsazení střední generace, Lucasova otce, je dost překvapující. Tobias Moretti, rakouský herec, pochází z Insbrucku.

Zkoušel to jako muzikant a dokonce studoval na vysoké hudební škole ve Vídni, ale strhlo ho herectví, které vystudoval v Mnichově.
Tam se stal a dosud i je členem souboru Mnichovského komorního divadla.
Ovšem nebetyčnou popularitu, zaškatulkování a nehynoucí slávu, mu přinesla role policisty Richarda Mosera v i u nás nezapomenutelném seriálu ´Komisař Rex´. Hrál ho 4 roky.
Ale pochopil, že chce-li jít dál, musí z toho vlaku vystoupit, aby se nestal hercem jedné role. Nechal se úkladně zavraždit, předal žezlo i Rexe a nikdy prý toho nelitoval.
Otevřel se mu svět jiných filmů. A nutno říci, že je jiný i on. Ze sympaťáka, jak ho známe u nás z Rexových příběhů, trochu hezouna a trochu dokonce pozitivního frajírka, se změnil. Jednak věkem, ale hlavně herecky.

Jeho otec Lucase je postava až děsivá. A stačí mu k tomu pár slov a pár gest. Sice se pak ukáže, že to tak docela není, ale jako kontrast k postavě starého Danzera, který je vždy tam, kde je potřeba, aby pomohl radou i skutkem, je Lucasův otec přesně na opačném pólu. A vůbec není divu, že se ho Lucas bojí, to my také, že s ním syn Lucas raději nemluví, to my bychom udělali stejně, a že ho vzhledem k okolnostem pouze trpí. I když má zaječí úmysly. Čemuž se nelze ani divit.

Manuel Camacho jako Lucas

Mírně exoticky přisnědlý kluk, s bolavou duší a touhou žít jako jiní, vzpomínající na maminku a stranící se otce stůj co stůj („On si rozumí víc s přírodou, než se mnou“, říká v jedné slabší chvíli jeho otec starému Danzerovi a má naprostou pravdu).

Manuel Camachose narodil v roce 2000 ve španělské Cordobě.
Vyrůstal na venkově a rozhodl se už v dětství pro herectví.
Manuelovou první rolí bylo ´vlčí dítě´ v dramatu Mezi vlky (Entre lobos, 2011), tedy takový Mauglí, čili dítě, vyrůstající se smečkou vlků.
Na základě téhle mimořádné zkušenosti i ztvárnění té nelehké role si ho jeho krajan Gerardo Olivares vybral i do svého dalšího filmu. A udělal moc dobře. Ten kluk vůbec nepřehrává, je upřímný a jeho gesta i rozhodnutí mu věříte bez výhrad.

A lásku k okouzlujícímu orlímu mláděti jenom tiše – občas se slzami, občas s děsem - v očích závidíte. Jednoznačně je on jedničkou celého filmu.

Ještě něco málo k filmu

Tak předně, Gerardo Olivares natáčel svůj film plných 8 let. Za tu dobu nashromáždil tolik záběrů a detailů ze života králů hor – orlů, že mohl sestříhat děj bez použití triků a zvláštních efektů. Čemuž se – při tom, co vidíme – skoro až nechce věřit.

A ještě něco. Film se v originále – oficiálně - jmenuje Brothers of the Wind (Bratři větru). Tentokrát stojí za to pochválit naši produkci, která dala filmu název ´Králové hor´. Je jasný a výstižný. A to i přesto, že starší generaci a pamětníkům bude vyvolávat asociaci na český film z roku 1956 ´Synové hor´, natočený podle scénáře Františka Kožíka, o slavné krkonošské tragédii Hanče a Vrbaty. Tak tenhle film to opravdu, ale opravdu, není ani náhodou. Nedejte se mýlit a na asociace nehleďte. ´Králové hor´ je krásný silný a dramatický příběh o lásce člověka k přírodě a o síle přátelství, které i hory – když ne zrovna přenáší, tak - překonává.

Titul: Králové hor