Koberce do interiéru patří stále (Carpets in home - Bakero)
Koberce do interiéru patří stále
aneb
lépe se nám po nich chodí 
Obliba koberců v dějinách lidstva není ničím novým. Již ve starém Římě byly žádaným předmětem obchodu a ve středověku se stávaly součástí světských a církevních pokladnic.
Koberec byl v Orientě mnohoúčelovým předmětem denní potřeby nomádů. Provázel je od kolébky až po hrob. Byl nepostradatelným vybavením nomádských stanů a chránil podlahu před chladem a vlhkem. A právě orientální koberce pronikly nejprve do zámků a panských sídel šlechty, později se staly i nedílnou součástí bohatých měšťanských domů.
Zrození koberců
Člověk - lovec se stal postupně člověkem - pastevcem a zjistil, že není třeba zvířata zabíjet pro jejich kůži, ale že je lze klidně i opakovaně stříhat, že jim srst zase doroste, a že ze srsti lze zhotovit tkaninu, která je dokonce trvanlivější než kůže, a navíc, že může mít rozměry, které jsou právě potřeba. A tak i v tomto oboru došlo k dělbě práce: výlučně mužskou prací bylo upevňování osnovních nití na stavu, a výlučně ženskou (a dětskou) prací pak předení vlny a vázáním koberců. Osnovní nitě jsou ve struktuře koberce nitěmi vertikálními a jejich síla a hustota spolurozhodují při pozdějším určování kvality koberce. Osnovní nitě pak horizontálně propojuje tzv. útek.
Orientální koberce
Opravdu pravé koberce z Orientu vynikají mimořádnou trvanlivostí, která je způsobena použitím velmi kvalitního materiálu v kombinaci s pracnou ruční technikou. Koberce
jsou lehké a mají jemné a stálé barvy. Pro běžného uživatele jsou však přece jen poněkud nákladné.
Rozmanitost kobercových vzorů
V kobercových vzorech nacházíme jak prvky geometrické, tak různé výjevy, stylizované rostliny, lidské i zvířecí figury a dokonce i prvky architektonické. V dekoru jsou mnohdy
i nápisy a letopočty. Vazači koberců si většinou nejen sami své kobercové vzory koncipovali, ale zároveň je i realizovali. A odborníci u těch nejúspěšnějších poznají i jejich charakteristický "rukopis". Novodobě se však koberce vyrábějí už jen s těmi vzory, jaké diktuje trh. Kompozice kobercových vzorů není zdánlivě ničím vázána. Ve skutečnosti se však řídila po staletí tříbenou tradicí. Ke schématům s přísnou kompozicí se směly přidávat jen drobné motivy. Pod perským vlivem se například začaly uplatňovat kompozice, vycházející z centrálního medailónu. Mohl mít tvar kruhu, hvězdice či oválu s protáhlými špicemi. Nejkrásnější z dvorských koberců jsou ovšem koberce modlitební. Za svůj vznik vděčí koránu, svaté knize muslimů, jenž nařizuje pravověrným, aby se pětkrát denně - na čistém místě - modlili. Během času se proto ustálil zvyk zajišťovat si toto čisté místo rozestřením koberce. Umění tkát koberce zdomácnělo postupně v celé střední Asii, Persii, Indii, na Kavkaze i v Číně. A technika výroby se skoro nelišila. Mnoho lze vyčíst například z obrazů italských malířů, na nichž jsou vyobrazené koberce součástí interiéru patricijských bohatců. V 19. století začala umělecká úroveň koberců klesat. Laciná umělá barviva a požadavky exportu dovedly koberce v druhé polovině 19. století až na úroveň masově vyráběného obchodního artiklu.
Bezvlasé koberce - kelimy
V Turecku se v hojném počtu tkaly bezvlasé koberce, tzv. kelimy. V Maďarsku byla pak v 19. století velkou módou zavěšovat do oken nebo dveří dvoudílné závěsy. Oproti vázaným kobercům měly ale mnohem menší trvanlivost.
Na koberec z dětství nezapomeneme
Rozhodneme-li se pro jednobarevný nebo vzorovaný koberec, není tak důležité. V každém případě s kobercem totiž získáme místnost s neopakovatelnou atmosférou a pečetí individuality. Vždyť mnohý z nás si dodnes dokážeme ještě vybavit koberec, na kterém jsme si bezstarostně hráli. A o to jde. Učinit koberec součástí našeho domova!
Ing.Olga Koníčková
Ilustrační foto: Bakero