Kniha léta – Čekání na kocoura aneb Příběhy o kočkách a jejich lidech – Michaela Klevisová
Kniha léta – Čekání na kocoura aneb Příběhy o kočkách a jejich lidech – Michaela Klevisová
Slunce, vůně moře, deka či lehátko a dobrá kniha. Pro většinu z nás ideální představa, jak strávit letní den. Nabízíme vám tip na novou knihu ´Čekání na kocoura´, jejíž autorkou je Michaela Klevisová. Novou knihu v těchto letních žhavých dnech vydalo nakladatelství Motto a 26. července 2012 v kavárně Café Montmartre v Praze 1 ji pokřtila zpěvačka, spisovatelka a modelka Iva Fruehlingová, která nám prozradila, že má kočky samozřejmě také ráda.
Čtrnáct křehkých příběhů o vztazích lidí, kterým autorka přezdívá „kočkaři“, nám vykouzlí úsměv na rtech a zároveň nás i dojme. Jedno mají všichni rozdílní hrdinové společné: lásku ke kočkám, které mezi námi lidmi již od starověku žijí.
Mezi lidmi koluje spousta narážek na kočky a kocoury jako například, když řekneme, že je něco pro kočku, nevěřme tomu… kočky i kocouři nejsou vůbec bytosti jednoduché … A když někdo o nás ženách přece jednou řekne, že jsme kočky, víme všechny, co to znamená, že? A nevadí nám to vůbec!
Co říká spisovatelka o knize?
O kočkách píšu, protože…„Do mého života kočky patří ode dne, kdy mě babička doprovázela ze školy, a cestou se k nám na kopci mezi vilami přidalo zrzavé kotě. Šlo za námi až domů, a tam už zůstalo. Bylo mi sedm a od té doby jsem Kočkařka,“ píše Michaela Klevisová v úvodu letní knížky o kočkách. Ty ji totiž provázejí životem, leckdy v absurdních situacích. Píše, že Kočkaři jsou zvláštní druh lidí: tolerantní, ohleduplní, vnímaví, umí přizpůsobovat pravidla vlastním potřebám a je jim vcelku jedno, co si o nich myslí ostatní. Přesně takoví jsou i hrdinové jejích povídek.
O knize
Kniha je pojmenována podle jedné z povídek ´Čekání na kocoura´, která vyzdvihuje v dnešní uspěchané době diskriminovaný princip pomalosti. Kouzlo pomalosti spočívá v tom, že zvyšujeme kvalitu našeho života, děláme vše pro to, abychom ve městech žili pokojně bez ohledu na pádící století. A k tomu patří i láska ke zvířatům. V této knize konkrétně ke kočkám a kocourům. I když kočky ráda mám, nemusím je, jen je pozoruji. Mám raději psy a havěť z čeledi hlodavcovitých (křečci, morčata, osmáci), protože potřebuji hladit a cítit jejich jemný kožíšek, kdykoli si umanu. No, proti gustu žádný deputát! Každý z nás jsme jiný. Víme, že i sám Bohumil Hrabal kočky miloval a psal o nich velmi dojímavě, když je krmil na té své chatě.
V ostatních povídkách, ale spíše novelách, vhodných k otištění do časopisů pro děti i dospělé, mně však připadá, že ten princip pomalosti nebo detektivní zápletky tu moc spisovatelka nevyužila. Povídky (novely) jsou velmi krátké, stručné a docela s rychlým dějem, avšak nechybí edukativní náboj, protože ´kočka není pes´. Postrádám sice více vlastních úvah, jak koček i kocourů, tak i kočkařů. Uznávám však, že různé příběhy koček a kocourů mohou i pozitivně ovlivnit životy i lidí, kteří se buď právě rozcházeli, nebo neznali, či teprve se poznávali. A dětský čtenář snad pochopí, že starat se o kočku a správně se k ní chovat není vůbec snadné, ale je nutné, jinak s kočkou či kocourem zle pochodí, a tak kniha ´Čekání na kocoura´ není vůbec pro kočku.
Některé autorčiny myšlenky mě zaujaly, jako například:
- „To, že tě někdo chce, ještě neznamená, že si zaslouží tě mít. Ale to vy kočky dobře víte…, viď?“
- „Když kočku trestáš, tak se vůči tobě prostě zatvrdí. Respektuje tě, jen pokud má pocit, že si ten respekt zasloužíš. A jestli chceš, aby se s tebou mazlila, musíš ji nejdřív nechat, aby přišla, kdy ona sama chce. Pak bude chodit čím dál častěji.“
- „ kočka je zrcadlem svého člověka, pokud je klidný a vyrovnaný, chová se tak i ona. A čím více svobody jí dáte, tím oddaněji k vám přilne.“
Pár slovíček o jinak nadějné spisovatelce 
Michaela Klevisová (1976) vystudovala žurnalistiku a od roku 1997 v tomto oboru pracuje. Jejím největším koníčkem je cestování, sever Evropy (finské Laponsko) a svět koňských dostihů. Za svou prvotinu, román s detektivní zápletkou ´Kroky vraha´ (2007) obdržela v roce 2008 od české sekce Asociace autorů detektivní literatury Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu roku.V roce 2009 vyšla její druhá detektivka ´ Zlodějka příběhů´, a zatím poslední detektivní román vyšel v roce 2011 pod názvem ´Dům na samotě.´
Albatros Media, a.s.
Albatros Media, a.s., je moderní mediální společnost s tradicí od roku 1949. Pod značkami nakladatelství beletrie Albatros, CooBoo, Plus, Motto, XYZ a odborné a populárně naučné literatury Edika, BizBooks, CPress a Computer Press a partnerského projektu Edice České televize nabízí široké spektrum mediálních produktů – především knih, ale i interaktivních encyklopedií na CD-ROM, audionahrávek a DVD. Ročně vydává více než 1000 titulů a je největší nakladatelskou společností na českém trhu.
Vydává Motto, 192 stran, doporučená cena 199 Kč
www. albatrosmedia.cz
www.motto.cz
Ing. Olga Koníčková
Foto: Albatros Media, a.s.
Z básně Kočičí show
Jaro přijde, slunce vyjde,
Všechno začne kvést,
voní bez a šumí les
A dívka dá se svést.
U koček je zvyk tak jako u lidí
vyhledat kout,
kde je nikdo nevidí.
Je tu máj…
A tak, kočičí show,
blízko nás dvou
se odbývá.
A ta kočičí show
milostnou hrou se nazývá.
Inu máj…
Hebké plyše, pak se tiše
k sobě přivinou,
svůdné kroky, ladné boky,
s touhou jedinou.
Co je víc…
Richard Koníček