Klip, aneb porno převlečené za umění? Ani náhodou! (Clip)
Klip, aneb porno převlečené za umění? Ani náhodou! (Clip)
Od chvíle, kdy – díky akci pro filmofily ´Fresh Film Fest´ - do naší distribuce vpadl snímek Klip, se ozývá ze všech stran Klip! Klip! Hurá!, anebo Klip! Klip! Fuj! Jak kdo do divácké veřejnosti volá, tak se pak z divácké veřejnosti i ozývá. A jak se kdo tváří, tak i volá.
Ale ono nejde o to, zda je to pornografie nebo není, zda je to umění nebo ne, jde o to, vytvořit dojem něčeho, co musím – nebo pro změnu - nesmím vidět. Pamětníci možná ještě pamatují na kupříkladu (dvacet let zpět) premiéru dnes už kultovního filmu – Paprika (rež. Tinto Brass). Stejné reakce, stejně rozporuplné názory a nekonečné fronty před kinem. K mé potěše jsem tam potkal (k její velké nelibosti ovšem) i svoji bývalou profesorku z gymnázia. Jak ta byla nerada, že ji tam vidím! Ale i ona si film nenechala ujít…
Tak je to porno?!
Ne! Odpovídám s plným vědomím po zhlédnutí filmu a se znalostí pornofilmů. A tvrdím, že i každý, kdo zná obě kinematografie, musí uznat, že i když tam uvidí vaginální styk téměř anatomicko-gynekologicky snímaný, orál zabíraný v detailu a systémem POV (způsob natáčení - zkratka slov „point of view“, kdy je akce točena jakoby očima aktéra a ten je tak kameramanem i hercem a divák si pak připadá, že je to on přímo v té akci…), anální styk a ejakulace (snad?) pravého spermatu. Ano, to tam je. A v pornu také. Jenže v pornu jde jen o to. Porno je podívaná, hra, nabídka, ukázka, aktéři jsou tak trochu artisté, kteří prostě mají dispozice a umí kousky. Své si při natáčení odpracují, ale neodžijí. A divák není ničím rušen. Dokonce většinou ani dějem. Vidí, co vidět chce a spoluprožívá to, co si užívají ti tam na plátně. Rafinovaně, vypočítaně, uměle (!) jen na efekt. Zpravidla jsou i parametricky a výkonově mimo všední realitu a budiž jim za to čest a sláva. Tak nějak by mohl a měl vypadat náš soukromý sex. Ale nemusí. Netřeba se traumatizovat. Jen pohledem vzrušit a pak už si to odbýt tak, jak nám síly a nátury stačí.
Není a není a není!
Nic z toho ale v srbském filmu Klip nevidíte. Než nezamlčené konce styků. Ano, ale snímané tak nějak mimoděk, pro otevřenost přístupu a nefarizejské vnímání. Ve filmu Klip jde o mnohem, mnohem víc. O část – neříkám celou to rozhodně ne – část víceméně (ale spíš více než méně) ztracené generace, která se udolává drogami, aby přehlušila prázdnotu a bezútěšnost stávající reality. Režisérka filmu se zaměřila na tuto zatím stále ještě minoritu společnosti mladé generace a podala ji tak, jak to je. Se vším. I s tím, že se tam nepije, ale chlastá, že se tam nesouloží, ale mrdá (jak to ani jinak z původní řeči nelze přeložit) a že se tam nežije, ale přežívá. Bav se, abys nemusel přemýšlet, co bude, je a bylo! Stejně nenajdeš práci, stejně budeš mimo mísu, stejně jsi outsider a budeš. Tak si užívej a kašli na vše! Za to ale nemohou ti, co tam svým chováním mnohé diváky tak strašně pobuřují, až jsou spolu s tvůrci obviněni z pornografie, aby nemuseli být vykřičníkem při obviňování společnosti. A společnost, stav věcí veřejných za to může. A nejen tam kdesi v troskách nekonečných válek a zvěrstev nešťastné bývalé Jugoslávie. Ne, tahle část poztrácené generace se najde všude. I tam, kde se neválčilo, i tam, kde se to nemusí svádět na postsocialismus. I u nás. Přiznejme si to. Film Klip není pornografie, ale realita. Tvrdá, drsná a strašně volající, ba až řvoucí. O varování už snad ani nejde.
Dá se žít tak, jak žijí ti ve filmu?
Dokonce musejí. Parta, prostředí, situace a jejich nenaplněné představy je k tomu nutí a doženou. Kdo nedělá, co my, je proti nám. A každý z nich chce vyniknout. Jasna a její idol se tím bezútěšnem brodějí jako naplavenou vodou. Ona ho zbožňuje, on ji má jako sexyhračku. Ale postupně se to mění. Ona k němu utíká fyzicky i duševně a opouští vše, včetně skomírajícího otce a úplně vykolejené domácnosti. On si na ni postupně zvyká a je z toho docela dost špatný, protože on, macho, přece nebude milovat holku jako bačkorový páprda. Šukat ano, ale milovat? Trable se řeší drogami, erotika stupňováním nápadů, které jim nabídl internet. Kdo jiný? A internet je obraz společnosti. A do společnosti se přece chtějí zařadit i ti dva. A tak se i oni natáčejí. Klip střídá klip a – to nám film neukazuje – ale bývá to motiv a pak se to celé vkládá do sítě sítí. A tam to je, po světě to koluje a chvilka té pofiderní hvězdné slávičky je tu. Kdekdo si to může stáhnout a kdekdo to viděl. Tak zírejte. Jenže ti naši dva se do sebe zamilují. Jasna to dokonce vysloví a zděšený přítel ji opouští. To si on přece nemůže nechat líbit. A Jasna se vzpamatovává z šoku. Jak jinak než chlastem, drogami a sexem. Vrhá se na prvního, kdo je po ruce. Před očima své lásky. A ta, to už neustojí. Zasáhne a všichni (všichni!) vidí, jak se to, pro správného macho tolik ponižující, zamilování zažralo. Je to happyend? Ani náhodou. Ti dva jsou na cestě nikam. A neustojí–li ji jeden ani druhý, spolu ji možná ustojí jen o něco déle. A bude hůř. A kokain už stačit nebude. A sex se také jednou okouká. A alkohol přepije. A společnost řešení nenabízí. A rodina jakbysmet. Otevřený konec filmu je jako otevřená zlomenina. Krvácení se zastavilo, ale srůst to bez dlahy pořádně nikdy nebude moci.
Jasna
Dívka, která přestavuje hlavní roli vypravěčky a hlavní aktérku všech diskutovaných erotických eskapád, je ta, kterou přestavuje. Nevím, jak úplně osobně, ale má to jistě kolem sebe a ví, co hraje. A její proměny od vzdorovité holky, která je naštvaná na všechny a na všechno až po závislačku na svém partnerovi, na sexu, na alkoholu a na drogách, jí během filmu šly neškolometsky, nementorsky, nenápadně, ale hlavně zcela jednoznačně. Klobouk dolů! Fakt že jo.
Djole
Frajer, co se nakonec zamiluje, macho, co nakonec přizná barvu a chlap, co nakonec najde pevnou půdu, aby nemusel machrovat, je introvertnější, nevyzpytatelný a pořádný chlap (tak i tak). Snaží se o to dál a bude ještě nějakou dobu, ale i on jede v drogách, chlastu a sexu. A i on, ač je zjevně víc nad věcí než Jasna, nemá žádnou perspektivu. A bude ho Jasna dál přitahovat, když se mu bude měnit před očima v trosku? A nezmění se v ni i on? Akorát že později?
Závěr?
Zcela subjektivní, uznávám, ale stojím si za ním. Plentička spletená z pornografie hozená cudně přes film, jako něco, co nás má od zhlédnutí odpudit jako repelent komára, je jen naše vnitřní vypořádávání se s něčím daleko horším. S přiznáním, že tak to je, a že tam jsme došli. A že nevíme, jak z toho ven. Že společnost si bude muset vyzobat (ne-li vyžrat), co si nadrobila, a to může dopadnout všelijak. A to nechceme vnitřně vidět, ani slyšet. Proto to šermování štítem pornografie. A nenechme se mýlit. Jak už bylo řečeno, to není zdaleka jen problém bývalé Jugoslávie. To je problém nás všech. Takže poslední subjektivní slovo: Ať žije realistický film, před kterým bychom neměli zavírat oči, protože tam uvidíme vaginu nebo pyj. Jde o víc!
Fakta o filmu:
Srbský film KLIP je vítězem prestižního rotterdamského festivalu, kde zaujal především silou
a autentičností své výpovědi. Jasna je bezhlavě zamilovaná do o něco staršího Djoleho, ale jejich vztah je spíše než na romantických procházkách založen na divokých mejdanech plných drog, alkoholu, rozvášněného balkánského popu, násilí a sexu, který si natáčejí na mobilní telefony, ostatně stejně jako celý svůj život. Debutující režisérka Maja Miloš se pokusila zachytit svět dnešních dospívajících jejich očima. Pokládá si zásadní otázku, kde je v našem přetechnizovaném světě místo pro lásku a jak může vypadat? Zároveň však vykresluje zoufalství generace Jasniných rodičů, kteří si s sebou nesou válečná traumata i ztrátu iluzí o světě, v němž žijí. Část filmu nechala režisérka natočit samotné herce na jejich mobilní telefony, čímž ještě více podpořila skvělé výkony vesměs šestnáctiletých neherců.
Originální název: KLIP (festivalový anglický název: CLIP)
Režie, scénář: Maja Miloš
Kamera: Vladimir Simic
Hrají: Isidora Simijonovic (Jasna), Vukašin Jasni (Djole), Sanja Mikitišin, Jovo Maksic, Monja Savic
Země: Srbsko
Rok výroby: 2012
Distribuce: Artcam
Jazyk: srbochorvatsky s českými titulky
Přístupnost: od 15 let
Formát: DCP
Stopáž: 100 min
Počet kopií: DCP, DVD
Premiéra: 30. srpna 2012 (Fresh Film Fest)
Ocenění: Vítěz Mezinárodního filmového festivalu v Rotterdamu 2012
Žánr: drama
Hodnocení: 80%
Premiéra “day and date”
Snímek byl jako vůbec první v České republice uveden podle distribuční strategie „day and date“ souběžně s premiérou v kinech i na webovém portálu Voyo.cz. Tam bude pro předplatitele zdarma ke zhlédnutí po dobu dvou týdnů (od 30. 8. do 13. 9.).
O režisérce
Maja Miloš (1983, Srbsko) vystudovala filmovou režii na University of Arts ve svém rodném Bělehradě. Během studií, která ukončila v roce 2008, natočila jedenáct krátkých filmů. V roce 2005 se na Berlinale zúčastnila sledované sekce věnované mladým talentům (Talent Campus). Rok poté začala v Paříži studovat také dokumentární film. Se svým hraným debutem KLIP, kde zúročila zkušenosti s natáčením v autentickém prostředí a skutečnými aktéry, se v roce 2012 stala vítězkou Mezinárodního filmového festivalu v Rotterdamu, který patří k nejvýznamnějším světovým festivalům zaměřeným na filmové debutanty. Letos bude Maja Miloš členkou poroty festivalu Fresh Film Fest, na kterém se odehraje také česká premiéra KLIPU.
Zpracoval Richard Koníček, šéfredaktor magazínů pro dospělé (Fontána, Escort a Inspirace)