Úvod > Klid před bouří aneb pomůžeme vzniku pozoruhodného fotodokumentu z let 1970 až 1980? čili, jeden pro všechny a všichni pro jednoho…

Klid před bouří aneb pomůžeme vzniku pozoruhodného fotodokumentu z let 1970 až 1980? čili, jeden pro všechny a všichni pro jednoho…

16.10.2022 17:41

Klid před bouří

Jaroslav Kučera

Fotograf Jaroslav Kučera chystá vydání knihy Klid před bouří se snímky z doby normalizace, podporu hledá i na Hithitu

Lidé by si měli pomáhat. Říká se to, méně už se to opravdu dělá. Ale dělá. A jde–li o dobrou věc, o něco co obohatí, pobaví a zaujme ostatní, něco co je navíc poutavým a vskutku unikátním dokumentem doby, o níž to vypovídá, tak bychom snad pomoci mohli a měli.

Dokument pro každého

Kdo v letech 1970 až 1980 žil, vrátí se nostalgicky, ale často i pro něj objevně, protože čas nám servíruje denně nové a nové impulzy a ty 40 až 50 let minulé zasouvá za závoj zapomnění. Někdy je to dobře, jindy škoda.

Kdo ta léta nezažil, může se nad fotografiemi přesunout v čase a zamyslet, a srovnat své jsoucno, se jsoucnem jeho rodičů a prarodičů. Bude to pro ně poučný a výmluvný výlet do minula.

A ti, kdož se snad věnují – jakýmkoli způsobem - studiu oné doby, najdou ve fotkách Jaroslava Kučery poučení, ověření zjištěných faktů a doklady pro výsledky svého bádání.

Takže, škoda, kdyby soubor historických fotografií zůstal jen v archivu svého autora a nespatřil světlo světa dosažitelný pro všechny.

Kdo je Jaroslav Kučera?

Jaroslav Kučera (*1946) je známý fotoreportér a dokumentarista, jehož snímky nejsou jen fotkami, tady a teď, ale mají vždy přesah a vyprávějí příběh. Beze slov. Jsou výmluvné a srozumitelné všem bez ohledu na jazykové bariéry. I když našince oslovují úplně nejvíc. Autor snímků, fotograf Jaroslav Kučera, má navíc výjimečný dar: umí své fotky doprovodit slovem. Ne epickým líčením, ale mile osobním vyprávěním, vzpomínkou či postřehem. Netvořil totiž své fotky jen proto, aby byly, nebo proto, aby byly přehlídkou jeho umu, to vše v nich je, ale je v nich i mnohem víc. Je v nich on sám jeho názor, jeho postřeh, jeho komentář. A tak jako někdo sepisuje paměti slovem, Jaroslav Kučera je zachytil obrazem a slovem jen jemně doladil a ozřejmil ostatním.

A že to umí bravurně, to se už ví. Vždyť Jaroslav Kučera je přece náš špičkový fotoreportér, který už vydala několik knih a jeho fotek si považoval i tak dynamický týdeník jakým byl ve svém vrcholném období dokonce i časopis Reflex.

Fotky jsou fotky, ale fotografická kniha, je fotografická kniha

„V posledních letech jsem se stále více vracel k fotografiím ze 70. a 80. let, době, kdy jsem byl ještě plný sil, měl spousty kamarádů a kamarádek, spoustu práce a poměrně hodně fotografoval. Nakonec jsem vybral 280 z oněch dob a rozhodl se vydat svědectví o době Klidu před bouří. Nebyl jsem nikdy zaměstnán v nějakém měsíčníku, týdeníku, či deníku, jen jsem občas dostal externí možnost spolupráce na jakési reportáži. Proto knihu neprezentuji jako objektivní, popisnou zprávou tehdejší společnosti. Je to ryze subjektivní výběr zajímavých fotografií z více či méně atraktivních prostředí, která jsem navštívil,“

Jaroslav Kučera

A ta kniha? Je? Nebo bude…? Nebo co?

A to je to oč nám v této zprávě o budoucnosti knihy Jaroslava Kučery nazvané Klid před bouří, běží…

Kniha je hotová, ale zatím jen „sypaná“ v ateliéru Jaroslava Kučery a na její vydání sice čeká každý, kdo se o tom dozvěděl, ale tiskárna a distribuce čeká na finance, za něž přestane být knihou „sypanou“ a stane se knihou vázanou. A nebude už jen ležet na stole ateliéru mistra Kučery, ale bude plnit regály „každého dobrého knihkupce“. Dokud nebude rozebrána zvědavou obcí čtenářskou.

Připravovaná kniha si to stejně jako její autor rozhodně zaslouží.

Klid před bouří je totiž díky autorovým schopnostem opravdu výjimečným dokumentem, zachycujícím realitu života za bývalého režimu. Ale pozor, bez nostalgie a nějakého zbytečného retro-patosu. Dokumentem doby. Dokumentem o tom, jak se žilo za normalizace štamgastům z hospod čtvrté cenové, jak svůdně krásným dívkám na strahovských kolejích, jak pražské kavárenské bohémě i jak lidem, čelícím té dennodenní šedivé a stísňující každodennosti.

Záleží teď už jen na nás, na co se můžeme těšit

Připravená publikace má pět oddílů:

· Normální život za normalizace

· Ze Strahovských kolejí rovnou do života

· Mělnická vinárna

· Mimo Prahu

· Komunistické slavnosti

Zkrátka a dobře, typicky „Kučerovský“ vtip i smutek, hrst ucourané, ale krásně lidsky opravdové erotiky, začouzené interiéry výčepů a vináren umakartem na stole. A k tomu to všudypřítomné normalizační dusno, které lidem ničilo nebo alespoň ztrpčovalo žití i bytí.

Prachy neležej na ulici, prachy se musejí nějak schrastit

Řešením poslední záchrany budoucí knihy, je Kampaň na Hithitu, která musí k čertu (je to teď už jen na nás) vyjít. Začala 3. 10. 2022 a „deadline“ (uzávěrka, či nejzazší moment kdy musí být finančně zajištěna) je UŽ (!!!) 16. 11. 2022. Klapne-li to, a my to dokážeme, byli bychom sami proti sobě, tak společně s knihou pro nás chystá Jaroslav Kučera stejnojmennou výstavu v prestižním stánku vybraných fotografů, v pražské Leica Gallery, která začne 3. listopadu 2022.

„Publikaci Klid před bouří jsem měl v podstatě už připravenou, jenže přišlo razantní zdražení papíru. Záleží mi na tom, aby kniha byla perfektní, abych z ní měl radost já i čtenáři. Věděl jsem, že nechci snižovat náklady na úkor kvality, a tak jsem se rozhodl hledat nové možnosti spolufinancování celého projektu. Nakonec jsem se rozhodl pro kampaň na Hithitu, kde mohou vydání podpořit fanoušci a všichni, kterým by se připravovaná kniha mohla líbit."

Jaroslav Kučera

Chystaná kniha očima kritičky fotografie Daniely Mrázkové

„Výstižnější název pro své fotografie z oněch dvou desetiletí tak zvané normalizace, rozpínajících se mezi sovětskou okupací Československa v srpnu 1968 a Sametovou revolucí v listopadu 1989, snad Jaroslav Kučera ani nemohl najít. Pravda, na povrchu života byl tehdy klid. Ale zvláštní, zdánlivý, jak tomu bývá před bouří. Pod jeho povrchem to vřelo. Potlačovanými emocemi, masovou frustrací, schizofrenií dvojí existence, vnitřní emigrací, nutkavou potřebou spiklenectví… Kučera ten zvláštní klid, ten zdánlivě nezobrazitelný dobový konflikt vnější a vnitřní reality fotografoval. Podařilo se mu vytvořit jeho specifický portrét. Jak? Svou neobyčejnou citlivostí k člověku, svou schopností vžít se do jeho pocitů, jeho životní situace. Nadáním empatie k „lidem, které jsem potkal…“. Ostatně, ´setkání s lidmi, které potkal´, jsou základem i všech dalších Kučerových fotografických cyklů, které následovaly a vstoupily do dějin, ať už se jmenují jakkoliv.“