KC Vozovna Žižkov aneb ´Zlatá šedesátá´/ když Jiří Helekal s námi evergreeny zpíval
KC Vozovna Žižkov – Praha
13. 1. 2016
Kulturní centrum Prahy 3 Vozovna, sídlí na odpovídající adrese - Za Žižkovskou vozovnou 18. Jakožto ´pohraniční skorožižkováci´ to máme z Vinohrad na Žižkov asi 50 m, a tak už nějaký rok k naší plné spokojenosti využíváme Informační centrum Prahy 3 na náměstí Jiřího z Poděbrad. Důvod? Od nás o kousek vzdálenější Praha 2 sice slušně informuje, ale jinak je nedobytná. A od Prahy 10, která má leda tak starosti se starostkou (zda ano či ne), se nedozvíme nic. Tak nám ´zbývá´ mimo vzdálenější ´Prahy´ ta Trojka, zejména Žižkov. A nelitujeme.
Něco slov o nové Vozovně
Když jsme uvedli adresu nového Kulturního centra Vozovna, uvedli jsme, že je na adrese Za Žižkovskou vozovnou 18. Ono ´ZA´ je důležité. Přiznáme bez mučení, že po první, žel námi povrchně přijaté informaci, jsme si řekli, jistě, Vozovna Žižkov, kdo by ji neznal. Za nedlouho oslaví 104 let existence. Před čtyřmi lety, při stém výročí to bylo veliké…
Vznikla v roce 1912. Před tím tu vedla jen Poděbradova silnice. Žižkov tam skoro nesahal. Byly tu jen dvě usedlosti. Ohrada, asi tam, co je stejnojmenná křižovatka a Pražačka. Kus dál k Jarovu, kde je dnes stanice Vápenka, byla továrna. Jinak jen pole. Oraná, sklízená.
Žižkov bylo tehdy ještě samostatné město a stavělo se tam jak o závod. Ale infrastruktura žádná. A když město, tak i doprava. Elektrické podniky se dokonce zavázaly. Jenže. Vleklo se to jako dnes. Dohady, odklady a tramvaj nevidno.
- Až z roku 1908 je doložen první projekt na tramvajovou trať. Čekalo se ale dál. Žižkov tlačil na pilu, až „vytlačil“ rafinovaný plán. Státní dotace. Jako bychom to neznali. 40 tisíc korun! To byl tenkrát balík. A najednou to šlo. Veřejná zakázka láká podnikatele jako vosy bonbon dodnes.
- Z historie víme, že to 18. 7. 1910 propuklo a od 4. 12. 1910 už jezdila tramvaj až k té zmíněné továrně, tedy na současnou Vápenku.
Zajímavostí je, že už tehdy to byla jedna z dodnes nejúžasnějších linek - č. 9. Přestála kupodivu všechny více či méně nutné změny tratí a linek a jezdí zhruba stejnou trasou už 116. let (!).
Žižkovská vozovna ale ještě nebyla. Stačit musely okolní (zejména Strašnická z roku 1908). To ale bylo postupně neudržitelné, a tak se hledal pozemek pro vozovnu. Vybráno bylo místo pod Vápenkou. První vykoupený pozemek pro stavbu měl 15 836 a druhý 717 plošných metrů.
- Stavba začala 11. 4. 1911 a 15. 3. 1912 byla hotová.
- Od 28. 4. 1912 začala po zařízení vozovna sloužit. Inu jiná doba, jiné tempo. Nebylo tolik techniky, zato se víc makalo.
Zprvu stačily k provozu 3 pětikolejné haly. I tak byla jednou ze dvou největších vozoven v Praze (se Strašnickou) a pojala až 90 vozů. Vystačila s tím až do roku 1924. Pak došlo k rozšíření o další – čtyřkolejnou – halu a o rok později se prodlužovaly i tři haly původní. Kapacita vzrostla na 160 vozů. A takovou ji známe více méně dnes.
Vozovna ano, ale tam to právě není…
Pro nové Kulturní centrum Vozovna Žižkov je důležité to slůvko ´ZA´ vozovnou. My po onom prvním a z naší strany dost povrchním zaregistrování nového Centra vyrazili samozřejmě do Vozovny. Z Koněvovy ulice, okolo a ze všech stran a - nic. Až pak jsme si konečně všimli onoho ´ZA´ a došlo nám, že to bude tedy ´ZA´. Frajersky jsme sebou neměli uliční mapu, a tak jsme bloumali hloubím Žižkova ´ZA´ vozovnou. Marně. Až po nezbytném kolečku jsme zjistili, že ono ´ZA´ znamená dále po Koněvovce, směrem k Jarovu.
Ale tam přece byla ta sámoška!…Teď je tam Knihovna. Do sámošky jsme svého času chodili dost často, neboť jsme měli opodál svoji redakci. Ale to, co jsme objevili teď, nás ohromilo.
Kulturní centrum Vozovna
Tak ještě jednou: Kulturní centrum Vozovna sídlí na adrese Za Žižkovskou vozovnou 18, ale vchází se z Koněvovy ulice a je to asi tak 200 metrů ´ZA´ vozovnou směr Jarov. Otevřeno bylo jako celek – tedy překrásná, lákavá, moderní knihovna a pod ní variabilní kulturní sály - 30. 11. 2015.
Už v prosinci 2015 nabídlo Centrum pestrý kulturní program zahrnující betlémské představení pro děti, výstavu Literáti z naší čtvrti či expozici World Jazz Photo a také řadu přednášek, akcí a koncertů. Slavnostní zahájení, které jsme ovšem za www.www-kulturaok-eu.cz prošvihli, ač jsme o něm – k naší škodě opět povrchně věděli – bylo nejprve pohádkovým divadelním představením pro děti (11,00), následným koncertem Avalon Swing trio – Jiří Hodina & Mantaban (15:30) a završil to večerní koncert písničkářské legendy Vladimíra Merty (19.00 hodin).
To jsme ale neviděli. My se do Kulturního centra Vozovna – mimo jiné i kvůli našemu hledačskému extempore - propracovali až 13. 1. 2016. To už jsme sice nějaký čas věděli, o jakou že Vozovnu jde, a kudy se vchází, ale nebyl čas v našem nabitém programu. Až 13. 1. 2016 jsme se rozhoupali. Měla vystoupit Yvonne Přenosilová (tajná, dávná, pubertální láska – žel platonická - autora řádek). Tak kdy, když ne teď?! Jenže paní Yvonne si hnula křížem a jsa zalomená jako kliková hřídel, vystoupit nemohla. Bum! Operativní štáb pořadatelů Vozovny zapracoval a namísto paní Yvonny se ocitl na programu Jiří Helekal (tajná to 
láska – z dávných let mládí – pro změnu šéfredaktorky tohoto webu). Takže hurá do Vozovny!
Jiří Helekal zaparkoval ve Vozovně
Jirku Helekala (* 1947) nepřehlédnete. Už kvůli výšce, ale i kvůli jeho – řekněme - nezařaditelné povaze a hlavně, je hvězdou dávnou, ale stále ještě nezapadlou. I když spíš řítící se kometou. A takovým, jak se ukázalo, byl, je a zůstává i na prahu svých skoro 70 let.
Připomeňme, že Helekal začal v bájných 60. letech 20. stol. jako bigbeatový muzikant. Zatímco on exceloval se známou skupinou Komety, autor těchto řádků smolil písňové texty pro neznámou slánskou kapelu From One Table. Úspěšné Komety zrušil čas a normalizace. From One Table tancovačky po Slánsku a prezenční vojenská služba.
O Helekalovi se ví, že válí na kupu nástrojů (on to komentoval, že na 20, a protože na 20, tak na všechny blbě). Netvrdil bych. Sám jsem ho za leta slyšel a viděl hrát na kytaru, housle, klavír, violoncello, flétnu, akordeon a šlo mu to jedna radost. Ostatně, ať to neshazuje, jak je jeho zvyk, má konzervatoř Jaroslava Ježka. Proto je zdatný, ač nezvladatelný interpret, ale i autor řady písniček pro sebe i kolegy a hlavně kolegyně (včetně tak zvučných jmen jako je královna českého country Věra Martinová, legenda popu Eva Pilarová či třeba nešťastně složitá, ale ve své předbulvárové kariéře i dobrá zpěvačka - Iveta Bartošová).
Autor řádek na Helekala (tedy mimo jiné, samozřejmě) chodil od roku 1969 za jeho působnosti ve skupině Františka Ringo Čecha – Shut Up, která doprovázela nezapomenutelného Jiřího Grossmana a Miloslava Šimka.
Do Semaforu jsme ale chodili, samozřejmě i na Jiřího Suchého, který po smrti Jirky Grossmana a změn v Šimkově programech a týmu po čase uvítal Jiřího Helekala ve svém souboru. Zde Helekal exceloval ve slavných semaforských Čarodějkách a pak ještě ve slavnější Kytici.
Protože jsa živel nezvladatelný, založil si Helekal vlastní kapelu a dosud s ní vystupuje. Nejvíc si ale užívá své sólové – bavičské – pořady, při nichž rozparádí sál, tak jako se mu to podařilo na jeho vystoupení v Kulturním centrum Vozovna, kde se rozskotačily i jinak nerudné důchodkyně. Moderátor večera, rozhlasák, Tomáš Pilát, měl co dělat, aby se vůbec prosadil a dostal k slovu, které si připravil. Zde to byl prostě Jirka Helekal sám za sebe, a to mu sedí.
Občas se dokáže ale i zkrotit a účinkovat ve vážných muzikálech (Kleopatra - César, Angelika, Tři mušketýři). Bdělý divák ho objeví – pro někoho asi překvapivě - v řadě filmů v rolích šitých mu na tělo (z nejnovějších - Ženy v pokušení a Rafťáci…).
Takže – Vozovna, stojí ZA to
Na www.www-kulturaok-eu.cz si myslíme, že nebudeme špatnými proroky, když vám Kulturní centrum Vozovna doporučíme coby možný zdroj zajímavé a pestré nabídky kulturních i jiných událostí. Stačí se obrátit na e-maily evaha@praha3.cz nebo knihovna@mlp.cz a nebo si zadat do vyhledavače Kulturní centrum Vozovna.
Hodnocení: 99 %
Richard Koníček
Foto: © Ing. Olga Koníčková