Úvod > Karel Balcar: Spending ETERNITY aneb snad patří k malířům 17. století, kteří aspirují na tu věčnost

Karel Balcar: Spending ETERNITY aneb snad patří k malířům 17. století, kteří aspirují na tu věčnost

27.05.2016 14:33

Galerie Václava Špály – Praha

6. 5. – 26. 6. 2016

V Galerii Václava Špály na vernisáži nové výstavy velkoformátových obrazů s figurálními motivy (např. Hrobníkova slabost), hyperrealisticky zobrazovaných - olejů na plátnech, jsme za osobní účasti Karla Balcara, autora v černé čepici, (trošku zdecimovaného ve své tváři, když poté na náš dotaz www.www-kulturaok-eu.cz odvětil, že prý to, co vidíme na jeho tváři, není jako, ale opravdu) - vyslechli přednášku Jana Kříže o kruté mytologii Karla Balcara, „ který na vlně současné figurální malby přichází s vysoce originální, a to svým způsobem i dobově výmluvnou koncepcí obrazu. Zvláštním způsobem je záměrně zakotvena v historické zkušenosti barokního tenebrismu. Byla to malba, která staví na ostrém kontrastu tmy a světla, případně na extrémních formách drsného realismu. Právě pro věrohodné líčení utrpení církevních mučedníků se hodila možnost zaútočit na věřícího z nejhlubších temnot prostoru prudce osvětleným tvarem. Verismus líčení stupňoval přesvědčivost scény. V náboženském umění se obrazová svědectví o krajní oddanosti víře zpravidla neobešla bez syrových detailů mučednické smrti světců. Umění tak získalo velké zkušenosti s analýzou duševních stavů, případně i s osobní a kolektivní patologií člověka. Vraždění pro víru se mezitím v naší evropské kultuře stalo minulostí, násilí v různých formách však nezmizelo z povrchu světa. Potřeby odreagovat si strach a tísně života, ale též drasticky se připomínající živočišnost lidského bytí, však zůstávají, a dožadují se obrazného vyjádření i v dnešním výtvarném umění.“

Karel Balcar je malířem, který za obsah svých obrazů zcela zvláštním, dokonce manifestačním způsobem ručí. Nejednou se v symbolickém dění obrazu sám objevuje jako jednající postava, a to v rolích, které vykazují všechnu naléhavost tajemné psychologické motivace. Téma je čitelné, ale význam složitý. Nahá těla mluví především svými fixovanými pohyby, milenecký výjev může působit hrůzně, atraktivní mondéna zírá do prázdných zornic lebky, případně se dvě osamocené lebky vzájemně pozorují. Tážeme se, k čemu jinému než tetování může sloužit drobný přístroj, který milenec přikládá k tělu své vyvolené či oběti? Smysl obrazu se jinde odvíjí z obscénního gesta, vulgární erotika se snoubí s duchovním vizionářstvím. Sadisticko-masochistické motivace jsou kdykoliv v pohotovosti. Je to reflex doby.

Měli bychom zmínit motiv havrana, tak oblíbený romantiky. V obraze zosobňuje malíře samotného. Je to posel špatných zpráv i smrti, ale také naopak. Někdy může přinášet poselství bohů. Věští budoucnost se vší tísní nejistého zítřka. Platí i jako symbol hrdé tvůrčí osamocenosti.

Době, která odmítá mýtus, chybí prostředky, jak obrazně vyjádřit hlubší vazby mezi vědomím doby a individuální osudovou stránkou duševní situace člověka. Symbolika figurálního obrazu může do tohoto prostoru vstoupit s nabídkou zaklínací formule jakési osobní mytologie. To je i případ veristického figurálního symbolismu obrazů Karla Balcara, jednoho z nejoriginálnějších představitelů současné malířské figurace ve světě.“ (Jan Kříž)