Úvod > Kámen, štuk a terakota/Sochařská díla z pražských zahrad - aneb ´Peroucí se chlapci´jako tzv. mluvící sochy…

Kámen, štuk a terakota/Sochařská díla z pražských zahrad - aneb ´Peroucí se chlapci´jako tzv. mluvící sochy…

03.05.2017 13:58

GHMP/Trojský zámek - Praha

3. 5. – 29. 10. 2017

Setkání s novináři k nové výstavě ´Kámen, štuk a terakota´, která se po delší zimní přestávce otevírá v Trojském zámku, se zúčastnila Magdalena Juříková, ředitelka GHMP a Marie Foltýnová, kurátorka výstavy. Setkání proběhlo nejdříve v 1. patře, v nejkrásnějším sále Trojského zámku - ve Velkém sále.

Magdalena Juříková, ředitelka GHMP zahájila akci slovy: „Jistě jsme zaznamenali změnu ve výstavním programu Galerie Trojský zámek. Aleš Veselý, který zde měl mít 2. výstavu, nás opustil a právní kroky, následující po jeho skonu a týkající se jeho děl, nejsou dosud dokončeny. Výstava jeho prací, se kterou se nadále počítá, musí být tedy odložena až do chvíle, kdy budou právní otázky dořešeny.

V programu pro Trojský zámek byla v plánu na další z termínů i výstava s pracovním názvem Sochařská díla z pražských zahrad. Původně se ale plánovala jen na omezenější prostor. Změna a prostorová kapacita, která se díky ní naskytla, inspirovala GHMP k rozšíření původního záměru a využití plného potenciálu Trojského zámku k výstavě, kterou jsme nazvali Kámen, štuk a terakota.

Podařilo se nám tak realizovat vskutku edukativní výstavu, mapující historii pražských zahrad a artefaktů v nich umístěných. Historie pražských zahrad je totiž mimořádně bohatá, dlouhá a je spojena s řadou výrazných osobností jak tvůrčích, tak z řad osvícených investorů.“

Marie Foltýnová, kurátorka výstavy nám výstavu představila, že jde o deponáty, spravované GHMP. „Hlavní náplň tvoří díla z Vrtbovské zahrady, Trojského zámku, usedlosti Cibulka a unikátní Dientzenhoferovy vily Portheimka. Vesměs jde o originály, které jsou v depozitáři a v plenéru je nahrazují kopie. Během měsíce k již vystaveným objektům přibude ještě socha Herkula ze zahrady letohrádku Kinských.

Název výstavy přesně vystihuje materiály, z nichž jsou objekty vytvořeny. Tedy kámen, štuk a terakota. Posledně jmenovaný materiál byl využit především v Troji a jedná se o pálenou hlínu, která byla původně glazurována tak, aby objekty působily, jako by byly z bronzu.“

Poté nás Marie Foltýnová, kurátorka, vyzvala ke komentované prohlídce výstavy:

K titulnímu dílu Vrchlíku s hvězdou řekla, že se jedná se o tzv. Šternberskou hvězdu. Vrchlíky jsou z vnější zdi areálu Trojského zámku, kde jich bylo umístěno 112.

Ve vstupní hale můžeme spatřit dvě sochy. Originál a kopii sochy původně umístěné na Karlově, později přenesené do Trojského zámku, kde stála od 19. století. Můžeme si tedy porovnat obě sochy, které jsou v současné době umístěny pouze v depozitáři GHMP.

V další místnosti ve směru prohlídky jsou umístěny dvě unikátní vázy. Obě z Vrtbovské zahrady. Jsou to zachované originály, které jsou v současnosti umístěny v depozitáři GHMP.

Objevíme i sousoší zápasu Erota s Antierotem. Pískovcové dílo Matyáše Bernarda Brauna už také není umístěno v plenéru a můžeme na výstavě vidět jeho dosud nerestaurovanou podobu.

Z Vrtbovské zahrady pocházejí i dvě sochy - Adonis a Afrodíté. Obě sochy sice nalezneme ve Vrtbovské zahradě, ale tam jsou umístěny kopie. Na výstavě jsou k vidění originály. Dokonce jsou restaurovány, což bylo svěřeno restaurátorské sekci Akademie výtvarných umění a byla to zároveň i diplomová práce studentů. Obě sochy zapadají do celkového konceptu pojatého od počátku pro výzdobu Vrtbovské zahrady. Ústřední téma tamní výzdoby bylo a je – Láska. A to jak láska pozemská, tak nebeská. Proto dávný bájný příběh o Adonisovi a Afrodítě.

Následují 4 sochy, zobrazující Číňany. Jsou z usedlosti Cibulka, jež je v hluboce zdevastovaném stavu a v soukromých rukou. O zachování se vedou boje a výsledek je v nedohlednu. Čtyři vystavené sochy jsou zachovány, protože na Cibulce už nejsou. Tvořily výzdobu tamního Čínského pavilonu. I když byly restaurovány a podrobeny odbornému průzkumu, nepodařilo se věrohodně doložit jméno autora těchto soch. Vše ale nasvědčuje tomu, že autorem by mohl být Václav Prachner, maximálně někdo z jeho přímých žáků.

Dále objevíme dvě unikátní busty. (Pro běžného pozorovatele nejsou jejich kopie na vile Portheimka vidět). Obě jsou díla Antonína Brauna, synovce a pokračovatele Matyáše Brauna. Když zemřel Matyáš Braun, tak jeho synovec Antonín Braun se ujal pokračovatelské tvorby. Stihl ale v Praze vytvořit jen tyto dvě busty a i on skonal. Můžeme si tak v detailu všimnout nosu ženské postavy. Je typicky ´braunovsky´ špičatý, tj. znak společný všem braunovským ženským postavám.

Erb Kláry Bernardiny z Malzanu není originál. Byl vytvořen speciálně pro tuto výstavu a je to jakási studijní pomůcka. Ukazuje totiž technologii zpracování štuky.

Na výstavě najedeme i jediná čtyři dochovaná torza bust Imperátorů. Kromě unikátnosti jsou zajímavé tím, že jsou na nich zbytky zelené glazury, jež měla na nových sochách vyvolat dojem, že jsou zhotoveny z bronzu. V baroku se právě takovéto taktiky používaly. Sochy se bílily, aby vypadaly jako z mramoru, nebo zelenily, aby vypadaly jako z bronzu. Čas a četné historické opravy soch ale jednoznačnost tohoto tvrzení poněkud zamlžují.

Dekorativní vázy jsou na výstavě umístěny i v samostatné místnosti. Představují zde zcela didakticky tři varianty dekorativních váz, které se vytvářely ve třech velikostech. Princip platný prakticky už od dob starořímských. Tři velikosti. Malá, střední, velká. Můžeme na nich ale pozorovat i jednotlivé prvky, které byly vždy součástí každé z nich. Vrchlík, tělo, mísa, noha. Zdobení na vystavených kusech pak zase nabízí ukázky práce italských mistrů.

Zajímavou expozici představují fragmenty centrální kašny ze zahrady Trojského zámku. Sochy zdobící kašnu prodělaly rekonstrukci. A současný stav je produkt 80. let 20. století. Dochované sochy se nahradily kopiemi. Originály tří z nich lze vidět na výstavě. V době rekonstrukce fontány ale chyběl nedochovaný ústřední motiv podobných kašen - socha Neptuna s doplňky. Restaurátoři tedy v těch 80. letech nechali vytvořit novou sochu Neptuna, odpovídající duchu podobných sousoší. Takže ta v zahradě je jen replikou na téma klasických soch.

Mimo výše uvedené je k dispozici na velkoplošném monitoru projekce série fotografií, dokumentující práci restaurátorů na sochách v Trojském zámku a zahradě za posledních 15 let. Tedy od povodní, které právě tyto prvky značně poškodily. Práce nejsou dodnes ukončené, další etapou je rekonstrukce vstupního schodiště vedoucího z Trojského zámku do zahrady.

Doplňující busta Zahradník od Nedomy je na výstavu přenesena z Lapidária na pražském Výstavišti, kam se po výstavě v Trojském zámku opět vrátí.

Vedlejší Stéla je jen odlitek té původní. Dokazuje mylnost informace uvedené zejména v zahraničních bedekrech, že stéla byla zničena. Existuje.

****

Tisková zpráva (k doplnění informací)

Nedílnou součástí historických pražských zahrad byla jejich umělecká výzdoba a drobná architektura. Sochy a dekorace vyprávěly společně příběhy nebo upozorňovaly na postavení či záliby majitele. Tato umělecká díla, desítky let vystavená rozmarům počasí, postupně ze zahrad zmizela. Buď byla nenávratně zničena, nebo musela být nahrazena kopiemi.

Na výstavě v zámku Trója se představí výběr z originálů soch z Vrtbovské zahrady, z krajinného parku Cibulka, dochované fragmenty raně barokní výzdoby zahrady Trojského zámku, Kinského zahrady a busty z letohrádku Portheimka. Názvem výstavy odkazujeme na oblíbené materiály zahradních dekorací i fragmentárnost a syrový stav exponátů, jež jsou v depozitářích uloženy v nálezovém stavu a obvykle se pro výstavní účely nerestaurují.

„Budování zahrad kolem sídel panovníků je ve starověku doloženo napříč všemi známými kulturami. Oázy zeleně s vodními prameny, vzácnými stromy a rostlinami poskytovaly vyhledávaný stín i místo pro potěšení všech smyslů.

Středověká Evropa se od přepychu palácových teras odvrátila a v duchu křesťanské skromnosti a pokory uzavřela městskou přírodu do užitkových nebo klášterních zahrad s rajskými dvory na okrajích hradeb.

S nástupem renesance se změnil přístup k pohodlí a přepychu, opevněné hrady nahradily vzdušné paláce a zahrady se tak opět staly součástí životního stylu i reprezentace vyšších vrstev.

Kromě přísně geometrického uspořádání zelených ploch i záhonů se v zahradách a parcích objevily drobné stavby altánů a podloubí, vodní nádrže, fontány a umělecká díla, která často navazovala na příklady známých dochovaných památek starověkého Řecka a Říma.

Nadcházející baroko v 17. a 18. století vneslo do zahrad a parků smysl pro osovou kompozici, návaznost na okolní krajinu, průhledy a ucelenou koncepci s tematickým zaměřením a ikonografickým propojením všech zahradních, architektonických i uměleckých detailů.

Praha, královské a císařské město, nezůstávala za evropskými trendy v zahradní architektuře pozadu. Při zakládání zahrad a parků u nově budovaných či renovovaných paláců se jejich majitelé obraceli na známé a osvědčené architekty a umělce, kteří svým uměním napomáhali zviditelnit postavení a prestiž vysoce postavených objednavatelů.

Do dnešních dnů se v původním stavu zachovala řada historických pražských zahrad, jejich umělecká výzdoba a drobná architektura.

Jiné nenávratně zmizely při rozšiřování městské zástavby nebo jsou neudržované a zdevastované, protože jim chybí potřebná péče.

Sochařská umělecká díla v podobě váz, bust, soch, kamenných laviček nebo fontán, desítky nebo dokonce stovky let vystavená rozmarům počasí, nemohou zubu času odolávat věčně.

Originální výzdoba se ze zahrad postupně vytrácí, buď byla nenávratně zničena, nebo musí být nahrazována kopiemi.

Sochy i architektonické prvky, které byly zachráněny, jsou ukryté v depozitářích pražských muzeí a galerií. Zde se významně zpomalí jejich degradace a původní díla z rukou významných umělců zůstanou zachována pro budoucí generace. Cenné památky a doklady vysoké úrovně pražského sochařství ale zmizí z očí veřejnosti a mnohdy o jejich uložení nemají tušení ani odborní badatelé či historici umění. Praze citelně chybí prostory pro nové moderní lapidárium, kde by bylo možné soustředit památky pražského sochařství od 11. do 20. století, nyní porůznu uložené v depozitářích městských muzeí a galerií.

Galerie hl. m. Prahy je správcem konvolutu veřejných plastik metropole a areálu zámku Troja, ve svém depozitáři má uloženu řadu originálních prvků z pražských zahrad, jež jinak nelze zpřístupnit veřejnosti. Deponované památky jsou v depozitářích uloženy v nálezovém stavu a obvykle se nerestaurují pro výstavní účely. Název výstavy odkazuje na nejběžnější materiály zahradních dekorací i fragmentárnost a stav exponátů, z nichž některé prošly pouze základní konzervační péčí.

Soubor exponátů nepředstavuje ucelenou a záměrně budovanou sbírku, ani se nesnaží o reprezentativní průřez historií zahradní architektury nebo vyčerpávající přehled uměleckých dekorací a soch, včetně ikonografických námětů a témat palácových zahrad nebo parků.

Nabízí setkání s originálním dílem, na kterém můžeme obdivovat autentický otisk uměleckého rukopisu sochaře nebo modeléra. V pompě freskami vyzdobených sálů si lze prohlédnout zblízka detaily, jež v exteriéru není možné zaznamenat, a uvědomit si souvislost námětu s myšlenkou, tématem či scénářem zahrady, který byl pro současníka jasně čitelný, dnešnímu člověku však uniká. Výstava se dělí na části věnované jednotlivým zahradám, jejichž umělecká díla GHMP opatruje ve svém depozitáři.

Vrtbovská zahrada – alegorie úspěchu

Zahrada Jana Josefa hraběte z Vrtby je skrytá za úzkým průčelím městského paláce na Malé Straně, nedaleko Malostranského náměstí.

Hrabě se rozhodl při přestavbě rodového sídla v roce 1712 vybudovat z bývalé vinice jednu z nejhonosnějších pražských zahrad. K tomu povolal tehdejší nejznámější a nejdražší architekty a umělce. Podle geniálního návrhu Františka Maxmiliána Kaňky, který důmyslně využil svažitého viničního terénu, ji stavěl Kryštof Dientzenhofer. Malířskou výzdobu svěřil hrabě Václavu Vavřinci Reinerovi a sochy objednal u Matyáše Bernarda Brauna. Z celého deponovaného souboru z Vrtbovské zahrady jsou vystaveny sochy Adonise a Afrodíté, příklady pískovcových dekorativních váz a sousoší peroucích se chlapců.

V záři šternberské hvězdy – zahrada zámku Troja

Na konci 17. století vystavěl hrabě Václav Vojtěch ze Šternberka letní zámek s hospodářskými budovami, konírnou, oranžerií a zahradou, rozdělenou podél hlavní osy na 3 hlavní části – horní terasu s květinovými záhony, spodní parter se stromořadím a špalírovou zahradu se štěpnicí.

Hlavní cesty ústí u ohradní zdi s iluzivními prospekty reliéfní štukové výzdoby na náměty z antické mytologie. Fragmenty kamenné kašny s figurálními motivy Nereidek a delfínů byly nalezeny v zahradách v 80. letech 20. století. Tvar kašny se podařilo rekonstruovat a osadit kopiemi nalezených sousoší. Unikátem je rozsáhlý soubor terakotových váz a bust imperátorů.

Z depozitáře jsou vystaveny fragmenty původních váz a busty imperátorů z ohradních zdí a domků zahradníka a oranžerie. Spodní spojovací chodba je věnována představení výsledků restaurátorského průzkumu sochařské výzdoby oválného schodiště a tartaru a přípravě jeho náročného restaurování.

Letní zámecká vila Portheimka

Architekt a stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer začal budovat letohrádek podle vlastního návrhu roku 1725, dokončen byl roku 1728. Na vnější i vnitřní výzdobě se podíleli další významní barokní umělci, freskař Václav Vavřinec Reiner a sochař Antonín Braun. Bohatě členěné čelní průčelí pozdně barokní vily se obrací směrem k Vltavě, kde se rozprostírala zahrada ve stylu francouzského parku. Dnes zůstávají posledními dochovanými sochařskými památkami barokní zahrady pouze kamenná kašna s reliéfem Tritona s mořským spřežením a busty alegorií Dne a Noci z čelního průčelí letohrádku.

Cibulka – park nostalgie

V roce 1817 zakoupil stavení s pozemky v Košířích pasovský biskup Leopold Leonhart Raymund Thun - Hohenstein a do roku 1826 jej přebudoval na pohodlný klasicistní zámeček s romantickým přírodním parkem v anglickém krajinářském stylu, který byl přístupný veřejnosti.

Hrabě Thun nechal na Cibulce vytvořit idylickou krajinu, jež mu měla připomínat biskupskou zahradu v Pasově. Do svažitého terénu dal vysázet nejrůznější druhy stromů, takže vzniklo zajímavé arboretum obohacené o množství drobných staveb a sochařských děl.

Čtveřici drobných podživotních soch Číňanů lidé na Cibulce postrádají, vzhledem k neutěšenému stavu je však nemožné vrátit je zpět na vyhlídku.“ (text: Marie Foltýnová)

170 00 Praha 7

U Trojského zámku 1

www.trojskakarta.cz