Julius Reichel: Death Row /All Time High aneb unavuje mě, jak jsou teď lidi na sebe zlý.…
Galerie NoD - Praha
14. 8. - 16. 9. 2018
Na vernisáži výstavy v galerii NoD, výstavy velkoformátových akrylů (především) na plátně, byl sympatický Julius Reichel i přes příšerné dusno osobně přítomen. Malba je pro Reichela výzvou ke zkoumání jejich hranic a očekávání, které standardně vzbuzuje. Jeho práce problematizují současnou praxi globalizovaného digitalizovaného světa umění, zkoumají vztah závěsného obrazu a jeho rozvíjení v rozličných situacích. Malba prostupuje do dřevěných objektů, recyklovaných ´second handových´ textilií či rozsáhlejších instalačních celků, které rozehrávají malířské tvarosloví v čase a ve 3D prostoru. Některé situace přesahují až k intervencím do veřejného prostoru, do kterého vnáší moment neočekávanosti, ´bezdůvodnosti´. Derivované elementy rozličných mytologií se stávají základními prvky obrazového prostoru a třírozměrných objektů, které jsou zasazeny do environmentu symbolů tržního (post)kapitalismu.
Death Row
“Jsem stahanej. Už nechci být pořád sám jako vrabec v dešti.
Unavuje mě nemít nikoho k sobě, kdo by mi řek kam jdeme, odkud a proč.
Unavuje mě jak jsou teď lidi na sebe zlý.
Taky mám dost bolesti světa, kterou cejtím…, každej den.
Je jí hrozně moc.
Jsem unavenej z každé situace, kdy chci pomoct, ale nemůžu.
Jsem unavenej z toho, že jsem ve tmě.“
Julius Reichel v hloubkově oddělených plánech vrství na sebe libovolně až 3 různé vizuální systémy a načrtnutá témata. Základním backgroundem malby jsou jakési elementární mikroskopické modely hmoty či améb, vesmírné DNA, které se vznáší nad již neidentifikovatelným silovým polem, cyklickým tokem základních stavebních bitů světa a zkušenosti.
V některých obrazech na tuto podmalbu aplikuje někdy lineárně pojaté, ale častěji až v kubisticky analyzující perspektivě vyvedené malby postav připomínající piktogramy maysko-aztéckých mytologických figur či tváří mytických postav.
V eventuálně třetí, nejsvrchnější rovině obrazu, promalovává různé předmětné symboly, heraldické znaky či loga luxusních lifestylových značek. Různé druhy ´orlic´ ve státních znacích Habsburků, německých říší a carského Ruska, zednářský úhelník a kružítko či holubice papeže Benedikta stojí vedle znaku rublu, litecoinu, loga Luis Vuitton či Ferrari. Darth Vader se v různých obrazech prolíná jednotlivými plány, batmanovský znak propůjčuje vizuál ruským výsadkářským jednotkám. Jsou to témata, která právě „nosíme na triku“: šaty dělaj člověka…
Juliovy malby ve své vrstevnatosti totiž modelují ´alternativní způsob myšlení´, takový, který Deleuze s Guattarim nazvali ´rizom´ a postavili jej oproti tradičnímu ´kořenovému´ myšlenkovému schématu, založeném na dichotomiích subjekt-objekt, centrum-periferie a lineární rozvětvující se hierarchické struktuře.
Vrstevnatost maleb, kladoucí vedle sebe historická a ahistorická témata, symboly a mytologie, pop a bolest, otevírá mezi jednotlivými plány ideový prostor multidisciplinární spekulace. Pečlivým bádáním a odvážnými jazykovými hrami můžeme nahlédnout zajímavé nečekané průhledy těmito rovinami, přijít s novým, decentralizovaným uchopením vztahů a problémů, poznáním variací. Možná že tak diskreditujeme ´fake´ coby zákeřný apendix centralizované struktury vědění.
All Time High: To The Moon
´All Time High´ znamená sice absolutní rekord, prozatímní nejvyšší dosaženou hodnotu, ale je důležité dát minulosti tvar tím, co se rozhodnete udělat právě teď. Možná že zkoumání vztahů jednotlivých symbolů a témat není usuzováním na misce vah „Dobro vs. Zlo“. Možná, že novým pojetím perspektivy můžeme vah využít k (vy)balancovávání. To je ostatně i jednou z nedogmatických interpretací zednářského znaku ´úhelníku a kružítka.´: „The Square. To square our action; The Compasses, to circumscribe and keep us within bounds with all Mankind.“
Jinými slovy: úhelník urovnává naše činy, kružítko ohraničuje a drží nás v mezích lidství. Spolubytí na váze může vést k novému pojetí přítomnosti, v níž, vědomi možnosti pádu, opatrně vzájemně vyvažujeme impulsy, znamení a úkoly dějin a mýtů. Dialogická struktura -> hodnota roste. Stoupáme až na Měsíc, který nám odkrývá ztracená a zapomenutá souhvězdí při pohled na proměněnou nebeskou klenbu: To The Moon! (vybráno z textu Pavla Kubesy)
Kurátor: Pavel Kubesa
110 00 Praha 1
Dlouhá 33
Letní otevírací doba:
po - pá 14.00 - 1.00 / so - ne 16.00 - 1.00 hodin
Vstup: zdarma
Hodnocení: 79 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva nod.roxy.cz)
Foto: © Ing. Olga Koníčková