Julien Creuzet aneb jazyk je ´člun, na kterém se plavíme, abychom se dotkli neznámého´…
Drdova Gallery - Praha
18. 5. - 7. 7. 2018
Knows to feel, the smell of rain,
myopia, flooded, know how to feel,
the mood of death, green number will
not answer, under the sheets, that will
raise the wind, hummingbird will not
come anymore, parakeet is already lost,
atrocious, you were alone, rhinoceros
sleep, rhinoceros sleep. This is the
end, there is no doubt, it’s the bath, the
overflow, it is the anxiety of the sailor. It’s
tomorrow, without a warrant, mandala,
Mandela, poured, glued the wood, cross
your fingers in the shape of a knot. Green
number does not answer. Firefighter will
not come. Flag will not come anymore,
party believes in the hammer, party
bruised. Hummingbird, flowering corners,
will not come anymore. Anger, roars of
thunder. The count of the Omer, bird.
Follow the spots, body is the rain. The
soul, in chest, thunderbird thunderbird.
God-anger. Contemptible, I would plant
saber, I would drag wound, in sand (...)
Na vernisáž výstavy Juliena Creuzeta v Drdova Gallery jsme na www.www-kulturaok-eu.cz dorazili z organizačních důvodů později. Takže jsme zcela netradiční expozici, plnou návštěvníků, aspoň ofotografovali, a také po autorovi jsme se raději nesháněli. Naše chyba, nemáme chodit pozdě...
Výstava s dlouhým názvem, který je autorovou básní, čerpá z teorie postkolonialismu a inspiruje se filozofickými úvahami Édouarda Glissanta. Zaměřuje se na komplexní průsečíky historie ostrova Martinik a událostí v moderních evropských dějinách.
Julien Creuzet ve svých multimediálních instalacích pracuje s nalezenými předměty, poezií, sochou a videem a zkoumá roli jazyka v individuální a kolektivní paměti. Prostupováním hranic mezi technologií a přírodou, rodným a cizím, vysokou a nízkou kulturou vytváří prostorový prožitek, který je poetický a politický zároveň.
Julien Creuzet (*1986)
- francouzsko-karibský umělec
- vystudoval dvě umělecké školy v Lyonu
- žije a pracuje v Paříži
Svá díla naposledy představil na samostatných výstavách v institucích Bétonsalon a Fondation Ricard v Paříži, Sketch Gallery v Bogotě či Documentation Gallery v Chicagu (2017). Dále pak vystavoval v rámci velkých mezinárodních přehlídek, jako je Biennale v Lyonu, 11. Rencontres de Bamako (2017), Biennale v Dakaru (2016).
„Jak máme hovořit o identitě, když si musíme znovu vytvořit vlastní kulturu?
Jak máme vylíčit složitou krásu přírodu
– déšť, nosorožce a kolibříka –
když ji člověk znečišťuje a zabíjí ničením životního prostředí?
jak k takovým těžkým otázkám může přispět lákavý jazyk umění?
Dílo Juliena Creuzeta se k této naléhavé debatě vyjadřuje prostřednictvím
poezie, kterou využívá jako médium i jako nástroj.
Jazyk zde funguje jako otevřená rizomatická struktura,
která osciluje mezi spisovným a hovorovým jazykem,
angličtinou, francouzštinou a kreolštinou,
a nachází si vlastní rytmus a tropy.
Sám umělec vyrůstal na Martiniku
–
v jedné z francouzských oblastí, které od Evropy dělí Atlantický oceán.
Jeho mnohovrstevnatá poezie odhaluje, jak nás jazyk dokáže spojovat,
ale zároveň i rozdělovat skrz národnost, třídní příslušnost či vzdělání.
Jak pravil Édouard Glissant,
jeden z nejvlivnějších intelektuálů francouzského Karibiku,
jazyk je ´člun, na kterém se plavíme, abychom se dotkli neznámého.´
Moře a vše, co nám bere a přináší,
hraje na výstavě zásadní roli.
Expozice, jež má podobu variabilní multimediální instalace,
obsahuje nalezené předměty, video, rytiny a sochy.
Autor v ní kombinuje přírodní a umělé materiály,
jako jsou rybářské sítě, lastury, naplavené dřevo a boty,
a stírá tak hranici mezi
technologií a přírodou,
původním a cizím, vysokou a nízkou kulturou.
Instalace Juliena Creuzeta, jež je poetická a politická zároveň,
vytváří prostorový zážitek,
který se zaměřuje na složitou křižovatku
historie Martiniku a událostí evropské (post)moderní doby.
Problematizací identity a koloniální konstrukce Druhého
pak jeho díla kladou provokativní otázky,
týkající se konceptu hybridity, subalternity a antropocénu.
Kurátorka: Jana J. Haeckel (žije v Bruselu)
130 00 Praha 3
Křížkovského 10
Vstupné: zdarma
Děkujeme za spolupráci: MeetFactory, Institut Français Prague, Hope Recycling Station
Hodnocení: 79 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
Vysvětl.: rizomatická
Rizom (fr. rhizome); pojem-metafora,
jehož prostřednictvím Gilles Deleuze (1925 - 1995)
a Félix Guattari (1930-– 1992)
postihli nový způsob myšlení,
oproštěný od tradičního západního dualistického myšlenkového schématu,
založeného na dichotomii ´subjekt – objekt´.
Na rozdíl od arborescentního (stromového, kořenového) systému
s rozvětvující se strukturou,
usouvztažňujícího jednotlivé fenomény podle genealogických plánů,
rizom,
původně botanický termín pro oddenek,
vyjadřuje nehierarchické, neoznačující a necentralistické
(nikoli polycentrické)
uspořádání, distribuci a komunikaci jevů, myšlenek, poznatků a informací.
Seriální a multiplový model rizomu umožňuje
navzájem propojit kterékoliv prvky a linie struktury,
jelikož není zformována z oddělených statických bodů či jednotek,
nýbrž z mobilních sérií linií.