Josef Bolf: Těžká planeta | Heavy Planet aneb těžknou nám hlavy z budoucnosti těžké planety?!
hunt kastner - Praha
20. 12. 2014 – 14. 2. 2015
Na vernisáži nové samostatné výstavy ´Těžká planeta´ jednoho z nejoceňovanějších českých umělců střední generace Josefa Bolfa jsme osobně zhlédli kromě přítomného autora i my jeho nové malby, koláže a kresby na papíře i na skle a krátký animovaný film ´Těžká planeta´…
Malíř Josef Bolf jako kluk měl rád sci-fi antologii ´Těžká planeta´, sestavenou Isaakem Asimovem. Stejný název dal vlastnímu autobiografického textu a krátkému animovanému filmu. Vrací se opět na panelové sídliště 80. let 20. stol. k vlastním úzkostem a únikům. Vypráví o tom, co už nedokáže vrátit, jenže se to pořád vrací samo. Na výstavě představujeme nové obrazy, kresby a koláže. Více než kdy dříve však necháváme vyniknout, že setkání s Bolfovým uměním je vždy setkáním s výňatkem jednoho vyprávění. Kostýmy se mění, ale aktéři zůstávají stejní. Kráčí vpřed a přitom v kruhu. Pod nohama lepkavý asfalt, nad hlavou hvězdné nebe. (oficiální text kurátora)
Kurátor: Jiří Ptáček
Spolupráce: architekt Tomáš Džadoň
Film: animace & střih: Bohdan Dušek
hudba: Freddy Ruppert
režie zvuku: Johana Švarcová
- malíř Josef Bolf se narodil 7. října 1971 v Praze
- 1990 - 1998: studoval a poté absolvoval AVU v Praze v ateliéru u Jiřího Načeradského, Vladimíra Kokolii a Vladimíra Skrepla
- 1995: Kongsthögskolan, Stockholm Švédsko
- 1996: Akademie der Bildende Künste Stuttgart Německo
- 2006: rezidence v Europäische Künstlerhaus Oberbayern, Freising u Mnichova, Německo
- 2007: rezidence v ISCP - International Studio and Curatorial Program, New York, USA
- od 1996: je člen skupiny Bezhlavý jezdec ( aktivní 1998 - 2002)
130 00 Praha 3 - Žižkov
Bořivojova 85
Vstup: volný
Hodnocení: 80 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková
Jiří Ptáček (* 1975)
„Čím je Josef Bolf, když ne vypravěčem?
Nejde ani tak o to, že čas od času vytvoří krátký film nebo komiks,
napíše povídku, nebo radí spisovateli,
jak na dystopickou novelu.
Na neviditelnou narativní osnovu rozkládá vlastně všechno,
čím se jako umělec zabývá.
- Protilehlými póly jeho vyprávění jsou civilismus a fantastika. V každé fázi uměleckého vývoje se ocitá na jiném bodu na ose mezi těmito dvěma póly.
- Je to vlastně pořád tentýž příběh. V jeho centru stojí osamělost, existencionální úzkost, traumata, pokusy o únik…Fantastická zoologie před časem ustoupila do pozadí. Aktéři jeho příběhů se převlékli do civilu. To ale neznamená, že by se to samé odehrávalo v jejich hlavách.
- Autobiografičnost. Co k ní říct? Pro Josefa Bolfa zcela zásadní horizont. Vzpomínky a sebereflexe. Neměli bychom Bolfovu tvorbu vnímat jako obrazový deník, jakkoli často není věcný, ale imaginativní? Fikci je toto vyprávění otevřené, ale tak nebo tak, sbíhá se v Já.
- Někdy se zdálo, že vypráví o obecnější zkušenosti a pocitech. Postupem času nám čím dál více naznačuje, že tomu tak může být jedině, když vypráví o sobě.
- Kdyby Josef Bolf nestrávil kus života na pražském sídlišti, možná by se nestal věrozvěstem mýtu panelákové generace o sobě samé. Jenže on tam žil. Spojení mezi výtvarnou výpovědí autorovými životními osudy má tak svůj význam nejen pro něj, ale rovněž pro publikum. Je oboustranné.
- Prostředí, konkrétní situace, ale rovněž výtvarné prostředky slouží hlavně k vyvolání emocionálního stavu. Těmito stavy mohou být zhnusení, deprese, melancholie, dojetí, bolestínství, rozechvělý úžas, ale u publika také souznění a uspokojivý pocit z toho, že jejich vlastním zkušenostem někdo konstruuje příběh a smysl.
- K Bolfovým literárním inspiracím odkazuje i název výstavy, převzatý z sci-fi antologie sestavené Isaakem Asimovem, a použití úryvku z povídky Neutronová hvězda od Larryho Nivena v závěru vlastní autobiografické prózy.
- Jádrem výstavy Těžká planeta je animovaný film stejného názvu, který je na tomto autobiografickém textu vystavěn. Obrazy a kresby vznikaly buďto v souvislosti s ním, nebo, řekněme, v dosahu jeho gravitace.
Řešení výstavy je výsledkem
Bolfovy intenzivní spolupráce s vizuálním umělcem Tomášem Džadoněm
a kurátorem Jiřím Ptáčkem.
Na vzniku animovaného filmu spolupracovali Bohdan Dušek (animace + střih),
Freddy Ruppert (hudba) a Johana Švarcová (režie zvuku).
Více než kdy jindy
má výstava zprostředkovat setkání s Bolfovým uměním
jako úsekem vyprávění, o němž byla řeč výše….“
(z tiskové zprávy Jiřího Ptáčka)