Jitka Osička: Kože hadí aneb Ciť vždy vnitřní navigace …
Galerie Miro - Praha
17. 9. 2019
Když jsme na www.www-kulturaok-eu.cz od Jitky Osičky dostali pozvánku do Galerie Miro, kde se měl konat křest její již třetí sbírky básní včetně autogramiády, bylo nám milo. Na těle i duchu. Na duchu o poznání víc…
Stalo se oblíbeným rčením, že se někdo posunul, u někoho nastal posun, věci se posunuly… Jsme posunovači? A kdo se neposouvá, ten se tím pádem zasouvá?A kdo se neposouvá s námi, posouvá se proti nám? Nebo … no a, nebo tak nějak…?
Kdo zná Jitku Osičku, ví, že ji nezná. Alespoň ne dokonale. A kdo ji nezná, má výhodu, může ji poznávat a poznávat, ale stejně ji nepozná úplně. Jitka Osička je totiž multitalent, živel a tryskající fontána nakažlivé energie. Pozitivní energie - nutno dodat. A tu dnes aby člověk s lupou mezi lidmi pohledal.
Jitka Osička je - oficiálně a definičně vzato - herečka, zpěvačka a improvizátorka. Ale také, o to teď jde, také básnířka. A básnířka impulzivní, píšící spontánní automatickou poezii, poezii tryskající a poezii překvapující jako podzemní vulkány vyvěrající nad povrch. U Jitky Osičky přímo z duše. A na všechny kolem. A krůpěje té její pozitivní energie se pak všude vůkol proměňují, jako se to umí v animovaném filmu, z černobílého světa v barevný. Ze světa bezútěšného v útěšný. Z neživého v živý. A to je dar. Dar Jitky Osičky nám kolem, co ji známe, poznáváme, až poznáváme, že ji neznáme. A to je dobře.
Do třetice všeho dobrého?
První sbírka Jitky Osičky měla víceznačný název - Sladěno medem. Druhá sbírka byla nazvána Šacho - tvorní vraníci. Obě knihy mají jazykolamné názvy a obě jsou především vynalézavou hrou s jazykem, s naší stále více zpopelkovávanější mateřštinou. Ale ne hrou - jen tak -hrou planou, i když přece jen především hrou. Zato třetí kniha básní Kože hadí sice zůstává věrna oné osobité ´osičkovské´ hře se slovy a spontaneitě, ale troufáme si tu použít onoho výše zmíněného módního pojmu, protože Jitka Osička se ve své poezii dokázala posunout opět dál.
Tak dál, že nová sbírka jejích 57 nejnovějších básní je prošpikována moudry, která nejsou už jenomvíce méně náhodným výsledkem slovních eskapád a improvizace, ale jsou už přímo objevenými hvězdičkami rozumu, probleskujícími na nás z oblohy hravosti. A že jich tam je… Stačí jen číst a vnímat.
Za všechny:
str. 7, báseň Hora:
„… Hrdá jsi a máš být nač / odevzdalas přece sebe / pro jiné teď čistíš pláč.“
str. 17, báseň Služebně starší:
„Já mám respekt. / A co ty? / O tom rozhodneme MY … ano?“
str. 29, báseň Drahá:
„Reakce: / ON: Miluješ mě? / ONA: Jako za starých časů. / ONA: Miluješ mě? / ON: Už nejsme nejmladší.“
str. 31, báseň Volební urna:
„…Volba není jednoduchá, / když před Tebou život prchá. / Zastav se a naslouchej. / Srdeční krajina mluví zřetelněji, / než soused za zdí.“
str. 49, báseň Skutková podstata:
„ … V momentu souznění / se zázrak stane sebou samým / čiro-sklící zjevení / proudy krve zkamení, nedořezal mačetou / sloní slunce popletou…“
str. 52, bez názvu:
„Pokud se směješ, tvoří se vlny. / Pokud jsi rozhořčen, tvoří se vlny. / Pokud jsi klidný, …“
str. 63, báseň Pláče štěstím:
„ … Státi se kamenem, znamená ronit slzy / Státi se frekvencí, znamená roztočit víry / Státi se hadím, znamená plakat štěstím…“
str. 71, bez názvu:
„ Člověk svléká kůži několikrát za život. / Až již nebude mít co odložit, / nabídne v sázku sebe. /V tu chvíli procitne…“
Atd., atd., atd. … atd.
A když si pak Jitka Osička na str. 88 přikazuje: „Ciť vždy vnitřní navigace“, přikazuje to sice sobě, ale doporučuje to vlastně i nám všem jejím čtenářům i nečtenářům.
Ano, Jitka Osička ctí své vnitřní navigace a ubírá se světem, životem, uměním, přesně podle nich, bez ohledu na trendy, módy, příkazy vlezlých fake news ,vyskakujících tu z chytrého (mazaného?) mobilu, tu z hypnotizujícího a rozum vypínajícího netu. Jitka Osička ctí své vnitřní navigace a dělá dobře. Moc dobře. Zkusme se něco - alespoň něco - od ní přiučit.
Třeba (nebo, že by především?) důkladným přečtením její nejnovější básnické sbírky Kože hadí.
Titul: Kože hadí
Autor: Jitka Osička
Ilustrace: akademický malíř Otto Placht
Nakladatel: Markéta Plojharová Harasimová, nakladatelství MaHa
Odpovědný redaktor: Markéta Harasimová
Návrh obálky a sazba: Alena Šulcová
Tisk: H. R. G. Spol. s r. o.
Rok vydání: 2019
Jazyk: čeština
Rozměry: 146 x 206 x 8 mm
89 paginovaných stran
Foto z publikace: Petr Brodecký
Hodnocení: 100 %
Richard Koníček
Foto: © Richard Koníček
Repo ze křtu sbírky Kože hadí, viz. náš článek: