Úvod > Jitka Nesnídalová: JINá realita/akvárium aneb modrá, oblíbená již ve starém Egyptě, je dobrá!

Jitka Nesnídalová: JINá realita/akvárium aneb modrá, oblíbená již ve starém Egyptě, je dobrá!

13.09.2014 19:34

Galerie Nina Hedwic - Praha

5. 9. – 1. 10. 2014

Byli jsme pozváni na vernisáž výstavy Jitky Nesnídalové, přičemž sympatická autorka s přenádherně upravenými vlasy se zabodnutými do nich malířskými štětci, což se v dnešní době moc již nevidí, pojala vernisáž svých velkoformátových, figurálních obrazů i jako vskutku velkolepou oslavu svých narozenin.

Osobně se vernisáže multižánrová akademická malířka Jitka Nesnídalová zúčastnila a tentokrát se ve svých právě vystavených obrazech zaměřila na barvu modrou, na akvarijní prostředí evokované malířským válečkem upravenými jak stěnami, tak i podlahou. Jak řekl Jan Melena ve svém úvodním slově, Nesnídalová se tentokrát zamýšlí ve svých obrazech nad tím, co kdyby před narůstajícím násilím ve společnosti lidé sestoupili pod vodní hladinu a našli před nepřátelským světem tak své útočiště … protože samozřejmé přání autorky je, abychom si jako lidé vzájemně neubližovali…ale to v dnešní společnosti příliš nehrozí, že?! Naše víra v demokracii totiž dost fatálně trpí… a tak si můžeme prohlédnout obrazy Nesnídalové jako jinou realitu s vizí ráje…můžeme tak dlouho postávat před jejími hyperrealistickými obrazy plných prožitků, emocí a zážitků…

„pojďme si na chvíli udělat společně čas, ve kterém se sen stává skutečností…“

Dejme slovo odborníkovi na slovo vzatém - Janu Melenovi

„Mým dnešním úkolem je zde představit dílo malířky, konceptuální umělkyně Jitky Nesnídalové. Jitka tuto výstavu nazvala JINá realita. Název výstavy je vlastně kryptogramem, snad nebude ode mne příliš opovážlivé, když tento kryptogram vysvětlím, první tři písmena názvu výstavy JIN jsou malířčinou přezdívkou.

Malířka Jitka mi před výstavou prozradila, že byla inspirována knihou Alexandra Běljajeva ´ Člověk obojživelník´ (Čelověk Amfibija), kterou poprvé četla ve svých 13 letech. Kniha pojednává o chlapci, kterého zachránil vědec tím, že mu implantoval žábra. Chlapec díky tomuto chirurgickému zákroku může žít pod vodou a vědce zároveň napadne převratná myšlenka, že by lidé sužovaní válkami a konflikty mohli žít pod vodní hladinou, kde by mohli najít útočiště před násilím a válečnými konflikty. Jádrem knihy je tedy utopická myšlenka o světě bez násilí, o nalezení prostoru, kde lidé mohou vedle sebe koexistovat, aniž by si vzájemně ubližovali.

Pokud budeme vycházet z premisy umělce jako citlivého společenského seismografu, který dokáže intuitivně reagovat na více či méně latentní společenské změny, můžeme říci, že Jitka svoji úlohu umělce, který dokáže reagovat na současnou společenskou krizi, plní dokonale.

Svět roku 2014 je zachvácen válkou a anarchií, víra naší euroamerické civilizace v pokrok a rozum utrpěla fatální zranění. Ukazuje se, že náboženství je stále u většiny lidí na tomto světě úhelným kamenem existence, a porušování tohoto „svatého“ zákona na sebe přivoláváme jen další sebevražedné atentátníky opásané válečky trhaviny, terorem, který se nezadržitelně šíří lidským společenstvím jako zhoubná rakovina. Bohužel je nutné souhlasit s výrokem Michele Houellebecqa, že naši dobu charakterizuje „pochmurnost“…

Co v tomto případě může udělat něžná a poetická duše malířky, pro které je krása a touha po barvě svatým grálem? Snad jen, že nám ukáže jinou realitu, svými obrazy poukáže na paralelní světy, kde zákon silnějšího, nábojové pásy plné protipěchotní munice, nádrže se sarinem nemají místo. Jitka ovšem není první umělec, který přišel s vizí ráje, kde mohou koexistovat různí tvorové bez ohledu na rozdíly. Připomeňme si jen pro příklad 400 let starý obraz z Národní galerie v Praze ´ Krajinu s ptáky´ z roku 1622 od holandského malíře Roelandta Saveryho. Savery zde zobrazil přímo ornitologický ráj, ptačí sněm, kde všelijaké druhy ptáků dokážou sdílet společný prostor. Nebyla to snad přímá narážka na rozdílnost tehdejších konfesí a začínající třicetiletý konflikt, který vešel později do dějin jako Třicetiletá válka a jehož plamínky se zažehly přímo zde, v Praze a který ve výsledku pro české země znamenal třetinovou ztrátu obyvatelstva a morálně-mravní devastaci populace, která se z tohoto marasmu vzpamatovávala ještě stovky let?

Akvária, které malířka Jitka maluje, tak vlastně jsou svatými útočištěmi, sanktuárii plné tekutiny zvané voda. U vody a akvatické symboliky bych se rád zastavil, neboť se domnívám, že nám může mnohé osvětlit v návaznosti na Jitčinu tvorbu.

Pro Quinta Septimia Florense Tertulianna narozeného ve 2. století po Kristu v Kartágu, byla voda ´sídlem Ducha božího´, který ji měl raději než všechny ostatní živly… Vodě bylo jako první poručeno rodit první živá stvoření…Voda jako první rodí to, co má život, aby náš údiv ustal, až jednoho dne zrodí život při křtu. Při utváření samotného člověka použil Bůh vod, aby završil své dílo… Všechna přírodní voda tedy prostřednictvím starých výsad, kterými byla na samém počátku poctěna, získá posvěcenou moc ve svátosti, jak je k tomu Bůh vzýván. Jakmile jsou tyto slova vyslovena, Duch svatý, jenž sestoupil z nebes, se zastaví nad vodami, které posvětí svou plodností, i takto posvěcené vody jsou pak naplněny posvěcující mocí… Co kdysi léčilo tělo, dnes léčí duši, co přinášelo zdraví, přináší spásu ve věčnosti…

Postavy muže, ženy v Jitčiných obrazech vody můžeme chápat jako Adama a Evu před jablkem, lidské bytosti očištěné od hříchu žijící ve vzájemné empatii a harmonii.

Lidské bytosti v akváriích můžou být také chápáni jako hrdinové sestupující do hlubiny, čelící zde mořským obludám, podle Mircea Eliadeho se jedná o typickou iniciační zkoušku. Je třeba podstoupit riziko, aby dveře ráje nám byly otevřeny…

Malířka Jitka se ve svých obrazech dotýká problematiky, která jde až na dřeň, v obrazech podvodního světa se snaží dotknout všehomíra… Zrození, život, smrt… Dovolím si opětovně citovat Eliadeho: „Vodstvo symbolizuje univerzální souhrn virtualit, jsou fons et origo, zásobárna všech možností existence, předcházejí veškerou formu a podporují veškeré stvoření.“

Velmi důležitým prvkem Jitčiných obrazů je barva, hluboká modř, která jen podtrhuje hlubokou spirituální atmosféru obrazů.

Modrá je barva Mariina pláště, modrý je Maeterlinckův pták přinášející štěstí, modrá je dobrá jak se zpívá v populární české písni. Modrou barvu s božskostí si spojovali již staří Egypťané, bůh Amon si prý dokázal změnit barvu pokožky na modř a dokázal létat pro nás obyčejné smrtelníky neviditelně po obloze. Modré bylo i obočí na pohřební masce krále Tutanchamona dnes vystavené vEegyptském muzeu v Káhiře.

Modrá barva je také spojována s ochranou proti zlu, modrou barvu má amulet oka, dodnes populární ve Středomoří a sloužící jako apotropaion, symbol ochrany proti zlu jako například turecký Nazar bončuk, turecký amulet proti ´zlému pohledu´.

Yves Klein o modré barvě řekl: „modrá je nekonečná hloubka nebes, modrá vyplňuje duchovní energií prostor mezi předmětem a pozorovatelem, modrá vede k transcendentním zážitkům.“ Důvod, proč jsem zmínil Yves Kleina, není náhodný, Jitku Nesnídalovou s Yvesem Kleinem nespojuje jen obliba v modré barvě, ale spojuje je také zejména multižánrovost, variabilita výtvarného projevu od malby k objektům, široký vějíř konceptuálního myšlení.

Obrazy a vizuálními informacemi v přeplněné dnešní době - je vzácným jevem zastavit se a se zaujetím pozorovat obraz… Vincent van Gogh o Rembrandtově obraze ´Židovská nevěsta´ kdysi prohlásil: „Před tímto obrazem bych dokázal sedět celé dny jen se seschlou kůrkou chleba“. Tato doba se zdá již být překrytá závějemi nelítostného času, ale jednou za čas, stejně náhodně, jako když uslyšíme vlídné lidské slovo uprostřed ruchu velkoměsta, se objeví obrazy, které onu moc zastavit spěchajícího mají, a já se domnívám, že přesně takové jsou obrazy Jitky Nesnídalové.

Děkuji za pozornost a Jitce přeji vše nejlepší k narozeninám…“ (zdroj: www.jinart.cz´)

Při příležitosti vernisáže jsme si po mistrném úvodní slově Jana Meleny vyslechli koncert studia ArtBotič, poté jsme vyšli do Balbínovy ulice, kde na nás čekaly modré balonky…dva modré balonky jsme si za www.www-kulturaok-eu.cz také vzali domů…protože modrou milujeme také...

MgA. Jitka Nesnídalová

1983: narodila se v Dačicích
otec: zvěrolékař, veterinární praxe
2004 – 2010: studium na AVU Praha
2009 - 2010: studium/Intermediální ateliér- prof. Milan Knížák
2007 - 2009: Ateliér klasickémalby – prof. Zdeněk Beran
2005 – 2007: Ateliér malby – doc. Michael Rittstein
2004 – 2005: Intermediální ateliér – prof. Milan Knížák
2008 – 2010: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, Fakultativní modul pedagogických disciplín
2009 : Middlesex University –London
2008: International Summer Academy of Fine Arts in Salzburg, malířský ateliér Evy Wagner