Úvod > Jirka Houska - Zimní slunovrat aneb a co mamuti u vsi za kostelem, budou…? Jsou a jako živí.

Jirka Houska - Zimní slunovrat aneb a co mamuti u vsi za kostelem, budou…? Jsou a jako živí.

09.12.2024 11:07

Jirka Houska

Zimní slunovrat

2. 11. 24 – 26. 1. 2025

Galerie Ludvíka Kuby Poděbrady

„V krajině mám hrozně rád mlhy a ještě více páru,

ale to je jev na pár minut.

Mlhy vše zahalí a hlavně zmizí stopy lidské činnosti,

civilizační prvky - sloupy, stavby…

A to mám rád.

Zrovna tak mě ale zajímá, jak se věci a místa vyvíjejí a mění…“

MgA. Jirka Houska pro deník Právo

(Jirka Houska a Vojtěch Odcházel)

„Výstava malířské tvorby Jirky Housky nabízí výběr ze všech tematických cyklů autora.

K vidění jsou obrazy Vikingů, Slovanů, skřítků, vodníků, vodních nymf,

abstrakce, krajinomalby, akty a

klonovaní sloni, mamuti z budoucnosti a ostatní fauna.“

Vojtěch Odcházel, ředitel Galerie Ludvíka Kuby Poděbrady

Náš milý podzimní „slonovrat“

Hyperrealizmus v malbě je vždy tak trochu diskutován. Je hyperrealistický obraz lepší než fotografie? Nebo je to naopak? Vědecké bádání nechme vědcům. A obraz, byť – anebo - jen hyperrealistický, si užijme dle svého gusta. A také podle toho, o jaké hyperrealistické obrazy jde. Je to opravdu na pováženou. Alespoň pro neobeznámeného diváka. Jsou totiž obrazy a obrazy. I hyperrealistické. Jde-li autorovi o přesnou kopii nějakého více či méně známého obrazu, je hyperrealistické převzetí, sice obdivuhodné, řemeslně, ale vágní - myšlenkově. Ve smyslu - proč to dělat, když se dá totéž, taktéž, kdykoli vyfotit…

Je-li však hyperrealisticky, v duchu dávných mistrů i se šerosvitem hyperrealisticky ztvárněn třeba známý a uznávaný pražský novinář Martin Fryč, či jiná reálná a současná celebrita, je to rázem vtipná hra o prolínání času. A najednou se ta hyperrealita jeví ve zcela jiném světle.

Stejně jako třeba ti slonové, praještěři či ztroskotané stíhačky od Jirky Housky, za naší vsí kráčející do kopce u kostela, v našem rybníku cestou do lesa se nořící obludy z pradávna anebo předpotopní přesličko-plavuňový prales a havarovaný eroplán z dnešních válek. Tady už jde o víc než jen skvělý hyperrealistický obraz. Tady je myšlenka a důvod k zamyšlení.

Rádi jsme proto přijeli na Podzimní slunovrat Jirky Housky do Galerie Ludvíka Kuby v Poděbradech. Pro nás to byl takový milý podzimní SLONOVRAT.

Houskovy krajiny, nejsou žádné „okrajiny“

Vracíme-li se na výstavy Jirky Housky, víme, do čeho jdeme. A těšíme se tedy na ty jeho pravěké ještěry vedle zříceného eroplánu a jiné obludy prosáknuvší z dávnověku až do současna.

Víme, už, že vystavené obrazy nebudou zdaleka jen nějaké hyperrealistické – kopie něčeho. Obrazy Jirky Housky zkrátka přinášejí vždy něco víc. A – pozor – zatím, alespoň my na www.www-kulturaok-eu.cz, očekáváme vlastně jenom obrazy dvojího tipu. Jedny, které přinášejí vtip, nadsázku, bizarní kontrapunkt, setkání čehosi s čímsi kdesi. Setkání tak absurdní, že až surrealistické. Skoro až v duchu onoho příslovečného „setkání šicího stroje s deštníkem na pitevním stole“, jak o tom psal surrealistický básník Comte de Lautréamont.

A také druhý typ obrazů, jimiž bývají Houskovy krajiny. Takové zádumčivé, mírně strašidelné vhledy do krajin, které mohou být české, ale také nemusí, které jsou uklidňující, stejně jako nás umí pořádně zneklidnit. Dá se říci - krajiny podle Housky. Krajiny transformovaná do ireálného světa za světa snů. To jsme na výstavě čekali a našli. Ale nejen to…

A, krásná dámo, co ty ploutvičky…?

Ve značné části výstavy, však Jirka Houska přichází s něčím, co – alespoň nám osobně – dosud unikalo. A když unikalo, tak to je unikátní? Kdo ví? Každý dobrý tvůrce neustává na jednom a tom samém, byť osvědčeném, jak umělecky, tak i divácky, ale hledá si další směry k vyjádření. Tak to má být. Zjevně jsme tedy buďto něco dosud nezaznamenali, nebo nám něco z repertoáru Jirky Housky uniklo, ale na výstavě jsou, a to dost zřetelně zastoupeny i obrazy dalšího typu – akty…

Že bychom je snad kdy na Houskových výstavách přehlédli? To asi těžko. Jsou totiž opravdu nepřehlédnutelné. Ženské, jak je sám Pán Bůh stvořil a život, čas a vývoj dotvořil. Ženy krásné, hmatatelné, ženy – jak jinak – až hmatatelně hyperrealistické…

Ženy, že by se nimi dalo hodit řeč. Byť v rozpacích z jejich půvabů. Ženy, které však zatím ještě neznáme, že. Tedy na obrazech Jirky Housky.

A známe-li někoho jen tak, tak, a najednou jej vidíme jen tak, je to ozvláštňující pocit. Skoro jako to příslovečné setkání toho šicího stroje…

MgA. Jirka Houska

· *1985, Praha

· studoval na střední Výtvarné škole Václava Hollara

· 2012 diplomoval na Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru prof. Zdeňka Berana

· Od roku 2013 zastoupen ve sbírkách Národní galerie v Praze.

· 2015 vyšla jeho série maleb na téma tajemných zvířat, jako ilustrace v knize Stezkami záhadných zvířat, od českého cestovatele a badatele Ing. Jaroslava Mareše.

· Od roku 2019 točí vzdělávací videa na Youtube, především na téma výtvarných technologií a dějin umění, ale i přírodních věd.

· 2012 - 2022 se věnoval výuce kresby a malby v kurzech pro veřejnost.

· Od roku 2020 členem S. V. U. Mánes.

· Věnuje se především realistické figurální malbě, portrétům a krajinomalbě, ale i volnějším námětům inspirovaným přírodními vědami či mytologií.

Text a foto: Richard Koníček (1 x foto ze zahájení: GLKP)