Jiří Voves – Jiří Voves aneb všechno má svou paměť, nejen my lidé, ale i předměty, které nám slouží i příroda, které (ne)sloužíme my
Jiří Voves
Jiří Voves
28. 6. - 26. 8. 2023
Galerie Jilská 14
„Voves ve vlídném ústraní kreslí, maluje, vrývá znaky a kódy do materiálu
tvárného i odolného.
Jeho introvertní, kontemplativní nazírání světa k nám promlouvá
uměleckou řečí jemných doteků a zásahů.
Ve svém díle rozkrývá nejhlubší vrstvy a souvislosti a
uznává přitom jejich neodcizitelnou záhadnost.
Vovsovým zásadním tvůrčím rysem je jakýsi „pokojný neklid“,
představující nejen portrét podstaty bytí, ale především
způsob, jak k ní teprve proniknout.“
Richard Frederick Drury,
výtvarný kritik a historik umění, kurátor moderního a současného umění,
galerijní pracovník, překladatel, redaktor a vysokoškolský pedagog
„Jiří Voves ve své tvorbě, kterou můžeme interpretovat jako soubor zpráv,
užívá řadu výrazových prostředků.
Ustálil se na několika tématech, k nimž se cyklicky vrací:
Zprávy, Krajiny, Partitury, Potopy, Havrani, Lomy.
Svorníkem všech je fenomén paměti a jejích vrstev…“
Lucie Šiklová, historička moderního a současného umění, kurátorka výstavy
Cyklické cykly Jiřího Vovse
V souvislosti s obrazy a díly Jiřího Vovse vystavené v příhodně stylovém prostředí gotických sklepení Galerie Jilská 14, se na jazyk i do mysli vkrádá „Opakování jatka moudrosti“. Ale právě práce Jiřího Vovse dokazují, že je to opravdu jen nevhodná přesmyčka. Cyklické opakování v tvorbě Jiřího Vovse - v podstatě celoživotní – určité řady tematických cyklů dokazuje jeho bytostnou potřebu hledat. Zdokonalovat, prohlubovat, nikdy si nebýt jist, zda je již objeveno to, co hledá, nebo zda je stále ještě cosi dál, co objeveno - po vzoru archeologů a jejich odkrývání jednotlivých vrstev historických nánosů - dosud nebylo.
Proto se Voves s urputností vlastní a se zjevnou touhou zdokonalit dokonalé, znovu a znovu vrací cyklicky k hledání dokonalosti jeho specifického výtvarného projevu. Hledá naši všelidskou podstatu. Ale ne jen v paměti nás, žijících, ale i těch, co už nejsou, a také v paměti předmětů, jež ty předchozí kdysi provázely a dokonce i v paměti prostředí, v němž se pohybovali. Protože vše tu zanechává stopu. Nehmatatelnou, takže jen tvorbou zachytitelnou.
Obrazy a díla Jiřího Vovse jsou ve vývoji i po svém dokončení. Ne, že by se měnily, ale mění se opakovaným pohledem diváka. Vše na obrazech autorem zanechané, každý záznam, detail, podrobnost, tam má svůj účel a my – zahledíme-li se do obrazu, něco z toho, co za nás autor hledal a našel, také objevujeme.
Autorovo nutkáni hledat a nacházet dál a dál je významem i údělem jeho tvorby, jež je hledání. Díla Jiřího Vovse nejsou jednoduchá. Jsou složitá, náročná a těžká k chápání. Jsou filozofující, což je vždy atakem na myšlení toho, kdo myslet umí a chce. Ale, mají jednu zvláštnost. Jsou i tak vizuálně poutavé, občas až mysteriózní a veskrze spirituální. Neunavují, když se nechceme ponořit do té filozofie v nich. Dokonce se v některých případech zdá, jako kdyby autorovi ani nešlo o tu filosofii v dílech, ale šlo mu jen o výtvarno. Těžko říci, spíš se ale zdá, že filosofie je v takovém případě ukryta hlouběji, než jsme schopni dohlédnout.
Samostatnou specifiku přinášejí do toho všeho, ještě obrazy, navozující představu a podobu fiktivních zběsilých notových záznamů, komponisty strženého tsunami not, jež mu zaplavují mysl, on se je snaží zoufale, ač tone v tónech, zachytit. Neslyšná, leč viditelná, oratoria duše jednoho věčného hledače.
Jiří Voves očima Lucie Šiklové
„Jiří Voves (1945) po studiích architektury (prof. Štursa) na pražské ČVUT v tomto oboru pokračoval na Akademii výtvarných umění (prof. Cubr). Právě na půdě AVU došlo k osudovému setkání s osobností Jiřího Johna, který zde vedl kursy večerního kreslení. Jiří John na AVU neměl vlastní ateliér, přesto lze legitimně uvažovat o „škole Jiřího Johna “, byť bez oficiálního domovského ateliéru. John svým klidným uvažováním, niterným dialogickým přístupem k přírodě, skrze niž především hledal a nacházel klíč k pochopení existence, nasměroval řadu studentů, kteří tehdy procházeli jeho večerními kursy. Mezi tyto většinou osamělé běžce patří i Jiří Voves.
Jiří Voves ve své tvorbě, kterou můžeme interpretovat jako soubor zpráv, užívá řadu výrazových prostředků. Ustálil se na několika tématech, k nimž se cyklicky vrací: Zprávy, Krajiny, Partitury, Potopy, Havrani, Lomy. Svorníkem všech je fenomén paměti a jejích vrstev. Zároveň jeho způsobu přemýšlení vyhovuje znakovost. Znak totiž ve svém hlubinně zakotveném zjednodušení obrazu skutečnosti překonává její dočasnost a na dále ji uchovává ve formě zprávy.
Jiří Voves ve své tvorbě přechází od precizních, mezi obsesí a expresí oscilujících kaligrafických vrypů do podkladové vrstvy přes úniky ke geometrizujícím útvarům až k uvolněnému, stále však jistým způsobem ukázněnému a přemýšlivému gestu, blízkému kaligrafii čínské tušové malby. V práci s kamenem Jiří Voves nepřistupuje k materii objemově jako sochař, ale jako starověký zákoník, který neznámým znakovým písmem vyrývá záznamy na kamenné stély, inspirován jejich přirozeným vrstvením. Kámen, hornina, stratigrafie.
Výstava v Jilské představuje Vovsův svět přirozených symbolů vrstev paměti a přírody kde současnost prolíná s minulostí.“
(Měli jsme štěstí, šedovlasý Mistr, právě prozrazoval tajemství svých obrazů…
Rušit jsme si ale netroufli.
Alespoň tak pro nás ta tajemství zůstala romanticky zachována…)
O Jiřím Vovsovi
· Malíř a grafik Jiří Voves se narodil 4. ledna 1945 v Pardubicích.
· Na dobu, která následovala po komunistickém převratu, si vzpomíná jen matně, rodiče se ho snažili chránit před nepříjemnostmi doby.
· Přesto si pamatuje na podnikatele vystavené ve výkladních skříních svých obchodů nebo na návštěvu policistů v jejich domě a zabavování majetku, který pocházel z obchodu jeho dědečka.
· V 60. letech začal v Praze studovat architekturu.
· Vysokoškolská léta a uvolnění na něj měla euforické účinky.
· Cestoval po Francii, navštěvoval divadla, koncerty, výstavy a kulturní akce.
· V 70. letech po dokončení studia nastoupil na vojnu, kterou si odbyl v ústraní jineckých kasáren, a potom byl zaměstnán v architektonickém ateliéru.
· Když v roce 1977 odmítl podepsat tzv. antichartu, byl ze zaměstnání vyloučen.
· Zůstal pak na volné noze a živil se malířstvím a grafickými úpravami knih.
· Krátce po listopadu 1989 se zasloužil o převezení sbírek výtvarníka Zdeňka Kirchnera z Francie do Čech.
· Za tím účelem založil občanské sdružení Paměť, které se stalo významným kulturním centrem: pořádaly se tu výstavy, autorská čtení, besedy, divadla, koncerty apod.
· Po smrti manželky nebyl pamětník schopen studio sám dlouhodobě provozovat, a proto prostory v Soukenické ulici přenechal Andreji Krobovi a Divadlu na tahu.
· Dnes Jiří Voves žije v usedlosti na Zadní Kopanině, kde se věnuje malířství a grafice.
· https://www.pametnaroda.cz/cs/voves-jiri-1945
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
Jiří Voves
Jiří Voves
28. 6. - 26. 8. 2023
Galerie Jilská 14
Jilská 14, Praha 1
galerie@jilska14.cz , telefon: +420 721 462 414
Máme otevřeno:
St - So: 14 – 19 hodin
O státních svátcích zavřeno
Výstavní SPOLEČNOST TOPIČOVA SALONU Z. S.
Výstavní společnost TS, z. s. je spolek vzniklý v roce 2007 za účelem provozování
výstavní a další kulturní činnosti, mezi jeho další cíle patří vydavatelská činnost.
V letech 2007 - 2020 působil spolek na adrese Národní 9, Praha 1 v Topičově salonu.
Odtud má svůj název a známé prostory Salonu třináct let umělecky naplňoval.
V roce 2021 se Společnost přesunula o pár bloků dále a našla své nové působiště na adrese Jilská 14, Praha 1, v prostorách bývalé galerie U Prstenu.
Dramaturgie a myšlenky však pokračují v původní linii.
Jednatelka: Anna Kučerová
Členky Výboru: Zuzana Šálanská a Kateřina Turková
Členové: Petr Vaňous, Milan Pech, Lucie Šiklová, Lucie Preissová, Eva Holá, Nikolaj Ivaskiv
(Jakou paměť nám asi zachovává vlaštovka,
která si vyvedla mladé právě ve dvoře Galerie Jilská.
Jaké stopy nám zanechává, je zřejmé.
Ale přejme jí to.
Uprostřed města a okolního cizineckého ruchu, představuje návrat k naší paměti.
Jak rádi jsme je vídali na venkově v časech našich dávných školních prázdnin…)