Úvod > Jiří Sozanský: Dům strach/La casa miedo aneb když jsme v kriminále jako doma…

Jiří Sozanský: Dům strach/La casa miedo aneb když jsme v kriminále jako doma…

29.03.2018 10:32

La Cárcel – Segovia Centro de Creación/Segovia - Španělsko

14. 4. – 13. 5. 2018

Česká centra ústředí nás 28. 3. 2018 pozvala na tiskovou konferenci do Galerie Českých center v Praze, kde se setkání zúčastnili Richard Drury (kurátor výstavy), Stanislav Škoda (ředitel Českého centra Madrid), Jiří Sozanský (výtvarník), Olga Sozanská a Jana Šorfová, ředitelka galerie GASK v Kutné Hoře.

Zde nám oznámili skvělou věc, že v dubnu letošního roku se ve španělské Segovii koná výstava tvorby Jiřího Sozanského. Originály Sozanského velkoformátových děl že budou k vidění přímo v prostorách bývalé věznice!

Tiskovou konferenci k chystané akci Českých center uvedla a posléze i moderovala, tisková mluvčí Mgr. Petra Jungwirthová. MBA s tím, že ani tak nejde o tiskovou konferenci, jako spíše o ´polokruhový diskusní stůl´.

Jako první se ujal slova Stanislav Škoda, ředitel Českého centra v Madridu.

Informoval nás, že nápad uspořádat výstavu Jiřího Sozanského ve Španělsku vznikl před rokem a půl po jeho návštěvě v bývalé frankistické věznici, dnes kulturním centru Segovia. Byla tam výstava obrazů Carlose Saury, španělského filmového režiséra a scenáristy, představitele evropského psychologického filmu. Škodu tam napadlo, že jde o ideální místo pro výstavu českou, konkrétně pro Jiřího Sozanského. Shledal to jako vhodný způsob českého vstupu do diskutovaného tématu Španělska, výkladu režimu Franca.

Domluvil se tedy s paní Olgou Sozanskou, s paní Janou Šorfovou a Richardem Drurym. A jen díky jim byla výstava uskutečnitelná. A podařilo se. Výstava v Segovii se určitě nadlouho stane jednou z největších kulturních akcí České republiky ve Španělsku.

Sice není ještě dobojováno, čeká se přesun děl do Španělska a instalace pláten v Segovii. Objekt věznice sice už slouží výstavám, ale dál je členěn do cel, a mnohé z nich dál mají patinu minulosti.

Richard Drury, kurátor výstavy, hovořil s nasazením jemu vlastním o Jiřím Sozanském.

Připomněl, že GASK má se Sozanským blízký vztah, že mu věnoval mimořádný prostor – skoro retrospektivní v roce 2015 (https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jiri-sozansky-mezni-situace-extreme-situations-aneb-kdyz-lidskou-dustojnost-ztracime/) a není to náhoda.

Jak Drury zdůraznil, tak Sozanský je fenomén českého umění. Nejlépe to může vnímat právě sám Drury, jakožto Brit žijící u nás téměř tři desetiletí. Zná tedy důkladně české autory a jejich tvorbu, ale stále si zachovává na české umění pohled zvenčí.

A tak plně vnímá, že české umění je nadále pod vlivem ozvěn minulého režimu, zatímco Jiří Sozanský je jiný tím, že se neohlíží, není pod vlivem minulosti, ale je přitom stále současný. Neustále zkoumá dnešek. Po celý svůj umělecký život studuje srážky totalitních režimů se svobodnou duší a tvorbou. A to jsou témata mimořádně těžká. Ale Sozanský je jediným z Čechů, který jde v tom směru nekompromisně do detailu. Důsledně zobrazuje devastaci morality lidí, ekologie, společnosti. A právě Sozanský nad tím bádá, čelí tomu, a to u nás nikdo takto nedělá. Sozanský je podle Druryho ojedinělým hlasem našeho umění za posledních 30 až 40 let.

Další v pořadí dostal slovo sám Jiří Sozanský. Skromně ´shodil´ chválu na sebe pronesenou Richardem Drurym, s tím, že zdůraznil, že Drury je Brit, že mají přátelské vztahy a že se moc nevidí. A hlavně, že když už se vidí, tak se o umění kupodivu nebaví…Pak ale dodal smířlivě, že přesto všechno musí uznat, že Drury mu rozumí líp, než kdokoli jiný, s kým se kdy setkal.

Pak už se Jiří Sozanský věnoval budoucí výstavě. Předně připustil, že jde o mimořádně složitý výstavní prostor. Že je to pořád věznice, i když slouží jinému účelu. Ale Jiří Sozanský je - jak doslova řekl - v kriminále jako doma. Pracoval už v Terezíně - ghettu i ve Valdicích, takže ho jen tak něco nezaskočí. Proto nabídku nadšeně odkýval, netuše však, co bude dál, neznaje podrobnosti.

Až když si to doma srovnal v hlavě, pochopil, že to ´sranda´ nebude. S grafikem Markem Jodasem, letitým spolupracovníkem, přemýšleli, co s tím. Jak to prý Jodas charakterizuje, Jiří Sozanský staví dům od střechy, zatímco on musí dům budovat od základů.

Původně přemýšleli nad rozkresy poskytnutých výstavních prostor.

Ale pak Jodas vytvořil model v měřítku.

A rázem mohli přemýšlet zcela konkrétně, jak prostory naplnit.

A vzhledem k tomu, že se jedná o 27 cel a dva větší prostory,

bylo jasné, že malé formáty tam vystavit nemohou,

že je nutné vytipovat do jednotlivých místností obrazy velké.

Vznikla představa, vznikl návrh a na místě se potom ukáže, jak se jim to podařilo.

Prostorové a zcela konkrétní podmínky budou nakonec rozhodující.

Pro každou celu a každý zvolený obraz zvlášť.

Pak ale nastala otázka. Vejdou se obrazy takového formátu do bezpečnostních dvířek cel?

To byl úkol pro ředitele Českého centra v Madridu.

Vyrobit polystyrénovou maketu a tu pronést nepoškozenou do cel.

Cely totiž byly - po jistém historickém útěku vězňů - zabezpečeny tak,

aby se to už nemohlo opakovat.

Stanislav Škoda ve Španělsku tedy maketu vyrobil,

spíše sám, protože místní to neuměli a s ní se pak dostával do jednotlivých cel.

Podařilo se to s obtížemi,

ale přece, takže výstava může být opravdu zrealizována.

Jiří Sozanský se věnoval i publikaci, doprovodnému materiálu, určené hlavně pro Španělsko. Jejím smyslem není jen ozřejmit díla, ale naznačit kontext naší komunistické totality, jejíž principy jsou obdobné, i když ne tak extrémní jako zkušenosti Španělů s režimem a mocí Franca. Publikace dokazuje, že povaha diktatur je všude stejná.

Proto jsou práce pro výstavu orientovány nejen na Miladu Horákovou, Jana Zahradníčka, či Martina Jirouse, ale třeba i na Orwella.

Na výstavu, po stránce tvorby konkrétních prací, měl Jiří Sozanský k dispozici fakticky jenom 3 měsíce. Vytvořil tedy pouze několik děl a převahu vystavených děl tvoří práce pečlivě volené, ale vzniklé již dříve.

Svůj vstup zakončil optimistickou úvahou, že španělské umění se k nám nedostává tak často, ale když, tak tu vzbouzí velký zájem a ohlas. Že on sám od dětství obdivoval obrazy jako maloval Francisco Goya, hltal filmy Luise Buňuela a později Francisca Saury, takže věří, že to bude fungovat i opačně, a že výstava bude španělské publikum také zajímat.

Paní Olga Sozanská, trvalá a nejbližší spolupracovnice a manželka Jiřího Sozanského, doplnila, že jejím úkolem bylo jako vždy, tak i v tomto případě, tlumit emoce a vytvářet pohodu tvůrčího týmu. Protože v tvorbě a následně výstavách Jiřího Sozanského zdaleka nejde jen o výtvarno, ale jde i o spolupráci s historiky, v tomto případě i o odborníky na Španělsko, s Danielem Ordóňezem, překladatelem doprovodných textů, který trpěl a úpěl při překladech Jirousových básní a podobně. A že vzhledem k tomu, že výstavu bude, se jí to snad zdařilo i tentokrát.

Jana Šorfová, ředitelka galerie GASK ještě krátce zavzpomínala na první setkání s Jiřím Sozanským, kdy s ním dělala výstavu pro Museum Kampa, a pak - pro celkový oboustranný soulad - i několik výstav v GASKu. A dodala radostně, že v říjnu až listopadu 2018, bude v GASKu opět další výstava Jiřího Sozanského. A v doprovodném programu budou probírány i ohlasy ze Španělska, kde výstava proběhne od 13. 4. do 13. 5. 2018.

Jiří Sozanský ještě přidal, že vzhledem k tomu, že výstava je fakticky fotograficky nezdokumentovatelná (příliš malý odstup od exponátu pro fotografujícího), natočí se o ní film, jenž se bude později promítat jednak v GASKu na chystané podzimní výstavě, a pak i v Českých kulturních centrech ve světě.

Pak už se rozpoutala smršť otázek přítomných novinářů.

Nás na www.ww-kulturaok-eu.cz zajímal osud modelu, který jsme v rámci této tiskové konference obdivovali v Českém centru a také, zda díla, jež budou na výstavě z předchozí tvorby autora, byla už vystavována.

Jiří Sozanský nám odpověděl, že model expozice poputuje s výstavou do Španělska, bude vystaven a nakonec tam jako dar zůstane. Což, prý, jak nám špitnul, chudák Jodas ještě ani neví.

K druhé otázce Jiří Sozanský řekl, že jen tři ze 60 starších obrazů jsou veřejnosti známy a ostatní dosud vystaveny nebyly a 6 akrylových kreseb vzniklo pro dané místo v dané cele. Rovněž jsme byli vyzváni, že bychom se měli do Španělska na výstavu vypravit...umělecký zážitek v bývalé věznici je zaručený!