Jiří Kovařík: Zatracený génius aneb kdo nikdy nevystavoval v Mánesu, jako by nebyl, aneb pozdě, ale přece
Jiří Kovařík
Zatracený génius
2. 3. – 30. 3. 2025
Galerie Mánes
Galerie Mánes v březnu 2025 hostí exkluzivní retrospektivní výstavu, která
představuje fascinující život a dílo
jednoho z nejkontroverznějších českých malířů 20. století.
Umělce, který byl za svého života opomíjen, nepochopen a často odmítán, přesto
jeho tvorba představuje nadčasovou vizi, která dnes nachází novou rezonanci.
Jiří Kovařík (1932–1994) byl malíř a grafik, jehož dílo se pohybovalo
mezi surrealismem, poetickým realismem, symbolikou a moderním expresionismem.
Jeho tvorba čerpala inspiraci z mytologie, snových vizí a z
hluboké introspekce lidské psychiky.
Byl představitelem nonkonformního přístupu k umění, který byl v jeho době
považován za příliš radikální.
Dnes je Kovaříkovo dílo ceněno jako důležitá součást českého moderního umění.
(zleva: Miroslav Kroupa a Michael Zachař)
Objevná výstava umělce, který si zasloužil víc uznání, než se mu za jeho života dostalo
(Zapsáno při zahájení výstavy a co nejvěrněji reprodukováno autorem tohoto článku)
Výstavu v prostorách Galerie Mánes uspořádala Galerie Kroupa, sídlící nedaleko ve Voršilské ulici. Proto ji také zahajoval Miroslav Kroupa, sběratel, obchodník a milovník umění, jednatel a zakladatel této galerie.
Hlavně zdůraznil zadostiučinění, že se zdařilo výstavu Jiřího Kovaříka zrealizovat a dokonce v budově Galerie Mánes předal slovo známému odborníku a znalci výtvarného umění, PhDr. Michaelovi Zachařovi.
Michael Zachař je historik umění, památkář a odborný publicista, který se s radostí ujal slova.
Především - ve své velmi působivé řeči - zdůraznil neskonalý historický význam skvostné funkcionalistické Galerie Mánes. Budovy, která zažila výstavy všech našich i moha světových osobností výtvarného oboru své doby.
Připomněl, že v roce 1927 byla povolena demolice Šítkovských mlýnů a současně byly schváleny plány novostavby tak, jak ji navrhl její autor, arch. Otakar Novotný. O tři roky později, v roce 1930, došlo k slavnostnímu otevření budovy Mánes.
Michael Zachař nám ještě připomněl, že se o Galerii Mánes tradovalo, že kdo v ní nevystavoval, jako kdyby nebyl. Proto ocenil, že v ní - už konečně, ač po svém skonu - vystavuje také Jiří Kovařík. Zařadil se tak po bok všem, kteří zde již, za dobu existence Mánesa, vystavovali, mezi všechny přední osobnosti výtvarného umění, mezi něž rozhodně a plným právem patří.
Následně nás Michael Zachař velmi podrobně a velmi emotivně seznámil s životem a tvorbou neprávem potlačovaného malíře, který si - vzdor všemu a všem – vždy zachoval svoji tvář a tvořil tak, jak si sám přál. Bez ohledu na ústrky a šikanu z moci úřední. Přes obtíže také vystavoval, i když mu nejednou, klidně i těsně před zahájením výstavy, byla výstava vládnoucí mocí zavřena, zrušena a natištěné katalogy skartovány.
Koncem svého vstupu pak Michael Zachař ocenil snahu Galerie Kroupa vyslat signál do budoucnosti, určený jak naší veřejnosti, tak i zahraničním odborníkům a vůbec všem milovníkům opravdového umění o osobnosti jakou je Jiří Kovařík. A to, jakou osobností a jakým umělcem byl Jiří Kovařík, plně dokazuje jeho výstava 113 obrazů, představující průřez Kovaříkovým dílem, zahrnujícím nejen ony tolik - kladně i záporně - proslulé akty, ale také krajiny a další neméně vynikající práce.
Na závěr Michael Zachař citoval výrok Vítězslava Nezvala, jenž místa, kde se scházel on a další umělci, nazýval prádelnou. Ve smyslu, že se tam propírá vše, co se poměrů, umělců a kultury týká. A tak Michael Zachoř vyslovil v té souvislosti naději, že se i Mánes, s právě uspořádanou výstavu díla Jiřího Kovaříka, také stane takovu „prádelnou“ pro všechny, které zajímá výtvarné umění a přicházejí do Mánesa objevovat malíře Jiřího Kovaříka.
Očima autora těchto řádek
Již na první dobrou - subtilní obrazy plné rozechvění a denního snění, nemohou nenaplnit duši – vnímavého a vnímajícího – diváka zvláštním klidem, povzneseností nad neduhy dnešní doby, tam, venku, za dveřmi Galerie Mánes. Potřebujeme ten klid, ten pocit něhy, ten odstup od zběsilosti dnů, od všedních starostí a obav. Nutně ho potřebujeme, pokud nejsme slepí a hluší – přesněji zaslepení a zahlušení sociálními sítěmi - do jejichž tenat se nás doba snaží vplést a nedat nám se z ní vyplést.
Obrazy nejsou jen moderní i z pohledu současnosti. Jsou nadčasové. Reálně zavěšené na stěny slovutného kulturního stánku, jakým je - a vždy byl - pro všechny souznějící návštěvníky Galerie Mánes, ale jsou také zavěšeny ireálně, v jakémsi lidské duši milém bezčasí, jež nás hojí a tiší.
Ale seznámíme-li se – na jakousi druhou dobrou – s pohnutým osudem svébytného autora, jenž – žel – není osudem vysloveně atypickým, pohlédneme-li na generaci opravdových umělců jeho generace, musíme stanout před těmi obrazy nejen v obdivu k technice malby, kompozici, volbě barev a zpracování zaštítěném především dokonalou znalostí řemesla, ale také v úctě k tvůrčím schopnostem autora, člověka a silné osobnosti.
Životaběh šedesátiletím Jiřího Kovaříka
· * 13. 10. 1932 – Plzeň
· Ač se v Plzni narodil, prožil života a je tam i pochován, nestal se „jen“ regionálním umělcem, ale cíleně neustále překračoval hranice rodného území, stejně jakož i hranice duchovní a myšlenkové
· 1951 – 1958 Akademie výtvarných umění, ateliér Vladimír Sychry – figurální a monumentální malba
· Tématu svého studia, se v podstatě celý život také držel
· Ve své tvorbě dokázal nejen pochopit podstatu portrétované osoby, ale i mentalitu celé sociální skupiny
· Byl mimořádně pracovitý a sám měl, i zobrazoval, úctu k poctivé práci.
· Měl široké spektrum zájmů a stále se vzdělával
· Rád zkoumal symboly cizích kultur, obecné jevy z hlediska jejich nadčasovosti a zákonitostí
· Oblíbený motivem mu bylo moře, pro jeho nevyčerpatelnost, nekonečnost, ale i všepohlcující moc
· Dalším oblíbeným tématem byla fauna, jakožto ztělesnění síly, instinktů a také nevědomí
· 1970 – 87 vzniká rozsáhlý a dlouhodobý Kovaříkův tzv. „Španělský cyklus“.
· Na obrazech se objevuje korida, jako symbol síly, mužné bojovnosti, ale i síly animální a sexuality
· Velmi často se v jeho tvorbě objevují ženy
· Nahé, jako symboly čistoty a pravdy
· Sexualita v dílech Kovaříka není ale jen v modelu muž a žena, i lesbická láska jím byla uctěna
· Zastával totiž názor, že jen lidská zloba a nepochopení plodí negativa a ničí vztahy
· V 70. letech se v obrazech objevuje kůň, jako symbol přítele i pomocníka
· Soustavně tvorbu autora prostupuje také temno, jako osudový symbol zmaru a smrti
· V obrazech, Kovařík reagoval nejednou na aktuální osobnosti a události doby
· Nalezneme však i obrazy s duchovní tématikou, mimo jiné tváří Krista
· Kovařík byl mimo jiné i pohotovým kreslířem a jeho kresby vynikají půvabnou kreslířskou linií
· Rozvoj tvorby Jiřího Kovaříka značně narušila dvacetiletá normalizační přestávka
· Tvořil však dál, ovšem oficiálně nevystavoval
· Ve své tvorbě dospěl v autora, jehož díla jsou označována jako magický realismus
· + 27. 10. 1994 předčasně odchází ve věku 60 let
Po deseti letech od spuštění webu Jiřího Kovaříka se přátelé a potomci Jiřího Kovaříka rozhodli existující web aktualizovat a zmodernizovat.
Web je nyní přehlednější, lze si na něm prohlédnout galerii s obrazy, číst ale i
odebírat novinky (Stačí vyplnit svůj e-mail v patičce) o akcích,
které se Jiřího Kovaříka týkají.
Nově je přímo z domovské stránky webu přístupný dokumentární film
„Nikdy na kolenou“ autorky Hany Boříkové.
Tvůrci webu doufají, že se web bude líbit a že zachováme přízeň jménu Jiří Kovařík a budeme chodit na jeho výstavy.
Text s využitím tiskových materiálů: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
Jiří Kovařík
Zatracený génius
2. 3. – 30. 3. 2025
Galerie Mánes
Masarykovo nábřeží 250/1, Praha 1
Otevírací doba: Denně 11:00 – 19:00
Kontakt na organizátora:
Organizátor: Galerie Kroupa s.r.o., Miroslav Kroupa
E-mail: info@galeriekroupa.cz
