Jindra Viková: ´Prchavé okamžiky´/Fleeting Moments´ aneb když děláme kresbu, drátěné objekty, práce z keramiky i porcelánu, obrazy, asambláže, koláže i fotogramy
Topičův klub Topičova salonu – Praha
5. 3. - 15. 4. 2016
Na vernisáži nové prodejní výstavy Jindry Vikové ´Prchavé okamžiky´ jsme se sešli skoro všichni, kteří měli co říci k velmi rozsáhlé a mnohotvárné autorčině výstavě. Akce se osobně zúčastnila vystavující umělkyně Jindra Viková. Host výstavy - fotograf Pavel Baňka (manžel Jindry Vikové), kurátorka Ilona Víchová, Josef Vomáčka, Jiří Stivín a další příznivci Jindry Vikové se sešli v Topičově klubu u příležitosti 70. výročí autorčina narození.
Fotograf Pavel Baňka se výstavy účastnil ´malou intervencí´ , nazvanou ´Obrazy ze života Jindry Vikové´. Sestavil ji z portrétních fotografií, které pořídil od roku 1965 až do 2015. Je to záznam, který věnoval své životní partnerce, který vznikal v průběhu 50 let. Výsledkem je dokument o partnerském dialogu dvou výtvarníků, kteří své životy prožívají v přirozené jednotě se svou prací, se svým údělem.
Nás na www.www-kulturaok-eu.cz zaujaly především autorčiny asambláže, které jsou velmi častým způsobem její tvorby. Využívá náhodně objevené předměty i své či nalezené fotografie. Můžeme je zde pak zhlédnout v jejích plexiboxech, mnohdy velmi provokativních.
A také nás zaujaly její fotogramy, které jsou její další silnou oblastí tvorby.
"Fotogramy vznikají od konce 90. let a vedle klasického přístupu, kdy autorka ve fotokomoře exponuje fotopapír přes malbou vytvořený negativ, používá i doplňující osvity zahrnující různé objekty a struktury. Oba přístupy během procesu doplňuje dalšími experimentátorskými vstupy, vedená potřebou nacházet a ověřovat další možné technologické postupy a metody. V médiu fotogramu se proto často objevují motivy, které známe z asambláží a plastik, jak můžeme sledovat v cyklu Embrya (1992), Siluety se světlem (2008) nebo v cyklu Pocity (2003) a Tváře (2002). Zachycují lidskou siluetu v různých variacích, posunech či dialogu pozitiv - negativ. Postava, její detail, či hlava všakztrácí tělesnou hmotu, osvobozuje se, rozpouští se a přetváří v mihotavou světelnou formu."
(text: Ilona Víchová)
Proč Vikovou tak zajímá recyklace vyhozených a zapomenutých věcí, předmětů, dílenského odpadu?
„Možná proto, aby vyjádřila nemožné - pozastavit a upozornit na pomíjivost našeho času a dát v jí vytvořené asambláži nový život věcem ´odvrženým, opomíjeným, zahozeným či jinak odsouzeným k zániku a k zapomenutí´. Prchavé okamžiky, které se nevrátí. Vzpomínka na ně je brzy překryta tou další. Nejde však o věci natolik jasné a definovatelné, aby je popsal deníkový záznam. Anebo ano, ale pro Jindru Vikovou je přesnějším záznamem závan zvědavosti, který vyvolal onen pozorovaný okamžik děje běžícího náhodně mimo a mizícího beznadějně v propasti zapomnění.“ (text z Galerie FotoGrafic)
„ Mnohotvárné dílo zahrnující kresbu,
drátěné objekty, práce z keramiky i porcelánu, obrazy, asambláže,
koláže a fotogramy
je ponorem do aktuálních témat mezilidských vztahů v celé jejich šíři a složitosti.
Viková je transformuje
do známých komunikačních schémat a zaběhlých vzorců interakcí,
kterým však dodává emocionální rozměr.
V její výtvarné citlivosti se totiž pozitivně
střetává
hledisko racionálního průzkumníka
s čistě smyslovým prožitkem a intuicí lyrika.
Tvůrčí cesta Jindry Vikové je
na jedné straně systematickým mapováním sociální struktury,
jejich charakteristik,
odlišností,
proměn a konstant,
na straně druhé
hlubokým sdělením o člověku jako individuální bytosti,
o lidské vášni, lásce a touze,
o prchavosti okamžiku a pomíjivosti života.
Jindra Viková pracuje v obsáhlých cyklech
a
své dílo sama ´třídí´ do jednotlivých kategorií:
doteky a gesta,
tváře a masky, i
kony a symboly,
příběhy a záznamy,
hry a triky,
intimnosti a tajnosti
Při volbě výtvarného média vychází
z vizuálních a obsahových kvalit daného materiálu,
které spolu se zvolenou formou spoluurčují finální sdělení.
Nehledě na zvolenou techniku, nehledě na to,
zda je konkrétní dílo rozvedeno
do složitých vrstev nebo zda je „vyřčeno“ úsporným výtvarným jazykem,
utváří tvorba Jindry Vikové
sourodou výpověď o světě člověka a jeho trvalé duchovní energii.“
(text Ilona Víchová, 2016)
„Život nás unáší
a my plaveme v jeho proudu.
Vnímáme přitom nové a nové podněty
,které se zachycují v naší paměti.
Na mne vždy nejvíc působily tváře lidí, které potkávám,
z nichž mnohé mizí v nenávratnu.
Zůstává jen zvědavost, přemýšlím, co za nimi bylo skryto.“
Jindra Viková, 2008
Jindra Viková – členka IAC Ženeva (výběr ze životopisu)
- narodila se 2. února 1946 v Praze
- 1960- 1964: studium na střední výtvarné škole
- 1964 – 1970: studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Otty Eckerta
- jejím manželem je fotograf Pavel Baňka
- 1990 – 2002: hostující profesor na vysokých školách v USA
Hodnocení: 99 %
Ing. Olga Koníčková (zdroj: tisková zpráva)
Foto: © Ing. Olga Koníčková