Jesličky u Kapucínů nejsou jediné, ale jsou jedinečné aneb Betlémy byly, jsou a budou…
Začalo to tím, že ve 4. stolení po Kristu přinesl papež Liberius do Říma pět prkének z Kristových jesliček a uložil je v chrámu.
Ten chrám pak dostal jméno Ad praesepe (U Jesliček).
Dodnes se ten chrám ve věčném městě nachází akorát, že je to
římská bazilika Santa Maria Maggiore.
Od té doby už uplynulo 17 století a Betlémy, či Jesličky, jsou v kostelích a chrámech nezbytnou samozřejmostí.
Změnily podobu, dávno už nejsou jen tou pěticí prkének z Kristových jesliček, jsou vyvedeny nekonečným množstvím způsobů v závislosti na umu místních farníků, kase daného kostela, zvyklostí určitého řádu a často i okolností.
Vždy ale tvoří betlémy nedílnou součást křesťanské vánoční tradice a pokaždé nás provázejí o Vánocích od dětství až po stáří.
V kostelích lze objevit opravdu rozmanité betlémy.
Tu jsou skládačkou z figurek věnovaných samotnými farníky, jinde je vyhotovili zdatní mistři truhláři a mnohde i výtvarníci, či dokonce důmyslní mechanici.
A každý rok, bez ohledu na síle příklonu veřejnosti k víře, na ně nastává doslova hon.
Rodiny, milenci, mládež i jednotlivci putují od kostela ke kostelu – žel ne zas až tak za vírou a rozjímáním – jako za Jesličkami.
Ale i tak dobře.
Alespoň na něčem se – a to v podstatě opravdu všichni – taky jednou shodneme…
Tak v Praze jsme třeba objevili…
V Petrovicích (Kostel sv. Jakuba Staršího) s Betlémem z fotografií místních farníků. Údajně šesti set. Včetně těch, co už navždy odešli. Zde ale zůstávají. Okolí pak tvoří pohledy na obec.
V Holešovicích (kostel sv. Antonína Paduánského), tzv. Slovanský betlém. Přestavuje Domažlice a chodské a slovanské kroje. Někdejší předseda komory architektů, doc. Arch. Jan Štípek, tam posílával studenty. Objevil ho i pro nás, na www.www-kulturaok-eu.cz. I nám to kdysi uložil…
Na Vyšehradě (bazilika sv. Petra a Pavla) vyniká sofistikovanou řezbářkou technikou figur a instalací jesliček. Betlémáři, odborníky i veřejností, je řazen k nejhezčím v Praze.
V Dejvicích (kostel sv. Matěje) nás už asi tři desetiletí přivábí vůní perníku. Betlém tam je totiž opravdu z perníku filigránsky zdobeného, přesně v duchu výšivek národních krojů.
Na Malé Straně (kostel Panny Marie Vítězné) známý svým Pražským Jezulátkem z roku 1628, darem od Polyxeny z Lobkovic. Ta soška se převléká pořád, ale Vánoce je v bílém…
A tak dále, a tak dále…
Ale při vší úctě k ostatním, u nás „vedou“ jednoznačně „naše“ rodinné jesličky
Na Hradčanech (kostel Panny Marie Andělské). Soubor 48 figur v životní velikosti barokního stylu, 300 let starých. Ježíšek zde do Tří králů hajá spořádaně na seně, ale pak ho Panna Maria vezme něžně do náručí…
Kapucínským jesličkám jsme se už věnovali. (viz. náš článek https://www.www-kulturaok-eu.cz/news/jeslicky-u-kapucinu-aneb-z-loretanskeho-namesti-lze-vejit-primo-do-betlema/), ale protože ho navštěvujeme rok co rok, loni jsme k ilustraci článku použili fotky naší fotografky Marie Kubíčkové, DiS. a letos nám pomohou ilustrovat tento článek pro změnu snímky naše fotografa, Wenci Nikoníčka, pořízené v čase Vánoc roku 2022.
Kdy se setkáváme s Betlémy v kostelích
Instalace Betlémů v kostelích je v podstatě obdobná, má svá pravidla, ale přístupnost je v rukou každé farnosti. Obecně platí, že Betlémy se instalují koncem času adventu a při vigilii Narození Páně (24. 12.) se vkládá do jesliček Jezulátko – Ježíšek. V den slavnosti Zjevení Páně (6. 1.) se k poutníkům do Betléma, přidají Tři králové. V kostelích jsou betlémy až do dne Uvedení Páně do chrámu (2. 2.).
Dřív se kladly dárky k Betlému
V mnoha domácnostech se dnes už dárky kladou pod stromeček (jak to nazýval ve své době vzdoru, náš tehdy pubertální syn, „vrazí se to pod keř“). Ale tak to vždy nebývalo.
Betlémy se v domácnostech stavěly už o adventu a zdobily příbytky po celé vánoční období. Hlavní roli měly na Štědrý den a na Boží hod vánoční. To se k nim kladly symbolicky dárky. Ne tedy - „pod keř“. Kompromisním řešením je instalace Betlému později, souběžně se stromečkem. A je-li v rodině nějaký ten „rodinný“, zpravidla dědičný, Betlém, tak se nachází zpravidla přímo pod stromečkem. Dárky se v tom případě kladou současně po staru - k Betlému, i po novu - pod stromeček.
V kostelích je kasička!
Na vhodném a důstojném místě je v kostelích kasička. Kde se dochoval, bývá vděčný černoušek, jenž za vhozenou minci zakývá vděčně hlavičkou. Někdy je odměnou za vhozený obolus i zvuková - v našem oblíbeném Betlémě u Kapucínů, mají tuto roli dvě ovečky, nacházející se u nohou Ježíškových, jež po vhození mince do kasičky stylizované jako klobouk, umístěné před celým dioráma Jeslí v Betlémě, snaživě kývají hlavičkami a vydávají typický zvuk – Beee.
Děti to fascinuje, dospělí neodolají a staří vhazují mince se vzpomínkami.
Je moudré si jich vzít předem do kapsy víc. Zejména ke Kapucínům. Jednak se potěší děti či vnoučata a hlavně přispějeme peněžitým dárkem na obnovu, zpravidla právě těch obdivovaných Jesliček.
Postavy mají svá místa
Instalované postavy se doplňují v průběhu církevních svátků. Ježíšek se přibude až v den svého zrození (24. 12.). Tři králové doputují na svá místa na Tři krále (6. 1.) Fyzické rozmístění všech figur je do jisté míry v prostoru libovolné, ale nesmějí chybět dárci z lidu a figurky, jež údivně obrací zrak k Betlémské hvězdě.
Rozsáhlejší Betlémy doplňuje domácí a často dokonce i divoká zvěř. Ale vzhledem k tomu, že původní a pravý Betlém neležel v české kotlině, tak lze v ryze českých Betlémech, objevit i zvířecí exotiku danou fantazií tvůrců. Objevíme tak namnoze i druhy, jaké autor (nemaje, TV, kompík a nezírající ještě do mobilu či čeho) nikdy nemohl spatřit.
Od prkének k instalaci
Výše zmíněná prkénka, byla sice první verzí Betlému – Jesliček, ale dlouho to tak nezůstalo. Navíc, originál byl jen jeden a kostelů čím dál tím víc. Proto v roce 1223, vrátivše se čerstvě z Betléma, nainstaloval František z Assissi v chrámě, pro potěchu a duchovní povznesení půlnoční, prvé Jesle, obklopené z jedné strany oslem, z druhé volem. Z kladení prkének se stal rázem obor - stavění Betlémů - Jesliček. Došlo k tomu v jeskyni, u vsi Greccio, a veřejnosti se to zalíbilo stejně jako duchovním otcům tohoto svatostánku, že na světě přišla bohulibá – doslova - tradice.
Jak na to
Podkladem Betlému je deska potažená něčím, aby zakryla prkenný povrch. Zdání přírodní reality tvořil umně nakašírovaný mech a kůra.
Střed instalace zaujímají Jesličky a Svatá rodina s nezbytnými, náležitě dýchajícími, původními obyvateli chléva, tedy volem a oslem.
Po levici svaté rodiny se nalézají pastýři – jakožto zástupci lidu, vpravo pak, Tři králové, jakožto představitelé horních deseti tisíc a vlády pozemské. Nad chlévem nesmí nikdy chybět vznášející se hvězda betlémská, Nezaškodí ani právě se snášející zvěstující Anděl.
A u nás?
První doklad o Betlému na našem historickém území je datován rokem 1560 a to v pražském jezuitském kostele. Ohlas byl tak pozitivní, takže 16. století lze brát jako století rozšíření Betlémů v našich kostelích. Jezuité ale byli také v tomhle směru nejaktivnější, neboť vycítili sílu emotivně působícího prostředku k posílení víry.
Navíc, takto názorně ilustrovali i příběh z Bible.
Mocný rozvoj Betlémů u nás, přineslo období baroka. Nejen co do četnosti, ale hlavně, co do výpravnosti. V souvislosti s „naším“ Betlémem kapucínským je zajímavý fakt, že v té době vznikly i četné jiné Betlémy v životních velikostech. Nejčastěji však jako figury malované na dřevo, anebo figury vyřezávané.
Rozpohybovat Betlém, hit modernější doby
O žádném mechanickém Betlému v Praze nevíme a ani jsme se o něm nedočetli.
Byl-li, a to asi byl, tak se nedochoval.
Ale jinak snaha o stálé zdokonalování Betlémů a zvyšování jejich atraktivity vedla ke vzniku Betlémů mechanických. Svou roli v tom určitě mělo i jakési typicky české furiantství a soupeřivost s jinými.
Mechanické Betlémy vznikaly jako další stupeň na cestě k dokonalosti a atraktivitě. Ohromovaly a poutaly pozornost tím, že se hýbaly. Některé s pomocí lidské ruky, jiné - modernější - byly takříkajíc na klíček a století páry, jim dokonce jako pohon, nadělilo samozřejmě i páru. Existovaly Betlémy poháněné vodní energií, pracující na principu vodních mlýnů a ty úplně nejmodernější, poháněl vynález - využití elektřiny.
Odborníci a historici řadí až na samý vrchol našich pohyblivých Betlémů, Betlém vyrobený ze dřeva, jejž jsme byli obdivovat v Třebechovicích pod Orebem a kterému se říká Proboštův betlém. Je to opravdu impozantní podívaná s atmosférou starých loutkových představení. Snad každý normální tvor, vzdor našem současnému zahlcení neuvěřitelnými technikami zobrazování, zde mobil či co, odloží a rozšířenými panenkami jezdí z místa na místo po panoramatu tohoto Betlému, protože všude se něco děje a vše má své malebné romantické kouzlo.
Zmiňován a ceněn bývá také pohyblivý Betlém v Jindřichově Hradci, kterému se říká Krýzovy jesličky. Tam jsme sice byli, avšak pozdě, bylo už po jeho vystavovací době.
Další, také hodně opěvovaný mechanický Betlém, je připomínán v Jilemnici. Říká se mu Metelkův Betlém.
Našly by se asi i mnohé další. Ale Praha má v tomto směru máme smůlu.
Vrcholné období Betlémové konjunktury
Za zlatou éru Betlémů je označována přelom 19. a 20. století. Za bonanzy této lidové Vánoční kultury, jsou vnímány především východočeské lokality a v podstatě i všechny hornaté části naší vlasti. Krušnohoří, Podkrkonoší, Vysočina, ale i Příbramsko, Valašsko a Slezsko.
Betlémy se tam dělaly vždy z toho, co takříkajíc dům či dvůr dal. Dominovalo samozřejmě dřevo, ale výjimkou nebyl ani plech, stejně jako poněkud nestabilní materiály - vosk, papír či různé látky. Zvláštností, avšak nikoli ojedinělou, byly Betlémy z kostí.
Tam kde to dovolovaly okolnosti, vznikaly Betlémy keramické a skleněné. A tam, kde nic jiného příhodného nebylo, našly uplatnění - pro změnu - Betlémy ze šustí. Lahůdkou byly Betlémy z perníku a dokonce i čokolády.
Asi tak od poloviny 19. století se objevily a hned mimořádně „frčely“, Betlémy vystřihovací, jež se prodávaly v arších, z nichž se doma vystříhaly, podlepily a každoročně pod stromeček aranžovaly.
Předlohy nebyly zpravidla jen tak ledajaké. Kresby totiž namalovali mistři malíři jako Josef Mánes či populární autor Betlému Mikoláš Aleš. Později nadchnul veřejnost předkreslený Betlém Josefa Lady a v neposlední řadě i práce Vojtěcha Kubašty.
Autor těchto řádek na papírovém Alšově Betlému vyrostl. Do světa ho však neprovázel a v dospělosti a v jeho pozdější domácnosti došlo k Betlémové tlačenici. Mánesův, už věkem se rozpadající, jsme zdědili po tchýni a přispěla s ním dědička tohoto Betlému autorova žena. Po svatbě jsme si zakoupili hned na první manželské Vánoce Betlém dřevěný a v klukovských letech nám, coby vánoční dar, vytvořil naivistický Betlém i náš syn.
„Pod keřem“ tak pietně máme dodnes Betlémy tři. A čtyři Jezulátka. Figurku Ježíška máme dokonce čtyřikrát proto, že v pozdějším věku, jsme si ji přivezli na památku z našeho italského výletu do jihoitalského městečka Loreto, kam - dle legendy - byla anděly, při vpádu saracénů, přenesena svatá Chýše, čili domek, v němž kdysi žila Panna Marie v Nazaretu. Chýši jsme tam navštívili a ve městečku jsme pak, z nabízených turistických suvenýrů, neodolali půvabnému porcelánovému Ježíškovi.
Ne vždy však měly Betlémy ustláno na růžích
Zdá se to až k nevíře, z dnešního pohledu, ale - jinak mimořádná inteligentní a pragmatická Marie Terezie - vystavování a tvorbu Betlémů nekompromisně zakázala. Stalo se tak v roce 1751. Těžko říci, proč, nezdá se to odpovídající jejím jiným rozhodnutím, ale dost možná cítila, že Betlémy se stávají zábavní atrakcí, odpoutávající mysl člověka od spirituální stránky Biblického příběhu. Kdo ví?
Rozhodně však ten zákaz nezrušil ani reformní a osvícený panovník, její syn Josef II. vládnoucí po ní, tak jako přehodnotil pokrokověji mnohá jiná rozhodnutí své matky. Josef II. však alespoň podal zdůvodnění svého odporu k Betlémům a to jednoznačné: Betlémy totiž charakterizoval jako dětinskost a nedůstojné k církevnímu – duchovnímu - chápání.
Betlémy proto zakázal vystavovat a tvořit dokonce i doma, pro soukromé účely.
Ovšem, tolik kontrolorů, kteří by o svátcích Vánočních chodili dům od domu a hledali v nich utajené Jesličky, by nikdy nedal dohromady, a tak zákaz – pro soukromé účely domácností – vycházel naprázdno.
Obliba stavění Betlémů se tedy vesele držela v tajnosti a soukromí. Stal se z toho dokonce bytový zvyk, jenž nás provází dodnes.
Marie Terezie ruku v ruce se synem Josefem II. se tak nechtěně přičinili o vznik tradice, jež je považována za ryze českou specialitu, už vzhledem k rozšíření, a která je oba přečkala a trvá prakticky dodnes.
Minimálně ve formě opatrování Betlémů v domácnostech z generace na generaci.
A nezměnila na tom nic ani zlá doba - Betlémům a všemu církevnímu vůbec krajně nepřející - po druhé světové válce.
Došlo tehdy samozřejmě k organizovaným pokusům o přerušení tradice Betlémů a křesťansky pojímaných Vánoc vůbec, drtivou rudou idejí, kdy tradiční vánoční tématika byla dušena a potlačována, ale stejně jako se téže ideologii nepodařilo poručit větru a dešti, nepodařilo se jí ani vymazat z mysli lidí Vánoce a Betlémy.
Doma i v kostelích.
Betlémy vznikali i v této - pro ně tak nepříznivé - době.
Například v Brně, díky sochaři Jaroslavu Vaňkovi, nebo v dílně bratří Kotrbů.
Anebo, Jesličky bytostně spjaté s autorem těchto řádek, pro Kostel svatého Ignáce z Loyoly, na Karlově náměstí.
Vytvořeny a instalovány byly totiž přímo v letech 1949 – 1954, sochařem a řezbářem z tehdejšího Uměleckého závodu pro práce kostelní a dekorativní v Kutné Hoře, Františkem Charvátem. Vznikly vrcholné době upevňování rudého režimu! A hlavně, jsou přesně tak staré jako autor těchto řádek, jenž bydlel o nich právě za rohem, v Salmovské ulici. Za celý život pak nevynechal jediný rok, aby je nenavštívil, i když od sedmi let už bydlel jinde a od 24 ještě jinde. Navštěvoval je zprvu s rodiči, pak sám či se svými kamarády, o něco později s láskami a nakonec i se svou budoucí ženou. Pokračovali v tom i s jejich synem. A činí tak dosud.
Snad i díky těm Jesličkám, se v dávnověku rozhodl, že svatbu bude mít právě Ignáci, což se také splnilo a spolu se ženou tam pak nechali pokřtít i syna…
Text: Richard Koníček
Ilustrační foto z Kapucínských Jesliček v kostele Panny Marie Andělské, Praha – Hradčany: Wenca Nikoníček
Kdy ke Kapucínům – kostel Panny Marie Královny andělů (Loreta)
25. prosinec 2023 10:00 – 7. Leden 2024 17:00
Možnost navštívit betlém:
25. – 26. 12. 10:00 – 18:00
27. – 29. 12. 10:00 – 17:00
30.12. – 1. 1. 10:00 – 18:00
2. – 5. 1. 10:00 – 16:00
6. – 7. 1. 10:00 – 17:00
Více o Kapucínských jesličkách:
