Jednota umělců výtvarných "Dvě stě navíc" aneb takové milé přátelské setkávání po delším či kratším čase
Jednota umělců výtvarných
"Dvě stě navíc"
Skupinová výstava tradičního výtvarného spolku
31. 1. 2024 – 11. 2. 2024
Nová síň
„Pravá úcta k tradici a zejména ke kulturní tradici vlastního národa
probouzí potřebu v této tradici dále pokračovat a přidat něco nového
k tomu, co považujeme za součást odkazu minulých generací.“
Jednota umělců výtvarných
Jednota umělců výtvarných
(zkratka JUV, od roku 1948 někdy pod názvem Jednota výtvarných umělců)
byla jedním ze tří významných sdružení výtvarníků v první polovině 20. století.
Byla založena 6. dubna 1898 v Praze a jejími členy byli např.
Josef Václav Myslbek, Mikoláš Aleš, Alfons Mucha a další.
Od roku 1903 vydávala vlastní časopis Dílo a
v roce 1934 vybudovala z vlastních prostředků moderní
Dům jednoty umělců výtvarných ve Voršilské ulici v Praze
(dnešní Galerie Nová síň).
Jednota byla rozpuštěna po roce 1948, kdy komunisté všechny spolky zakázali.
Po sametové revoluci v roce 1989 byla její činnost obnovena.
Současnost Jednoty umělců výtvarných
I když z výše uvedeného shrnutí běhu času Jednoty umělců výtvarných to vypadá, že 40 let od zrušení v roce 1948 a obnovení, po roce v roce 1989, Jednota neexistovala, není to tak docela pravda.
Po vnější a formální stránce ano, ale dalo by se s mírnou nadsázkou klidně říci, že přešla na ta léta do ilegality. Jednota umělců výtvarných totiž od svého založení svoje aktivity vlastně nikdy doopravdy nepřerušila. Ani v onom temném období. Využívala jen různé formy činnosti, jaké odpovídaly stávajícím podmínkám plynoucím z aktuálních společenských možností daných dobou.
V plné šíři svoji činnost tedy mohla - v původní náplni - obnovit až v roce 1990.
Rozhodnutí navázat na tradice minulosti, bylo pro členy Jednoty zcela přirozené. Při koncipování své další existence, poučeni zkušenostmi z předchozí doby, přijali členové takové interní zásady, které jim umožní vyvarovat se všech minulých omylů. Bylo tedy prozíravě rozhodnuto: „sdružovat umělce různých generací, různého výtvarného zaměření, s cílem přispět k rozvoji a uznání našeho výtvarného umění nejen u nás, ale i v zahraničí.“
Správné rozhodnutí
Dokladem, že šlo o správný krok, je každá kolektivní výstava Jednoty umělců výtvarných. Kolektivní výstavy jsou pestrým průřezem výtvarných stylů, směrů, technik, pojetí a vyjadřování se. Do jisté míry i generačním souladem jednotlivých členek a členů. Každý z nich si sice souběžně kráčí svou cestou, angažuje se ve svých projektech, ale v čase konání společné výstavy pak – nesoutěžně, kolegiálně - předkládá ostatním kam kráčí, kam došel a jak tvoří právě teď. Každý ze spolu JUV se tím pádem necítí vázán nějakými kolektivními, spolkovými pravidly a svobodně tvoří i prezentuje svá díla. Výstava je pak pestrým a zajímavým vhledem do naší současné výtvarné scény. I to společně přijaté vůdčí téma dané výstavy je pro všechny pouze inspirujícím a motivujícím, nikoli určujícím a striktně jednotícím.
Volnost, rovnost, bratrství
Při zamýšlení nad činností a tvůrčími výsledky, představenými každou další spolkovou výstavu, se v mysli, chtě nechtě, asociuje ono známé heslo „Liberté, égalité, fraternité (volnost, rovnost, bratrství, nebo též svoboda, rovnost, bratrství), tedy oficiální motto nynější Francouzské republiky a původně jedno z hesel Velké francouzské revoluce. I když u tohoto hesla šlo samozřejmě o otázky politické, zde to lze klidně vztáhnout na přístup členů spolku k tvorbě.
Jak se praví v ustavujících materiálech Jednoty umělců výtvarných, tak cílem JUV je:
„Dát prostor všem směrům a všem generacím, nehledat to, co jednotlivé tvůrce rozděluje,
ale naopak
stavět na tom, co je spojuje.
Neboť není důležité kdo, kdy a co, pro kterou vládnoucí garnituru udělal,
jak byl nahoře oblíben, jaké měl zakázky, kolik za ně dostal, ale to,
jak poctivě své dílo vytvořil.“
Což, rozhodně – vztaženo k umění a umělcům – plně rezonuje s citovaným heslem Volnost, rovnost, bratrství.
O vzniku Jednoty umělců výtvarných
Nový umělecký spolek, Jednota umělců výtvarných vznikl v roce 1898. Důvodem byl vzdor vůči situaci, jež vládla v tehdy dominantní Umělecké besedě. V té členskou základnu totiž opanovali ne malíři a výtvarníci, ale spisovatelé, hudebníci a výtvarná kritika, s jejímiž názory na závažnost národních tradic se řada členů Umělecké besedy, zejména výtvarníků, nemínila ztotožnit. Jako předobraz si revoltující a nově založená Jednota umělců výtvarných zvolila dávný ryze vlastenecký spolek z roku 1848, působící v okruhu osobností kolem Josefa Mánesa a cíleně se svým názvem JUV k němu odkazovala. Snahu posílit národní a buditelské ideje vnášela do nového uměleckého sdružení jeho zakladatelská generace, převážně výtvarníci Národního divadla (Josef Václav Myslbek, František Ženíšek, Václav Brožík, Vojtěch Hynais, Mikoláš Aleš, Jindřich Bubeníček, Emanuel Krescenc Liška a František Slabý), celkem tři desítky výtvarníků.
Jednota však měla pozitivní hodnocení i mezi dalšími výtvarníky, zastánci tradiční malby (Alfons Mucha, Luděk Marold, František Slabý, Václav Jansa, Celda Klouček, Karel Javůrek, Felix Jenewein, Beneš Knüpfer, Hanuš Schwaiger, Jakub Schikaneder, Oldřich Cihelka, téměř všichni žáci J. Mařáka - Otakar Lebeda, František Kaván, Alois Kalvoda, Jaroslav Panuška, Stanislav Lolek, Roman Havelka, Ferdinand Engelmüller). Přibyli i sochaři (Josef Mauder, Čeněk Vosmík) a dokonce architekti (Karel Hilbert).Věhlas Jednoty záhy přesáhl už i hranice české kotliny a tak vytvořil pro zahraniční umělce kategorii - čestných členů (Ilja Repin, Vlaho Bukovac, Józef Brandt).
Hrst uzlových dat v historii JUV
· 1903 - Jednota vydává vlastní časopis Dílo.
· Vydávání časopisu skončilo 36. číslem roku 1948, kdy komunisté všechny spolky i jejich časopisy zakázali.
· Výstavní aktivity Jednoty byly bohaté a zúčastňoval se jich rostoucí počet členů.
· 1933 - 57 výtvarníků obesílá spolkovou výstavu
· 1934 - Jednota vlastní Dům jednoty umělců výtvarných ve Voršilské ulici v Praze (dnešní Galerie Nová síň)
· Provoz v něm se zahajuje jubilejním 70., členskou výstavou
· 1945 – v pavilónu Myslbek na Příkopech se koná reprezentativní, 134. výstava Jednoty.
· Vystavují mimo jiné František Kupka, Oldřich Blažíček, Zdenka Braunerová, Václav Brožík, Alfons Mucha, Vratislav Nechleba, Maxmilián Pirner, Jaro Procházka, Václav Radimský, sochaři Otakar Švec a Václav Vingler.
· 1948 - Bilanční výstava k 50. výročí založení Jednoty představuje generaci zakladatelů i současných členů.
Po zákazu pokračovala omezená činnost v rámci Pražské skupiny č. 1 nově založeného Svazu českých výtvarných umělců (do roku 1956), později v Tvůrčí skupině JUV (do roku 1970), kdy byla opět oficiálně přerušena.
Současnost Jednoty umělců výtvarných
Po roce 1989 byla v rámci nové Unie výtvarných umělců činnost Jednoty umělců výtvarných obnovena. Sté výročí založení připomenula roku 1998 členskou výstavou v Kongresovém centru v Praze. Členská výstava JUV v Nové síni v lednu 2014 připomněla 70. výročí od slavnostního otevření vlastní budovy Jednoty.
A co ta nejnovější výstava?
Z diváckého pohledu především zajímavá směs stylů, žánrů a technik, kde si jistě každý návštěvník najde nejedno dílo, které se ho osobně dotkne. Pro diváka, umělce, či přímo výtvarníka, nesporně zajímavý, inspirativní a poučný průřez současnou tvorbou zkušených a ostřílených autorek a autorů, takže jakési zrcadlo současných trendů solidního malířství.
No, a pro www.www-kulturaok-eu.cz především příjemné setkání se známými výtvarníky, kteří tak či onak už prošli stránkami našeho webu při svých výstavách a aktivitách. Jejich nové obrazy s jejich původním a nezaměnitelným autorským rukopisem ani na této kolektivní výstavě Jednoty nešlo přehlédnout.
Přátelské setkávání po delším i kratším čase
Členy Jednoty umělců výtvarných a hlavně jejich tvorbu potkáváme při nejrůznějších příležitostech a v nejrůznějších galerijních prostorách. Vždy je to setkání poučné a přínosné.
Ať už je to kupříkladu Galerie Toyen, v Informačním centu Prahy 3 na Jiřího náměstí, kde nám dosud nevymizela z paměti ještě naštěstí předcovidová výstava Bohunky Waageové s jejími poklidnými, pocitově motivovanými a veskrze vzletnými obrazy. A také s naším posledním setkáním s Janem Vodňanským, jenž jí přišel zazpívat svoji a Skoumalovu slavnou píseň Maršálové.
V Galerii Toyen jsme se ale také už setkali s tajemnými obrazy Jaroslava Štědry, které jsou vždy niternými odrazy aktuálních autorových nálad a vstupují tak i do mysli diváka. Byl na výstavě v Nové síni samozřejmě také zastoupen.
Obrazy autorů Tigrama Abramjana, Petra Alojse Hampla, Františka Tomíka jsme zase už potkali na oblíbeném Zbraslavském salonu konaném recipročně v Galerii 9. V Nové síni jsme si vzpomněli třeba na svébytné barevně výrazné Podpírání mraků od Františka Tomíka.
Práce Jana Vlčka jsme už před časem zahlédli na monstrózní výstavě v Kampusu Hybernská. Rádi jsme se setkali znovu s abstrakcí a autorskou technikou se základem v monotypu, Věry Krumphanzlové, kterou jsme kdysi objevili v Lapidáriu.
V Galerii Hollar jsme zase objevili práce Evy Vlasákové na tamním Festivalu komorních grafik.
Na Chvalském zámku vystavovala Helena Hrušková Štefková akvarely a olejomalby s přírodní tématikou.
Některé autorky a autory jsme poznali také v Portheimce, v časech, kdy se tam ještě konaly tradiční výstavy malířů, což, jak se zdá, tam už zase začíná. Vystavoval tam další z vystavujících na současné výstavě v Nové síni, Dobroslav Halata a oslovil nás tam jeho diptych „Vyschlé moře, stopy zlata“ a „České moře, stopy krve“.
Také v Portheimce jsme potkali laskavé a křehké, čistě nelomené barevné tóny obrazů Kateřiny Skořepové.
Dalším místem setkávání se s tvůrci z nejnovější výstavy Jednoty bývá Galerie Antonína Navrátila, u příležitosti jejich akce Žižkovský Montmartre. Tam jsme se setkali s tvorbou Evy Heřmanské a Pavla Talicha. I u jejich nové tvorby jsme se rádi zastavili tentokrát v Nové síni.
Ovšem nejvíce předchozích setkání se současnými vystavujícími jsme zažili přímo v Nové síni při různých předchozích výstavách. Vladimír Bok i Karel Prášek (nejnovější výstavu JUV, jakožto její dlouholetý předseda zahajoval) v ní dokonce spolu vystavovali. Mnohovýznamové obrazy, Karel Prášek a neméně mnohovýznamové sochy, Vladimír Bok. Krásně se tu před časem společně skvěle prolínaly a oslovovaly diváky nutíce je k vnitřnímu dialogu.
Stejně tak v Nové síni vystavovala na výstavě Petrkov v nás Jitka Hilská.
Docela nedávno jsme také referovali o souborné výstavě Paralelní cestou Milana Křenka, který samozřejmě nechybí ani na této nejnovější výstavě Jednoty.
A svoji svébytnou syntézu malířství, grafiky a reliéfního slepotisku tu měl kdysi i Valdemar Sokol.
Zkrátka a dobře, nejnovější výstava Jednoty umělců výtvarných, tentokrát s názvem „Dvě stě navíc“ v Galerii Nová síň je - a pro nás doopravdy byla - přátelským setkáním po delším či kratším čase.
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
Jednota umělců výtvarných
"Dvě stě navíc"
Skupinová výstava tradičního výtvarného spolku
31. 1. 2024 – 11. 2. 2024
Nová síň
