Je to jen vítr aneb když s honem na Romy nekončíme!?
Je to jen vítr aneb když s honem na Romy nekončíme!?
Příběh filmu ´Je to jen vítr´ je založen na skutečném případu otřesných rasových útoků na místní romskou komunitu, který si před čtyřmi lety v Maďarsku vyžádal šest mrtvých včetně dvou malých dětí, a na zprávách, které o těchto událostech vycházely v aktuálním tisku. Útočníci zapalovali domy a stříleli brokovnicí na rodiny, které se útěkem z hořících budov snažili zachránit život sobě a svým dětem. Dopadení pachatelů trvalo více než rok, soud se vleče dodnes.
Režisér Fliegauf nám připravil radikální překvapení, neboť převrátil všechny naše dosavadní představy o Romech a jejich životě, o čemž jsme se domnívali, že to dobře známe, a že nemusíme již vědět víc, ať nám již nikdo více nepovídá, že my víme sami nejlépe, kde pravda je.
Ve skutečnosti pravda o Romech, jakou nám předkládá režisér, můžem být jiná a s překvapením zjišťujeme, že je možná. Romové se nám zde prezentují jako semknuté společenství, mnohdy dojemné i plné lásky k dětem i navzájem k sobě samým, přitom zde plně vyznívá všudypřítomný strach. Napětí, které ve společnosti vládne a fakt, že ohrožení jsou Romové všichni, bez ohledu na to, jestli pracují a nevyvolávají konflikty, nebo jestli zneužívají sociální systém a nechtějí se přizpůsobit, je velmi silné a tak sugestivní, že velmi brzy nechtěně s Romy sympatizujeme, i když se nechovají vždy podle norem. S filmovými romskými představiteli velmi rychle pochopíme, že jejich situace je bezvýchodná a soustředíme se na příšerné pocity, které by zažíval jakýkoliv člověk bez ohledu na rasu, kdyby jemu a jeho rodině hrozilo nebezpečí, jehož jediným původcem je nenávist, a tak si klademe si otázku, kam až jsme ochotní v toleranci násilí a rozviřování vášní zajít.
Zlo předvídá jen ten nejmladší
Režisér Bence Fliegauf (např. Houština, Mléčná dráha) patří mezi silnou generaci mladých maďarských filmařů, jejichž tvorba se vyznačuje výrazným autorským rukopisem i schopností a odvahou pojmenovat tíživá a aktuální sociální témata. Po snímku Lůno s mezinárodním obsazením (hlavní roli ztvárnila hollywoodská herečka Eva Green), který byl usazen do blízké budoucnosti a řešil problematiku klonování, se Fliegauf vrátil k domácím maďarským reáliím.
Jeden den v romské rodině
Film ´Je to jen vítr´ zachycuje jeden den v životě romské rodiny kdesi v lese na okraji malého městečka, kde jsou roztroušeny chatrné domky romského ghetta. V jednom z nich žije čtyřčlenná rodina: čtyřicetiletá Birdy se nejen jako uklízečka snaží uživit svou dceru, která chodí do školy, mladšího syna a nemohoucího otce. Její manžel však odjel za prací do Kanady. Kamera po celou dobu filmu evokuje pocit, že jsou postavy sledovány nebo dokonce pronásledovány, jako by byly loveny. Další den po smrtelných útocích na sousedy tráví každý z námi sledovaných Romů svými rutinními činnostmi, za kterými maskují strach, jenž opanoval celou komunitu. Jenom Rio, mladší syn, se jako obvykle potuluje po okolí. Díky svému zdánlivě bezúčelnému lelkování však vyslechne rozhovor dvou policistů, z něhož pochopí, že ani policie osadu neochrání. Chlapec se začíná o své přežití starat po svém, najde si skrýš v lese v jeskyni. Jako jediný prozíravě očekává možný útok, zatímco jeho matka a sestra pasivně vyčkávají a dál plní své každodenní úkoly. Stmívá se a strach sílí. Je to jen vítr, který obchází jejich dům? Není to vítr!
Společenské memento
Snímek ´Je to jen vítr´ představuje na jedné straně společenské memento, které českému publiku připomene mnohé z nedávných kauz dotýkajících se rasové problematiky a mediálního zkreslování. Zároveň v něm Bence Fliegauf předvádí svůj poutavý umělecký rukopis – konzistentní napětí vytvářené v úzké provázanosti práce s kamerou, zvukovou stopou a vynikajícími autentickými výkony neherců.
O režisérovi Fliegaufovi
Benedek Fliegauf se narodil 15. srpna 1974 v Budapešti a je jedním z mezinárodně nejuznávanějších režisérů současnosti. Nikdy nestudoval filmovou školu. Pracoval jako asistent režie v televizi a pokračoval směrem k samostatné režii, psaní scénářů, scénografii a práci se zvukem. Jeho filmy se vyznačují progresivní prací s filmovým obrazem, propracovanou prací se zvukem (za který je sám ve filmu odpovědný), který v jeho filmech nabývá rovnocennou roli obrazu. Jako celá skupina mladých maďarských tvůrců je ovlivněný maďarským klasikem, Bélou Tarrem. Jeho celovečerní debut Houština (Forest) získal několik cen kritiků na filmovém festivale v Berlíně 2003. Za druhý celovečerní film Dealer (2004) získal rovněž na Berlinale Cenu publika a několik dalších cen za nejlepší režii (festivaly v Mar Del Plata, Wiesbaden, Lecce, Athény). Následoval snímek Mléčná dráha, který byl oceněn Zlatým leopardem na festivalu v Locarnu (2007) a loňského roku představil svou scifi s prvky l´amour fou v hlavní roli s Evou Green Lůno (2011), kterou osobně představil českému publiku během svého působení jako porotce na festivalu Fresh Film Fest. V té době již pracoval na natáčení svého aktuálního filmu Je to jen vítr (2012), tehdy ještě pod pracovním názvem Crows Fly, jenž byl následně oceněn na Berlinale Zvláštní cenou poroty (Stříbrný medvěd) a Amnesty International Film a Peace Film.
Filmografie
2012 Je to jen vítr (Csak a szel)
2011 Lůno (Womb)
2007 Mléčná dráha (Tejút)
2004 Dealer
2003 Houština (Rengoteg)
Anticiganismus v Evropě
Na mezinárodním odborném semináři „Nové tváře anticiganismu v nové Evropě“, který se konal letos v červnu v kontextu s konáním 14. světového romského festivalu Khamoro (romsky „sluníčko“) v Americkém centru v Praze, zazněly velmi zajímavé postřehy odborníků, které se týkaly palčivé otázky romské komunity a jejich způsobu života.
Jak zaznělo na semináři, v současné době jsme svědky zvyšující se nenávisti vůči národnostní skupině, která si díky svému ekonomickému, sociálnímu a vzdělanostnímu handicapu nemůže dovolit skutečnou participaci na politické úrovni, a tudíž se ani nedokáže účinně bránit vůči latentnímu, ale i fyzickému rasismu. Média mají velký podíl na vytváření veřejného mínění vůči menšinám, včetně té romské. Někdy pozitivní, někdy negativní. Dochází také k absenci reálií a pozitivních příběhů až k bulvarizaci témat. Mnohdy jsou některé zprávy nepravdivé, kdy se svědci teprve později přiznali, že si vše vymysleli. Na internetu vznikají nenávistné blogy, kde roste neustále počet příznivců.
Politici, kteří neustále dlouhodobě podceňují řešení těchto jevů a na tomto tématu parazitují, právě tito politici stojí za stále se zhoršujícím „anticiganismem“, a tak získávají svou otevřenou nenávistnou ideologií proti Romům politické body a podporu veřejnosti.
Tyto protiromské nálady jsou však nebezpečné. Události z roku 2011, kdy na Šluknovsku pochodovaly davy „slušných občanů“ s klacky v rukou k domům, v nichž bydlí ti „nepřizpůsobiví“, by nás měly varovat. Křišťálové noci se mohou opakovat, stejně jako se jen lehce obmění terminologie - neárijský, nevhodný, geneticky nečistý, nepřizpůsobivý.
Když se film ´Je to jen vítr´ objevil v soutěži letošního Berlínského festivalu, získal nejen druhé nejvyšší ocenění od hlavní poroty, ale také řadu nestatutárních cen od lidskoprávních organizací jako Amnesty International a Henrich Böll Stiftung, jejichž poroty při Berlinale působí. Film tak potvrdil to, že kromě výrazného autorského rukopisu a zcela specifické práce s filmovou formou nese daleko závažnější poselství, překračující hranice filmového průmyslu.
Příběh jednoho dne romské rodiny, která žije v oblasti, kde se množí krvavé rasistické útoky, totiž není přehnaně politicky korektní ani nepodporuje zaběhnutá schémata v zobrazování romského etnika, ale přenáší na diváka intenzivní pocit strachu, který rodina zažívá. V jemných náznacích také vykresluje atmosféru každodenní diskriminace, které se rodině dostává ze strany většiny, i když se snaží co nejvíce přizpůsobit jejím nárokům. Film je tak intenzivní výpovědí o tom, kam až může latentní nenávist k jinému etniku zajít a divák tak stojí před dilematem, jestli je pro své předsudky skutečně ochoten podporovat taková řešení romské otázky, která k podobným útokům vedou.
Spolupracující instituce
Agentura pro sociální začleňování, odbor Sekce pro lidská práva při Úřadu vlády:
Ve spolupráci s agenturou chystáme sérii projekcí v místech, která sice nejsou bezprostředním epicentrem rasového napětí v ČR, ale právě proto by uvedení filmu mohlo mít jakýsi preventivní efekt. Agentura vybrala čtyři místa – Sokolov, Ústí nad Labem, Havířov a Kutnou Horu. Diskusí po projekcích se zúčastní zástupci agentury z daných lokalit, představitelé státní správy i neziskového sektoru, který v místech působí. Cílem diskusí je přiblížit obyvatelům měst, kde působí ASZ, netradičním zážitkem téma násilí z nenávisti, nenávistných projevů (založených na etnicitě) vůči skupině, pocity obětí nenávistných projevů i podobu sociálního vyloučení reálným nestereotypním pohledem bez klišé a možnosti jeho řešení…
Člověk v tísni, o.p.s.
Organizace Člověk v tísni se zapojí do spolupráce následujícím způsobem. Pracovníci programů sociální integrace, které se dlouhodobě systematicky zabývají problematikou chudoby a sociálního vyloučení, se budou účastnit jako hosté debat po filmu a zároveň budou informovat o filmu v místech, kde pracují. Festival Jeden svět je nejsilnějším českým festivalem, který se zabývá tématikou lidských práv, a přestože se orientuje výhradně na dokumentární film, vedení festivalu se rozhodlo distribuci filmu podpořit a upozornit své diváky a fanoušky na jeho závažnost a silný vztah k tématům, které festival divákům obecně přibližuje. Vzdělávací program Jeden svět na školách, který začleňuje dokumentární film a další audiovizuální materiály do výuky, se rozhodl metodicky a organizačně podpořit představení filmu studentům během projekcí v kinech pro školy. Tyto projekce budou vždy vedeny lektorem, který s mladými lidmi bezprostředně po projekci provede reflexi filmu a diskuzi. Na základě těchto modelových projekcí bude vypracován metodický materiál a budou proškoleni další lektoři tak, aby projekce mohly pokračovat i na dalších místech ČR.
"Snímek velmi silně zpracovává téma rasismu a xenofobie, které v posledních několika letech stále více hýbe českou společností, proto Člověk v tísni jeho uvedení aktivně podporuje. Festival dokumentárních filmů o lidských právech „Jeden svět“ se danou tematikou dlouhodobě zabývá a bude na projekce maďarského snímku zvát své publikum,“ dodává Hana Kulhánková, ředitelka filmového festivalu Jeden svět.
Heinrich Böll Stiftung
Německá nadace, která se věnuje problematice energetiky, zahraniční politiky a stavu demokracie. V ČR je zaměřena na pomoc romským organizacím, které se věnují sociální, poradenské a kulturní činnosti. Nadace finančně podpořila uvedení filmu do českých kin a pomohla nám vést dialog mezi organizacemi, které do projektu uvedení filmu vstoupily.
Amnesty International
Další z lidsko-právních organizací s dlouholetou tradicí, která se k projektu připojuje. Amnesty International dlouhodobě organizuje projekce filmů s touto tématikou a věnuje se mj. vzdělávání studentů, pedagogů a vytváření pedagogických materiálů. „Film ´Je to jen vítr´ zahrneme do nabídky vzdělávacích aktivit pro školy. Připravíme k němu podrobnou metodiku tak, aby s ním učitelé mohli pracovat ve svých hodinách,” přibližuje využití filmu Jiří Bejček, manažer projektu Vzdělávání k lidským právům Amnesty International.
Slovo 21
Občanské sdružení Slovo 21 realizuje především vzdělávací, kulturní a mediální projekty, jejichž cílem je boj proti rasismu a xenofobii a podpora vzdělávání a integrace menšin. Za tímto´ Je to jen vítr´ uvádí Slovo 21 v rámci Requiem za Osvětim, projektu vztahujícího se k holocaustu obecně. Film tak posouvá k univerzálnější výpovědi. Requiem za Osvětim sestává ze série podzimních kulturních událostí včetně koncertního provedení klasického requiem zkomponovaného romským hudebníkem v Rudolfinu a promítání filmu ´Je to jen vítr´ a dalších tematicky spřízněných snímků v Židovském muzeu v Praze. „Requiem za Osvětim je pomník obětem nacistického teroru, ale také varováním před dnešní rostoucí etnickou nesnášenlivostí. Připomíná mimo jiné genocidu Romů za 2. světové války, takzvaný ,zapomenutý holocaust‘. Důkladná reflexe minulosti je klíčem k úspěšnému zvládnutí otázek současnosti,“ jak říká koordinátorka Jitka Jurková.
Romea
Cílem o. s. Romea je přispět k rehabilitaci romství a romské menšiny. V jejím čele stojí profesně úspěšní mladí Romové a neromové a od svých prvopočátků, tedy od roku 2002, zaměřuje svou činnost zejména na mediální aktivity zacílené jak dovnitř romské komunity, tak i směrem k širší veřejnosti. Jde o jedinou romskou organizaci, které se daří v tak těsné spolupráci s majoritními médii přispívat k informovanosti a snaze o pozitivnější obraz Romů v médiích.
Premiéra: 13. září 2012
Distribuce: artcam
Originální název: Csak a szel
(festivalový anglický název: Just the Wind)
Režie, scénář: Bence Fliegauf
Kamera: Zoltán Lovasi
Hrají: Katalin Toldi (matka), Gyöngyi Lendvai (dcera), Lajos Sárkány (syn), György Toldi (děda)
Země: Maďarsko
Rok výroby: 2012
Jazyk: maďarsky s českými titulky
Přístupnost: od 15 let
Formát: DCP, 35mm, 1:1,85
Stopáž: 87 min
Ocenění: Zvláštní cena poroty Stříbrný medvěd, ceny Amnesty International Film a Peace Film (Berlín 2012)
Žánr: drama
Hodnocení: 90 %
Zdroj foto: Artcam
Ing. Olga Koníčková