Úvod > Jaroslav Róna: Kresby odjinud/Drawings from Elsewhere… aneb Břímě či kresby odnikud?!

Jaroslav Róna: Kresby odjinud/Drawings from Elsewhere… aneb Břímě či kresby odnikud?!

12.03.2019 11:33

Židovské muzeum/Galerie Roberta Guttmanna - Praha

7. 3. - 6. 10. 2019

Na vernisáži nové sólo výstavy Jaroslava Róny Kresby odjinud, která je zpřístupněna od 7. 3. 2019 v muzejní Galerii Roberta Guttmanna, byl Jaroslav Róna, autor vystavených kreseb a plastik, spoluzakladatel uměleckého sdružení generace 80. let 20. století, skupiny Tvrdohlavých, osobně přítomen.

Předmětem expozice je

soubor Rónových ´Kreseb odjinud…´ z let 2012 -2018,

který nám nabízí možnost proniknout hlouběji do světa a představ umělce.

Ve srovnání s jeho staršími kresbami se na první pohled zdá,

že se jeho styl a tematické okruhy příliš nezměnily.

Jsou tu ale i odlišnosti:

jeho kresby z posledního období se méně věnují kosmologii a obecným tématům,

zato jsou výpravnější, přibylo v nich konstrukce, nových témat a občas i humoru.

´Kresby odjinud´ vznikají většinou na cestách,

kde umělec nemůže malovat a kde se kresby

stávají jediným prostředkem pro zachycení jeho prožitků a přestav.

Róna své kresby téměř vždy signuje a datuje

často označuje místem vzniku, takže současně tvoří jakýsi

deník.

Mnohé z nich vznikly na cestách po Středomoří,

na mytických ostrovech Malta, Kréta, Rhodos nebo Korfu,

ve starých Benátkách, Miláně nebo Amsterodamu,

jiné zase ve Vídni nebo Budapešti.

Tato místa nepochybně svými památkami, legendami a historií ´Kresby odjinud´ rovněž inspirovala,

pocházejí však především z umělcovy představivosti,

jeho neklidných snů a temných vizí.

Zjevují se samy od sebe, bez jasného záměru,

pouze pod tlakem potřeby s pomocí tužky a pera objevovat skrytý svět vlastní fantazie.

(Arno Pařík - tisková zpráva)

Začínáme

Při slavnostním zahájení ve výstavním sále se nejdříve hledal autor výstavy, Jaroslav Róna. Nacházel se totiž v jiné části výstavního prostoru, zcela obklopen přáteli a obdivovateli, jimiž byla - celkem pochopitelně - výstavní Galerie Roberta Guttmanna naplněna téměř k prasknutí. Málem by tak zmeškal úvodní slovo při zahájení své mimořádné výstavy. Ale bez autora to prostě nejde, takže nakonec při zahájení stál s ostatními na čestném místě …

Pak zase nebyl k utišení nadšený shluk přítomných, odborníků, osobností ze všech koutů umělecké scény, novinářů, kteří Mistrovi nedali pokoj a samozřejmě ještě přítomný houf obdivovatelů Rónovy tvorby. Až zvuk stylové harmoniky Václava Veselého, autorova přítele a dávného souputníka a naléhavý hlas, chápajícího a spokojeného Lea Pavláta, zesílený mikrofonem, vytvořil tu náležitou atmosféru, nezbytnou pro zahájení výstavy Jaroslava Róny ´Kresby odjinud…´.

Svatý Šebastián zmizel neznámo kam.

Zbyl po něm jen jeho legendární baloňák.

Kresba perem, štětcem a tuší, papír, 1. 3. 2016

PhDr. Leo Pavlát, spisovatel, novinář, diplomat, ale především ředitel Židovského muzea v Praze, krátce připomněl velký zájem veřejnosti o právě uplynulou výstavu kreseb Jiřího Slívy a uvítal neméně významnou, už druhou v tomto prostoru, výstavu prací Jaroslava Róny.

Pak se slova ujal odborník na slovo vzatý historik PhDr. Arno Pařík. Připomněl nám fakt, že Jaroslav Róna v Galerii Roberta Guttmanna nevystavuje poprvé. Že tu již před 11 lety vystavoval své sochy, a že se tehdy spolu dohodli, že příště zde bude výstava kreseb Jaroslava Róny. Arno Pařík ocenil, že jde o kresby, které nebyly vesměs nikdy nikde dosud vystaveny a že některé vůbec nikdo ještě ani neviděl. Jedná se o Rónovy specifické kresby z cest. Nejde však o nějaké momentky z různých míst, ale o zachycení atmosféry a různých historických či místních faktů prostřednictvím autorovy představivosti.

PhDr. Arno Pařík nám také na Jaroslava Rónu prozradil, že Róna kreslí nepřetržitě, že Róna zachycuje svůj zážitek, který pak dotváří novými souvislostmi. Podle Arno Paříka se jedná o tzv. magický realizmus, tedy o díla, vznikající obdobným způsobem, jakým tvořil například Otakar Kubín (Coubine). K dané kresbě pak až následně vzniká název a zpravidla i autorský text, vysvětlující to, co je kresbou sdělováno. Všem kresbám je společný určitý mýtus, a to v autorském záběru počínajícím zrodem civilizace a končící vhledy do její budoucnosti.

Poslední slovo měl samozřejmě autor Jaroslav Róna. Především připustil, že Arno Pařík, kurátor jeho výstavy, o výstavě hovořil jako o Kresbách odnikud, zatímco výstava se jmenuje Kresby odjinud... Jaroslav Róna to ale přijal jako zajímavý náhled na jeho kresby a připustil, že jsou nejen odjinud, ale vlastně klidně i odnikud, protože ne všechny jsou inspirovány konkrétním místem vzniku a řada z nich je nápad, který se mu honí zrovna hlavou nebo odraz informace, kterou se právě dozvěděl.

Jaroslav Róna nám pak vysvětlil, že vystavená kolekce kreseb je pro něj důležitá, protože kresby jsou namnoze předobrazem jeho budoucích obrazů nebo skulptur a soch vytvářených pro veřejný prostor. Což pro ilustraci dokládá i několik vystavených obrazů, vzniklých na základě původních kreseb, stejně jako v sále instalované sochy.

Jaroslav Róna pak sám své kresby charakterizoval jako ´poeticko-humoristicko-turistické´ a upozornil nás v té souvislosti i na jeho právě vydanou knihu (na výstavě je v prodeji za 350 Kč, zatímco v distribuci ji seženeme za 500 Kč) jeho černobílých kreseb doplněných autorskými texty.

Jak je zvykem Jaroslava Róny při zahajování jeho výstav, přítomné i tentokrát počastoval zajímavou sentencí, věnovanou současnému umění. Její závěrečnou myšlenkou bylo, že umělce sledovaly, třídily a podle toho i oceňovaly vždy a všude nejvíce - totality. Důvodem bylo, že se umělců bály. Dnes u nás umělce nikdo nesleduje, takže nejsou doceněni. Ale, jak dodal Jaroslav Róna, „buďme rádi za to, že se o nás nikdo shora nezajímá, protože si můžeme alespoň tvořit, jak chceme…“.

A pak už předal prostor svému příteli Václavu Veselému a jeho harmonice a sám se opět „ztratil“ v davu svých obdivovatelů, přátel a kolegů ´ztratil´ a svou knihu ´Sto kreseb odněkud´ pilně podepisoval.

Jaroslav Róna (27. 4. 1957 Praha)

- akademický sochař, malíř, keramik, umělecký sklář, grafik, scénograf, literát a amatérský herec a vysokoškolský učitel

vyrůstal v normalizačních 70. letech
1972 - 1975: po nepřijetí na výtvarnou školu odešel jako do učňovského střediska Kara Hlinsko, kde se vyučil kožešníkem

Začal se zajímat o dráhu výtvarného umělce, vznikají první obrazy

1975 - 1978: studoval na Střední výtvarné škole na Hollarově náměstí v Praze

Od té doby se nezabýval ničím jiným než výtvarným uměním, literaturou a filmy. Velmi se inspiroval dílem takových umělců, jako byli Edvard Munch, Oskar Kokoschka, Max Beckmann, Egon Schiele, Pablo Picasso.

1978 - 1984: studium na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (obor Sklářské výtvarnictví pod vedením profesora Stanislava Libenského)
1984: ukončil VŠUP diplomovou prací Velký a malý pes, dvojicí rozměrných skleněných zvířecích skulptur v kovové konstrukci (nyní ve sbírce Národní galerie a Galerie hlavního města Prahy)
1984: spolu s přítelem Tomášem Vorlem napsal divadelní hru ´Malý nezbeda´. Hru nakonec i sám režíroval a několik let byla uváděna v Branickém divadle pantomimy, kde byla vyprodána
1985: asistent prof. Libenského na letní sklářské škole, Pilchuck, USA
1987: mu nešťastnou náhodou vyhořel ateliér. Na poslední chvíli vyběhl z hořícího ateliéru a zachránil si život
1987 - 1992: spoluzaložil výtvarnou skupinu Tvrdohlaví spolu s malíři Jiřím Davidem, Stanislavem Divišem a Petrem Niklem, sochaři Michalem Gabrielem, Zdeňkem Lhotským, Stefanem Milkovem, Františkem Skálou, Čestmírem Suškou a organizátorem Václavem Marhoulem)
cestoval po Itálii. Vrátil se přímo do samotného dění sametové revoluce (1989), angažoval se v propagačním centru v Mánesu, kde kreslil revoluční letáky
1991: pracoval na scénických návrzích pro film Amerika, jenž vznikl na základě knihy Franze Kafky Nezvěstný (za tuto práci byl nominován na Českého lva)
po sametové revoluci cestoval do Mexika, Izraele, Francie, Indonésie, Řecka, Španělska, Portugalska, Skotska, Indie a na Kanárské ostrovy

V té době se opět začal soustřeďovat na modelování. Jeho monumentální sochařská díla se vyjímají na Pražském hradě (Podobenství s lebkou), na zámku Klenová u Klatov (Rytíř s drakem, Sépie), v Agios Nikolaos na Krétě (Labyrint).

Jeho tvorba se pravidelně přiklání k sochařství nebo k malířství. Pravidelně vystavuje na domácích i zahraničních výstavách. Zatím jeho nejdůležitější výstava se konala na přelomu let 1997 -1998 v Domě U Kamenného zvonu v Praze.

Obnovil vztah s Františkem Skálou a Alešem Najbrtem a vytvořil komickou skupinu Tros Sketos, pravidelně vystupoval v Divadle Sklep, v roce 2002 složil znělku Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech.

V roce 2001 vytvořil scénu ke hře F. Schillera Úklady a láska pro divadlo Na zábradlí (režie J. A. Pitínský)

V roce 2000 byl Róna vyzván Společností Franze Kafky k účasti v soutěži na pomník Franze Kafky. Soutěž vyhrál a v roce 2003 byl pomník odhalen na Starém Městě pražském.