Jaroslav Brabec – Deus Artis aneb umělci očima (a hlavně fotoaparátem) kameramana, režiséra, pedagoga a scénáristy
Jaroslav Brabec
Deus Artis
24. 10. 2024 – 9. 2. 2025
DOX
„Kurátor Otto M. Urban se mi často směje, že mám ke každé fotce nějakou historku.
Ano, mám, protože ty fotografie jsou takové moje deníky.
Když se začnu ve fotografiích hrabat, tak si hned vybavím dané situace.
Je to můj obrazový zápisník plný příběhů.“
prof. Mgr. Jaroslav Brabec
Jaroslav Brabec (1954) je známý český kameraman, režisér, pedagog, scénárista, několikanásobný držitel prestižní filmové ceny Český lev.
Největší pozornost asi vzbudila jeho adaptace Krvavého románu Josefa Váchala,
která byla uvedena v roce 1993.
Ještě starší než zájem o film je ale Brabcova fascinace světem výtvarného umění.
Již v mládí poznal některé výrazné osobnosti výtvarného umění a fotografie.
Tato setkání se postupně rozhodl dokumentovat, zachytit na fotografii a uchovat.
Dlouhá léta byly tyto práce širší veřejnosti neznámé, objevovaly se sporadicky a více méně neoficiálně.
Výrazná změna ale nastala po roce 1989.
Mnoho vydavatelů i samotných umělců nalezlo v Brabcově archivu záběry,
které se následně rozhodli publikovat.
Jeho portréty se tak objevily v desítkách monografií, katalogů, sborníků a dalších publikacích.
Tisková zpráva
Znát není totéž, co poznat
Portrétní fotografie nejsou – tedy přesněji neměly by být - jen pouhým zachycením portrétovaného. Podoby, rysů, výrazu… To je málo, každý člověk je přece víc, než jen vnější podoba či záměrně nahozená maska svého já. Ne. Portrétní fotografie by měla být odrazem portrétovaného, jeho myšlení, jeho názorů, jeho vnímání světa kolem sebe. Zachycením něčeho, co nevidíme mnohdy ani po dlouhém sdílení času.
Portrétní fotografie je – tedy přesněji by být měla – zachycením charakteru portrétovaného. Zkratkou všeho, co v něm je, co za ním zůstalo, co ho čeká, zkratkou, okamžitou, ve správné chvíli správně zachycené - vteřiny pravdy. Správná portrétní fotografie není zběsilé selfíčko či jeden z tisíců stisků spouštěče aparátu zaměřeného na portrétovanou osobu.
Správný portrét, je být ve správné chvíli na správném místě, ve správném úhlu, při správném světle se správným člověkem. A tohle umí a dokáže jen málo. Je dnes až přespříliš povolaných, ale jen zoufale málo vyvolených. Jedním z vyvolených, je Jaroslav Brabec.
Galerie národa?
Zní to nadneseně? Asi ano. Galerie osobností? To je moc formální. Galerie Lidí? To by asi mohlo být odpovídající. Pokud tam ovšem zůstane zachováno ono velké L, ve slově Lidí. Jaroslav Brabec se portrétování Lidí s velkým L věnuje odpradávna. Podařilo se mu vytvořit sbírku, v níž nejen ony – Lidi, zachycuje, takových existuje možná víc, ale sbírku, vizuálních charakteristik oněch Lidí, otevírací průhled do jejich niter, do jejich Lidskostí, které na nás a pro nás přímo vyzařují.
Je zajímavé spatřovat tváře, které v řadě případů vidíme jinde každou chvíli. Zde, však na portrétech vytvořených Jaroslavem Brabcem, takže jde najednou nějaké jiné, nějaké vypovídající snímky, na nichž vyprávějí beze slov o sobě, o své – ano, a je to tu zas - o své Lidskosti. A to je to - z pohledu diváka - na výstavě Jaroslava Brabce nazvané příhodně Deus Artis podstatné. Deus Artis… My, kdož jsme ještě zažili ve školních škamnách latinu, Deus Artis přeložíme jako Bůh umění (ti kdož latinu už neměli, si to mohou moderně „vygulit“). Překlad je ale jen překlad. Jak ho však chápat tváří tvář tvářím oněch Lidí s velkým L? Autor těchto řádek by to proto spíše četl jako Dii Artis, čili Bozi umění, či šířeji, Bozi skutečného člověčenství. Zkrátka fotky Lidí s velkým L.
Dosti už ale diváckých pocitů autora a dejme slovo povolaným
Tím povolaným je nesporně kurátor výstavy Deus Artis, portrétních fotografií, ze sbírky fotek kameramana, režiséra, pedagoga, scénáristy a několikanásobného držitele prestižní filmové ceny Český lev, Jaroslava Brabce - Otto M. Urban. V precizní a zasvěcené tiskové zprávě se o výstavě píše toto:
Umělci očima umělce
Výstava Deus Artis nabídne soubor černobílých fotografií uměleckých osobností, které v průběhu 50 let nafotil kameraman a režisér Jaroslav Brabec.
Nelze se divit, že Brabcovo dílo má dnes několik set tisíc položek, a každý, kdo navštěvuje vernisáže a kulturní akce, tak zřejmě zaznamenal Jaroslava Brabce, jak na těchto kulturních akcích fotografuje.V posledních 15 letech začal mapovat i zahraniční umělce a řada fotografií vznikla přímo v DOXu.
„Uvědomili jsme si, že Brabcův archiv je opravdu velmi cenný, protože
obsahuje unikátní svědectví nejen o tvářích umělců, ale i tom, jak vypadaly jejich ateliéry. Skrze jeho fotografie lze proniknout hlouběji do práce výtvarníků.
A vždy když jsem viděl nové fotografie, tak mě logicky napadlo,
že by z těch fotografií mohla vzniknout velká výstava,“
kurátor Otto M. Urban
Postupem času se Brabcovi podařilo vytvořit vlastní neopakovatelný výraz, jasnou rozpoznatelnost stylu. Nejlépe je postupný vývoj vidět v rozsáhlých sériích, když některé umělce portrétoval mnohokrát, často v průběhu několika desetiletí. Tyto fotografie nemají jen dokumentární význam (pohledy do ateliérů), ale pro samotného portrétovaného se stávají vzpomínkami, jakýmsi osobním archivem.
Vzpomínky jsou silným a důležitým pojítkem i pro samotného autora Jaroslava Brabce. Mezi portrétovanými jsou dnes již klasici české výtvarné scény, například Václav Boštík, Jan Zrzavý, Pavel Brázda, Adriena Šimotová, Alena Kučerová, Karel Malich, Zdeněk Sýkora, Milan Grygar i Stanislav Kolíbal. Zastoupeni jsou ale i nejvýznamnější současní čeští tvůrci Krištof Kintera či Josef Koudelka, Vojtěch Kovařík, Jakub Nepraš, Jakub Špaňhel, Jiří G. Dokoupil a mnoho dalších. Nechybí ani hvězdy světového uměleckého světa jako Aj Wej-wej, Gerhard Richter, Yoko Ono, Mat Collishaw, Jake a DinosChapmanovi a další.
Brabec si své modely vybírá zcela subjektivně, musí být osloven samotnou tvorbou, silou jejího výrazu. Teprve pak se ptá po osobnosti autora, která se ale stává pro následující fotografii zcela určující.
Navázání osobního kontaktu s fotografovaným je pro Brabce zcela zásadní, plně však respektuje soukromí. Nehledá senzaci, ale svébytně chápanou opravdovost, autenticitu. Vznikají neopakovatelné záblesky okamžiku, zvýrazňující jednotlivá gesta, pohledy či výrazy portrétovaných.
„Fotím černobíle, protože umělci se vyjadřují vesměs barevně
a já nemám pocit, že bych jim chtěl nějakým způsobem na tvorbě cizopasit.
Kinofilm je navíc něco, co mi vyhovuje. Protože když vytvářím fotografie,
ve kterých iniciuji náhodu,
tak právě kinofilm dokáže ty rozmazanosti, neostrosti a jakousi dynamiku přenést nejlépe.“
Jaroslav Brabec
Pár slov o výstavě
I zde budeme teď už raději citovat z tiskové zprávy.
Výstava nabídne 102 velkoformátových fotografií ve třech patrech věže DOXu.
Protože Brabcovo dílo je velmi rozsáhlé, rozhodl se kurátor výstavy Otto M. Urban zaměřit v instalaci na fotografie, které nepředstavují tvůrce či tvůrkyně v jasně definovaném ateliéru.
„Přednost jsme dali fotografiím, kde je zobrazena především lidská bytost.
Bez ohledu na to, že by divák poznal profesi.
Řada profesních portrétů je k vidění v knize Jaroslava Brabce, která vychází spolu s výstavou. Na výstavu jsme však vybrali fotografie abstraktnější, pro které je
důležitý výraz očí, pohyb, gesto nebo třeba mimika.
Celé jedno patro je věnováno umělcům a umělkyním, kteří jsou přímo spojeni s DOXem
a řada těch fotografií přímo i v DOXu vznikla.
V posledním patře věže je nakonec vytvořena instalace,
kde fotografie na návštěvníky mírně shlíží.“
Otto M. Urban
Fotografické dílo Jaroslava Brabce není zdaleka uzavřeno. Touha tvořit nemizí. Brabec stále udržuje kontakty i s nejmladšími umělci a umělkyněmi, pravidelně navštěvuje klauzurní výstavy. Právě nadšení a zaujatost jsou pro něj hnacími motory pro další záběry, pro nové tváře jeho země umění.
„Je to ve mně jako v koze. Nepotřebuji k tomu říct nic víc.
Když prostě vstoupíte do ateliéru, tak víte, že jste na správném místě.
Za ty roky možná dělám při focení větší blbosti, jsem víc uvolněný, ale
také už lépe vím, jak se iniciuje náhoda…
A nejdůležitější je, že mě to baví čím dál tím víc.“
Jaroslav Brabec
O Jaroslavu Brabcovi
· Prof. Mgr. Jaroslav Brabec (* 14. června 1954, Praha)
· Filmový kameraman, režisér, fotograf, scenárista a vysokoškolský pedagog. ¨
· Oceněn pěti cenami Český lev a řadou cen v zahraničí.
· Ve své tvorbě se zaměřuje nejen na film, ale také na fotografii, kterou vnímá jako prostor absolutní volnosti a svobody tvorby, oproti striktním pravidlům filmového štábu.
· Jeho fotografie jsou výsledkem osobního vztahu k portrétovaným umělcům, kde se snaží zachytit skutečně autentické okamžiky jejich života.
· Přestože fotografie pro něj představuje především osobní hobby, jeho práce získaly uznání, zejména díky výstavám a publikacím, kde mnohdy reviduje své původní výběry a nachází v nich nové významy.
Text připravil: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
Jaroslav Brabec
Deus Artis
24. 10. 2024 – 9. 2. 2025
DOX
Centrum současného umění DOX
Poupětova 1, Praha 7
pondělí: Zavřeno
Úterý - Neděle: 11.00 – 19.00
