Jaromír Novotný a Jiří Thýn: Denní světlo aneb decentní průnik denního světla do intimity šera tajůplné pasáže
Jaromír Novotný a Jiří Thýn
Denní světlo
Galerie Ferdinanda Baumanna
Bývaly doby, kdy člověk procházel pasáží Ferdinanda Baumanna co nejrychleji a raději se ani nerozhlížel. Pak ale přišel rok 1989 a nastal boom pasáží. Otevíraly se ty věčně zavřené, objevovali jsme ty, o nichž jsme neměli ani tušení a dávali se do pořádku, ty co jsme znali od své životní „nepaměti“. Podporoval to tehdy osobně někdejší pražský primátor Jan Koukal. Chtěl, aby turisté, jejichž počty nabývaly, pro ještě nedávno poloprázdnou Prahu, až gigantických rozměrů, ale všichni se valili jen po několika ulicích, míjeje ony tajůplné a zajímavé pražské pasáže.
Pak ale nastaly divoké devadesátky. Z někdejšího nic, v nově přístupných pasážích, se díky neviditelné ruce trhu, staly podivné bonanzy poprivatizačních čachrů a pasáže zase začínaly budit nedůvěru. Buď pitoreskním stínovým obchodnictvím, nebo přímo doupaty zjevů z dob Dickensových románů. A zase se nám pasáže zavíraly do sebe, anebo trčely uvízlé v prázdnu nevyužití.
Dost se tento osud týkal i skvostné a historicky i architektonicky významné pražské pasáže Ferdinanda Baumanna. Smutně tu zíraly na netečně je míjející pocestné, tolik lákavá oble funkcionalistická okna v její části ústící do ulice Štěpánská. Ale pak se zjevili dva snílci, kteří to už nevydrželi. Nedokázali - z osobních a praktických důvodů - procházet onou skvělou spojnicí mezi ulicemi Štěpánská a Ve Smečkách a koukat na prázdnotou zívající okna v pasáži. Tak se zrodil v hlavách Matouše Mědílka a Dana Vlčka nápad, vytvořit zde - z těchto oken - permanentní minigalerii. Čili, nabídnout onen prostor volající po využití, výtvarníkům, aby ta okna už konečně nějak smysluplně zaplnili svými díly.
Znělo to tak trochu donquichotsky, ale povedlo se. Galerie Ferdinanda Baumanna vznikla a je. A trvá. Za doby, kdy ji sledujeme, nejen pro náš web, kde se objevuje celkem pravidelně, ale už i před tím – podobně jako oba iniciátoři této galerie – jako lidé procházející tudy ze Štěpánské do Smeček a naopak, zažívala tahle galerie jak své vrcholné okamžiky, tak své útlumy. Ale vzdor tomu je a trvá a to je dobře.
I nejnovější výstava dvojice fotografů, Jaromíra Novotného a Jiřího Thýna nazvaná Denní světlo, potvrzuje, že má galerie svůj smysl. Dotváří veřejný prostor. Zajímavý veřejný prostor. Zajímavý jak z hlediska architektury a historie pasáže Ferdinanda Baumanna, tak jako hlavolam, jenž se stává výzvou pro umělce, kteří řeší, co zde – a právě zde - a jak vystavit. Když tu mají k dispozici jen těch pár funkcionalisticky zaoblených oken.
Jak ale kdysi řekl náš nesporný expert na veřejný prostor, mimo mnohé jiné třeba autor svého asi nejznámějšího díla stvořeného prapůvodně pro instalaci na budovu Muzea moderního umění v Chicagu, jeho obřích miminek, dnes už zase vesele stoupajících po Žižkovské věži v Mahlerových sadech na Žižkově, David Černý:
„Úspěch je, když je člověk spokojenej, že může dělat, co ho těší a může si hrát.!“
Výrok myšlený sice především na tvůrce, umělce, ale zobecnitelný vlastně na každou odbornost, na každou profesi, na každou lidskou činnost.
Věříme tedy, že umělci, dostávající k dispozici ona funkcionalistická okna Galerie Ferdinanda Baumnna si mohou opravdu hrát jak jim libo, že jsou spokojeni, neboť víme, že si v tomto případě mohou doopravdy dělat to, co je těší a jak chtějí. Jistě se to týkalo i pánů Novotného a Thýna, když promýšleli a připravovali svoji expozici nazvanou Denní světlo.
Denní světlo z pohledu autorů aneb a o tom to tentokrát je…
„Denní světlo se odráží a láme, skládá se, ohýbá a prochází prostředím, až nakonec proniká rohovkou oka a stimuluje povrch sítnice, na kterou vyprojektuje dvourozměrnou interpretaci viditelné části elektromagnetického záření. Spustí tak kaskádu chemických reakcí od dopadu fotonu až po vznik a přenos vzruchu. Fotoreceptory sítnice převedou energii denního světla na pohyb atomů a chemická změna se transformuje v nervový impuls putující do mozku. Rozsah vnímaných vlnových délek je pak dán především tím, že v oblasti denního světla není elektromagnetické záření ze Slunce absorbováno v atmosféře a dopadá na zemský povrch. Je proto využitelné pro organismy žijící na povrchu.“
Dodejme, že právě ze „studia a reflexí fundamentální povahy denního světla“ vycházejí vystavené fotografie dvojice Jaromír Novotný a Jiří Thýn.
No, jděte se tam podívat sami, a uvidíte… Otevřeno je pořád.
Text: Richard Koníček a Marie Kubíčková, DiS.
Foto: Marie Kubíčková, DiS. (4x) a Galerie Ferdinanda Baumanna (1x)
Jaromír Novotný a Jiří Thýn
Denní světlo
Galerie Ferdinanda Baumanna
Štěpánská 36, Praha 1
+420252548504
info@fbgallery.cz
facebook
instagram
newsletter