Úvod > Jan Saudek: Život aneb je mnoho napodobitelů, ale Jan Saudek byl, je a bude jenom jeden…

Jan Saudek: Život aneb je mnoho napodobitelů, ale Jan Saudek byl, je a bude jenom jeden…

05.09.2018 10:17

Galerie Toyen /Informační centrum - Praha 3

4. - 27. 9. 2018

Jan Saudek. Pojem. Událost. Živel. Druhá Věc Makropulos. Génius, provokatér, pózér, dříč, poslední český bohém, něžný nemrava, Rubens fotografie, bořič tabu, cudný necuda, chlap i snílek, filozof, sarkasta…

Není dost slov, jež by vyjádřila vcelku fenomén značky - Jan Saudek. My na www.www-kulturaok-eu.cz (již za dob, kdy režim, osud a úzkoprsost jeho fotografiím házely klacky pod nohy) jsme sbírali, přefocovali a schraňovali jeho fotky. Na dobu budovatelů a socialistického realizmu totiž působily jak z jiného světa, světa živočišného a lidsky lidského. Byl nám sympatický nad jiné. Ale nebyli jsme si jisti. Je to tak jen v naší mysli, nebo je to tak opravdu? A pak jsme dostali jako zázrakem (i za ateistického socializmu se jak vidno děly zázraky) vízum do tehdejšího západního Berlína. Unikum. Spali jsme v naší Škodovce v parku za Brandenburskou bránou, z téhle strany volně přístupnou a vyráželi denně do ulic. Na každém rohu tam tehdy byly kiosky, kde se prodávaly umělecké fotografie světových fotografů. Těch nejsvětovějších. A – hle - v žádném z nich nechyběl - Jan Saudek. Vzácně se prodával ještě Drtikol či Funke. Ale Jan Saudek na českém zastoupení převažoval. Vida, nejsme tedy divní, když ho máme za světového, ač se to tam u nás, na druhé straně, skoro až nesmí říkat. Nemysleli jsme si, že bychom byli až takoví odborníci, ale potvrdili jsme si, že máme cit pro něco opravdu pořádného.

Je mnoho napodobitelů, ale J. S. je, byl a bude jen jeden

Jak to při zahájení výstavy nejznámějších, ba přímo fundamentálních fotografických kompozic Jana Saudka, při zahájení jeho nejnovější výstavy v Galerii Toyen, které jsme se na pozvání vedení galerie rádi zúčastnili, řekla Eva Slezáková, ředitelka Galerie, (ač Mistr ji tvrdošíjně tituloval jako majitelku…),

„je mnoho napodobitelů, ale Jan Saudek byl, je a bude jenom jeden“.

Mistr to ale ihned skromně a žertem shazoval. A nejen to. Zahájení výstavy, jehož se posléze autor ujal, začal ve svém tradičním duchu. Nejprve odvyprávěl vtip. Mírně šokované publikum nijak zvlášť nereagovalo. Dobře. Přidal další. A pak další, až nás uvedl do správné nálady, zbavené formálnosti.

Dozvěděli jsme se tak, že je skoro Žižkovák, neboť na Žižkově měl postupně tři ateliéry. A hned to zase znevážil, když nám poděkoval za hojnou účast, která - jak doslova řekl - plyne zřejmě z toho, že jsme hromadně očekávali „smrt v přímém přenosu“. Ale že nás v tom případě musí zklamat, neboť pro tento večer to zatím ještě nebude.

Dozvěděli jsme se třeba také to, že byl 4x ženat, a také byl dvakrát vdovcem. A venku že má děti a že se obává, aby před Infocentrem na Jiřího náměstí hřiště nezbořily. Pak ale, zase ve svém stylu, dodal, že jak je zná, protože jsou po něm, si budou spíše hrát na tatínka a maminku, čímž hřiště zůstane zachováno.

K výstavě samé, nám zase ve svém stylu, sdělil jen to, abychom si neprohlíželi zadní trakt galerie, neboť tam jsou „děsné sprosťárny“ a ze zákona, je ten, kdo si prohlíží porno, stejně trestně postižitelný, jako ten, kdo ho šíří. Takže jsme - jak dodal - všichni přítomní spolupachateli. Přeháněl. I tam byly ´jen´ další světově ceněné fotografie, známé ze stovek jeho výstav doma i ve světě.

Na závěr završil zahájení výstavy Mistr opět po svém. Dostal obraz - akt, jak jinak - poděkoval a dodal, že je to výborné, že ho zítra prodá a bude mít na četné alimenty. Pak ještě pronesl zaklínací formuli všech výstav, že tímto považuje výstavu za zahájenou, což se prý učil před zrcadlem tři dny, rozloučil se a prodral ven. Ruch a pohoda, jež vnesl sebou do sálu a do našeho chumlu, v nás ještě hodný čas doznívaly…

Fotit J. S. jakkoli možno, ale v Galerii Toyen jakkoli nemožno…

Sotva vešel na začátku Jan Saudek do už dávno zaplněné Galerie Toyen, nastala hromadná mačkanice. Doslova. Byl obležen. Byl objímán. Byl líbán. Byl trvale obstoupen a trvale focen fotografy profesionálními, stejně jako amatéry. Nebránil se. Bránili jsme si v tom sami. Svou přesilou. Dámy se dovolávaly, zda se na ně pamatuje, a on zdvořile, leč zjevně mimo, odpovídal, že na tak krásnou ženskou nelze zapomenout. A už ji měl kolem krku. Přišla se s ním pozdravit i bývalá paní starostka Vladislava Hujová, která se o tuto výstavu a jeho přítomnost na Žižkově ještě jako starostka zasloužila. Ani ona si tu možnost nenechala ujít. Ale zachovala srdečnou důstojnost a nevrhala se na něj jako jiné návštěvnice.

V koutě výstavní síně zatím hráli dva stateční, které až na tři čtyři posluchače nikdo neposlouchal. Oba muzikusové se ale projevili jako praví profesionálové. Měli tu hrát, tak hráli. Připomnělo nám to - údajný - vrcholně profesionální výrok kapelníka lodní kapely na Titaniku.

„Pánové, hrajme dál. Jsme tu ve smlouvě. Ráno vám nechám vyfasovat holínky.“

Škoda, že není takových neformálních vernisáží víc. Ale ono není víc Janů Saudků. Tak to je.

Jan Saudek (* 13. 5. 1935 v Praze) = je světově nejproslulejší český fotograf současnosti s více než 400 uskutečněných samostatných výstav po celém světě

1950: dostává svůj první fotoaparát KODAK BABY Brownie - první fotografické pokusy
1952: vyučen fotografem, až do roku 1983 pracuje jako reprodukční fotograf v tiskárnách
1959: používá ´opravdový´ fotoaparát Flexaret 6x6
kreslí a maluje
1963: ovlivněn katalogem velkolepé fotografické výstavy ´Lidská rodina´ (Edward Steichen)
1972: objevuje svou typickou ´ZEĎ´, která se stává synonymem pro jeho tvorbu
1981: vychází první monografie ´Ilteatrode la vita´ v Miláně
1983: fotograf ve svobodném povolání - věnuje se výhradně volné tvorbě
1990: jako vůbec první Čech je vyznamenán francouzským titulem „Le Chevalier des Arts et Letters“ (Rytíř umění a literatury)

Francouzský režisér Jerome de Missolz o něm natáčí film „Jan Saudek – český fotograf“