Úvod > Jan MERTA a Petr VESELÝ na Kampě aneb když je jeden veselý a druhý je vážný

Jan MERTA a Petr VESELÝ na Kampě aneb když je jeden veselý a druhý je vážný

12.04.2024 15:39

Jan MERTA a Petr VESELÝ

23. 3. – 19. 5. 2024

Museum Kampa

"Nápady se mi řetězí, jedno vyplývá z druhého. Nechávám představy volně proudit.

Stává se mi, že něco vystavím, ono mi ještě něco dojde a já to během výstavy změním…"

Jan Merta, při jedné svých výstav

„Na obraze ponechám jen to, co tam vydržím.

V tom se to může blížit až konceptuálnímu umění.

Někdy mám tendenci věc nahradit slovem, jindy obráceně.

Reflektován je tak nejen motiv, téma, ale i samotný pojem obrazu a proces malování.“

Petr Veselý, pro deník CZ

Tandem dvou předních malířů nabízí výstava Jan MERTA - Petr VESELÝ.

Paradoxně - veseleji - působí obrazy prvního z nich, Merty, který se

nevyhýbá pestré barevnosti, ani rozvinuté narativnosti.

Naopak Veselý tíhne spíše k oproštěnosti a ke zjednodušení.

Konfrontace děl obou autorů uskutečněná ve společných výstavních prostorách

1. a 2. patra Musea Kampa,

vytváří zajímavý dialog, při němž se však oba dva malíři shodnou

v jednom, pro ně zásadním:

Ve smyslu chápání malby, jakožto prostředku k vyjádření všeho,

co nelze už vyslovit žádným jiným způsobem.

Netřeba popisků…? Netřeba.

Kolektivní výstavy nabízejí divákovi dvě možnosti. Buď bedlivě a důsledně hledat a číst popisky, aby zjistil, které dílo je kterého ze zúčastněných autorů nebo se od popisků odpoutat a vnímat instalace prolínajících se děl všech vystavujících autorů jako celek.

První způsob sice nabízí zvídavému – či spíše pedantickému – divákovi jasné roztřídění, čí je co. Vyvolává ale otázku, zda takový divák vůbec absorboval vystavená díla včetně jejich umělcova vyznání nebo alespoň sdělení, určené divákovi. Anebo si jen „odškrtal“, že na výstavě viděl tolik obrazů, toho kterého z tvůrců. To přece zavání až jakousi účetní uzávěrkou, inventarizací, statistickým přehledem či faktografií, ale umělecký dopad se v tom zákonitě vytrácí.

Druhou možností jak vnímat kolektivní výstavu, je oprostit se od rozlišování a třídění a nechat se raději vtáhnout do atmosféry vystavených prací, vplouvat do jejich nitra a dedukovat uměleckou vizi, jež je předkládána autory celkem a prožít to, co se mu svými díly snaží sdělit. A pak teprve, jen tu a tam a z čiré zvědavosti, pro nějaké své vlastní ujasnění, či bližší ztotožnění díla s jeho autorem, si popisek přečíst.

Budiž každému dáno a přáno, co jeho zvykem jest. Ale v případě dvojvýstavy Jana Merty a Petra Veselého, lze klidně a v pohodě obě varianty sloučit.

Řečeno lapidárně, na výstavě platí, že to, co je barevné, je Merta, a to, co je téměř nebarevné, je Veselý.

Tím nechť je nutkání detailistovo ukojeno a on se může shodně s divákem „prožívačem“, věnovat naplno celkovému vyznění vystavených prací.

Jde nesporně o účelnější cestu k obohacení se výstavou nazvanou zcela lapidárně: Jan MERTA a Petr VESELÝ.

Jak to vidí kurátor výstavy Jan Skřivánek

Dvě cesty ke společné výstavě

„Jan Merta i Petr Veselý patří mezi výrazné malířské osobnosti z generace umělců, kteří na výtvarnou scénu vstoupili v osmdesátých letech. Ačkoli jsou skoro stejně staří – Jan Merta je ročník 1952, Petr Veselý 1953 –, jejich profesní kariéry byly a jsou dosti odlišné. Petr Veselý se po studiích na pražské akademii na konci sedmdesátých let vrátil do rodného Brna, kde našel uplatnění jako středo- a vysokoškolský pedagog na uměleckých školách. Jan Merta akademií prošel až o několik let později. Od devadesátých let se výrazně zapojil do galerijního provozu a jeho obrazy si získaly pozornost i zahraničních galeristů.“

Dvě cesty k tomu, aby „štětec měl svou váhu a důležitost“

„Petr Veselý ve svých obrazech tíhne k maximální oproštěnosti a zjednodušení, zatímco Jan Merta se nevyhýbá ani pestré barevnosti a rozvinuté narativnosti. I v námětech působí hravěji než Veselý, ale zdaleka to není pravidlo. Oba také s oblibou vybočují mimo pole toho, co je od nich očekáváno. Malba je pro jednoho i druhého především vyjádřením něčeho, co nelze říci jinak. Obraz v jejich pojetí má smysl, jen když nejde převyprávět, když každý tah štětce má svou váhu a důležitost. Cílem jejich společné výstavy není hledat vnější podobnosti jejich obrazů, ale upozornit na vnitřní spřízněnost jejich tvorby. Nejde o to, že některé náměty mají společné, ale že sdílejí základní přístup k malbě jako svébytnému jazyku poznání a pojmenování okolního světa.“

Dvě cesty k jednomu vyjádření – Co je to domov…

„Leitmotivem, kterým se řídil výběr vystavených obrazů, je téma domova, a to ve vší jeho důvěrnosti a samozřejmosti, stejně jako šíři a mnohovrstevnatosti. Domovem je zde myšleno nejen vlastní intimní či rodinné prostředí, ale i kulturní kořeny a vazby, z kterých člověk vychází a které formují jeho pohled na svět. Řadí se sem vzpomínky na dům či pokoj z dětských let, stejně jako parafráze děl světového malířství, osobní vztahy i vztahování se k Bohu a k transcendenci. Domov je vše, co nelze odložit či obejít, je tím, co zůstává a k čemu se můžeme vracet.“

Dvě cesty dialogu vedoucí k jednomu souznění

„Myšlenka vystavit Mertovy a Veselého obrazy vedle sebe vychází z přesvědčení, že vzájemný dialog či konfrontace jim neubírají na naléhavosti, ale že se naopak navzájem umocňují či doplňují. Díla jednoho mohou napomoci lepšímu čtení obrazů toho druhého.“

A nakonec ještě jedna cesta – ta pro diváka

Jak, že je lepší vnímat z diváckého pohledu výstavu „Jan MERTA a Petr VESELÝ“, v Museu Kampa, jsme úvodem naznačili: Nevnímat popisky!

Jaký dojem si odnést z výstavy však deklarovat pro ostatní diváky nemůžeme, každý si jistě – a rád – zaujme svůj vlastní názor, což bude i to, vůbec nejlepší co může udělat.

Za www.www-kulturaok-eu.cz však otevřeně přiznáme, že jsme se často u vystavených obrazů nejen zastavili, ale především zamýšleli v duchu oné známé a okřídlené věty: Co tím chtěl autor říci?

A lhostejno, zda jsme stáli před obrazem Jana Metry či Petra Veselého.

Zajímavé a pozitivní na tom je, že jsme od takového zamyšleníhodného obrazu neodstoupili poraženecky k dalšímu, ale že jsme u něj setrvali, dokud jsme nějaké své – asi vysvětlení - našli. Zda totožné s autorovým zamýšleným sdělením určeným nám, divákům, to možná zrovna nebylo, ale přesto nás uspokojilo. Což je doklad kvalitního díla. Vyvolá v divákovi názor. Sláva!

Síla vystavených obrazů obou autorů, bez výhrad, tkví totiž v tom, že diváka chytí a nepustí, vrtají mu hlavou, dokud se s ním o nějaké poslání nepodělí. A v tom je jejich hlavní a nesporný význam…

Jan Merta

· Narodil se 4. prosince 1952

· Dětství prožil v Liberci.

· V letech 1968–1972 studoval na Střední odborné škole výtvarné v Praze.

· Pak se opakovaně pokoušel o studium na Akademii výtvarných umění v Praze.

· Přijat byl až v roce 1981.

· Mezitím vykonával řadu různých zaměstnání.

· Akademii ukončil už jako dospělý v roce 1987.

· Dvakrát byl zvolen Osobností roku za významný výtvarný počin

· V roce 2005 – za retrospektivní výstavu v Moravské galerii v Brně a ve Východočeské galerii v Pardubicích

· V roce 2009 – za výstavu ve Wannieck Gallery Brno.

· Od října 2010 do února 2011 byl hostujícím pedagogem v Šalounově ateliéru Akademie výtvarných umění v Praze.

· Samostatně vystavuje od roku 1989 doma i v zahraničí (Berlín, Hamburk, Kolín nad Rýnem, Los Angeles, Mnichov, Moskva, Varšava, Vídeň, Tokio…)

· Jeho dílo je zastoupeno v mnoha významných veřejných i soukromých sbírkách u nás i ve světě.

· Je spojován s představiteli tzv. nové malby generace 80. let, kteří svůj výtvarný názor formulovali na pozadí postmoderny.

Petr Veselý

· Pochází z Brna-Jundrova

· Žije tam v památkově chráněném objektu bývalé kovárny, kde posledním kovářským mistrem byl jeho dědeček - Vilém Veselý.

· Vystudoval (1969 - 1973) Střední umělecko-průmyslovou školu v Brně, obor malba

· Pod vedením akademického malíře Jiřího Coufala (1929 - 1989).

· V letech 1973 - 1979 navštěvoval speciální ateliér krajinářského a figurálního malířství u prof. u prof. Jana Smetany, na Akademii výtvarných umění v Praze.

· Vedle vlastní umělecké činnosti se po absolutoriu věnoval pedagogické práci na Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity (dříve UJEP) v Brně.

· Nejprve v letech 1981 - 1989 jako externí učitel, v letech 1989 - 1992 už jako odborný asistent.

· Od roku 1992 působil jako odborný asistent v ateliéru malířství na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.

· V roce 1993 byl jmenován docentem pro obor malba.

· V letech 1995 - 2020 se stal vedoucím oboru Malířství na Střední škole umění a designu, stylu a módy (dříve SŠUŘ) v Brně, kde ostatně pedagogicky působí nadále.

· V letech 2002 - 2007 byl současně i vedoucím ateliéru Malířství I na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně.

· Od roku 1986 je členem Tovaryšstva malířského (Vladimír Kokolia, Petr Kvíčala, Jan Steklík).

· V roce 2009 mu byla udělena Cena města Brna za oblast výtvarného umění.

· V roce 2014 vydal básnickou knihu - Jundrov.

Text: Richard Koníček

Fot: Marie Kubíčková, DiS.