Jan Kaplický - Interiérový dialog aneb příběh rekonstrukce londýnského bytu Deyana Sudjice
Jan Kaplický
Interiérový dialog
Kurátor: Adam Štěch
20. 11. 2022 - 20. 2. 2023
Winternitzova vila
Výstava jako příběh
Když v roce 1968 emigroval z tehdejšího Československa do Velké Británie Jan Kaplický, nikdo z odborníků „tomu československému architektovy“ nevěřil.
O patnáct let později, v roce 1983, téhož „československého architekta“ oslovil s přáním rekonstrukce bytu i sám přední londýnský kritik designu a architektury, pozdější ředitel londýnského Design Musea - pan Deyan Sudjic…
Kolektiv Winternitzovy vily uspořádal další ze svých výstav, jejichž kurátorem je Adam Štěch, novinář a kurátor, který se dlouhodobě zabývá designem, architekturou a výtvarným uměním jakožto teoretik.
Tentokrát se jedná o unikátní výstavu věnovanou rekonstrukci jednoho, dnes již – žel - neexistujícího bytu, kterou navrhl Jan Kaplický, na žádost ředitele design muzea v Londýně, britského spisovatele a kritika, zaměřeného na oblast designu a architektury, jenž byl až do odchodu do důchodu ředitelem Design Museum v Londýně.
Co na to Deyan Sudjic?
I když čas už odvál onu dávnou rekonstrukci, která se odehrála před čtyřiceti lety, její příběh se podařilo zachovat a výstava „Jan Kaplický - Interiérový dialog“ ji návštěvníkům přibližuje ještě dnes.
Kurátorovi výstavy, Adamu Štěchovi, se podařilo získat řadu dosud nezveřejněných podkladů a především uskutečnit rozhovor s Deyanem Sudjicem (*1953).
Pro milovníky architektury Jana Kaplického se tak podařilo vytvořit jedinečnou událost, kdy mohou vidět dosud prakticky neznámou Kaplického práci a posoudit ji v kontextu s komentářem někdejšího klienta a po jistý čas i uživatele.
Technický pokrok a vizuální estetika
Rekonstrukce bytu provedená Kaplickým se nevymyká z architektova tvůrčího rukopisu. Uvědomíme-li si, že realizace tak jak ji představuje dochovaná dokumentace představená na výstavě, předbíhá značně dobu a místy lze pocítit skoro až futuristický duch prací Jana Kaplického. Ten se sice projevoval především na jeho realizacích staveb, ale ani v interiéru se přehlédnout nedal.
Adam Štěch získanou dokumentaci tohoto interiéru charakterizuje následovně:
„Celkový kovový monochromatický charakter bytu odráží Kaplického zájem o technologický pokrok a jeho vizuální estetiku. V koupelně například instaloval vertikální hliníkový panel, na který byly umístěny tři hlavní koupelnové prvky včetně toalety, vany a umyvadla. Vznikl tak prostorový univerzální prvek, jakýsi „stroj na očistu těla“, který sám rovněž umožňoval snadnou údržbu a čištění.“
Oficiální vernisáž se konala 18 dní po zahájení…
I když výstava ve Vile Winternitz fyzicky začala již 20. 11., její vernisáž se konala až 8. 12. 2022, o osmnáct dní později. Posun se však vyplatil a byl i důvodný.
Zahájení se totiž mohly zúčastnit nejen osobnosti, mající souvztažnost s Janem Kaplickým, ale ti s vazbou na Vilu Winternitz a dokonce se jí zúčastnil osobně i zadavatel onoho londýnského bytu, Deyan Sudjic.
Pravda, nikoli fyzicky, ale osobně ano, protože moderní technika dneška umožňuje kontaktní připojení pomocí telemostu. A ten se úspěšně zdařil. Ale projděme si to pěkně popořadě.
· David Cysař
Program vernisáže, na níž nás za www.www-kulutraok-eu.cz pozvala paní Kristina Cysařová, zahájil David Cysař.
Úvodem stručně shrnul genezi Vily od jejího vzniku, jakožto poslední stavby Adolfa Loose (ve spolupráci s Karlem Lhotou) z roku 1932 určenou pro předního pražského právníka, JUDr. Josef Winternitze a jeho rodinu (manželku Jenny, dceru Suzanu a syna Petra). S počátkem německé okupace však postihla rodinu (židovského původu) nacistická perzekuce a po válce se zbytku rodiny (Winternitzova žena a dcera, přežily Osvětim) však už vila nevrátila.
Stala se z ní školka a teprve po roce 1989 potomci vilu dostali. V neblahém stavu a s celou řadou neidentických stavebních zásahů. Otec současného provozovatele vily, Davida Cysaře, (vnuk JUDr. Josefa Winternitze, Ing. Stanislava Cysař), rozhodl spolu s rodinou o rekonstrukci vily s cílem navrátit jí podobu, kterou měla v blahé době 30. let. Rodina pověřila manžele Kristinu a Davida Cysařovi správou a provozováním.
Po nákladné rekonstrukci, kterou rodina prováděla prakticky pouze z vlastních prostředků, byla Vila otevřena pro veřejnost (v roce 2017). A styl i dramaturgie využití vily – jak si dali Cysařovi do vínku – odpovídá plně duchu 30. let.
Výstavy ve Vile uskutečňované, se stále více a systematičtěji zaměřují především na architekturu a souvztažnosti s jejím stavitelem, Adolfem Loosem.
· Adam Štěch
Již druhým rokem je kurátorem výstav Adam Štěch. Zatímco v sezoně 2021 – 22 se výstavní dramaturgie věnovala mimořádným zahraničním architektům a jejich počinům u nás, tak výstavní sezona 2022 - 2023 je věnována naopak našim architektům, kteří zanechali svůj otisk v architektuře zahraniční. Proto současná výstava nemohla opomenout ani Jana Kaplického, který se proslavil především ve své londýnské emigraci.
Adamu Štěchovi se podařilo vypátrat příběh jedné z nejvýznamnějších Kaplického interiérových realizací v Londýně, která však už neexistuje. Štěch však získal dokumentaci, autentické fotografie a hlavně - navázal kontakt s tehdejším zadavatelem Deyanem Sudjicem, který mu doplnil pohled na bydlení v tomto bytě z uživatelského hlediska, stejně jako prozradil podrobnosti o svých kontaktech s Janem Kaplickým.
· Deyan Sudjic
Pomocí telemostu jsme se pak tedy opravdu živě propojili do Londýna s Deyanem Sudjicem a sledovali ho na velkoplošné obrazovce přímo u něj doma.
Zavzpomínal především na svá setkání s Janem Kaplickým, naznačil, proč se na něj obrátil a zmínil se i o průběhu rekonstrukce jeho tehdejšího bytu pod taktovkou vizí Jana Kaplického. A neopomněl se s námi podělit i o postřehy z užívání takto zrekonstruovaného bytu.
· Eliška Kaplická
Eliška Kaplická byla samozřejmě přítomna na akci také. Především z titulu Kaplického manželky, takže se krátce zmínila o jeho práci a jejich společném životě. Zastupovala zde však také Nadační fond „Kaplicky centre“, jehož účelem je podpora, rozvoj a propagace architektury a moderního umění, zejména pak v souvislosti s odkazem rodiny Kaplických. Tato Nadace se ostatně také spolupodílela na právě probíhající výstavě.
· Ministr kultury Martin Baxa
Na akci dorazil i ministr Martin Baxa, jenž osobně převzal nad výstavou záštitu.
S ohledem na své předchozí působení v Plzni (dlouholetý primátor, radní pro kulturu nebo člen dozorčí rady Plzeňské filharmonie), byla spojnice jeho tamního úsilí a Vily Winternitz jednoznačná.
V Plzni se totiž, jakožto primátor zásadně přičinil o záchranu a obnovu unikátní architektonické památky, jíž jsou Loosovy interiéry. Ve vazbě na Jana Kaplického pak zase připomenul, že stejně jako byl Kaplický jedněmi veleben a jinými zatracován, stejně tak na tom byl ve své době i sám Adolf Loos a teprve čas prokázal, že to byl jednoznačně neoddiskutovatelný klíčový architekt a jeden z mála otců architektury moderní.
Především, ale ministr Baxa vyzdvihl, že zatímco interiéry v Plzni se rekonstruovaly na popud radnice a z veřejných peněz, v případě vily Winternitz se tak stalo čistě z iniciativy potomků rodiny Winternitzových, hlavně pak manželů Cysařových a z jejich vlastních peněz. V čem, jak pan ministr zdůraznil, spatřuje zcela ojedinělý význam, hodný toho nejvyššího ocenění, úcty a uznání.
· Radní pro kulturu Prahy 5 - Štěpán Rattay
Podobně jako Martin Baxa i Štěpán Rattay vyslovil obdiv nad tím, že se provozovatelé vily, manželé Cysařovi, přičinili o vznik kulturního stánku Prahy 5, jehož význam už dnes není dávno jen lokání, ale přesahuje nejen hranice Prahy 5, ale už i celé Prahy.
Vyzdvihl, že jde navíc o místo, které dnes není jenom vzácnou architektonickou a lidskou památkou, ale že je to místo živé, pořádající celou řadu různých aktivit a zachovávající si onu vznosnou atmosféru, která tomuto této Vile právem náleží. Za relativně novou radu Prahy 5 přislíbil, že i přes aktuální netušené a nečekané problémy, které dopadají na nás všechny, v pomoci a podpoře činnosti vily Winternitz, vedení Prahy 5 ustat nemíní.
Zakončil ovšem zajímavou, pravdivou, ale ekonomy málo chápanou sentencí:
„Investice do kultury se vrací trojnásobně, byť ne v podobě ryze ekonomické.“
· Karel Ksandr, ředitel Národně technického muzea
Celou akci zajímavě a z osobní zkušenosti podpořil i Karel Ksandr. Zavzpomínal totiž na 90. léta, kdy se osobně měl to štěstí spolupodílet právě na rekonstrukci vily Winternitz. Tehdy byl ovšem ještě v kontaktu s otcem nynějšího provozovatele, Davida Cysaře, s ing. Stanislavem Cysařem.
Zavzpomínal, na spory o některé detaily v rekonstrukci, kdy ing. Cysař měl své představy a oni ho přesvědčovali, že Loos to dělal tak a tak.
Karel Ksandr v té souvislosti ocenil, že nakonec rodinná rada, které pro větší informovanost o stylu tvorby Adolfa Loose zorganizoval návštěvu další pražské Loosovy stavby – Müllerovy vily (v té době se také rekonstruovala a to pod striktním dozorem památkářů) nakonec dala za pravdu odborníkům, a jejím jménem po té pan Cysař starší se svou představou uznale ustoupil.
Stejně jako oba předřečníci, i Karel Ksandr ocenil, onu úžasnou angažovanost rodiny potomků JUDr. Winternitze a její ochotu obětovat, co se dá pro obnovu Vily do její původní podoby. A jak dodal, tato rodina dokázala něco, co mnohde nedokáže ani stát.
Krásný adventní večer
Celá důstojná akce končila jako ostatní podobné akce ve vile, ve stylu 30. let. Let, kdy vila byla společenským salonem, kde v příjemném prostředí mohou lidé pobýt a vnímat nezaměnitelnou atmosféru doby a místa.
Pro zájemce pak probíhala ve sklepní Vily, kde je vybudován i miniaturní kinosál, projekce filmu nazvaného Profil – Jan Kaplický. (O filmu poreferujeme na jiném místě našeho webu, v rubrice Film.).
Závěrem ještě malá osobní douška autora těchto řádek.
Do Vily Winternitz jsme za náš web zváni pravidelně a rádi tam vždy chodíme a pobýváme. Za méně ledového počasí, než bylo v den této vernisáže, si také s potěšením vychutnáváme pobyt a pohled skýtající na obou terasách vily. A pokaždé, v určitém časovém odstupu, tak jak se akce, jichž se zúčastníme, konají, si uvědomujeme zde existující a na dnešní dobu až pozoruhodný stav lidského souznění, noblesy dam a džentlmenství pánů, vztahů a chování jaké v běžném žití současna a současných mezilidských vztahů už téměř neexistuje.
Zde však, v zajetí genia loci Vily Winternitz, její atmosféra a možná i sama její architektura na všechny zapůsobí a změní nás jako bychom na čas vstoupili - a posléze neradi vystupovali - ze světa dávno pozapomenutého, do světa morálky let 30.
Je to samozřejmě i zásluhou manželů Cysařových, ale věříme, že rovným dílem se na tom podílí opravdu i sama Vila. A jsme přesvědčeni, že pan doktor Winternitz, by měl, ale co by měl, určitě má, ze svých potomků a své vily ten nejlepší pocit. A my s ním…
Text: Richard Koníček
Archivní foto: Richard Bryant (4 x) a současná foto: Wila Winternitz (7 x), Richard Koníček (3 x) a internet (1 x)
Jan Kaplický
Interiérový dialog
Kurátor: Adam Štěch
20. 11. 2022 - 20. 2. 2023
Winternitzova vila
Kurátor: Adam Štěch
Grafický design: Matěj Činčera, Jan Kloss
Instalace a koncepce: OKOLO
Fotografie: Richard Bryant (Archiv Deyan Sudjice)
Spolupráce: Vitra, Nadační Fond Kaplicky Centre
Zdroje: Jan Kaplický, Pro budoucnost a krásu, Ivan Margolius, Brno 2020
· Výstavu připravila Winternitzova vila ve spolupráci s Kaplicky centre
· Výstava se koná pod záštitou Ministra kultury Martina Baxy
