Úvod > Jakub Špaňhel/Pět světel nad vodou aneb voda jako klíčový element nepomucenské ikonografie či když v malostranské galerii Arcimboldo končíme…

Jakub Špaňhel/Pět světel nad vodou aneb voda jako klíčový element nepomucenské ikonografie či když v malostranské galerii Arcimboldo končíme…

21.01.2020 16:32

Galerie Arcimboldo/ Konventní palác řádu maltézských rytířů - Praha

17. 1. - 22. 2. 2020

(Prodejní) výstava Pět světel nad vodou otevřela výstavní sezónu roku 2020 v galerii Arcimboldo. Dvacítka velkoformátových obrazů vznikala v několika vlnách během posledních dvou let a volně navazuje na Špaňhelovu nejoceňovanější sérii kostelních interiérů. Obrazy se vztahují k barokní době v Praze a spojují v sobě malířův smysl pro magickou atmosféru, specifický rukopis a zájem o historické osobnosti se silným příběhem.

Výstavu zahájil galerista Pavel Hejtmánek. Autor a kurátor před návštěvníky vystoupili v bílých tričkách s logem výstavy a s kopií jednoho z obrazů. Tatáž trička měly i přítomné hostesky.

Pavel Hejtmánek představil Jakuba Špaňhela, autora obrazů a kurátora Radka Wohlmutha. Ti se již před zahájením pohybovali mezi námi a nestíhali odpovídat dotazy přítomných na výstavu, jež - tak jako nás na www.www-kulturaok-eu.cz - mimořádně zaujala svojí spirituální atmosférou i nebývalým a velkolepým námětem - osudem sv. Jana Nepomuckého.

Po úvodním představení nás Pavel Hejtmánek doslova šokoval a rozesmutnil zprávou, že výstava v těchto nádherných prostorách Galerie Arcimboldo je zde výstavou poslední a že nadále bude galerie působit na nové adrese, v Holešovicích. Jako důvod nám sdělil fakt, že se galerie nalézá ve vysoce exponovaném místě lukrativního turistického ruchu, zatímco nové působiště bude v místě umění a umělců…

V té souvislosti Pavel Hejtmánek také dodal, že je velice rád, že právě výstavu Pět světel nad vodou, tvořená obrazy Jakuba Špaňhela se zdařilo uspořádat jako závěrečnou právě v tomto vyhraněném prostoru, a že jejím autorem je právě Jakub Špaňhel.

Výstava je totiž, jak už naznačeno, věnována osobnosti českého světce s pohnutým osudem, osobnosti sv. Jana Nepomuckého, jehož život se završil právě nedaleko Galerie Arcimboldo na Karlově mostě. A Jakub Špaňhel že je velkým ctitelem tohoto světce. Jakub Špaňhel má i rozsáhlou sbírku všeho, co se sv. Janem Nepomuckým souvisí a některé artefakty ze své sbírky také laskavě zapůjčil k doplnění výstavy. Proto není lepšího místa a lepšího autora, jež by důstojněji mohl prezentovat legendární postavu, ba přímo ´hvězdu´ mezi světci, sv. Jana Nepomuckého.

Pak už předal slovo autorovi Jakubu Špaňhelovi, jenž ale jen děkoval za hojnou účast opravdových zájemců, stejně jako kurátorovi výstavy a týmu galerie Arcimboldo. Dalších slov se však vzdal ve prospěch kurátora výstavy Radka Wohlmutha.

Radek Wohlmuth nás upozornil na video s anglickými titulky, promítané v zadní části galerie, v intimním místě, jež by nám mělo posloužit jako ´otvírák´ výstavy. V něm Jakub Špaňhel líčí své pohnutky a příčiny vzniku jeho zájmu o sv. Janu Nepomuckém a přibližuje i průběh vzniku této výstavy.

Následně nám Radek Wohlmuth vysvětlil, proč se výstava jmenuje Pět světel nad vodou/Five Lights Above the Water. Formulace reflektuje legendu, kdy se po smrti světce rozzářilo na nebi pět světel. Ta provázela zhanobené a mrtvé tělo spolu s proudem Vltavy až do chvíle, kdy je vylovili daleko po proudu rybáři.

Oněch pět světel jim potvrdilo, že jde o zohavené tělo Jana Nepomuckého.

Proto sv. Jan Nepomucký - vyjma Panny Marie -

jako jediný světec má na hlavě ve svatozáři pět světel.

Radek Wohlmuth také řekl, že pro Jakuba Špaňhela je téma sv. Jana Nepomuckého opravdu celoživotní téma, neboť již diplomová práce na výtvarné fakultě byla věnována osudu sv. Jana Nepomuckého. Tehdy ale, jak podotkl Radek Wohlmuth, vznikl obraz zlatý.

Nyní, když se k sérii obrazů spjatých se světcovou legendou po 20 letech vrátil, volil již barvy převážně umírněnější. K jejich inspiraci ještě dodal, že barevné jsou inspirovány ´svatými obrázky´, černobílé pro změnu jsou sakrální grafiky.

Závěrem nám Radek Wohlmuth doporučil věnovat pozornost klíčovému obrazu v nice členitého galerijního prostoru, zachycující prapočátek všeho, zpověď královny, ženy Václava IV., kanovníku Janu Nepomuckému, jejíž obsah se pak Václav IV. domáhal od Jana Nepomuckého zvědět. Když však kněz Jan Nepomucký zpovědní tajemství zachoval, rozlícený Václav IV. podstoupil kněze biřicům, aby se od něj domohli tajemství zpovědi i za cenu krutého umučení. Ani tak nepochodili. Jan Nepomucký si vzal obsah zpovědi s sebou na věčnost.

Poslední detail, na nějž nás Radek Wohlmuth upozornil, je technika provedení obrazů. Jedná se o tzv. válečkové multiply, jež navozují dojem, že vše je zastřeno vodou, v níž světec svou pozemskou pouť trpně zakončil.

Nakonec nás ještě Pavel Hejtmánek informoval o vydání výpravného katalogu k výstavě, jenž bude na výstavě k dispozici koncem ledna 2020, nejpozději počátkem února 2020. (Zapsal Richard Koníček)

Jak se k výstavě vyjádřil kurátor výstavy Radek Wohlmuth?

„Pět světel nad hladinou Vltavy se prý objevilo v noci 20. 3. 1393 kolem zmučeného těla Jana Nepomuckého, které zbrojnoši krále Václava IV. svrhli z Karlova mostu. Bylo to znamení, podle něhož ho později nalezli rybáři. Ti zemřelého muže předali bratrům křížovníkům s červeným srdcem, kteří ho pochovali ve svém klášterním kostele sv. Kříže většího. Před rokem 1416 byly ostatky bývalého generálního vikáře Pražského arcibiskupství pohřbeny v jižním ochozu chóru katedrály sv. Víta před Vlašimskou kaplí.

Jakub Špaňhel (* 1976) se poprvé malířsky dotkl legendy zřejmě nejznámějšího českého světce už na přelomu tisíciletí, když v rámci své diplomové práce zaměřeném interiéry kostelů, zachytil v prostoru svatovítské katedrály i proslulý stříbrný světcův hrob. Tehdy obraz maloval podle obrázku z bedekru, takého vyvedl zlatě. Po20 letech se k tématu vrátil, tentokrát zcela novým monografickým cyklem pláten, který je možný vidět jako celek vůbec poprvé.

Obrazy Jakuba Špaňhela bývají nezřídka až deníkovým způsobem propojené s osobním životem. Tady je vazba trochu volnější a lze ji pravděpodobně odvozovat od jeho několikaletého pobytu v těsné blízkosti produchovnělého městečka Sv. Jan pod Skalou, jakkoli se jeho název týká Jana Křtitele. Ostatně témuž světci byl dedikován i chrám, který se v roce 1639 začal stavět v místě Nepomukova údajného rodného domu. K namalování nové sakrální série se Jakub Špaňhel odhodlával několik let, aby nakonec na přelomu roku 2018 sedm klíčových obrazů z 20 celkových vytvořil za jediný týden. Co den, to jedno energické velkoformátové plátno: Další kompozice začaly vznikat od loňského léta. Pár posledních těsně před výstavou.

Tak jako v několika předchozích případech i nyní jeden z nejvýraznějších malířů své generace pracoval podle autentické předlohy. Nejdřív to byly barokní devoční grafiky, které ho vrátily k razantní černobílé malbě a obrazu skládanému z gestických abstraktních skvrn a světel. Od entropie se později o něco posunul k větší konkrétnosti a postupným koloristickým zásahům. To, když coby předobrazy nových pláten začal používat i lidové svaté obrázky z 19. století. Série tedy zůstala výrazově rozkročená mezi dvěma póly a tvoří jakýsi svorník mezi měňavě barevnými obrazy přírodnin z posledních let a předchozí reynkovskou strohostí.

Kromě tradičně malovaných pláten se nový motiv dostal také do Špaňhelových obrazových multiplů, kde dostává úplně jiný akcent. Z opakujícího se stylizovaného motivu mučedníka víry se tady stává optické echo ve smyslu jakési opakované vizuální modlitby a pozornost naopak přitahují drobné detaily spontánní stékané malby. To, co jinde přirozeně uniká pozornosti, protože jde o dílčí součást rukopisu posilující celkový výraz, je tady zásadním významotvorným prvkem asociujícím vodu, klíčový element nepomucenské ikonografie.

V loňském roce uběhlo od svatořečení Jana z Nepomuku 290 let. I to - stejně jako dnešní vyprázdněná konzumně-populistická doba může být důvod, proč se věnovat silným příběhům. Fakt, že se tak navíc děje v galerii, která se nachází jen pár desítek metrů od autentického místa, kde se legenda sv. Jana Nepomuckého završila, jen dává celému projektu další rozměr.“

(text: Radek Wohlmuth, kurátor výstavy)

Jakub Špaňhel (* 1976)

Studoval na Akademii výtvarných umění v Praze pod vedením Jiřího Davida a Milana Knížáka. Pověst mimořádného talentu, která doprovázela Jakuba Špaňhela už za jeho studií na pražské akademii, byla záhy po absolutoriu potvrzena několika samostatnými výstavami - GHMP, NG v Praze, Galerie Klatovy, účastí na většině významných přehlídek malby jeho generace - Perfecte Tense, Berlín - Praha, Mánes; stálá expozice Wannieck Gallery atd., či zastoupením ve veřejných sbírkách.   

Jeho dosavadní tvorba by se dala rozdělit zhruba do dvou výrazně oddělených poloh. Obrazy 1. skupiny jsou založeny na zobrazení konkrétního motivu v jeho typickém gestickém stylu. Vedle proslulého cyklu chrámových interiérů, s nímž diplomoval, sem patří i série aktů, květin, krajin, portrétů či benzinových stanic a budov centrálních bank jednotlivých zemí.

2. skupina má minimalisticko-seriální ráz, spočívající v mechanickém opakování jednoduchých prvků za pomocí malířského válečku, např. ´květináčů´, koz, křížků, půllitrů či plachetnic.

Radek Wohlmuth (*1967)

historik umění, výtvarný kritik a publicista, nezávislý kurátor
od 2012: člen redakce Art+Antiques
absolvoval dějiny umění na FF UK
2000 -2002: kurátor Národní galerie
člen poroty pro udělování Ceny Vladimíra Boudníka (2002-2003), Ceny kritiky za mladou malbu (2008-2009), Ceny Národní galerie NG 333 (2011)
kurátorsky připravil např. výstavu On-lino, moderní český linoryt 1910 - 2010 (GVU Cheb), mezinárodní výstavu street -artu a graffiti Městem posedlí (GHMP, 2012) a autorské prezentace Jana Híska, Krištofa Kintery, Lenky Klodové, Jakuba Matušky aka Maskera, Petra Nikla či Víta Soukupa…

118 00 Praha 1 - Malá Strana

Lázeňská 4

Výstavní prostory: