jakub Folvarčný: ´Velký třesk a malý vesmír´ aneb … proč básník ženu stvořil?!
Divadlo D21 - Praha
16. 4. 2014 - premiéra
25. 4. 2014 – repríza
28. 4. 2014 - derniéra
Je dobře, že divadlo D21 se drží svého osvědčeného, a je dobře, že při tom, i tak trochu - jakoby (módní to slovo současných ´jakobínů´) - hledá také stále něco jiného. Charakter a atmosféra tvorby D21 si udržuje dál svůj deklarovaný styl generačního divadla. Zárukou je bezesporu režisérsko-dramaturgický tandem Peter Chmela - Jiří Ondra. Ale je dobře i to, že si divadlo objevilo nezávislou projektovou řadu, sérii, odbočku, či jak chcete, zvanou ´Velký třesk´. A že tyhle jejich třesky nejsou žádné plesky! Každý z třesků je totiž jiný, každý z jiného soudku a všechny jsou zdravým krokem do jiného neznáma.A všechny nám umožňují vhled do souboru a jeho možností, do malého divadla a jeho velkých možností.Ale v ´třescích´ z jiné strany, a – jakoby – z odstupu.
Básník se nezapře
Na co jdem? A víš, že vlastně tentokrát nějak ani nevím? Jak to? No, poslouchej: „Když se z modrého dýmu na konci baru vyloupne malé rozčepýřené kuře, dalo by se konstatovat, že uvnitř onoho známého vzniká ještě jeden malý vesmír. Vesmír sám pro sebe. Nic ale není samo pro sebe, jen stvořitel se teprve rozmýšlí, stvoří-li tentokrát ženu.“ Kdo to řekl? No, autor to řekl a je to napsané na programu. A víc nic? Ne, jen, že to napsal Jakub Folvarčný.
Ten? Jo, ten.
A šli jsme na premiéru…
Pantomima? Nikoli. Výmluvná němohra.
Nonkonformní začátek. Nebudu prozrazovat. Nepřehledné a nepřehlédnutelné divno v tradičním premiérovém dění ve foyer. Známe už, myslím, docela dobře pravidelný vzruch před premiéramiv divadle D21 z pravidelných návštěv. Avšak tentokrát je něco jinak. Co?
Konečně jsme zváni do sálu. A zase nějak divně, jinak. Napětí roste. Na jevišti bar, bývá přece jinde, za barem ´naše´ známá Anežka. Ale i ona je nějaká jiná. Strnulá, zasněná, snová...
Ticho. Zvuk deště. Venku neprší. Aha, déšť je z reproduktoru! Atmosféra na depku. A napětí. Nic se neděje. Nebo děje? Anežka zavírá bar, má konec směny. Sklízí poslední sklenky. Po šichtě, padla. Zjevně ano. Jenže Anežka neodchází, Anežka sní a bere knížku a usedá pod bar a čte si s výrazem odjinud, zaměřeným jinam. Anežka je prostě jinde. Stává se součástí opuštěného baru. Živou nežijící součásti. Zárodkem čehosi, co bude. Ale co bude? Před výlohu baru, pantomima napoví, přichází On. Básník Jakub. S deštníkem. Leje. Anežka se mění v poutač, figurínu živé nežijící ženy. Něžná až k zalknutí a strnulá až k uzoufání. Jakub a Anežka. Anežka a Jakub. Dělí je sklo. Ona uvězněna jak rybka v akváriu, on uhranut jak botanik při objevu nového živočišného druhu. Toužící dívka a uhranutý básník. Děleni sklem. Básník odchází a dívka se snově vrací k svému čtení, které ji povznáší.
Vchází Tereza, životná a živočišná bytost světa za sklem. Druhé já, snové Anežky? Snad. Smyslné já snící Anežky?
Výmluvná hra o patnácti slovech…
Každá žena má prý tři já. To první jí dává ten, kdo se s ní miluje, aniž by ho vyslovil, to druhé je vyslovováno, dali jí ho doma a ona je pod ním známa. A pak je tu ještě jméno třetí. To nejtajnější. To, co si dává jen ona sama, to které nosí v sobě, pro sebe a když ji nikdo nevidí. V každé z žen je více žen než jen ta, kterou máme právě před sebou…
Obě mladé ženy uprostřed neuvěřitelného bezeslovného (pardon jednoslovného a dvojvětného) napětí spoluprožívají nechtěněchtěně škálu pocitů. Antipatií, sympatií, nedůvěry, důvěry, zášti, sblížení… Každá jsou jiná a obě jsou ženy. Divoké a toužící, nevybité i rozněžnělé. Otevřená a uzavřená, hotová a vznikající…
A vchází muž. Nezván, nečekán. Básník vniká do jejich mikrokosmu jak pohroma. Nebo zdroj ukojení tužeb? Obavy, vzrušení, zájem i odpor. Do ženského rozporuplného, a přece tak podobného světa, vešel muž. Muž macho, muž svůdce, muž ješita, muž násilník, muž směšný, muž lákavý, muž básník, muž znásilňovač. Prostě muž. A oba ženské prvky se rozvíjejí do plného květu.
Neprozrazujme, co je třeba vidět a zažít…
Každá hra má na divadle děj. Někdy polopatistický, jindy v náznacích. A někdy, je to i němohra s dějem i vnitřním dialogem, nabitá jak hlaveň pušky. Autor a hlavní (?) postava příběhu Jakub Folvarčný připravil pro tenhle Třesk v divadle D21 němohru. Místy až pantomimu, jinými místy pohybové divadlo, a přesto vlastně dramatickou činohru s prologem, akcí i závěrečnou katarzí (ne kastrací, i když… no…). Myslíme si, že vztah ženského prvku a prvku mužského je tu naprosto jasný a zcela sdělný i s těmi výrazovými prostředky, jako byly zvoleny. Navíc jsou příběh i emoce promyšleně ztvárněny a citově nabity až k prasknutí. Nedýcháte od začátku do konce v napětí, jak tohle dopadne. A věřte, že ono to nakonec dopadne. Z citového hlediska tvrdě i na každého z vás.
Skromný počin, značný efekt
Výmluvná němohra o průniku reálného života, vzniku reálné ženy a odhalení reálného muže. Autorem vtěsnaná do malého,uzavřeného, sterilního, snového vesmíru, který se postupně rozpadá a závěrečným průlomem, dokonce - doslova velkým třeskem - i zaniká.Určitě to stojí za to vidět. Potrefí vás při tom i smích, stejně jako strach, i vzrušení, stejně jako mrazení v zádech. A v závěru, v závěru, abyste měli opravdu hodně o čem přemýšlet, budete svědky zrození, stvoření, ženy. Básníkem. Krásné, svébytné, dospělé, zralé, vědoucí a kráčející si samostatně a za svým…
Zdalipak víte, že…
Tereza Karpianus řekla sama o sobě
- Co miluju na D21?
To, že si všichni navzájem pomáhají a že k sobě dovedou být upřímní.
- Co bych dělala, kdybych nebyla herec?
Byla bych člověk snažící se stát hercem.
- Každý divák by měl…?
Stát někdy na jevišti, aby věděl, co to obnáší.
- Člověk, kterého obdivuji?
David Hlaváč a Hanka Mathauserová. Vážně. Oba se blíží k dokonalosti naprosto z různých směrů.
- Co se mi honí hlavou, než vstoupím na scénu?
Jdu si hrát!
Co prozradil internet o Jakubu Folvarčném?
Jedna z nadějných osobností nastupující generace českých performerů, nedávný absolvent KALD DAMU. Je básník, dramatik, režisér a herec v jedné osobě. Žije a tvoří na volné noze. Výsledkem jsou divadelní představení pro dospělé i děti, písně a skladby, scénické básně, divadelní a básnické improvizace. Můžete jej znát z divadel Alfred ve dvoře, Ponec nebo Potrvá, ze scény české Slam Poetry, z kapely Střídmí klusáci v kulisách višní, z festivalu Vyšehrátky a z mnoha jiných míst, kde hrál některé ze svých představení překračujících žánry a věkové rozdíly.
Herec: Titus Andronicus, Let mouchy, Ušima podzimu, Podbízivé lákadlo, V pasti těla …
Režisér: Kauza, Ušima podzimu, V pasti těla, 6 postav - 6 autorů - 1 revolver
Scénárista: Ušima podzimu
Autor námětu: V pasti těla
Autor kostýmů: Ušima podzimu
Velký třesk a malý vesmír
Režisér, dramaturg a představitel Jakuba: Jakub Folvarčný
Stvořená: Anežka Berciková
Reálná: Tereza Karpianus
Premiéra: 16. duben 2014
Reprízy: 25. 4. 2014 pátek | 19.30 hodin | D21 | Záhřebská 21 - 120 00 Praha 2 - rezervovat vstupenky|
28. 4. 2014 pondělí | 19.30 hodin | D21 | Záhřebská 21 - 120 00 Praha 2 -rezervovat vstupenky|
+420 777 922 277
Hodnocení: 85 %
Richard Koníček
Foto: D21, Ing. Olga Koníčková