07.10.2013 12:47

Galerie Rudolfinum - Praha

3. 10. 2013 – 5. 1. 2014

Byli jsme pozváni na tiskovou konferenci 2. 10. 2013 na novou výstavu´ Blind Leadingthe Blind / Slepý vede slepého´, kterou zahájil jako vždy již dlouholetý  šéf Galerie Rudolfinum Petr Nedoma. Představil nám oba přední současné britské umělce -  bratry - Jakea & Dinose Chapmanových.  Souhrnný cyklus děl vytvořených v rozmezí od 90. let 20. stol. po současnost je vůbec největší přehlídkou tvorby obou autorů v kontextu střední Evropy. „Pražská výstava bratrů Chapmanových je jedinečná také tím, že se zde novým způsobem představí soubory starších děl, to znamená, že tato díla budou nově instalována s možností vytvoření jiného úhlu pohledu či příležitostí pro nové interpretace,“ řekl kurátor Otto M. Urban, který začal připravovat výstavu na jaře 2013 a navštívil přitom také ateliér obou umělců v Londýně. 

 

„Nepříjemné a nehezké věci jsou pro nás výzvou, říkají nám mnohem více o našich životech, našich snech a o obsazích našeho nevědomí, než by nám byl schopen poskytnout pohled na hezké a příjemné věci,“ řekl Jake Chapman.

 

Výstava je docela šokující

Hned po zahájení tiskové konference jsme byli  vyzváni ke komentované prohlídce, protože každá výstavy přináší nový pohled…mluvit o něčem, co jsme ještě neviděli, by bylo  úplně zbytečné…jak se později vskutku ukázalo  …některá díla byla vytvořena speciálně pro Galerii Rudolfinum…pan Nedoma zdůraznil, že výstava není o nacistech, ale o výtvarném umění…(náš umělec Krištof Kintera byl přítomen na tiskové konferenci), a tak i my i s ním procházíme kolem černých ptáků havranů, soch siamských dětí, kolem 20 figurín nacistů, kolem  Sbírky rodiny Chapmanových…

 

Silnou odezvu vzbudil jejich zásah do Goyových grafických listů z cyklu Hrůzy války, vydaných ve speciální edici v roce 1937, kde hlavy obětí nahradili vyobrazením klaunů a štěňat. Ničení, znesvěcování a odstraňování cizích obrazů vycházející z ikonoklasmu, můžeme chápat také jako reflexi barbarství naší vlastní kultury. Jake a Dinos vytvářejí instalace, skulptury a obrazy, které pomocí cynického a sarkastického humoru poukazují na současnou pokleslou politickou, společenskou, náboženskou a morální situaci. Fascinací hororem, zlem a perverzí naší společnosti nastavují zrcadlo realitě současného světa a poukazují na banalitu všudypřítomného zla. Výsledek jejich počínání je intenzivní, brutální, zneklidňující a ironický (výběr z tiskové zprávy o velikosti 15 stran).

 

Sochy, objekty, malby, kresby a lepty

V 5 tematicky celcích, rozdělených do samostatných výstavních sálů, prezentujeme sochy, objekty, malby, kresby a lepty. Výslednými instalacemi, skulpturami, obrazy a kresbami bratři Chapmanové pomocí cynického a sarkastického humoru poukázali na současnou pokleslou politickou, společenskou, náboženskou a morální situaci. Námětově  jednotlivé cykly se vztahují k tématům, jimiž se bratři Chapmanové zabývají již od počátku své umělecké tvorby. Jedním ze zásadních tvůrčích momentů je inspirace tvorbou španělského malíře Franciska Goyi, na výstavě oba autoři prezentují 83 leptů odvážně a osobitě variujících na téma Goyova slavného cyklu ´Hrůzy války´.  

 

„Bratři Chapmanové s Goyou pracují určitým parazitickým způsobem. Způsob, jakým Goyovo dílo užívají či spíše zneužívají, není v žádném případě nijak pietní nebo adorující, naopak se jedná spíše o zvláštní, téměř perverzní vztah lásky a nenávisti, opojná rozkoš z týrání toho, koho máme nejraději. Goyovy listy jsou překresleny, přečmárány, jsou do nich vloženy nové motivy, někdy jsou zcela zatřeny barvou. Jako by Goyovo dílo bylo pouze částečně dokončené a otevřené dalším výtvarným vstupům a manipulacím,“ řekl kurátor.

 

Podstatnou rovinou tvorby, jíž se Chapmanové věnují od 90. let, je rovněž „studie“ mutantních manekýnů, geneticky zmutovaných postav, na jejichž příkladu oba umělci zkoumají hranice obecně platné morálky a snaží se vyprovokovat změnu ve vnímání zažitých genderových a sexuálních stereotypů a  v Galerii Rudolfinum vystavili libidinózní objekty siamských bytostí či postavy dětí s výraznými nejen falickými symboly ve tváři.

 

 

 

 

Dalším ze zásadních námětů tvorby bratrů Chapmanových je tematika nacismu a fašismu. Cyklus je střemhlavým pohledem na transhistorickou rovinu „absolutního zla“, který mohou symbolizovat nacisté a hrůzy holocaustu. Monumentální instalace, tvořená dvěma desítkami postav nacistů, byla speciálně upravena pro potřeby Galerie Rudolfinum. Monumentální instalace Fucking Dinosaurs a Flock Off představila dvacet postav nacistů v černých uniformách s ohořelými, zombifikovanými tvářemi a se smajlíky na rukávech namísto svastiky, kteří si vyděšeně a současně se zájmem prohlížejí vystavené objekty a kresby. Dílo odkazuje k výstavě tzv. zvrhlého umění Entartete Kunst, která se uskutečnila v roce 1937 v Mnichově a dalších německých a rakouských městech. V širším kontextu jsme pak svědky transhistorické roviny, v níž téma nacismu přestává být pouze odkazem na druhou světovou válku a hrůzy holokaustu, ale stává se globálním symbolem moderního zla. Dostáváme se až k otázkám po samotné existenci zla jako principu, stojícího mimo historický kontext. „Dá se to vyjádřit jednoduše – a sice pokud si položíme otázku, zda existovalo zlo za doby dinosaurů, zda bylo tehdy peklo. Můžeme jít ještě dál a zamyslet se nad tím, jestli je zlo pouhý konstrukt naší mysli“, řekl kurátor.

 

Stejně nejednoznačná je interpretace cyklu samotného. „Smajlíci, které mají postavy nacistů na rukávech namísto svastiky, ztěžují možnost posoudit, zda je dílo dobré či špatné. Je to hodný nácek, protože se dokáže pěkně usmívat a na rameni nosí smajlíka, nebo je to zlý nácek, neboť jeho škleb je horší než úsměv ďábla?“ ptal se Jake Chapman.

 

„Na koho jiného to hodit než na nacisty, to ztělesnění záporných hrdinů, absolutní zlo až za hrob. Za všechno můžou oni… a zase oni, na věky věkův amen. Tak jako Kristus zemřel za naše hříchy, jsou nacisté stále naživu pro naše zlo. Nacisté vynášejí na světlo ten fašismus v nás,“ Jake Chapman

 

Některé z postav vojáků v této instalaci spolu provozují sex a umělecká díla sledují v sadovském vytržení. Již ve 30. letech 20. století se objevuje zvláštní erotická fascinace nacistickou estetikou, paradoxně přicházející z homosexuálního prostředí, které nacistická ideologie naprosto odmítala. Zásadní změna však nastala až v průběhu 60. let 20. stol., kdy se nacistická symbolika ve spojení se sadomasochismem pozvolna začíná dostávat do kontextu masové popkultury, zejména kinematografie.

 

Ani intimní polohy lidského života, jakými jsou sex a smrt, nejsou pro Chapmany tabuizovanými tématy, jejich objekty stejnojmenného názvu vyvolávají vesměs šokující reakce.  

 

 „V souvislosti s tvorbou bratrů Chapmanových se objevují pojmy jako skandál, kontroverze a provokace, samozřejmě v kritickém významu, jako prvoplánové akty, jejichž jediným výsledkem je se zviditelnit. Skandální jsou ale ve výsledku spíše postoje některých kritiků a mravokárců,“ říká kurátor výstavy Otto M. Urban. Kritik a novinář Johann Hari tvorbu bratrů Chapmanových dokonce přirovnává k „punkovému umění, které plive do tváře“.. Jak sami Chapmanové tvrdí, jejich tvorba je ale spíše analytická než kritická.

 

Sbírka rodiny Chapmanových

Tak jako se Bataille ve svých úvahách vztahoval k rituálům původních národů v naději, že může aspoň na okamžik navrátit moderní společnosti její symbolickou moc, kterou dávno ztratila, tak se i bratři Chapmanové v cyklu Díla ze sbírky rodiny Chapmanových/ The Chapman Family Collection svým specifickým způsobem opírají o obdobná kulturně antropologická témata. Zpochybňují přitom jejich platnost a především aktuálnost. V souboru jedenácti soch z bronzu, připomínajících africké fetiše, zobrazují motivy korporátních symbolů globálního fastfoodového řetězce McDonald´s. S přihlédnutím k pražské výstavě byla jednotlivá díla označena osmimístnými číselnými řadami, funkčními telefonními čísly do vybraných provozoven McDonald´s v Praze. Vše ještě umocňuje scénografický způsob, kterým je dílo nainstalováno a nasvíceno.

 

"Nehledíme pouze na pomyslnou „sbírku“ afrického umění, nýbrž svým pohledem zároveň konzumujeme i motivy hranolků či hamburgeru, které jsou do těchto objektů vetknuté. Některé objekty pak kombinují s odkazy děl jiných umělců, jako například dílo odkazující na objekt Constantina Brancusiho Nekonečný sloup z roku 1938, k němuž Chapmanové přiřadili hlavu klauna Ronalda McDonalda. Jeho unifikovaný klaunský škleb zde staví na úroveň náboženského ritu. V této souvislosti jsou otázky „komoditního fetišismu“, které bratři Chapmanové evokují, spíše než kritikou konzumní globalizované společnosti, sarkastickou analýzou jejího současného stavu.

 

Kolekci soch doplňuje série kreseb Drawings from the Chapman Family Collection, v nichž Chapmanové spojují korporátní symboly spolu se sochami - fetiši a nechávají je s dalšími postavami ožívat v osobitých, temně laděných minipříbězích.

 

Goyův vliv na tvorbu bratrů Chapmanů lze sledovat i u sochy nazvané Sex. Ta vychází z dřívějšího díla Great Deed against the Dead, inspirovaného Goyovým cyklem Hrůzy války. V tomto případě se zdá, že chapmanovská interpretace Goye skutečně radikální. Původní dílo, zobrazující tři mrtvá těla kastrovaných vojáků, transformovali v masivní prvek rozkladu. „Sex představuje extravagantní výjevy smrti, které připomínají papírové panáky při oslavě Dne mrtvých v Mexiku. Vidíme zde tři mrtvoly, které jsou postupně ohlodávány na kost armádou hmyzu a zástupy drobné havěti, přičemž hemžící se bytosti vytvářejí jakési vlny purifikace; červi, slimáci, mouchy, pavouci, brouci vypadají jako z plastu a zakoupení v obchodě s halloweenskými potřebami. Ve skutečnosti jsou odliti z bronzu. Pomíjivá podívaná života ukazuje dekomponovaný obraz nekompromisního rozkladu ve své archetypální a čisté podobě.“

 

„Nepříjemné a nehezké věci jsou pro nás výzvou, říkají nám mnohem více o našich životech, našich snech a o obsazích našeho nevědomí, než by nám byl schopen poskytnout pohled na hezké a příjemné věci,“ řekl Jake Chapman.

 

Objekt z cyklu Smrt / Death je na první pohled hříčkou s lacinou estetikou „erotizovaného“ kýče, který zde zosobňují ženské a mužské nafukovací panny oddávající se sexuálnímu aktu na nafukovací matraci. Vizuální klam je zde doveden do detailu, panny nejsou nafukovací, ale odlité z bronzu, stejně tak lůžko lásky není lehké, plněné vzduchem, nýbrž těžké, bronzové. Vizuální klam se snoubí s další kontrastní rovinou – to, co je soukromé, je vystavováno na odiv; hravé se stává těžkopádným a neflexibilním. Ušlechtilý materiál, jakým je bronz, je přetřen silnými vrstvami laku a připomíná lascivní charakter latexu.

 

„Jde o rafinovanou hru s přeludy toho, co vidíme ve skutečnosti a co si myslíme, že vidíme. To, co divák nejprve rozeznává, je klam shazující sám sebe, aby zakryl a zkomplikoval čtení vnitřních významů. Chapmanové si s divákem hrají svoji vlastní hru, přičemž neustále mění pravidla. A právě pochopení ‚pravidel‘ této hry v sobě obsahuje i jeden z možných způsobů chápání děl bratrů Chapmanových, “ řekl Otto M. Urban.

 

V dalším cyklu Méněcenné děti, představující skupinu holčiček prohlížející si obrazy,jejichž nevinné dětské tvářičky metamorfují ve zvířecí obličeje. Zde můžeme sledovat přímé citace hororových filmů a snímků z žánru fantasy, jako například v díle Wolf Child (Vlčí dítě)zobrazující postavu holčičky, jejíž nevinná dětská tvář nezadržitelně metamorfuje v děsivou vlčí hlavu. Zde nalezneme vizuální a myšlenkovou paralelu s gotickým fantasy hororem Company of Wolves (1984) režiséra Neila Jordana. Podobně jako ostatní holčičí postavy, které jsou součástí cyklu, má i tato místo hnědé košile hnědou teplákovou soupravu s vyšitou svastikou a nápisem ´Nenaučili nás nic´.

 

Etchasketchathon  je cyklus dětských ilustrací provedený technikou chine–collé, název si vypůjčuje od populární dětské magnetické kreslící tabulky, zvané v angličtině Etch-A-Sketch. Výjevy v tomto cyklu ale nejsou nikterak idylické, jak by se mohlo v případě dětských ilustrací zdát. Postava holčičky si hraje s bezhlavým kolouškem, opodál hnije rozkládající se maso, plyšový medvídek je ukřižován na svastice, v některých ilustracích se objevují i zmutované postavy soch.

 

V dalším cyklu kreseb Uspávanky pro bezesné noci/ BedtimeTales for Sleepless Nights jsme svědky kombinace psaného textu a dětské ilustrace, kdy jednoduchý snadno zapamatovatelný rýmující se text, obsahující strašidelná říkadla, doplňují barevné kresby připomínající svým charakterem dětské knižní ilustrace. Texty Uspávanek jsou autorské, vytvořil je Jake Chapman, který je autorem několika knih.

 

Série Kresby jižních moří / South seaDrawings pak zobrazuje dětské doplňovačky ve stylu dot– to-dot ilustrací doplněných o názvy, které jsou převzaty z počátečních vět vybraných povídek H.P.Lovercrafta.

 

Tvar věcí příštích / TheShape of Things to Come je film režiséra George McCowana z roku 1979, stejný název dali bratři Chapmanové dioramatu, které vytvořili v letech 1999–2004. Dioramata jsou spojena spíše s muzeální instalací, mají evokovat určitou historickou či mytologickou událost, čas je zde zastavený, diváka inspiruje k úvahám, co bylo před tím a co přijde po tom. Jake a Dinos Chapmanové s tímto „médiem“ pracují soustavně od konce 90. let, v jejich podání jsou vitríny zaplněny tisíci figurkami a apokalyptickými krajinami. Detailně propracované výjevy a nesčetné konstelace odkazují ke scénám z výpravných válečných filmů. „Architekturou poničeného kostela připomene dioráma Tvar věcí příštích jednu z válečných scén Elema Klimova ´Jdi a dívej se´ (1985). Vitrína je zaplněna postavičkami zrůd a jejich obětí. Hrůzné divadlo nám názorně předvádí krajní mez lidského chování,“ řekl kurátor výstavy.  

 

Burleskní kabaret lidské anatomie v rukou vědy představují Jake a Dinos Chapmanové v dílech věnovaných „studii“ mutantních postav manekýnů, zvláště patrné je to v plastice Návrat vytěsněného / Return of Repressed. V kentaurických, matematicky standardizovaných postavách neurčitého věku a pohlaví je předzvěst čehosi děsivého. Pošramocené kódy lidské DNA dozrávají v nahé, geneticky zmutované postavy zygotických bytostí, z nichž některé nemají daleko k postavám z Ostrova doktora Moreaua. Návrat vytěsněného zobrazující siamskou bytost s jedním tělem a dvěma hlavami, jejichž společné tváři dominuje ženský pohlavní orgán, může odkazovat například k ikonickým panenkám francouzského umělce Hanse Bellmera a jeho podivnému kabaretu anatomie.

 

Freudovská myšlenka sublimace se objevuje i v dalším díle se silně libidinózním nábojem Bloody Fuckface,zobrazujícím postavu dítěte s výrazným mužským pohlavním orgánem v obličeji, v němž se zároveň objevuje anální otvor. Vše ještě umocňuje instalace díla do vitríny plné temně rudé barvy připomínající kaluž krve.

 

Hrůznost, kterou mohou tyto hříčky přírody, nebo spíše bratrů Chapmanových, evokovat, vybízí mimo jiné i k otázkám po inspiracích horory. „Mutantní manekýni mají svou historii, jejíž kořeny vedou až k renesančním voskovým figurínám, které se užívaly jako studijní pomůcky při výuce medicíny. Dnes však působí jako svébytné sochy, ztrácejí svůj původní edukativní smysl a připomínají spíše bytosti ožívající ve filmových hororech inspirovaných texty amerického spisovatele H. P. Lovecrafta,“ řekl kurátor výstavy Otto M. Urban.

 

V souvislosti s mutantními manekýny lze zároveň hovořit o možnostech bataillovské transgrese, jež je úzce svázána se zkušeností sexuality a překračováním sexuálních tabu, v širším slova smyslu i tabu morálních. Nabízí se samozřejmě i otázky „bioetiky“ a genetického inženýrství. „Lidé jsou velice úzkostní z těchto šedých zón jejich vlastní morálky. Zoufale se snaží umístit všechno do pohodlného boxu, ale v momentě když je postavíte do konfrontace s něčím, co jim nesedí, začnou výhružně křičet a mávat rukama, což je přesně ten pocit, který chceme vyvolat. Tento efekt nám připadá mnohem zajímavější než samotný objekt,“ vysvětlil  Jake Chapman.

 

„Cílem celého života je smrt,“ Sigmund Freud

 

Skupina dívek sleduje sérii pěti velkoformátových maleb, se kterými již byla vystavena dříve. Zde je doplněna grafickýmicykly, které také úzce spojují vazby k dětskému umění, stejně jakok umění pro děti. Pro malby jsou charakteristické spíše tlumené pastelové barvy, chybí jim prvoplánová křiklavost. S jistotou a malířskou bravurou namalovaná díla působí jaksi zašle, jako by byla nalezena po desetiletích strávených na půdě starého strašidelného domu.

 

„Nešťastný je ten, komu vzpomínky na dětství přinášejí pouze úzkost a smutek,“ H. P. Lovecraft

 

„Soubor obrazů těla jako celku má tendenci zůstat neměnný, a to i po reálné amputaci, což nás vede k myšlence, že části situované uvnitř popisovaného rámce – brada, podpaží, paže – přibírají kromě vlastního významu navíc i představu nohy, pohlaví apod., které jsou takto zpřítomňovány právě tím, že byly ‚potlačeny‘.“  Hans Bellmer

 

Jake and Dinos Chapman - The Blind Leadingthe Blind / Slepý vede slepého

Kurátor výstavy: Otto M. Urban

Administrace: Lenka Hachlincová

Produkce: David Korecký

Doprovodné programy: Marian Pliska

Propagace: Nikola Bukajová

Asistentka: Šárka Komedová

Grafická úprava: Robert V. Novák

Redakce: Zuzana Kosařová

Překlad: Barbora Štefanová (CZ-EN), Jana Tichá (EN-CZ)

Instalace a osvětlení:  ZEN DESIGN

 

Lektorské oddělení Galerie Rudolfinum připravilo k výstavě soubor doprovodných programů, jakými jsou přednášky a komentované prohlídky výstavy.

 

• čtvrtek 17. 10. 2013  19 hod. Otto M. Urban - komentovaná prohlídka výstavy

 

• čtvrtek 24. 10. 2013 19 hod. Otto M. Urban - komentovaná prohlídka výstavy

 

• čtvrtek 7. 11. 2013 18 hod. Pavel Klusák - Jiné tělo: Chapmani - pop – videoklipy - komponovaný pořad s hudebními ukázkami

Zbavit se konvenčního těla, překročit jeho hranice, promítnout do vlastního masa a kostí všechno, co v sobě máme - muže, ženu, zvíře, démona, komiksovou postavu: to je silné téma dnešní nezávislé scény. Hry s tělem v hudbě Dinose Chapmana i v řadě dalších videoklipů vybral a uvádí Pavel Klusák.

 

• čtvrtek 21. 11. 2013 19 hod. Otto M. Urban - komentovaná prohlídka výstavy

 

• čtvrtek 28. 11. 2013 18hod.  Petr Vaňous - Inverzní romantika  - přednáška

Geneze hybridní figurace v české malbě. Příčiny a důsledky kontaminace obrazu. Chapmani jako vzor tušených souvislostí. Dílo Jiřího Petrboka, Josefa Bolfa a Martina Gerboce.

• čtvrtek 12. 12. 2013 19 hod.  Otto M. Urban - komentovaná prohlídka výstavy
• čtvrtek 19. 12. 2013 18 hod.  Martin Jiroušek - Předvánoční noční můra

komponovaný pořad s filmovými ukázkami

Předvánoční noční můra aneb Horor jako mazlíček u domácího krbu. Kde je hranice mezi uměleckým sdělením a samolibým kultem hororového diváka (zrcadlový dvojník ovládá realitu a ďábel se skrývá v našem každodenním životě, mrtvý požírá mrtvého a slepý vede slepého...) ?!

Filmová exkurze do vývoje kinematografického umění za použití ukázek z klasických i méně známých, ale rozhodujících děl audiovizuálního umění.

 

• neděle 5. 1. 2014 16 hod.  Otto M. Urban - komentovaná prohlídka výstavy

https://www.jakeanddinoschapman.com/

 

Dinos Chapman

1962  narozen v Londýně

1981 BA, Ravensbourne College of Art, London

1990 MA, Royal College of Art, London

žije a pracuje v Londýně

 

Jake Chapman

1966  narozen v Cheltenhamu

1988 BA, North East London Polytechnic

1990 MA, Royal College of Art, London 

žije a pracuje v Londýně

 

Awards /Ocenění

2010 Yearly Prize in Honour of Pino Pascali

2003 Turner Prize, Tate Britain, London, nominace / shortlisted for the Turner Prize, Tate Britain, London

• Royal Academy of Arts Charles Wollaston Award (Summer Exhibition)

 

Selected Solo Exhibitions / Vybrané samostatné výstavy

2013 Jake & Dinos Chapman "Chicken", Pinchuk Art Centre, Kiev

2012 The End of Fun, The State Hermitage Museum, St. Petersburg

Jake and Dinos Chapman, Art and Design Gallery / University of Hertfordshire, Hatfield

2011 Jake or Dinos Chapman, White Cube, London

In the Realm of the Senseless, Ars Cameralis, Katowice

2010 Cained and Disabled, the next chapter, Galerie Daniel Blau, München

The Childrens Art Commission, Whitechapel Gallery, London

Jake and Dinos Chapman, Museo Pino Pascali, Bari

Die Dada Die, Cabaret Voltaire, Zürich

The Sun Will Shine Brightly On Your Rotting Corpse Whilst Your Bones Glimmer In The Moonlight, Project B Contemporary Art, Milano

2009 Once Upon A Time, Hastings Museum & Art Gallery, Hastings

Shitrospective, Contemporary Fine Arts, Berlin

My Giant Colouring Book, touring to The Gallery - Petersfield, Queens Hall, Hexham and Burton Art Gallery, Bideford

2008 Memento Moronika, Kestnergesellschaft, Hanover

The Meek Shall Inherit The Earth But NOT The Mineral Rights, Jesus College, Cambridge University, Cambridge

My Giant Colouring Book, Touring to DLI Museum & Durham Art Gallery, Durham, The Gallery at Ormeau Baths, Belfast, Qube Gallery, Oswestry, Cambellworks, London, Pontardawe Art Centre, Pontardawe and Artsdepot, London

If Hitler Had Been a Hippy How Happy Would We Be, White Cube Mason’s Yard, London

 

 

Katalog:

Texty: Otto M. Urban, Šárka Komedová

Vydavatel: Galerie Rudolfinum, Praha 2013

 

Galerie Rudolfinum děkuje Studiu Jakea a Dinose Chapmanových; galerii WhiteCube, London; Paragon|Contemporary Editions Ltd, London; OlbrichtCollection a všem dalším zapůjčitelům.

 

Hlavní partner výstavy: J & T Banka   

Generální partner galerie: UniCredit Bank, Czech Republic

 

Hlavní mediální partner:  Lidové noviny, lidovky.cz

 

Galerie Rudolfinum

Alšovo nábřeží 12

110 01 Praha 1

Tel.: +420 227 059 205

 

Máme otevřeno:

út – st, pá – ne: 10:00 – 18:00

čt: 10:00 – 20:00

pondělí zavřeno

Vstupné:

Plné: 140 Kč                                                  

Snížené: 90 Kč                                                          

 

Vstupenka platí pro jeden volný vstup na vybraný doprovodný program

Přístupnost: nevhodné do 15 let (podle ing. O.K.)

 

 

´Kde není umění, tam se nic nezmění…´(neznámý umělec)

 

Hodnocení:  50 %

Ing. Olga Koníčková

Foto: Galerie Rudolfinum, autorka