Jak vybíráme nátěry fasád aneb chceme mít dům jako vymalovaný?!
Jak vybíráme nátěry fasád aneb chceme mít dům jako vymalovaný?! 
Kvalitní fasádou našeho domu se, ať už chceme nebo nechceme,
reprezentujeme. A k tomu, abychom měli náš dům stále jako vymalovaný, potřebujeme občas provést zbrusu nový nátěr jeho fasády.
Natíráme-li kvalitními nátěrovými hmotami určenými na fasády, přispíváme tím k jejich dlouhodobé výdrži. Ale pozor, nikdy nepočítejme s tím, že natíráme-li už fasádu, postačí nám znát pouze budoucí barevný odstín. To je jen část našeho rozhodování a dokonce ta méně důležitá. Barva fasády je věcí celkového výzoru domu, otázkou jeho začlenění a vhodnosti pro danou stavbu, ale daleko podstatnější je zvolit ten pravý fasádní systém. Protože, zvolíme-li špatný nátěrový systém a dopustíme se dokonce ještě jeho neodborné aplikace, můžeme počítat s tím, že jsme uškodili jak našemu domu, tak i našemu životu uvnitř takového domu.
Rozhodovat se tedy budeme podle stavu fasády. Máme-li starší dům, řešíme, co se starou fasádou. Máme-li dům nový, řešíme, jaká fasáda pro něj bude z hlediska jeho perspektiva a místních poměrů nejvhodnější. Proto, když máme nátěry obnovovat, zjistíme si nejprve druh původního nátěru, až pak přistupujeme ke zpracování technologického postupu a volíme vhodnou nátěrovou hmotu.
Kvalitní fasáda se podílí nejen na estetickém vzhledu domu, ale především chrání zdivo před mrazem, deštěm a zvětráváním. Zvyšujeme tak imunitu domu proti mechanickému poškození, dosáhneme snadné údržby a dlouhou životnost fasády i celého domu.
U fasádních barev vyžadujeme vysokou odolnost vůči povětrnostním vlivům a UV záření, světlostálost a paropropustnost, tj. dýchání zdiva. Jednotlivé typy fasádních barev rozlišujeme dle použitého pojiva, a tím i podle způsobu uchycení k podkladu, hodnoty difúzního odporu (paropropustnosti), životnosti a samozřejmě i ceny. Při volbě fasádní barvy musíme zohlednit i typ podkladu a jeho stávající stav, místní podmínky (povětrnostní vlivy, prašnost apod.), naše požadavky na strukturu a na barevný odstín.
Abychom si dobře vybrali, musíme znát některé fyzikální vlastnosti, podle nichž fasádní barvy porovnáme. Nejdůležitější je difuzní odpor (ekvivalent difuzní tloušťky, difuzní ekvivalent tloušťky vzduchové vrstvy, propustnost pro vodní páru). Měli bychom vědět, že difuzní odpor je stejný, jaký má barva v zaschlém stavu při spotřebě předepsané výrobcem. Další velmi podstatná vlastnost je nasákavost fasádní barvy. Tou definujeme schopnost nátěru přijímat vodu v kapalné fázi. Musíme si uvědomit, že difuzní odpor a nasákavost fasádní barvy vlastně působí proti sobě, takže barva bude schopna plnit kvalitně svou funkci jen za předpokladu, že množství vody, jež může nátěrem projít v kapalném stavu, je menší než množství vody, jaké je schopno se skrz nátěr z podkladu odpařit.
Fasádní barvy se vyrábí téměř výhradně jako barvy vodou ředitelné (rozpouštědlové používáme dnes již skutečně jen omezeně, neboť při vysychání uvolňují do ovzduší škodliviny). Za základ bereme barvy disperzní (akrylátové), silikátové, silikonové a vápenné (ty především v památkové péči). Na vyzrálé podklady nanášíme fasádní barvy standardními malířskými postupy a technologiemi, štětcem, válečkem či nástřikem. Nátěrové hmoty na fasády nevyžadují speciální techniku ani technické zařízení.
* Akrylátové (disperzní) fasádní barvy považujeme za vysoce odolné vůči silným dešťům, dobře paropropustné, omyvatelné a stálobarevné. Nebudou dělat problémy ani v agresivní průmyslové atmosféře. Akrylátové barvy tónujeme do mnoho tisíc barevných odstínů přes mixážní centra či ve výrobním závodě.
* Silikonové fasádní barvy mají rovněž vysokou paropropustnost, srovnatelnou s barvami na bázi silikátu. Proto je aplikujeme na sanační omítky a alkalicky nestálé podklady. K tónování používáme většinou anorganické pigmenty, čímž zaručíme vysokou stálost vůči alkáliím, agresivní průmyslové atmosféře a působení UV-záření. Silikonová pryskyřice způsobí při dešti tzv. "samočistící efekt", tedy jev, že se prachové částice na povrchu fasády usazují minimálně a můžeme je pomocí vody odstranit. Voda při skrápění povrchu fasádní silikonové barvy vytváří tzv. "perlový efekt" - na fasádě vidíme zřetelně jen vodní kapky, ale nezpůsobíme celkové smáčení povrchu. Silikonové barvy upřednostňujeme jak pro nové nátěry moderní architektury, ale jsou použitelné i pro budovy památkového sektoru. Nevýhodou je jejich cena. Pokud mají "poctivé složení", bývají o 50 i 100 procent dražší než akrylátové.
* Silikátové barvy mají jedny z nejlepších užitných vlastností, jaké vyžadujeme. Jsou odolné vůči vlhku z podkladu, maximálně paropropustné, hydrofobní i odolné vůči alkáliím. Silikátové barvy vyrábíme jako fasádní barvy na bázi silikátů-draselného vodního skla. Nalézáme u nich ty nejlepší užitné vlastnosti, které fasádní barva může mít. Na základě svých velmi dobrých fyzikálních vlastností jsou vhodné především pro použití na sanačních omítkách, renovačních nátěrech památkového sektoru, ale i k novým nátěrům minerálních podkladů, zateplovacích systémů. Pomocí mikroskopických šupinek skla vytváříme - podobně jako u silikonových barev - velmi dobrý samočisticí efekt. Silikátové barvy tónujeme v mixážních centrech nebo ve výrobním závodu. Nedosáhneme však takového množství odstínů, jako u barev na bázi silikonů nebo akrylátu. Jejich nevýhodou je, že kladou vysoké nároky na přípravu a kvalitu podkladu, na dodržování technologie nanášení a na zkušenosti natěrače. Podklady, na které aplikujeme barvy, musíme mít suché, soudržné, zbavené prachu, mastnoty a nečistot a chráníme je před působením vnitřní vlhkosti. Nesmíme zanedbat důslednou přípravu podkladu, což považujeme za základní podmínku pro plné uplatnění deklarovaných vlastností barvy. Vždy se řídíme pokyny uvedenými v technických listech výrobků.
Před aplikací fasádních barev doporučujeme provést penetraci podkladu vhodným typem penetračního prostředku. Základní penetrační nátěry používáme v případě písčitých, prašných a nestejně nasákavých podkladů. Zajistíme tak dostatečně hluboké vniknutí roztoku penetračního nátěru do podkladu, a tím jeho potřebné zpevnění. Sjednotíme také nasákavost a vysoké přilnutí krycího materiálu.
Penetrační nátěry členíme a využíváme jako podklad pod fasádní barvy, pastovité a minerální omítky, lepidla, ale také jako aplikaci nivelačních hmot, opravných betonových potěrů a mnoha dalších materiálů. Podle toho, na jaké bázi si nakonec zvolíme závěrečnou povrchovou úpravu, rozlišujeme penetrace pro použití pod akrylátové, silikátové a silikonové fasádní barvy a omítky. Penetrační nátěry určené pod omítky obsahují - pro zvýšení své přilnavosti - i křemičitý granulát.
Fasádní barvy nesmíme aplikovat za přímého slunečního svitu, vysoké teploty podkladu i vzduchu, za deště a silného větru. Zvýšená relativní vzdušná vlhkost a nízké teploty mohou totiž zásadním způsobem ovlivnit dobu zrání. Optimální teplota pro nanášení fasádních barev se pohybuje v rozmezí od + 5 0C do + 25 0C a relativní vlhkost by měla být mezi 55 až 75 procenty. Ucelené plochy realizujeme, pokud možno, vždy v jednom pracovním záběru.
Před konečným nátěrem je důležité nechat fasádu vyzrát. Důvody máme dva. Tím prvním je stálobarevnost a pevnost. Neopomeneme proto prohlídku povrchu fasády. Objevíme-li nerovnosti a trhliny ve fasádě, musíme zajistit nezbytnou opravu, neboť pouhým dalším nátěrem vady nezacelíme a ani se jich nezbavíme. Poklepem zjistíme, zda je nátěr dostatečně pevný a soudržný a jestli vrchní štuková vrstva přilnula k podkladu. Zkontrolujeme kompaktnost rohů, případně rýhy a škrábance v omítce a všechny klempířské, zámečnické, stolařské a obkladové prvky na fasádě.
Moderními stavebními hmotami jsou i termoizolační fasádní barvy vysoké kvality, které částečně odolávají vodě a mají vysokou schopnost izolovat teplo i chlad. Technologie je shodná s nátěry povrchu keramických destiček raketoplánů. Barva je cenově náročná, ale vyplatí se, protože je tepelně úsporná. Hodí se tak pro budovy, kde se nám nevyplatí použít zateplovací systém.
Richard Koníček
Foto: internet