Jak se křtila kniha „Horní Měcholupy včera a dnes“ aneb městskou část tvoří lidé, ale teprve lidé vytvoří z městské části obec
Nejdřív byla „celoHornoměcholupská“ autogramiáda…
„Městská část je organizační samosprávná jednotka statutárního města s vlastním zastupitelstvem“, jak zní strohá a značně odlidštěná, ovšem právní dikci odpovídající, definice městské části. O lidech v „městské části“ žijících a lidech tuto „městskou část“ spravujících, ani vidu ani slechu. Striktní, sterilní faktum. Ale to přece není vše…
pak vydavatel knihy, JUDr. Miroslav Fořt akci moderoval a starosta Prahy 15 (Horní Měcholupy a Hostivař) dirigoval.
To definice obce je na tom o něco lépe. „Obec je veřejnoprávní korporace, tedy právnická osoba, která je základní jednotkou veřejné správy, územně samosprávný celek základního stupně. V tomto smyslu je subjektem samosprávy komunita, lidské společenství (také obecenství).“ Tady už je trochu znát, že obec, tvoří i lidé. Lidské společenství. A pojmem obec v mysli normálního člověka evokuje cosi víc, cosi hřejivějšího. Místo, kde žijí pospolu lidé, po generace, znají se, mají se rádi, nebo třeba i na sebe nevraží, ale žijí a jsou to místní občané, postavičky, tvořící kolorit denního jeviště lidských příběhů a osudů.
Pamětník, ing. Miloslav Vítek poutavě vzpomínal…
O lidském společenství
Horní Měcholupy byly obec. A Horní Měcholupy jsou městskou částí. V obci žili lidé, tak jak si obec představujeme. Pak přišly bagry a projektanti a namísto políček a rybníka, namísto návsi a zámečku, namísto aleje vyrostlo panelové sídliště, na jehož úpatí se dochovalo pramálo z někdejší obce. Jen názvy, připomínají minulost. Většinou bývá zánik obce, také zánikem společenství lidí a přetrháním jejich osudů a jejich minulosti. Většinou prostor změní nejen jeřáby a jejich panelové děti o bezpočtu podlaží, ale i příval lidí - odjinud. Nepatřících k minulosti obce, patřících k současnosti nové městské části. Většinou. Ale tak, jako každé pravidlo mívá výjimky, tak i obce přetvořené v městské části. Není těch výjimečných příliš, spíše přehršel, řeklo by se, ale jsou. Ještě jsou. A proč? Díky lidem. Ne díky projektům architektů, ale díky lidem, kteří vzdor právním definicím pro městkou část, z té městské části definované jak libo, vytvoří znovu obec. Původní obyvatelé splynou s novými a jimi zvolené zastupitelstvo se stane obecní radou, jak ji známe z dávné četby a vyprávění pamětníků. Je to možné? Není to archaismus? Ne. Je to sice zvláštní, ale možné. A oficiální „městská část“ Horní Měcholupy, je neoficiální obcí, lidským společenstvím se vším všudy. Dokladem je i kniha, nazvaná „Horní Měcholupy včera a dnes.“ Na níž jsme se mohli nepatrným dílem podílet, ale hlavně, o tom místním lidském společenství se také přesvědčit na vlastní kůži a důkladně.
… a pak dostal pamětní list…
Včera a dnes
O knize „Horní Měcholupy včera a dnes“, jako takové, se zmiňujeme na našem webu v jiném článku a v jiné rubrice, v rubrice Knižní novinky. Teď se vrátíme k vstupu knihy na svět. Děje se tak zpravidla křtem. Jako se křtí děti, mosty, mořské koráby, křtí se i knihy. Tahle kniha se však křtila bez vší oficiality a přesto důstojně, s radostí, po sousedsku a uprostřed jejích čtenářů. Vždyť ta kniha je vlastně i o nich. O přítomných. Nekřtila ji jen uzavřená skupina, autoři a vydavatelé., křtila si ji sama obec. Společenství lidí patřících, žijících a existujících v Horních Měcholupech. Křtilo se v místní požární zbrojnici, ne kdesi na úřadě, či snobské zasedací síni. Křtilo se u dobrovolných hasičů. A ti se starali o zábavu, pití, hudbu, sborové brumendo i o něco na zub. Autoři knihy byli přece jedni z nich. Bývalý rodák z Horních Měcholup ing. Miloslav Vítek na straně jedné, jako ten co obec pamatuje ještě jako obec s koloritem poklidné vesnice, zaplněné lidskými příběhy, jež by vydali na desítky podobných knih. Druhým byl starosta této městské části, Milan Wenzl, muž, který ji opravdu spravuje, ne řídí. Spravuje. Všimněme si významu slova - spravuje. A to už hezkých pár let. A žije v ní a sní ještě mnohem déle. Dva autoři. Představitel dávna a představitel současna, skoro až budoucna. Generační most mezi obcí a městskou částí. Most klenutý knihou, která je o tom, že ze sídliště, z městské části, se může společenstvím lidí, stát zase ta dávná obec. Jen tu už nejsou pole, rybník, statek, ale zbyli lidé. Lidé. Další generace těch původních a už i další generace těch přišedších. Ti tu spolu, dohromady, tvoří jedno pospolité společenství. A kniha dokazuje, že tady se - vzdor úředním definicím - zase tak moc nezměnilo. Baráčníci, hasiči, spolky, to vše tu žije dál. Jako by městská část nebyla tím čím je, ale byla tím, čím ji společenství lidí, chce mít.
… klíč od symbolických bran Horních Měcholup…
Lidová veselice
Nebyl to tedy křest snobský, byl to křest živelný, spontánní, plný sousedských setkání a zde i častého setkávání, křest s tancem, zpěvem, volnou zábavou všech se všemi. Starosta byl - ne za předsednickým pultem - ale mezi svými a oni jej měli mezi sebou. Byl jejich. To se moc nevidí… Snad ve filmech z dob, o nichž píše starostův spoluautor, pan Miloslav Vítek ve své pamětnické, a památné, knize. I on vypadal, že je šťasten, že neznějí jen vzletné řeči o ničem, ale že se na knihu každý z místních vrhá. Zvědavě, co že v ní bude, zda se tam nepíše také o něm, zda se tam píše o jeho ulici a hlavně, zda se tam dozví, co bylo, když ještě nebyla městská část, když tu ještě byla obec.
… a hlavně se nová kniha křtila za přítomnosti kmotrů a kmotřenky.
Není mnoho takových zážitků
Virtuální doba, nepřeje podobným akcím, podobným knihám, podobným společenstvím lidí. Virtuální doba nespojuje, ale rozděluje. Avšak jak se zdá, není zase až tak všemocná. Mezi přítomnými totiž nebyli jen pamětníci, jak by se snad dalo čekat. Ne, byli zde i místní mladí a v hojném zastoupení. Zvědaví na to, co občas slyší od rodičů a prarodičů, a teď si to prohlédnou na fotkách a přečtou v knize komplet a po lopatě. Přece tu také žijí a žít dál hodlají. I oni jsou součástí toho místního společenství lidí. Lidí z Horních Měcholup.
Kmotřenka knihy, hvězda muzikálů, Magda Malá, vystřihla s Milanem Wenzlem muzikálový duet…
Text: Richard Koníček
Foto: Wenca Nikoníček
… a pak už nám servírovala ,jeden za druhým, ty největší pecky z muzikálové scény.
A ještě něco faktů pro pořádek:
Horní Měcholupy včera a dnes
Text: ing. Miloslav Vítek a Milan Wenzl
Grafická úprava: Jan Devera
Foto: Mirek Fořt, Marie Kubíčková, DiS., Wenca Nikoníček, archiv MČ Praha 15, depositphotos.com, archiv SDH Horní Měcholupy, Národní zemědělské muzeum, MO ČR – Vojenský historický ústav Praha
Ilustrace: Miloslav Vítek
Korektury: Agentura JNF
Produkce: X-Pro Praha
Redaktor: Richard Koníček
Tisk: INIPRESS, a. s. České Budějovice
Vydala: Galerie EfEf s. r. o., Osadní 35, Praha 7
Vydání. 1.
Praha 2021
Více o knize:
A ing. Miloslav Vítek měl a jistě má - už zase - nač, z „jeho“ Horních Měcholup vzpomínat…
Více o knize:
