„Jacques Tati, tombé de la lune“ (Jacques Tati, spadlý z Měsíce) aneb jak Tati vnímal poválečný francouzský modernismus
Jacques Tati, spadlý z Měsíce
Dokument
Scénář a režie: Jean-Baptiste Péretié
Francie, 2021, 60 min
Festival Film a architektura podněcuje diskuze o architektuře a urbanismu prostřednictvím projekcí autorských dokumentů,
inovativních, experimentálních i hraných filmů.
Přispívá k debatám mezi architekty, politiky a veřejností o
podobě, potřebách a proměnách měst, nezbytných pro další rozvoj naší společnosti a díky vstřícnosti filmového média oslovuje nejširší publikum.
Díky veřejnosti dostupnému a srozumitelnému médiu jakým je film,
snaží se takovýto filmový festival poukázat i na aktuální problémy měst.
Cílem je oslovit nejenom širokou veřejnost a zvýšit její zájem o architekturu,
ale také skupinu zodpovědnou za rozvoj města a
rozpoutat debatu o možnostech nových přístupů v architektonické praxi.
Vzestup a pád Jacquese Tatiho? Jak se to vezme.
Dokument zpracovává umělecký život Jacquese Tatiho od jeho začátků mima, až po jeho poslední film. Od Tatiho prvního, plně nízkorozpočtového celovečerního filmu, pro který se rok snažil najít distributora, a který se pak stal obrovským hitem...
Dokument prochází vývoj a tvorbu téhle poněkud výstřední postavy francouzské kinematografie, která se však okamžitě, a to už tím prvním veleúspěšným filmem, zapsala navždy do kinematografie. A zdaleka ne jen té francouzské, i když je dnes tvůrcem spíše pozapomenutým.
Není jen tak, získat zvláštní cenu poroty v Cannes a dokonce Oscara v Hollywoodu za neamerický film…
Tatiho pád není v tom, že by ztratil něco ze svého umu, jeho pád není vlastně ani pád jeho, ale vývoj francouzské a světové kinematografie. Film Playtime byl samozřejmě megalomanským velkofilmem, jehož náklady přebily distribuční a tržní možnosti jeho následné projekce a nemohly tak nikdy uhradit náklady. Tati byl však o svém projektu přesvědčen a žil v iluzi, že po Oscarovém filmu Můj strýček, ohromí opět svými nápady. Ohromil, ale nefungovalo to finančně a svět filmu už se posunul dál. Gigantické kulisy, tříleté natáčení, bouře, netrpěliví bankéři, objektiv zabavený uprostřed natáčení, dům zastavený hypotékou… A nakonec mistrovské dílo… Jenže… Vše je to námět na román. O člověku, jenž měl vize, uměl, byl předobrazem řady dalších následovníků, ale to, co kritizoval a správně kritizoval, se už mezi tím stalo normou. A diváci už jeho moudrý intelektuální humor nebrali. V praxi si zvykli na „výdobytky“ moderní doby a v reálu raději koukali na ztřeštěné grotesky, jaké chrlil Louis de Funès a další. Oddychovky, akční humor. Nemyslet, a jen se chechtat. „Neviditelná ruka trhu“ a upadající vkus diváků vedoucí k hltání komerce a stokrát opakovaného nic, Tatiho zlikvidovalo. Jeho společnost byla zlikvidována, jeho filmy byly umístěny do nucené správy... Ale jeho – jak také dokazuje dokument - nezlomili. Jacques Tati nikdy tvořit nepřestal. Tak trochu to připomíná lidský osud našeho Vlasty Buriána, že? I když v jiných kulisách, souvislostech i kostýmech. A hlavně, v jiném režimu a jiných možnostech toho daného systému. Ale lidsky to moc jiné není. Čas oponou trhnul a změněn svět, jak praví klasik.
Jacques Tati a poválečný francouzský modernismus
Ale vraťme se k tomu, proč byl právě tento dokument zařazen do programu Festivalu Film a architektura.
Slavný filmový režisér Jacques Tati ve svých poválečných snímcích totiž reflektoval, na základě fiktivní, ale i zcela reálné, architektury a designu, komickou stránku tehdejší francouzské modernity. Uvědomil si to i všestranný Adam Štěch, který inicioval zařazení filmu do programu Festivalu a ve své přednášce, jež doprovodila promítání dokumentárního filmu o Jacquesovi Tatim, uvedl do tematického kontextu Tatiho filmy z historie francouzského poválečného modernismu. Dokonce si dal tu práci, že odhalil reálné domy i produkty, které se staly předlohou pro architektonicky kvalitní scénografii vynikajících Tatiho snímků.
Tatimu byla architektura hereckým partnerem a měla hlavní roli
Jak uvádějí ve své anotaci k filmu organizátoři Festiavalu Film a Architektura. Citujeme:
„Francouzský scenárista, režisér a komik Jacques Tati povýšil v 50. letech architekturu do role hlavní filmové postavy. Ve své tvorbě akcentuje estetiku modernistické architektury a zároveň střetem s jejím novými uživateli i starými pořádky přináší její humornou kritiku. Po úspěchu dosahujícím až do USA ale přichází s jeho opulentním dílem Playtime pád. Ambiciózní filmová výprava sestávající z plně funkční zástavby tzv. Tativille je dodnes předmětem legend. Dlouhé roky nejdražší film francouzské kinematografie se ovšem setkal s diváckým neúspěchem. Dokument s pomocí působivého množství dobových záběrů představuje Tatiho génia od komediálních začátků až po obdivovatele a komentátora každodenního života v kulisách modernistických ideálů.“
Jacques Tati alias pan Hulot
· Jacques Tati (1907 – 1982), vlastním jménem Jacques Tatischeff.
· Francouzský režisér, scenárista, herec a komik
· Tati byl francouzsko-rusko-nizozemsko-italského původu.
· Jako herec začínal v krátkých filmech, později se rozhodl kromě hraní také režírovat.
· Režisérským debutem byl krátký film Škola pošťáků v roce 1947, kde vytvořil postavu pošťáka Françoise.
· Táž postava se objevila za dva roky v Tatiho celovečerním filmu Jede, jede poštovský panáček.
· V roce 1953, vznikl další celovečerní film Prázdniny pana Hulota, kde Tati ztvárnil milého pana Hulota), a ta ho proslavila po celém světě.
· V roce 1958 natočil komedii Můj strýček, získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film.
· V roce 1967 dokončil film Playtime, jenž už úspěch jako Můj strýček neznamenal.
· Byl to divácky nejnáročnější a produkčně nákladnější projekt, který skončil komerčním fiaskem a téměř osobním bankrotem Tatiho.
· V roce 1971 se objevil snímek Pan Hulot jede na výstavu, ale ani tím s e svým jemným humorem už neporazil dobové dynamické komedie.
· Naposledy Tati hrál v roce 1974 ve filmu Parade.
· V roce 2008 ČT uvedla několik z Tatiho filmů, vč. unikátního a restaurovaného filmu Jede, jede poštovský panáček a restaurovaný Playtime se stopáží 125 minut, blížící se původnímu Tatiho záměru.
Text: Richard Koníček
Ilustrační snímky: Festival Film a architektura a Internet
Jacques Tati, tombé de la lune
Dokument z úryvků filmů Jacquese Tatiho a neviděných snímků génia při práci.
Francie, 2022, 60 min
Scénář a režie: Jean-Baptiste Péretié
Hudba: Stephane Lopez
Hrají: Jacques Tati Denis Podalydès (vypravěč), Marcel Amont, Brigitte Bardot, Cyd Charisse, Charles de Gaulle, Olivia de Havilland, Barbara Dennek, Claude Farell, Lucien Frégis, Daniel Marquet, Adrienne Servantie, Robert Stack, Suzy Willy, Jean-Pierre Zola Produkce: Stéphane Millière
Střih: Solveig Risacher
Zvuk: Amélie Canini
délka: 60'
rok: 2021
https://www.youtube.com/watch?app=desktop&v=mv-nmT-guiY
