Jáchymovské doly aneb o nejbohatším geologickém nalezišti světa dvanáctipodlažním Dole Svornost
Samozřejmě, když už jsme byli v Jáchymově, a když už jsme věnovali pozornost městu jako takovému, jeho historii, nejbližšímu okolí a přírodě vůbec, když už jsme objevovali jeho veřejný prostor a památky světské i církevní, nemohli jsme nebrat na zřetel ani to, co činí a hlavně činilo Jáchymov Jáchymovem, co jej proslavilo, ale bylo i jeho osudem, v čase dějin, osudem příznivým i nepříznivým, doly. Zprvu stříbrné a pak uranové.
Řekne-li se uran a Jáchymov, vyvstane asi každému v první řadě asociace negativní. Nucené práce, neprávem odsouzení, zničené zdraví bezpočtu lidí. Ano, to především, ale pozvolna se už dere do povědomí i druhá asociace, spojení uranu a Jáchymova, zdraví prospěšné účinky tamních pramenů. A tak by to mělo už navěky raději zůstat. Nicméně, i té odvrácenější straně Jáchymova nelze nevěnovat pozornost a učiníme tak tedy i my v naší Jáchymovské minisérii.
Stačilo jedno důlní neštěstí a věci se daly do pohybu
Psal se rok 1863 a těžilo se jako o závod. Klíčovým byl důl Svornost. Ten název nám zní možná až trochu jako z budovatelských dob, ale je dávný a vyjadřuje, že se svorně sjednotili místní těžaři (doly Svornost, Helena Huber, Vysoká jedle, Pole věčného míru, Sv. Vít, Františka, Jordán a Cech císaře Josefa na žíle Zlatá růže) do jednoho podniku, který nazvali podle největšího z dolů – Svornost.
Základem místních dolů byly štoly, jimiž se zdejší hornictví odlišovalo od všeobecných zvyklostí. Členitý terén se k tomu totiž přímo nabízel. První havíři v Jáchymově používali jen
nedokonalé ruční nářadí s malou účinností a trvanlivostí. Podrobnosti z té doby a o této práci, nám zanechal především jáchymovský lékař Georgio Agricola, ve spise “De re Metallica libri XII” z roku 1556, vyzdobeném 273 vynikajícími dřevoryty od předních umělců té doby (Jan Rudolf Manuel Deutsch, Zachariáš Specklin a Basilius Wefring). Dalším zdrojem informací je kniha jiného vzdělance, Jana Mathesia, jáchymovského kněze, nazvaná “Bergpostilla oder Sarepta”, z roku 1587.
I přes relativní primitivnost prací, se havířům podařilo vytvořit důl, jakým byla zmíněná Svornost. Důl měl tucet pater a 11. 3. 1864 na dole nastala dramatická událost. Z hlediska dolu až fatální, ale jinak, při podobných těžebních pracích, relativně častá, až na ten rozsah… Oč šlo. Při dolování byl naražen pramen. To se stává. Jenže tenhle pramen byl termální a vydatný tak, že záhy zatopil postupně prakticky celý důl. Došlo k tomu při hloubení jámy Svornost, nacházející se až pod posledním 12. podzemním patrem.
Do měsíce vyvěrající voda zaplavila důl od nešťastného 12. patra až po patro 8. Pohroma o jaké se pracovníkům a vedení dolů nezdálo ani v těch nejhorších snech. Čerpání takové spousty vody, bylo nákladově enormní, navíc ta voda stále přitékala. Ceny stříbra na trhu v té době právě nezadržitelně klesaly a s cenou uranových barev na zahraničních trzích to zrovna také nebylo valné. Finanční darda takového rozsahu, že v dané chvíli nezbylo těžařům nic jiného než důl – z ekonomických důvodů - zavřít.
Konec dolů? Nikoli.
Už ze školy víme, že radioaktivitu objevil Becquerel v roce 1896 a že radium objevili manželé Curieovi v roce 1898. Hitem Jáchymovských dolů se staly po vytěženém stříbru, zbytky po výrobě barev. Zjistilo se totiž, že drahé uranové barvy radioaktivní nejsou, že radium zůstává ve zbytcích po výrobě barev. Na to konto Jáchymov v letech 1910 - 1019 měl světový monopol na výrobu radia.
Skláři zase využili smolince k barvení skla a porcelánu. Smolinec byl znám dávno, a považoval se za jednu z kobaltových rud. Pro horníky to však byl původně jenom odpad, který mizel, spolu s dalším těžebním odpadem na haldách. Až objev sklářů, že smolinec zbarví porcelán žlutě, oranžově případně černě a sklo zase do žluta, učinil smolinec vzácným. U skla navíc smolinec „zavinil“ efekt, jímž je tzv. dvoubarevnost skla (jiné zbarvení za světla procházejícího, jiné na odrazu).
Takže se těžilo a těžilo, ale jak to dopadlo se zatopeným dolem Svornost? Zase se dal do pořádku. A to i po jiných záplavách, mnohem ovšem menšího rozsahu. A funguje dodnes.
Nárůst těžby radioaktivních rud ale opravdu naplno začal až po 1. sv. válce, kdy už Jáchymovské doly vlastnit stát. V té době, právě výše připomenutí manželé Curieovi, odebírali z Jáchymova smolinec na své výzkumy. Ale to už od našeho státu, jemuž doly připadly po vzniku republiky. Mimochodem, sama Marie Curie do Jáchymova v roce 1925 zavítala a do hlavního dolu Svornost se i spustila.
V Jáchymově se těžilo i za 2. sv. války (to zde pracovali ruští zajatci) a zejména pak po ní. Jáchymovské doly, specializující se na těžbu uranové rudy, těžily dokonce jako nikdy před tím. Vždyť také náš osvoboditel, později okupant a nyní dokonce potenciální agresor, tehdy Sovětský svaz, dnes Rusko, náš cenný a celosvětově docela vzácný, uran odebíral ve velkém až do posledního zrnka. V rámci soudružské spolupráce, samozřejmě. Podnik proto zaměstnával civilní horníky, ale „zajišťoval také ubytování a práci“, velmi eufemisticky řečeno také velkému počtu značně nesvobodných pracovníků.
Až do roku 1946 důl nesl název historický, předválečný - Jáchymovské doly. Po osudném roce 1948 však došlo k zásadním politickým i organizačním změnám, důl samozřejmě těžil dál, ale už pro někoho jiného, než pro naše hospodářství.
Pak přišel rok 1089, následník Jáchymovských dolů však existuje vlastně dosud – byť už pod následnickým vedením a pojetím jako státní podnik.
Drakonická těžba pro někoho jiného
Rok 1945 byl pro Jáchymovské doly opravdu v mnohém přelomový. Uranové rudy, se staly strategickou surovinou, nevyčíslitelné hodnoty. Bohužel pro našeho rudého bratra, nikoli pro náš stát. A to tak, že z naší strany dobrovolně, čili bratrsky. Dokud nebylo totálně dotěženo. A Jáchymov se mohl díky té vřelé záplavové vodě, o kterou nepřišel a která vyvěrala dál a dál, se stal léčebným prostředkem. Ze studenoválečné strategie, se stala záchrana nemocných. Takže po stříbře, kobaltu, radiu a smolinci je v Jáchymově dominantní - lázeňství.
Maličký uranový líc a přespříliš velký uranový rub
Význam a strategická důležitost těžby jáchymovského uranu přinesla pro všechny spíše negativa. Rub těžby se tutlal a rozkryl se v plné zřetelnosti až po roce 1989. Toho pozitivního, totiž přinesla těžba Jáchymovu a okolí jen poskrovnu. Jistě lze jako pozitivum připomenout, pragmatické řešení bytové otázky pro „normální“, tedy civilní zaměstnance dolů. Zejména vznik panelového sídliště v Ostrově, obnášel téměř tři tisíce bytovek, plus veškerou infrastrukturu a občanskou vybavenost. Pomineme-li jeho poplatnost době, architekturu socialistického realizmu, jde o počin veskrze pozitivní. I když okolnostmi na státu spíše vynucený.
Na opačné straně téže mince, je však obrovský morální rub. Tytéž jáchymovské doly totiž nesou spoluzodpovědnost za stav a úroveň trestaneckých táborů…
Silně nedobrovolní „táborníci“
„Táborníky“ byli nejprve váleční zajatci, ale pak už sem nuceně nasazení občané ČSR a soudně – většinou z politického hlediska - odsouzení trestanci. „Tábornický řád“, to bylo nedodržování všech mezilidských pravidel až za hranu tehdejších nepříliš humánních zákonů. Dozorci tu vynikali profesionální krutostí, zvůlí, šikanou a týráním, zaštítěni ideologií o vládnoucí komunistické moci. Podnik Jáchymovské doly k tomu nejen že mlčel, ale sám se v tom i různě angažoval. Extrémní podmínky byly pro nešťastné „táborníky“ nejstrašnější samozřejmě v 50. letech, ale i dál tu šlo o životy. Sociální a životní podmínky života v táboře byly doslova katastrofální. Ale vedení podniku to nezajímalo. Stejně jako kohokoli jiného. Plnil se tu přece plán, tak co…
No, nechme tohle smutné téma, i když se mu nevyhneme ani na naučné stezce
Naučná stezka vede vedené po stopách historie Dolů Jáchymov. A nevyhýbá se samozřejmě ani těm událostem z 50. let. Autorství stezky patří Klubu českých turistů z Karlových Varů, kteří vybudovali v okolí Jáchymova historickou naučnou stezku nazvanou příhodně - Jáchymovské peklo.
Začíná poblíž historického náměstí Jáchymova, tzv. Křížovou cestou ke svobodě, od akademického sochaře Romana Podrázského (1943 – 2001) 16 zastavení vytvořených v roce 1996. Pak stezka míjí důl Svornosti. Uvědomíme-li si, že po většinu času existence dolu, se pracovalo jen ručním vysekáváním výstupků ve „zrudnělých polohách“, dílo víc než obdivuhodné.
Stezka pak silnicí dojde až k Hornickému skanzenu. Z lágru už ale nestojí nic. Stopy byly zahlazeny…
Zakončením stezky je Šlikův hrad – Freudenstein, z roku 1516. Sídlo zakladatele jáchymovských dolů a Jáchymova jako takového. Z hradu dnes už ale trčí vzhůru jen dvě věže.
Dolu do dolu
Cesty nevedou jenom do hlubin „študákovy duše“, ale také do hlubin Dolu Svornost. Možnost i pro nehorníky nabízí samozřejmě Důl Svornost. Sestup do 500 metrové hloubky, tedy do onoho téměř osudového 12 podzemního patra, které tu je od roku 1518, kdy se zde ještě těžilo stříbro. Ale to byla jen jedna komodita z mnoha, které důl nabízel a nabízí. Geologové zjistili, že se tu nachází 17 „kovonosných rud“ a čtyři sta (!) minerálů. Tím je Důl Svornost klasifikován jako jednoznačně nejbohatší geologické naleziště světa.
Není proto divu, že už první půli 16. st. bylo v jáchymovském revíru přes 13 tisíc důlních pracovišť a v nich kutalo běžně i 10 tisíc horníků. A vydrželo jim to, s lepší a lepší technologií, až do roku 1963, kdy už nebylo vlastně co těžit. Došel i uran. Vytěžený důl dostaly do vínku lázně žijící z pramene, který kdysi právě tenhle důl málem zlikvidoval.
Ale to už je jiná kapitola týkající se Jáchymova a lázeňské tématice se budeme v naší minisérii o Jáchymově věnovat zase někdy příště.
Z textu asi nevyplynulo jednoznačně, že při naší návštěvě jsme se o doly a vše co s tím v Jáchymově souvisí, pochopitelně zajímali, ale přiznáváme - cestu do hlubin Dolu Svornost, stejně jako naučnou stezku věnovanou především utrpení z 50. let, jsme osobně raději neabsolvovali. Obé by naší psychice už tak dost nalomené v čase naší návštěvy Jáchymova, tedy v listopadu 2020 zejícím Covidovým temným tunelem, z něhož v tu dobu ještě zdaleka nebylo v dáli patrno ono příslovečné světlo na jeho konci, moc pozitiv nepřineslo.
A tak jsme jen tak do té temné i zajímavé historie lehce nakoukli a raději se drželi příjemnějších témat, o nichž už byla řeč a lázeňství v Jáchymově, o němž řeč ještě bude. Ale to až zase někdy příště…
Text: Richard Koníček
Foto: ing. Olga Koníčková (8 x) a internet (3 x)
Více: