Jáchymov a příroda kolem aneb co nenabízí omšelé město, to vynahradí jeho okolí
O dnešním Jáchymovu (nejprve to byl pouze Thal (čili Údolí), pak už Ioachimsthal, a dále Iochinstal, Iochom, Iochemstal, Jochimystal, Ioachimithal, Iochomsdal, Iochimstal, Iacomsdal až konečně Joachimsthal, od 1938 do 1939 dokonce Sankt Joachimsthal, za okupace 1939 – 1945 zase Radiumbad Sankt Joachimsthal a po válce konečně, nám známý, Jáchymov) jsme už na www.www-kulturaok-eu.cz psali.
A nijak pochvalně. Věnovali jsme se totiž omšelému a zanedbanému městu, které působí vlivem devadesátkové a dalších následných neviditelných rukou trhů dost tristně. Až v závěru povídání jsme slíbili, že příště, čili nyní, se podíváme raději trochu do okolní přírody. A hle, jak se módně říká, rázem se dostáváme na zcela jiný mnohem vyšší - level. Proč? Protože příroda v okolí Jáchymova je unikátní, okouzlující a i z botanického hlediska zcela specifická. A to i na sklonku podzimu, kdy ještě není sníh, ale už není – až na výjimky teplo a hezky. A kdy byly pořízeny naše ilustrační snímky.
Trochu o přírodě obecně
Z geografického hlediska, je třeba zdůraznit, že Jáchymov se nachází na poměrně hodně strmém - jižním - svahu Krušných hor. A významná přírodní lokace, a také známý a frekventovaný hraniční přechod, Boží Dar je odtud, co by kamenem dohodil. Jáchymov je doopravdy ve stráni a sto s převýšením mezi jeho dvěma konci 176 m. Severní okraj se nachází 776 m nad mořem, a jih města, kde jsou soustředěny lázeňské objekty, je už jen 600 metrů nad mořem. To, ale nejen to, má samozřejmě vliv i na okolní floru a vůbec přírodní poměry už vlastního města Jáchymova.
Blízké okolí města, aneb sbírka naučných stezek
Ty nejzásadnější, které jsme vypátrali, si dovolíme lehce specifikovat a seřadit podle abecedy. Aby si „nezáviděly“. Pohled na to, kterou uvést jako první, totiž může být rozdílný. Vždy je to věc názoru, osobních priorit, vkusu a především vlastní obliby.
- Česko-Bavorský Geopark
Koho zajímá, jak pracuje příroda, zejména ta nerostná, když někde působí po milióny let, pro toho bude Geopark přesně ono. Nachází se totiž na místě tzv. „oherského prolomu“ (riftu - Rift (tj. dle Wikipedie, brázda, průlom, příkopová propadlina či hlubinný pokles seismického a vulkanického původu). Místní rift je příležitostí zamyslet se nad mocnými a zřejmě i věčnými projevy různých geologických procesů. A právě tenhle rift, je geologicky nejaktivnější místem Českého masivu.
- Horní Blatná - Vlčí jámy
Tato lokalita je tak trochu důkazem, že „po nás nebude potopa“ , ale že se příroda vypořádá po svém i s ranami, které jsme jí svou lidskou činností uštědřili. Tahle přírodní stezky, je totiž tvořena propadlinami po někdejším dole zvaném Wolfgang. Chceme-li se v létě koulovat, tak nám to ty propadliny na stezce umožní. Ještě v létě je tu totiž sníh. Stezka nabízí mimo jiné rozhlednu na Blatenském vrchu, muzeum v Horní Blatné a mnoho jiného, ale především 5,5 km procházky…
- Bludná
Pod příhodným názvem, se nabízí procházka, no spíše pořádný výlet, záleží na věku a kondici, po pradávné tzv. zemské hranici. Hlavní nabídkou téhle stezky je možnost prohlídky tzv. vrchovištního rašeliniště. Mimo ale stezka nabízí i přírodou již integrované industriální šrámy po dávné lidské intenzivní těžbě rud cínu a železa. Tahle stezka je příjemná zejména v létě, kdy je hic, protože vede po vesměs dobře pochozích lesních cestách. Borci, hltající ušlé kilometry, se mohou z téhle stezky přepojit ještě na jinou stezku, která je už ryze horská a nazývá se příhodně – Hřebečná. Na jáchymovské Bludné stezce se ale bloudit moc nedá, je značená a doplňuje ji desítka zastávek rozmístěných na 8 km její délky.
- Božídarské rašeliniště
Klasická Státní přírodní rezervace s nemalou rozlohou, přesahující plochu 900 ha. Zde – i na podzim kvete kde co, a o všem se pečlivě a kvalifikovaně, píše na četných nepřehlédnutelných naučných tabulích rozmístěných po celé délce stezky, které se i s vyobrazeními, věnují nejen místní floře, ale také zajímavé fauně, od té nejmenší po tu zde největší.
- Božídarský Špičák
Tahle stezka, je spíše výstupem, a vede na horu, dosahující 1115 metr výšky, která je bezkonkurenční dominantou celé Národní přírodní rezervace zvané „Božídarské rašeliniště“. Jedná se fakticky o čedičovou kupu vydatného sopečného původu, která je významná minimálně pro region střední Evropy.
- Zlatý Kopec
Zlatý kopec souvisí s údolím Zlatého potoka. Obé se nachází v přírodním parku, který byl příslušnými orgány vyhlášen v roce 1995. A i na podzim, zde lze potkat turisty, protože se jedná o známé a frekventované turisty oblíbené místo. Nejpříjemnějším a nejmarkantnějším prvkem této vycházky je pohyb v kupodivu dobře zachovalém smrkovém lese, s prorůstajícími historickými bučinami.
Božídarské rašeliniště trochu podrobněji
Nechceme samozřejmě preferovat žádnou z výše zmíněných lokaci, ale – čistě z našeho pohledu – se dovolíme o něco podrobněji věnovat Božídarskému rašeliništi, které se nám jeví tak nějak nejtypičtější a nejzajímavější. Ale je to jen náš osobní názor…
Začněme tím, kdy Božídarské rašeliniště vniklo. Samozřejmě že v dávnověku, ale teď máme na mysli, jako přírodní rezervace. K tomu došlo v roce 1965. Rozloha mu byla vymezena na ploše téměř 12 km². Rozkládá se v nestejné výškové rovině. Od 940 do 1116 m n. m.
Božídarské rašeliniště najdeme západním směrem od Božího Daru. Předmětem ochrany a důvodem vzniku rezervace byl a je celý zachovaný přírodní soubor „vrchovištních rašelinišť“ porostlých smrky, klečí, borovicemi (baltky), břízami (trpasličími), volnými vřesovišti a loukami.
Z květeny, se tu daří typické rašeliništní masožravce, s nevinným a lákavým názvem, rosnatka okrouhlolistá. A spatřili-li jsme ji, tak jsme ji – jsa neznalými nepoznali, takže asi ani bezděčně nevyfotili.
Výšková poloha Božídarského rašeliniště, vytváří pro rezervaci velmi specifické, prakticky doslova horské klima, což má pochopitelně zásadní vliv na živočichy zde žijící a rostlinstvo zde rostoucí.
Výše zmíněná naučná stezka, tudy promyšleně, prochází již od roku 1977 v délce něco přes tři kilometry a doplňuje ji tucet naučných zastávek. Pozorný čtenář, jistě postřehl, shodu mezi uváděným výškovým bodem rezervace a výškou Božídarského Špičáku. Ano, nejvyšší bod tohoto chráněného území je Božídarský Špičák.
Božídarské rašeliniště má svou dlouhou historii. Podle odborníků vzniklo následkem vývěru podzemních vod někdy před 11 000 až 12 000 lety. To právě končila doba ledová. A když se pak začalo oteplovat, uvidí se, že to bylo v období tzv. holocénu, se začaly jezírka a mokřady které tu zbyly po tání, jaly zarůstat slatinnou flórou, především sítinami, ostřicí a rákosem.
Díky stále více se hromadící rašelině, převládly v těchto místech postupně rašeliníky, a ty zase nahradily keříky vřesu obecného, brusnice borůvky, brusnice brusinky a vlochyně bahenní. Žel pozdní podzim nám už borůvek či brusinek nedopřál. A kdo ví, zda by se tam vlastně vůbec směly – alespoň jen tak, na chuť – do hrsti nasbírat.
Ale změny nekončí. Už zde začínají pozvolna vládnout porosty rašelinné flóry, tedy již zmiňovaná borovice blatka a bříza trpasličí.
Pozorovat to nelze, ale vyčíst z poučných tabulí lze. Místní rostlinstvo, se nachází trvale ve vysoce podmáčené půdě rašeliniště, což má za příčinu, že spodek porostu, se průběžně pozvolna mění v rašelinu a vršek statečně a sebezáchovně pořád dorůstá. I když to nelze dost dobře změřit, ja tak jasné, že mnohé z borovic tu jsou a takto vegetují už klidně po tisíce let. V 16. století se tu ale na nějakou tu přírodninu nehledělo a intenzivně a bez skrupulí se zde těžil cín a stříbro, dokud to šlo, dokud bylo co. Proces těžby a soustavné rýžování, zapříčinily vznik náplav a zanechaly po sobě na sta malých pahorků, jimž se odborně říká sejp, útvary bohaté na křemen, živec a slídu.
V 17. století se zde začala těžit rašelina. Všeobecně je v povědomí laiků, jakými jsme i my, rašelina vnímána jako palivo. Ale to není to hlavní, k čemu je rašelina dobrá. Je totiž hlavním komponentem při výrobě potaše (chemicky je to uhličitan draselný a využívá se k úpravě pH ve vodných roztocích, při výrobě skla, ale i v textilním a papírenském průmyslu, také na výrobu mazlavých mýdel, je v pracích prášcích, v barvách a v dřevěném uhlí.
Jaké je na Jáchymovsku počasí?
Především husté a časté mlhy. To můžeme potvrdit. Dlouhé zimy a bohaté sněhové pokrývky. K tomu naštěstí za našeho pobytu ještě nedošlo. Průměrná roční teplota se pro Jáchymov uvádí okolo 4,2 °C a průměrné roční srážky činí 1149 l/m². No zima, za mlhy byla až moc, a deště naštěstí v době pobytu tak nějak přiměřeně. Spíš mžilo. A to tak že často.
Zkrátka náročné podnebí pro obyvatele, rekreanty i přírodu. V zimě tedy časté námrazy, jinovatky a silný vítr. Ten už byl i za našeho pobytu.
Zvířátka lesní, mají problém v zimě s potravou. A tak hojně okusují a loupou kůru stromů, až mnohé zničí a v letní období se zase na stromy vrhá – a to už opakovaně, jak je uváděno – i všudypřítomný kůrovec.
Na čem stojí město a okolí?
Geologický podklad rezervace Božídarské rašeliniště jsou krystalické břidlice sestávající z ruly, svoru, fylitu a porfyru, tedy horniny, které na sebe váží cínové rudy, jeden z důvodů k místní těžbě. Mimo to je zde k dispozici i vulkanický čedič, z něhož je Božídarský Špičák.
Flóra, všude kam se podíváš…
Božídarské rašeliniště, to je především les. A v něm hlavně smrky a jeřáby. Ale je tu i ta podzemní voda a podmáčená půda, takže ideální prostředí pro rašelinné smrčiny, v symbióze se suchopýrem, vlochyní, rašeliníky a ostřicí. Dále pak ještě borovice rašelinná.
Podmáčená půda je ale i mimo rašeliniště a tam se daří tzv. rohozcové smrčině, složené z mechového patra kde najdeme borůvčí, brusinky, sedmikvítek, plavuni a vřes.
V nejvyšších polohách rezervace, se vyskytují tzv. třtinové smrčiny, kde převládá třtina chloupkatá, bika lesní, žebrovice různolistá, podbělice alpská, kokořík přeslenitý, papratka horská a metlička křivolaká.
Spíše už mimo rezervaci jsou doma plošné travinobylinné porosty související s pastvinami a loukami.
Zvířátka v Jáchymově?
Samozřejmě. Setkání s nimi zas až tak samozřejmé pochopitelně není, ale živočichů je zde dost a dost. Důvodem je především variabilita prostředí. Od sucha do mokra a zpět. Takže škála se může rozšířit.
Hmyz je tu dokonce k mání i docela raritní. Především je to neběžný Střevlík menetriesův. Umí totiž prospívat právě a jenom v trvale vlhkém a chladném prostředí vřesovišť. Nebo motýli, žluťásek borůvkový a modrásek stříbrnoskrvnný, protože jejich larvy se živí právě a jen listy zde se vyskytující vlochyně bahenní.
Na suchých slunných místech lze narazit na stále vzácnější a vyhynutím ohroženou zmiji obecnou anebo třeba na ještěrku živorodou.
Čolek horský a skokan hnědý se zase pro změnu drží u vody.
Z ptactva jsou v rezervaci doma vzácný tetřívek obecný, dále pak moták piliha, kos, ořešník a linduška.
Ze savců se uvádí všudypřítomný hraboš, zde tzv. mokřadní anebo jelen, se specifickým parožím, vyskytující se jen zde, a proto zván, krušnohorský.
Tolik z našeho „návratu k přírodě“. Asi by to bylo bývalo víc pestré a lepší v létě, ale byli jsme tam koncem listopadu, tak jsme si o místní flóře a fauně spíš početli v informačních materiálech, než sami pozorovali „face to face“. I tak jsme přírodních snímků k ilustraci této kapitoly nabyli dost a dost.
Příště, až se zase k Jáchymovu vrátíme, zkusíme návrat do města, ale tentokrát se zaměříme na umění ve veřejném prostoru a další prvky, které upomínají k bývalému rozkvětu veřejného prostranství a dodnes působí hezky. Žel mezi zdevastovanými a opuštěnými domy, jako kulise doby. Tak zase někdy příště…
Text: Richard Koníček
Foto: ing. Olga Koníčková
Více: